Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
... musím to někam napsat, nebo skončím v Bohnicích
Mám krásného zdravého syna, mohu ho kojit, mám muže, kterého miluji a i přes to, že jsme dospělí, dokážeme spolu blbnout jako malí.
Měsíc před svatbou jsme si koupili společně domeček na hypotéku. Výše splátek je se všemi poplatky 12.100,- Kc.
Muj muz (v te dobe pritel) loni dal vypoved v praci, protoze to bylo neunosne a nechteli mu vyjit vstric (mela to byt kolektivni vypoved, ale nakonec z 10 lidi dali vypoved jen on a jeden z jeho kamaradu). Mesic byl na podpore a od cervence zacal podnikat. Dal se na drahu realitniho maklere. Zaplatil spoustu penez za materialy, letaky, vizitky, skoleni, povinny pronajem kancelare,… Zlikvidoval tak cele stavebni sporeni a zacal plne vyuzivat kontokorentu.
Ja byla doma na nemocenske kvuli memu tehotenstvi. Stale mi opakoval, ze se nemam stresovat a ja se snazila. To, ze nevydelal ani korunu… Snazila jsem se ho podporit tim, ze chapu, ze to chvili trva. Nez jsem si sla lehnout do nemocnice pred porodem, srovnala jsem mu na jeho uctu cely jeho dluh z nasich svatebnich daru (24.000,- Kc), s tim, ze jsem ho prosila, at se postara o to, aby az se vratim z porodnice na uctu nemel minus.
Vratila jsem se z porodnice, muj manzel nemel jedinou vydelanou korunu v kapse, na uctu byl opet minus a on se radoval. Mel v kapse mych 11.000,- za nemocenskou a 10.000,- preplatek za elektrinu a temer 10.000,- preplatek na danich. Jo, to se mu zilo – na jidlo mi sice nedal ani korunu, neprispel jedinou korunu na hypoteku, na elektrinu, plyn… Koupil “akorat“ lino do kuchyne.
Kdyz jsem mu rekla, ze kuchynskou linku v cene 8.000,- zaplati on, rekl mi, ze na to nema :-O Tak jsem se snazila vyzvedet, jak je to mozne… A on rekl, ze si zaplatil povinne skoleni za 9.000,- a ze to byly jeho penize….
Dalsi mesic, dalsi mesic, dalsi mesic. Dalsi faktura, kterou jsem mu zaplatila, dalsi tisicovky, co jsem mu dala ze svych uspor….
Snazila jsem se s nim o tom mluvit. Az se rozloucil s onou kancelari a ted je doma, zivnostak nezrusil. Takze krom dosud nezaplacenych faktur, mu naskakuje penale na nezaplacenem nemocenskem a socialnim pojisteni, urok z kontokorentu a ja stale platim vsechno sama.
Nerikam, ze se nesnazi najit si nejake misto, ze se nesnazi delat neco na domecku, ale zda se mi to malo. Proste mi dochazeji sily.
Vlastne, divim se, kde jsem tu silu vzala. Spim z cele domacnosti nejmin hodin, mam na starosti mimco a krom toho jeste starost, jak dlouho mi me uspory vydrzi. 🙁
Prijde mi to jako desna ostuda lepit to tu na “nastenku“, ale ja jsem to ze sebe musela dostat. Kdybych v sobe nemela tu silu, vedle sebe maleho Davidka, tak si snad vezmu zivot nebo pichnu toho myho milacka, ktery ma snad pocit, ze vlastnim zlaty dul.
Ale jak dlouho budu silna? Misto toho, abych ted spala, koukam do kompu, abych nemusela brecet do periny. Manzel klidne spi, stejne tak Davidek.
Co s tim?
O vikendu prijede jeho rodina, protoze Davidek bude mit krtiny a ja se bojim, ze to nevydrzim a mezi ty usmevy dam i tato slova o tom, jak se o nas tatinek vzorne stara a pritom uz mi rok nedal ani korunu a ja jsem na vsechno sama.
Bokulinko, Sluníčko, nemám teď čas číst všechny příspěvky, jen Ti posílám velikou sílu.
Rada za mě – okamžitě bych zrušila společné vlastnictví manželů či jak se tomu říká, abys nakonec ještě neplatila exekuce, a manželovi dala nůž na krk.
Musíš být tvrdá, abys nakonec v tom blázinci fakt neskončila.
A co na to jeho rodina? Vědí to? Jací jsou? Myslíš, že by byli na Tvojí straně? Třeba situaci znají jen z jeho přibarveného vyprávění?
