Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Potíže se spolužáky II
Mám osmiletého syna a celý prosinec doma řešíme potíže se spolužáky a nějak se nám nedaří to zvládnout (viz můj dotaz z 8.12.). Dnes ráno brečel, že do školy nepůjde. Musím se přiznat, že se mi rozechvělo osrdí… Po návštěvě paní učitelky se chování „kluků“ změnilo, přestali mému synovi brát věci a neperou se s ním, jinak ovšem přitvrdili – posmívají se mu, dělají si z něho legraci, pošklebují se, chodí k jeho lavici a ptají se ho: „Tak my jsme ti ubližovali, jo?! A jak jsme ti ubližovali??“ Nedají mu jediný den pokoj, už jsem mu radila, ať jim vůbec neodpovídá, na nic, jenže to on nezvládá.. Co máme dělat? Co mám říct jemu? A co já? Mám jít znovu za učitelkou?
Helena
jj to je dobre
tak to je dost smutné:-(
My bydlíme na malém městě tak snad to nebude tak hrozné,nejsou u nás tak moc vidět ty rozdíly.Myslím tím sociální.Ale mě se líbí na p. učitelce od dcery,že už o tom s nima mluvilí a dcera ví co je šikana,tak snad to má nějaký preventivní smysl.
Já bych to řešla spojením s rodiči toho chlapce. Uz jste druhá rodina, můžete klidně podat trestní oznámení na šikanu. Ve škole to od Vás vědí. Doptat se přímo na adresu rodičů násilníků a upozornit je , že pokud hoši nepřestanou učiníte tak…
jen pro ostatni….zuzino….škola je velmi malý pán na tyhle veci:(((..bohužel:(((dokud ti hoši a je to smutne ze to tak musim psat nespáchají trestny čin, nezlomi nekomu ruku nic se nedeje ziju v tom denne a bohuzel nase spolecnost spise brani násilniky nez chrani obeti:(((
Zuzino, nepřeju Ti nikdy řešit tenhle problém. Je to opravdu hrozné, když Ti dítko denně prosí, ať nemusí do školy!!!! Než jsem se odhodlala to řešit, probrečela jsem hodně nocí. No, pak jsem řekla dost a s tou „kamarádkou“ si to vyříkala. Opravdu jsem byla z její reakce asi 3 dny paf, ale pak jsem se ujistila, že jsem opravdu udělala správně. Ta její dcera vůči Klárce je už docela v pohodě, a kámoška, že to vzala tak jak to vzala-to je její věc. Já jsem přece nemohla dopustit, aby mé dceři takhle hnusně někdo ubližoval. Děcka dovedou být fakt hnusné (promiňte ten výraz).Lenka
Lenka
taky bych asi byla ta co by to chtěla řešit.Nikdy sice nevíme kdy se to může obrátit proti nám,ale za klid a ,,duševní zdraví“ našich dětí to stojí.My naštěstí ,,zatím“ takové problémy nemáme,ale pamatuji si z dětství,že děti umí být kruté nejen ve smyslu fyzického týrání.Mě by ,ale ted´zajímalo k čemu je na školách výchovný poradce?On má na starosti jen problémy s učením?Vím od dcery,že měly už ve druhé třídě besedu s policiií na různé témata a i o šikaně a i třídní učitelka s nimi asi často na toto téma mluví,což vím od dcery.Snad to nikdy nebudeme muset řešit osobně.
Jsi skvělá Padmé, dobře, žes to tak nenechala 🙂
Padné, zdravím Tě a jsem ráda, že jsi daný problém řešila. A to, jak to paní učitelka vysvětlila dětem je úžasné. Snad to ti kluci pochopí a přestanou ubližovat slabším. Kdyby bylo více takových učitelů. Bohužel v dnešní době mám pocit, že je takových málo. Já když měla ten problém s Klárkou, tak mi učitelka řekla, že si ničeho nevšimla. Tak nevím, buď si fakt nevšimla (za 4 měsíce, že by si nevšimla?), anebo to prostě nechtěla řešit. Tak jsem to vzala do svých rukou a dopadlo to, jak jsem psala….Pa Lenka
Lenka
Holky, hlásím, že jsem to nenechala být. Nedalo mi to. A vy jste mě utvrdily v tom, že člověk ze sebe nemá dělat „slepce“.
Odezva je taková, že paní učitelka je teď víc hlídá (to mi hlásí doma ten můj brouček) a měla ke třídě už několikrát „proslov“, kde dětem vysvětlovala, že to, co jednomu připadá jako legrace, může tomu druhému být nepříjemné a že jsou jedna třída a měli by se kamarádit všichni dohromady. A to si cením, je dobře, že se tomu věnuje a nezavírá před tím oči.
Heli, přidávám se na stranu holek, toto nemůžeš nechat jen tak. Je fajn, že jsi taková všímavá a že tvůj syn má k tobě důvěru. Kdoví, jak to má doma ten druhý chlapeček. Myslím, že určitě pomohlo i to mužské slovo (tvého muže) a v tomhle případě snad zabere i policie, kluci evidentně potřebují vědět, že na ně někdo má.
Hodně štěstí a určitě prosím něco udělej!
Ájíku, Quendolino, Majulko, děvčata,
máte pravdu, člověk nemůže dělat, že nevidí, neslyší. Mě to taky vadí, když mi to můj syn doma vypráví, jak se tomu malýmu chlapečkovi ti kluci pošklebují, berou mu věci… no, dělají mu to, co dělali tomu mýmu v prosinci. Ach jo. Asi tomu nerozumím… jsou to darebníci, opravdoví darebníci. Řeknu to učitelce. I když se tentokrát nejedná o mého syna.