Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Neštěstí druhých
Nedávno jsme všichni měli možnost přečíst si článeček od Lenčáč, týkající se maminky, která přišla o dítko. Trápí jí to a ví, že není jak pomoci.
Já jsem včera byla posedět se svou kamarádkou a vyslechla jsem si příběh maminky a její dcerky a bylo mi také ouzko.
Tito rodiče malé holčičky žijí v jednom domě společně s manželovou maminkou a jeho bratrem. Každý mají svou domácnost. Bohužel oněch manželů se hypotéka neptá, kdo jí zaplatí a tak jak maminka, tak tatínek musí chodit do práce. Mají syna 5 let, který chodí do školky a dcerku 2,5, kterou hlídá právě tchýně, zatímco oni jsou v práci.
Před pár měsíci se stalo neštěstí. Tchýně, která hlídá jejich dcerku, byla oním bratrem požádána, aby vyvenčila jeho psa, protože se vrátí později z práce. Tchýně tedy šla i s malou, že ho vezme ven. Jenže jak otevřela dveře, tak pes bezdůvodně na dítě okamžitě zaútočil a ošklivě jí pokousal v obličeji. Malá hočička skončila na pár měsíců v nemocnici, kde se doktoři snažili, aby obličejík dali dohromady a malá princezna nesla možná co nejmenší následky. Není to tak dlouho, kdy začala navštěvovat laserovou terapii, aby jí vyhladili jizvičky a procedura měla být úspěšně dokončena. Obličejík se uzdravil, i když nějaké stopy po nepříjemném konfliktu jí zústaly. Nicméně, alespoň že tak.
Jenže tím to všechno neskončilo. Tchýně je asi trošánek nedomýšlející situace, a když byla oním synem požádána nyní znovu, aby psa vyvenčila, tak zase jí nenapadlo nic lepšího, než vzít tu malou znovu sebou.
K velkému neštěstí dítěte se útok zopakoval znovu a mnohem drastičtěji. Pes ji nyní napadl důkladněji a ztrnul jí celou polovinu obličejíku. Neduchapřítomná paní nezavolala ihned pohotovost, ale scháněla telefonicky členy rodiny. Dítě upadlo do šoku a jí trvalo celou věčnost, než někomu zavolala a nebyla schopná vysvětlit co se stalo. Malá princezna se dočkala lékařské pomoci až po víc jak půl hodině.
Následky si dokážete představit. Když jsem to poslouchala, tak jsem byla také v šoku. Nedokázala mi to hlava pobrat. Co na to bratr (majitel psa)? Nic nepřipouští si svou vinu, ani vinu na chování psa a nehodlá s tím vůbec nic dělat. Rodiče se obviňují, že tomu mohli zabránit tím, že měli trvat na separaci psa z domu. Chování tchýně si nedokážou vysvětlit, tj. jak už po tom prvním incidentu byla schopná vystavit dítě nebezpečí podruhé.
Pozdě bycha honit, bohužel tragedii už zpět nikdo nevrátí!
Ahojky holky, až teď jsem zasedla a nestačila se divit. Opravdu, jak tu bylo napsáno, nemá smysl se dohadovat o tom, co v tomhle konkrétním případě , mohli nebo měli rodiče udělat. Neznám až tak moc podrobnosti, takže je to bezpředmětné.
Jinak spíš než navodit diskuzi o tom, kdo má větší práva , jestli pes nebo člověk, jsem chtěla jen upozornit na nebezpečí, která dětem v tomto ohledu hrozí.
Pes je pes a člověk je člověk. Někdy je ale lepší zamyslet se nad majitelem psa, protože ve většině případů je jeho chování odrazem výchovy jeho majitele. Opět nechci, aby si to někdo vzal osobně. Taky máme doma pěkné psí kvítko 🙂 Ale tvrdý útok bych u něj netipovala. Nicméně všichni se chováme tak, abychom tomu nejhoršímu předcházeli.
To je strašný, je mi moc líto té malé holčičky :-((
No, taky můžu přidat zkušenost se psem.
Tcháni, dávno před narozením holčiček dostali čivavu.
Ač se o tomto plemeni tvrdí, že je jedno z nejagresivnějších, tenhle pejsek byl velmi přátelský, miloval děti, nechával se od nich hladit.
