Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Neštěstí druhých
Nedávno jsme všichni měli možnost přečíst si článeček od Lenčáč, týkající se maminky, která přišla o dítko. Trápí jí to a ví, že není jak pomoci.
Já jsem včera byla posedět se svou kamarádkou a vyslechla jsem si příběh maminky a její dcerky a bylo mi také ouzko.
Tito rodiče malé holčičky žijí v jednom domě společně s manželovou maminkou a jeho bratrem. Každý mají svou domácnost. Bohužel oněch manželů se hypotéka neptá, kdo jí zaplatí a tak jak maminka, tak tatínek musí chodit do práce. Mají syna 5 let, který chodí do školky a dcerku 2,5, kterou hlídá právě tchýně, zatímco oni jsou v práci.
Před pár měsíci se stalo neštěstí. Tchýně, která hlídá jejich dcerku, byla oním bratrem požádána, aby vyvenčila jeho psa, protože se vrátí později z práce. Tchýně tedy šla i s malou, že ho vezme ven. Jenže jak otevřela dveře, tak pes bezdůvodně na dítě okamžitě zaútočil a ošklivě jí pokousal v obličeji. Malá hočička skončila na pár měsíců v nemocnici, kde se doktoři snažili, aby obličejík dali dohromady a malá princezna nesla možná co nejmenší následky. Není to tak dlouho, kdy začala navštěvovat laserovou terapii, aby jí vyhladili jizvičky a procedura měla být úspěšně dokončena. Obličejík se uzdravil, i když nějaké stopy po nepříjemném konfliktu jí zústaly. Nicméně, alespoň že tak.
Jenže tím to všechno neskončilo. Tchýně je asi trošánek nedomýšlející situace, a když byla oním synem požádána nyní znovu, aby psa vyvenčila, tak zase jí nenapadlo nic lepšího, než vzít tu malou znovu sebou.
K velkému neštěstí dítěte se útok zopakoval znovu a mnohem drastičtěji. Pes ji nyní napadl důkladněji a ztrnul jí celou polovinu obličejíku. Neduchapřítomná paní nezavolala ihned pohotovost, ale scháněla telefonicky členy rodiny. Dítě upadlo do šoku a jí trvalo celou věčnost, než někomu zavolala a nebyla schopná vysvětlit co se stalo. Malá princezna se dočkala lékařské pomoci až po víc jak půl hodině.
Následky si dokážete představit. Když jsem to poslouchala, tak jsem byla také v šoku. Nedokázala mi to hlava pobrat. Co na to bratr (majitel psa)? Nic nepřipouští si svou vinu, ani vinu na chování psa a nehodlá s tím vůbec nic dělat. Rodiče se obviňují, že tomu mohli zabránit tím, že měli trvat na separaci psa z domu. Chování tchýně si nedokážou vysvětlit, tj. jak už po tom prvním incidentu byla schopná vystavit dítě nebezpečí podruhé.
Pozdě bycha honit, bohužel tragedii už zpět nikdo nevrátí!
ájíku, naopak, proč je člověk stavěn nad život ostatních živých tvorů? oč je víc? o to, že umí nenávidět? ničit přírodu? zabíjet pro potěšení?
BTW:je to nadsázka, ale opravdu bych chtěla vědět, proč by měl být člověk něco víc:-(
Holky, to néééé 🙁
Je to strašné a je mi té holčičky líto…
Já bych se podepsala pod Matildu – taky máme pejska, který je na dětičky hodný, pozná prcka, takže na malé děti ani neštěká, ale stejně….
Máme ho rádi, vím, že by našim dětem neublížil, ale v tomto případě bych ho dala pryč hned po prvním útoku… a tchyni bych už dítě nesvěřila. Je to její chyba a jistě i velká chyba majitele psa.
