Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
... musím to někam napsat, nebo skončím v Bohnicích
Mám krásného zdravého syna, mohu ho kojit, mám muže, kterého miluji a i přes to, že jsme dospělí, dokážeme spolu blbnout jako malí.
Měsíc před svatbou jsme si koupili společně domeček na hypotéku. Výše splátek je se všemi poplatky 12.100,- Kc.
Muj muz (v te dobe pritel) loni dal vypoved v praci, protoze to bylo neunosne a nechteli mu vyjit vstric (mela to byt kolektivni vypoved, ale nakonec z 10 lidi dali vypoved jen on a jeden z jeho kamaradu). Mesic byl na podpore a od cervence zacal podnikat. Dal se na drahu realitniho maklere. Zaplatil spoustu penez za materialy, letaky, vizitky, skoleni, povinny pronajem kancelare,… Zlikvidoval tak cele stavebni sporeni a zacal plne vyuzivat kontokorentu.
Ja byla doma na nemocenske kvuli memu tehotenstvi. Stale mi opakoval, ze se nemam stresovat a ja se snazila. To, ze nevydelal ani korunu… Snazila jsem se ho podporit tim, ze chapu, ze to chvili trva. Nez jsem si sla lehnout do nemocnice pred porodem, srovnala jsem mu na jeho uctu cely jeho dluh z nasich svatebnich daru (24.000,- Kc), s tim, ze jsem ho prosila, at se postara o to, aby az se vratim z porodnice na uctu nemel minus.
Vratila jsem se z porodnice, muj manzel nemel jedinou vydelanou korunu v kapse, na uctu byl opet minus a on se radoval. Mel v kapse mych 11.000,- za nemocenskou a 10.000,- preplatek za elektrinu a temer 10.000,- preplatek na danich. Jo, to se mu zilo – na jidlo mi sice nedal ani korunu, neprispel jedinou korunu na hypoteku, na elektrinu, plyn… Koupil “akorat“ lino do kuchyne.
Kdyz jsem mu rekla, ze kuchynskou linku v cene 8.000,- zaplati on, rekl mi, ze na to nema :-O Tak jsem se snazila vyzvedet, jak je to mozne… A on rekl, ze si zaplatil povinne skoleni za 9.000,- a ze to byly jeho penize….
Dalsi mesic, dalsi mesic, dalsi mesic. Dalsi faktura, kterou jsem mu zaplatila, dalsi tisicovky, co jsem mu dala ze svych uspor….
Snazila jsem se s nim o tom mluvit. Az se rozloucil s onou kancelari a ted je doma, zivnostak nezrusil. Takze krom dosud nezaplacenych faktur, mu naskakuje penale na nezaplacenem nemocenskem a socialnim pojisteni, urok z kontokorentu a ja stale platim vsechno sama.
Nerikam, ze se nesnazi najit si nejake misto, ze se nesnazi delat neco na domecku, ale zda se mi to malo. Proste mi dochazeji sily.
Vlastne, divim se, kde jsem tu silu vzala. Spim z cele domacnosti nejmin hodin, mam na starosti mimco a krom toho jeste starost, jak dlouho mi me uspory vydrzi. 🙁
Prijde mi to jako desna ostuda lepit to tu na “nastenku“, ale ja jsem to ze sebe musela dostat. Kdybych v sobe nemela tu silu, vedle sebe maleho Davidka, tak si snad vezmu zivot nebo pichnu toho myho milacka, ktery ma snad pocit, ze vlastnim zlaty dul.
Ale jak dlouho budu silna? Misto toho, abych ted spala, koukam do kompu, abych nemusela brecet do periny. Manzel klidne spi, stejne tak Davidek.
Co s tim?
O vikendu prijede jeho rodina, protoze Davidek bude mit krtiny a ja se bojim, ze to nevydrzim a mezi ty usmevy dam i tato slova o tom, jak se o nas tatinek vzorne stara a pritom uz mi rok nedal ani korunu a ja jsem na vsechno sama.
Bokul, tvůj příběh je kopie toho mého – snad úplně na chlup(jen úvěr na opravu domku je celý na mně). Dokud mu ty dluhy budeš pořád lepit, neudělá s tím nic.