Pak měl bohužel negativní zkušenost se synem manžova bratrance. Chlapec cca pětiletý – v jeden den na psa skočil z výšky a přimáčkl ho k zemi. Pes vykvikl a snažil se chlapci vyhýbat. Když se schoval v pelíšku, chlapec ho ještě ten den prvního incidentu z pelechu vysypal (rodiče toto chlapcovo chování vůbec neřešili…)
Od té doby se pejsek malých dětí bojí, ty už ho nemůžou hladit – pejsek se brání a “vyjede“ – kousne třeba do ruky, víc ale neublíží.
Po čase se narodily naše holčičky.
Pejsek žárlí, ale to on žárlí, i když si my s manžou dáme pusu, obejmeme se. Pejska pohladíme, pomuchláme, a je klid.
Pejska jsme se od začátku snažili držet od holčiček dál, holčičky od něj. Když se náhodou dostaly k pejskovi příliš blízko, pejsek vyjel, zlehka kousnul (bránil si své teritorium) – ale stejnou zkušenost jsem měla kdysi i se svým morčetem, které bylo tak nervozní z mého mladšího bratra.
Postupem doby už nemusíme holky ani pejska tak hlídat – naučili se vzájemně respektovat svůj prostor.
Naopak – holky už pomalu přerostly výškovou hranici dětí, kterých se pejsek bojí.
No a protože teď máme pejska dlouhodobě na hlídání, tak se naopak pomalu sbližují – třeba když mu nabídnou pamlsek, pejsek jim i ruku olíže.
Pořád ale musíme být ve střehu a holky i psa vést ke vzájemnému respektování “osobního životního prostoru“.
Kamarád si chtěl vzít z útulku psa bojovné plemeno.unás je útulek dělá tam syn doporučila jsem mu jednoho psa,ale profesionální psovod mu to vymluvil.Nemůžeš vědět jak se k němu chovali.Například byl bit holí a tak se může stát že uvidí hůl a půjde po ní.A to samé se mohlo stát tomu psovi třeba mu ublížilo dítě.Našemu psovi kluk šlápnul na packu když byl malej je to asi 11let dodnes je na to háklivej okamžitě kousne a jelikož se pořád někde motá a musí být všude tak se to stává .Takže já bych dítě hlídat babičce už nedala a nebo by bratr musel slíbit že ho babička nikdy nebude venčit s vnučkou.Jenže někteří pejskaři si myslí že ten jejich je ten nej .Nám se stává opak
jen si ho pohlaď on nic nedělá
mám co dělat ,abych dotyčnému nevynydala.Boužel převychovat se dá jen mladej pes a i to dá práci.Souhlasím s Ajikem a Virenkou jejda ja nejsem přihlášená.
Holky, no jasně, že nevíme přesné okolnosti. A proto mi strašně vadí, že se napadáme navzájem, místo abychom to třeba shrnuly, že to vlastně myslíme stejně. Pokud se hned neučinila opatření k tomu, aby se to podruhé už nestalo, je to chyba všech, co pro to něco udělat mohli a měli, nejen majitele psa. Ale lidské zkušenosti jsou samozřejmě jiné, bohužel. Lidé se nedokážou domluvit ani kvůli psovi, ani kvůli dětem a kvůli mnoha a mnoha jiným záležitostem… Ale zde jde dětem o život a v tu chvíli bych opravdu já jako matka podnikla snad všechno, co na světě jde – samozřejmě legální cestou, nešla bych potají ublížit psovi… Jen z toho, co píše Horempádem, mám prostě pocit, že se asi toho moc nepodniklo, asi proto ten citový výjev z mnoha stran…
Matildo, já si to taky nedovedu představit..ale zase když bratr psa neutratí sám, nemůžeš to přece udělat za něho.. Je to jeho pes, ne Tvůj….. Jak píšu, záleží, kdo tam u koho vlastně bydlí….že…. potom se dá řešit, kdo má nebo nemá odejít…
Radko2, já tvůj postoj cítím jako v mnohém oprávněný. To je dost výstižné, kvůli brutálnímu útoku např. na kočku děti nezavíráme do polepšoven, dospělí to většinou snadno před okolím utají.