Já budu asi drsná, ale po druhém útoku bych “milé zvířátko“ asi zastřelila. Konec šlus – tohle přece normální není… a i když vinu nese majitel, tomu je to evidentně šumafuk… a nezlobte se, ale takové přemítání, kdo za to může… proč jsou stále zvířata stavěna na úroveň lidí? Proč má život psa stejnou hodnotu jako život dítěte? Prostě by šla asi veškěrá lítost stranou. Tak to vidím já.
ono stejně to nevyřešíme, myslím, že každý má kóuskem pravdu, nikoho nenapadne, že ta situace může nastat, na druhou stranu, měli všichni být podruhé opatrnější, at tu budeme říkat cokoliv tak na bolesti té holčičky a výčitek rodičů nezmenšíme….
budoucí tchýně má dobrmana, kterého jí tam nechala dcera, musím podotknout že se psů sama bojím díky pokousání v dětství….snad mohu děkovat bohu, že je zvyklý na na děti má je kolem sebe stále, a tak když přijedem tak trpí i ty mé kluky a je to takové hodné vyžrané tele, ale ale člověk nikdy neví…
můžeme se všichni jen modlit aby se nám to všem vyhlo protože, si nikdo nedokážeme představit jaké to je a je fakt že těch případů řibývá…možno se tomu vyhnout jen kdyby takové psy měli jen lidé které jsou schopni vychovávat….
Radko, nerozčiluju se 🙂 jen mi je prostě líto té holčičky a nechci soudit rodiče, když nevím jestli opravdu se snažili udělat v rámci možností vše, aby tomu zabránili. Sama víš, že nepejskař se umí chovat nepředvídatelně a některé věci mu prostě nevysvětlíš.
Radko, já mám ten samý problém, maminky dovolují svým dětem, aby k našemu psovi šly a vůbec jim nepříjde divné, ba se rozčilují, když děti okřiknu nebo maminu upozorním, že si to nepřeju, protože se může něco stát.
Nedokážou to pochopit, protože vedle psa mám své tříleté dítě, jenže jen já vím, co si k němu může nebo nemůže dovolit a sama nemohu stoprocentně trvdit, že když mu dítě (cizí) šlápne nechtíc na nohu, že se neožene.
možná tam je problém v tom, že mimo bratra nikdo z nich nikdy psa neměl, a navíc bratr je pejskař nadmíru mizerný. Takže nikdo z nich nedomyslel, jaké to může mít ještě důsledky a pokud udělali nějaká opatření, tak prostě z nevědomosti se stala tato opakovaná chyba.
Já jsem pejskař, a jak jsem uvedla na začátku diskuze k tomu, tak jsem vyfikla článek o tom, na co si dávat ve vztahu ke psům pozor a to zvláště u dětí. Já vím co to znamená mít doma psa a dítě, ale je spousta lidí, kteří si mnoho věcí s tím spojených vůbec neuvědomují nebo nepřipouštějí.
Horempádem nerozčiluj se:-) Já zrovna dneska měla sto chutí dát pár facek jedné mamince (a to jsem mírumilovný tvor). Máme labradora a ačkoliv si neumím představit plemeno více bezpečné k dětem, vytáčí mě maminky, které své děti posílají – jé, to je hezký pejsek, pohlaď si ho. Dnes dokonce jedna než jsem stihla zasáhnout POSADILA ani ne ročního chlapečka našemu psovi na hřbet se slovy – to je pěkný koníček:-( Naštěstí ten náš vůl snese všed, ale až se pozděj chlapeček bude sápat na hřbet třeba dobrmanovi, tak ho sežere.
Matildo, já myslím že dům není jen jejich, ale i tchýně a bráchy, jinak by to už snad dávno udělali:-(
Já bych hodila vinu s klidným svědomím na všechny zúčastněné dospělé (pokud je tedy tchýně vůbec svéprávná). Není normální po prvním neštěstí neudělat žádná opatření, aby se to neopakovalo.
holky o tom to je, že neznám rodinnou situaci, jen jsem nadhodila svůj názor, takže není jasné, co k tomu toho či onoho vedlo.
Takže můžete dělata basama fousama a nadávat mi, že se zastávám toho či onoho, ale já nejsem slabomyslná, abych mohla tvrdit, že takhle jak to bylo, tak to bylo v pořádku.
Zamezit tomu mohli, psa mohli sežrat, babičku dát do ústavu, nebo se přestěhovat pod most…možností je hafo
Je mi té holčičky moc a moc líto.
Souhlasím s tím, že velkou část viny nesou rodiče té malé. Neměli jí svěřovat babičce, která není schopná se o ní postarat a tím spíš, když už jednou selhala.