Když nám navíc začal vyčítat, že za to všechno můžeme my(já a synek), byla to poslední kapka. Řekla jsem mu, aby se odstěhoval. Nebylo to pro mě jednoduché a ani teď není, bydlím sama, daleko od rodičů, mám spoustu dluhů a mé dítě má zdravotní hendikep, takže zatím není na celý den ve školce a já mám znemožněný najít si nějakou práci, která by nás uživila.
Sebrat tu odvahu a vše ukončit mi dalo to, že už mi aspoň dluhy v tisícovkách měsíčně nerostou a já se nemusím každou noc klepat, kdy přijdou lichváři a mému dítěti se něco stane.
Mám velké finanční problémy(radši nevidět můj jídelníček), internet od kamaráda zadarmo(jinak by to tu pro mě byla už ponorka) a bez rodičů bych neměla šanci. Ale jsem optimista a věřím, že je to na dobu přechodnou…brzdí mě ta školka a práce. A pak to všem, co mi pomáhají vrátím.
Chci tě pobídnout k tomu, abys s tím co nejdříve pohla, dokud se to dá řešit, než vás to zničí. Pohroz mu(tak aby viděl, že to myslíš vážně a že tě to trápí)…Já toho svýho nedonutila zrušit živnosťák a přejít na to sice ne mnoho, ale svý jistý. Přeju tvé rodině hodně štěstí.
Ahoj bokul, je mi moc smutno po přečtení tvého příběhu. Asi by jsi měla na svého miláčka nekompromisně zatlačit. Ty by ses měla hlavně soustředit na miminko a nestresovat se, aby jsi nepřišla o mléko a musíš řešit díky nezodpovědnému manželovi takové trable. V první řadě by si měl všechno uvědomit on a postarat se o rodinu.
Jak jsem shovívavá a chápu, že najít si práci, nebo začínat s podnikáním je těžký oříšek, tak bych musela díky jeho ždímavosti rázně zakročit. Jednou mohou úspory dojít a vy budete řešit daleko nepříjemnější záležitosti.
Užij si co možná nejlépe křtiny, budu ti držet palečky a zatlač na manžela, že to takhle dál nejde.
jani to také asi není lehké, vůbec nevím jak bych tohle zvládala já, posílám vám pohlazení….vaši chlapi jsou zralí k nakopání:-), musím říct, že jsem ráda za to co mám doma zlatoušek…..postavte se jim pokud to jen trochu pujde
k tomu přivýdělku při mateřské…samotné se mi to velice příčí, když máš mateřskou máš být s mimi
no bohužel holky dnes je to čím dál víc že hclap si myslío že se vše vyřeší SAMO.a nejradeji by sedel doma a nechal se vyživovat.i já slychavam co ty přinešes domu?nic,jen tu blbou materskou,nikde si nepřivydeláš,jiný ženský si vydelaj i na materský.
no jo,ale me malou nikdo hlídat nebude,je urvaná a ne¨hlídatelná.
hlavně že sem si vzala 2 pujčky kuli jeho zkur…..ym alimentum.a neplatim je nemam z čeho,hlavně že sliboval že me v tom nenehcá.
včera byla výplata,nic zaplaceno a mame 2500.az příde materská dám 10000 za najem a zbyde mi z ní 300 kč.uz me to nebaví.