Ale pokud člověk týrá zvíře opakovaně – rozhodně se hledá postup, hledá se i adekvátní výše trestu, byť pořád neodpovídá tomu, co bych myslela jako spravedlivé. Útok na zvíře je snadnější utajit než naopak. Pro lidi trest smrti nemáme, ale i nějaká forma vězení je něco, co pro psy jaksi neexistuje…
Mnoho veterinářů a zkušených kynologů má zkušenost, že pokud si pes troufne opakované krvavé agrese vůči člověku, je už tímto nebezpečný navždy a je nevyzpytatelný i pro nejbližší rodinu, byť by předtím byl dlouhá léta poddajný a poslušný. Zpětně je už jedno, z jaké příčiny došlo k prvnímu útoku, pes už zkušenost udělal a ta je pro něj zhoubná. Je nebezpečný i svému nejbližšímu okolí. Takového psa bych přirovnala k vrahovi-recidivistovi. Trest smrti nemáme, ale doživotní žalář se silnou ostrahou ano. Pokud by něco takového bylo pro psy – jenže není, tedy bezbolestné utracení, aby pes nepáchal další škody, chápu jako možné řešení, i když bych ho určitě volila až jako poslední.
No, zajímavá diskuze….. a myslím, že velmi nejednoznačná…
já bych teda rozhodně netvrdila, že viníkem je majitel psa, který u celé situace nebyl…. Jasně, pes může být klidně nevychovaný, to nevíme….ale pes může být taky vychovaný, třeba vy to v přítomnosti majitele neudělal, třeba babka udělala “něco“ co psa vyprovokovalo. třeba dítko psa vyprovokovalo (třeba taky ne…), třeba holčička jenom hystericky plakala, protože se bála…to psa vyprovokovalo… Ano, babka podle mne rozhodně neměla dítko k psovi vodit.. Ano, rodiče asi měli nějak zajistit, aby babka nešla s dítkem k psovi, ale víte některá, jestli o tom věděli, že tam babka půjde?? Třeba tam šla babka přes zákaz, třeba to rodičům neřekla… Třeba majitel psa, když babku žádal o vyvenčení netušil, že bude hlídat i dítko, třeba kdyby to věděl, tak by o venčení nežádal…. Mimochodem, to že dvakrát za několik měsíců požádá o vyvenčení, to taky neznamená nějaké zanedbání…. Spousta maminek nechává hlídat své děti častěji, než jednou za pár měsíců a taky je nikdo neobviňuje ze zanedbání péče, nebo že na dítko nemají čas….
Takže v prvním případě je na vině ona babka, pokud teda je svéprávná, protože fakt nechápu, jak můžu brát dítě opět k psovi, který už dítko jednou málem přizabil… To prostě normální člověk snad neudělá, ne? Měla odmítnout hlídání holčičky, nebo venčení psa, enmohla dělat obojí, když ví, jak to už jednou dopadlo…
Rodiče třeba babce věřili, že jeden nešťastný zážitek je dost, na to, aby tam babka s holčičkou už nešla…. prostě to byla předtím asi neštastná situace a nikdo nečekal, že se to bude opakovat…
Na druhou stranu, nedokážu si představit, že bych byla majitelem psa, který by zmrzačil mou neteř a já bych měla klidně žít v domě dál…..
Ale řeči o tom, že rodiče měli psa nechat utratit, i když s tím bratr nesouhlasil, to si nemyslím, že není na místě,…., nebo že se měl bratr už dávno odstěhovat… protože nevím, kdo tam vlastně u koho bydlí… Kdyby byl dům bratra, proř by on měl odcházet? třeba je dům babky a nechává tam bydlet své dvě děti, oběma to vlastně vyhovuje… protože jeden potřebuje výpomoc s dětmi, druhý se psem….
Prostě nemyslím si, že je chyba jednoznačně na straně majitele psa….
A je zbytečné se kvůli tomu napadat…. a hlavně řeči o tom, že když se někde objedví ta a ona, tak je z toho hádka….. Diskuze je od slovat diskutovat, ne se jenom souhlasně poplácávat po raměni….
radko, jakmile člověk napadne psa, je to lidská hyena, ale nemůžeš srovnávat psa a člověka. Jak to můžeš srovnávat? Ja tě to napadlo? Který život je cennější? Lidský nebo zvířecí? Dávám přednost lidskému, v tomto případě holčičce
A nepiš mi teď prosím tě, že tobě by se to prostě stát nemohlo:-)