Bokul,hned ráno jsem si tvoji zprávu přečetla,ale nestihla reagovat. Celý den na tebe myslím. Na to,že jsi nikdy tady na sobě nedala nic znát, o ničem jsi se nezmínila a takhle moc se trápíš.
Jinak se naprosto podepisuju pod Virenku,mluví mi z duše.
Moc na tebe budu myslet,buď pořád tak silná-kvůli Davídkovi a s manželem se to musí co nejdřív vyřešit-čím dřív pochopí,že pečení holubi nelétají sami do pusy tím líp.
Přijde mi,že tím že máte oddělené finance,hodně na to spoléhá, že ty to vždycky nějak zamázneš. Zajímala by mě jeho reakce,kdybys mu řekla,že prostě už nemáš kam sáhnou a jediný tvůj příjem je rodičák…
Bokul, nejprve jsem nechtěla reagovat vůbec, protože netuším, co na to napsat.
Jsi neskutečně statečná, trpělivá a tolerantní. Smekám.
Nevím, jak bych se chovala já, naštěstí jsem žádné podobné problémy zatím řešit nemusela.
Ale dle toho co píšeš, mi přijde, že partner je buď hodně nepřipravený na pozici otce, partnera. Nebo je naopak ze situace zdrcen, až tak moc, že už to neřeší. Ve svém okolí jsem se s tímto postojem setkala. Kdy při podobných problémech měl partner kamarádky nejprve snahu situaci řešit. Pak rezignoval a jeho psychický stav situaci prostě nezvládl a začal se chovat s prominutím jako blbec. Nic ho nezajímalo, byl agresivní. Pro nás ženský asi nepochopitelný stav, my máme tendence vše řešit a nestrkat hlavu do písku. Třeba ho to hrozně mrzí, nechce přiznat porážku, dělá “hrdinu“ a v duši je na tom podobně jako ty. Jen už to nezvládá. Pokud by to tak nějak bylo, pak ale nechápu, proč nechce nastoupit do nějaké práce a začít konečně vydělávat. Je možné, že už nemůže? Prostě totál rezignace?
A ty to vše máš vydržet? Po porodu? Jsi opravdu neskutečně silná, já bych už asi bouchla pěstí do stolu. Ať partner přizná barvu, řekne otevřeně, jo, je to v tahu, nezvládám. Najdeme společně řešení, půjdu k psychologovi..Nebo jestli má opravdu pocit, že je to ještě v pohodě, udělat si nějaký rozpis, kolik peněz bude dávat tobě, o co se postaráš ty a o co on. Sednout si, vše si rozpočítat. Pokud už nemáte sílu o problému ani mluvit, s tím, že on se ještě cítí uražený. Pak to není dobrá cesta, protože si myslím, že je třeba držet při sobě a problém opravdu řešit!
Držím palce!
Bokul, tedy – smekám před tebou až k zemi, že jsi s takovou situací v zádech zvládla těhotenství, porod císařem a následně jsi zvládla udržet kojení. Opravdu až k zemi, protože vím moc dobře, jak to v tak psychicky zátěžové situaci nejde a nejde. Zároveň doufám, že si trochu od tlaku ulevíš tady a že ti tělo bude sloužit dobře a stejně tak Davídkovi, protože zatím asi konce nevidět…
Mě tedy dojalo, že si někdo myslí, že se jen tak jde přestat stresovat, když situace, díky které stres vzniká, zůstává stejná a spíš se problém prohlubuje… Bokul, je to už dlouho, chápu, že se cítíš v koutě, podle mě tam opravdu jsi. Osobně bych se pokusila nedávat vůbec žádné peníze partnerovi, úspory bych nechala pro potřebu tvou a dítěte, s dávkami mateřské bych udělala dohodu, jakou část splátek s nimi budu hradit a zbytek bych odstřihla, ať se manža postará. Může být, že bude chtít víc odvahy vydržet, jak on nechává naskakovat dluh, ale opravdu dokud někde ty peníze seženeš, má pocit, že se neděje nic tak zlého a určitě už za týden, maximálně za dva…
Přimlouvám se, pokud nepřistoupí aspoň na nějakou výdělečnou práci, za rozhovor s jeho rodinou. Je dost možné, že délku a hloubku problému vůbec netuší. Pokud nebude řešení, začala bych projednávat prodej domu – i to může miláčka vybudit vhodným směrem, pokud k němu má vztah. Holka, drž se, teď ti síla musí ještě chvíli vybývat, kdo by tomu Davídkovi zbyl?