také mi nějak prsty nechtějí běhat po klávesnici tak jak normálně, je mi za tebe úzko a líto, nemáš se vůbec za co stydět, člověk to potřebuje ze sebe dostat a od toho tu jsme není to jen pro radosti, ale i starosti, kterých ty jak koukám máš požehnaně….osobně bych miláčka asi zabila:-), je to strašně nezodpovědné, takový dluh s barákem a on dělá a dělá další to je začarovaný kruh….ani se mi nelíbí, že řeší “jeho“ peníze, ale někde to tak funguje…..asi bych se mu snažila položit nůž na krk i přes tu rodinu, že má rodinu a dítě a fládá jen dluhy, chlap se má o rodinu postarat a zabezpečit…najdi v sobě sílu a bud tvrdá, trochu asi také žehrá, že to za něj platíš jak to zatím jde….chápu, že se lidé mohou dostat do problémů, ale z toho jak to popisuješ tak mi přijde, že on neřeší se z nich dostat a je v poho, což mi nepřijde až tak normální…
Holka zlatá, žádný med… Mrzí mě, že máš v životě takovou “šmouhu“ zrovna teď, když si máš užívat malého miminka a svého mateřství, je to škoda – promrhat ten krásný čas takovýma starostma, který Ti podle mého názoru nepřísluší – o tohle se má starat mužský (alespoň v naší rodině to platilo a platí stále). Připadá mi divný (mně osobně), že se Tvůj muž necítí trapně a ostudně. Taky jsme v manželství měli různá “finanční“ období, ale můj manžel, když bylo potřeba, dělal jako mourovatej a třeba měl i práce dvě nebo dělal melouchy. Tohle se mi nelíbí. Já si myslím, že by ses měla postavit “na zadní“. Řekni mu to upřímně, otevřeně, z očí do očí… Že ON se má starat o vás a ne Ty o něj… že se Ti to nelíbí a že Tě to trápí… ať se vzpamatuje a začne rychle něco dělat. Pokud by tohle nepomohlo, asi bych to potom vzala přes rodiče. Ty jsi na mateřské – z toho plyne, že Tvou první a naprosto přednostní úlohou je starat se o malého Davídka. To ostatní musí zajistit tvůj manžel nebo rodina.
Jo a k tomu tvému pocitu studu – Ty se nemáš za co stydět, dala jsi život novému človíčkovi, pečuješ o mladý život, s Tebou je všechno naprosto v pořádku. Stydět by se měl někdo jiný… Ty ne…
Bokul, vydrž. Zase bude dobře. Určitě se to vyřeší.
Posílám Ti pohlazení a povzbuzení. Opatruj sebe i malého. A ozvi se. Budu na Tebe myslet.
Bokul, jak tak čtu Tvůj příběh, tak mi běhá mráz po zádech…Trochu bych Ti chtěla vnutit, aby jste měli peníze společné, ale v případě, jak s nima manžel bezohledně na Tvůj úkor nakládá, by to asi nebyl ani moc dobrý nápad. Také bych do toho už zapojila jeho rodinu, ty se nemáš za co stydět, protože podle toho co píšeš, tak už to hezkou dobu leží všechno jen na Tobě. O tom co píšeš ke konci na to rychle zapomeň! Snaž se být co nejvíc v klidu, nemyslet na to pořád, aby se dělalo mlíčko pro Davídka a byli jste oba dva v pohodě, jestli máš nějakou kamarádku zajděte si někam na kafíčko, aby jsi se od té situace trochu odreagovala, přeju sílu a hezké křtiny
Bokulinko, prosím zainteresuj do svých problémů manželovu rodinu, ať mu promluví do duše někdo, kdo na něj platí, jinak se opravdu zblázníš a padneš na ústa.
Vůbec nevím, jak dlouho bych tohle vydržela já, kdybych byla ve stejné situaci, ale určitě si nehraj na hrdinku a popíchni ho k nějakému řešení. V dnešní době přece nemůže živitel rodiny spoléhat na to, že bude jednička v oboru, ve kterém nemá zkušenosti a musí se snažit vydělávat za každou cenu, aby zabezpečil rodinu.
Promluv s ním a jeho rodinou a mysli na to, že Davídek potřebuje odpočinou a spokojenou maminku, myslím na Tebe a držím všechno, co jen můžu. Lenka
Ahoj, jak to ctu, vubec ti nezavidim.
Trosku se podivuju, ze jeho rodina nevyviji na tveho manzela tlak, aby mel praci za kterou dostane zaplaceno. Nebo nemaji tuseni, ze takovou dobu nevydelava?
13 tisic mesicne + jidlo a dite, telefony, internet, mozna auto – to dlouho sama neutahnes! Trosku od tveho manzela detinsky nezodpovedne. Mel by vzit cokoliv aby vydelaval a to nemluvim o splaceni aspon poloviny tvych uspor, ktere si nesporila na jeho dluhy.
Opatruj Davidka a at ho co nejdele muzes kojit, proto neponocuj, at se ti dela dobre mlicko 🙂
Pa
Mám krásného zdravého syna, mohu ho kojit, mám muže, kterého miluji a i přes to, že jsme dospělí, dokážeme spolu blbnout jako malí.
Měsíc před svatbou jsme si koupili společně domeček na hypotéku. Výše splátek je se všemi poplatky 12.100,- Kc.
Muj muz (v te dobe pritel) loni dal vypoved v praci, protoze to bylo neunosne a nechteli mu vyjit vstric (mela to byt kolektivni vypoved, ale nakonec z 10 lidi dali vypoved jen on a jeden z jeho kamaradu). Mesic byl na podpore a od cervence zacal podnikat. Dal se na drahu realitniho maklere. Zaplatil spoustu penez za materialy, letaky, vizitky, skoleni, povinny pronajem kancelare,… Zlikvidoval tak cele stavebni sporeni a zacal plne vyuzivat kontokorentu.
Ja byla doma na nemocenske kvuli memu tehotenstvi. Stale mi opakoval, ze se nemam stresovat a ja se snazila. To, ze nevydelal ani korunu… Snazila jsem se ho podporit tim, ze chapu, ze to chvili trva. Nez jsem si sla lehnout do nemocnice pred porodem, srovnala jsem mu na jeho uctu cely jeho dluh z nasich svatebnich daru (24.000,- Kc), s tim, ze jsem ho prosila, at se postara o to, aby az se vratim z porodnice na uctu nemel minus.
Vratila jsem se z porodnice, muj manzel nemel jedinou vydelanou korunu v kapse, na uctu byl opet minus a on se radoval. Mel v kapse mych 11.000,- za nemocenskou a 10.000,- preplatek za elektrinu a temer 10.000,- preplatek na danich. Jo, to se mu zilo – na jidlo mi sice nedal ani korunu, neprispel jedinou korunu na hypoteku, na elektrinu, plyn… Koupil “akorat“ lino do kuchyne.
Kdyz jsem mu rekla, ze kuchynskou linku v cene 8.000,- zaplati on, rekl mi, ze na to nema :-O Tak jsem se snazila vyzvedet, jak je to mozne… A on rekl, ze si zaplatil povinne skoleni za 9.000,- a ze to byly jeho penize….
Dalsi mesic, dalsi mesic, dalsi mesic. Dalsi faktura, kterou jsem mu zaplatila, dalsi tisicovky, co jsem mu dala ze svych uspor….
Snazila jsem se s nim o tom mluvit. Az se rozloucil s onou kancelari a ted je doma, zivnostak nezrusil. Takze krom dosud nezaplacenych faktur, mu naskakuje penale na nezaplacenem nemocenskem a socialnim pojisteni, urok z kontokorentu a ja stale platim vsechno sama.
Nerikam, ze se nesnazi najit si nejake misto, ze se nesnazi delat neco na domecku, ale zda se mi to malo. Proste mi dochazeji sily.
Vlastne, divim se, kde jsem tu silu vzala. Spim z cele domacnosti nejmin hodin, mam na starosti mimco a krom toho jeste starost, jak dlouho mi me uspory vydrzi. 🙁
Prijde mi to jako desna ostuda lepit to tu na “nastenku“, ale ja jsem to ze sebe musela dostat. Kdybych v sobe nemela tu silu, vedle sebe maleho Davidka, tak si snad vezmu zivot nebo pichnu toho myho milacka, ktery ma snad pocit, ze vlastnim zlaty dul.
Ale jak dlouho budu silna? Misto toho, abych ted spala, koukam do kompu, abych nemusela brecet do periny. Manzel klidne spi, stejne tak Davidek.
Co s tim?
O vikendu prijede jeho rodina, protoze Davidek bude mit krtiny a ja se bojim, ze to nevydrzim a mezi ty usmevy dam i tato slova o tom, jak se o nas tatinek vzorne stara a pritom uz mi rok nedal ani korunu a ja jsem na vsechno sama.