Kde jsou všichni ty mužský, který mají být v nouzi oporou?? Kde je semknutost rodiny, která skoronedělku vždycky držela od problémů nejmíň na délku paže, aby si řešila jen to, co jí přísluší – dítě? Nevzdávej se kojení a vymysli jakýkoliv další krok, aktivitou se ti aspoň trochu ulehčí a někam se to pohnout přece musí…
Holka zlatá, nemáš to lehký! Takový chlap je prostě za trest. Taky splácíme hypošku a nezbývá nám skoro nic. Mě to vadí o to víc, že manžel si neodepře nic z toho, co dělal dřív. Jezdí si sám na dovču, koupí si, co se mu zachce, chodí si pařit 1-2x měsíčně a nadává, že to je málo, že ho omezuju…
Držím Ti palečky, ať si ten Tvůj najde práci a vše se v dobré obrátí, U nás doma jsem tu naději už vzdala a řeším to po svém.
Hodně štěstí!
Dekuji za vsechna Vase slova…
S manzelem jsem o tom uz asi trikrat mluvila. On mi samozrejme rekne, ze nechce, abych byla ve stresu a naslsdne se dozvim, ze je ve stresu z mych slov.
Tuto svou situaci popisoval svemu brachovi pred 2 mesici a ten mu rekl, ze to neni az tak zle, ze kazdy ma nejake problemy.
Jo, priznam se, vydelavam si “male korunky“ vyplnovanim dotazniku a kdo vi ceho, shanenim veci “zadarmo“ apod.
A modlim se, aby si ten muj milacek nasel praci. Kez by se zadarilo, ja mu verim, ze pracovat chce, lec on nejak asi jeste nepochopil, ze kdyz nadelal dluhy mel by opravdu vzit jakoukoli praci. Ja bych si i s titulem sla sednout za kasu, kdybych doma nemela “praci“.
Dekuji vsem za podporu a tem, ktere prozivate nebo jste prozily neco podobneho, drzim palce – at to proste zvladneme. Nechci skoncit v blazinci, nechci mlatit sveho muze, nechci skoncit jako bezdomovec s 4 mesicnim synem…
Diky za mila objeti!
Bokulko, je mi to moc líto, že máš takové problémy. Souhlasím s holkama, že by bylo možná dobré si s manželem o tom promluvit. On jako muž má živit tebe a malého a ne obráceně. Pokud se k situaci nepostaví rozumně, tak bych do situace zasvětila rodinu. Není nic horšího,když máš s mužem nějaké problémy a před tchyní a tchánem musíš hrát, že je vše v pořádku.
Nedávno se jedné mé známé stala hrozná věc. Má dceru 15letou, koupili si s manželem na hypotéku dům. Po roce si začala všímat, že se manžel chová nějak divně. Byl nervózní, postupně i agresivní. Velký šok nastal, když zjistila, že manžel se skoro ve 40 letech dal na drogy.Přestal vydělávat. Ona se rozhodla rázně odešla i s dcerou z domu, podala žádost o rozvod. Nevím, jak je na tom teď, jen že má dvě zaměstnání, aby mohla zaplatit dluhy po manželovi, bydlí někde v podnájmu.Krásný dům museli prodat.
Je hrozně těžké se rozhodnout k radikálnímu řešení, pokud jsou tu děti.
Bokulko, moc na Tebe budu myslet a držím palce.
A věř mi nebudeš na to sama, máš malého a ten Ti dodá sílu.Mirka
Bokulko… a ostatní holky 🙁
Je to hrozné a upřímně, smekám před vámi – já bych asi tu sílu neměla.
Není to vůbec tvoje ostuda – opravdu bych si promluvila i s jeho rodinou, takhle to vážně nejde. Už kvůli Davídkovi musíš být v pohodě a já sama vím, že finance dokáží vypěstovat pěkně hnusný stres.
Přijde mi to od tvého manžela – nezlob se – dost nezodpovědné, s prací, do které jen investuje a nic mu nevynáší, měl seknout už dávno a ne pořád přečerpávat účty s tím, že “se to nějak spraví“… když je ve hře rodina.
Chce to opravdu razantnější řešení…. ale já ti moc neporadím 🙁
Moc ti držím palečky a myslím na vás… holčinko drž se a nedej se!
JJ, bamisko,šak znáš to…co tě nezabije, to tě posílí 😉
Markitko smekám před tebou, je to smutné do jakých těžkých situací nás dokáže dostat chlap a jak koukám je to docela časté, obdivuji tě a držím palečky na zvládnutí všeho – je dobře, že máš kolem sebe lidi, kteří jsou při tobě