Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
víkendové manželství
Tak mě to napadlo v souvislosti s příběhem Horempádem. Máte někdo muže doma jen o víkendu? Já ano přes týden je za prací a vrací se jen na sobotu a neděli. Je to dost těžké skloubit, zvyknout si na to, že jsme nově tři, a ještě k tomu jen o víkendech, docela nám to vrzalo a až teď po osmi měsících, se to začíná tak nějak zlepšovat. Doufám, že už to brzy skončí a zase budeme spolu. A jak to snášíte vy? Zažili jste to?
U nás je to úplně stejné, jako u Vicikovky:-) Pokud musí můj muž odjet třeba jen na dva tři dny, nemůžeme bez sebe být a ani usnout. Každý večer se prokecáme až k půlnoci, někdy jdeme spát ještě později. A pokud vedle mě neleží, nemůžu usnout…
Ale moje první manželství se mi rozpadlo právě proto, že manžel cestoval za prací po celé republice, přijížděl domů v pátek a v pondělí ráno byl zase fuč. Byl o tři roky mladší než já a zatímco já jsem seděla doma s malýma prckama, tak on si potřeboval ten život pořádně užít… Nejdřív to byla jedna sobota v měsíci, co chtěl mít volno jen pro sebe, ke konci to vypadalo tak, že už v pátek ve dveřích si s mobilem na uchu ověšený dětmi domlouval s přáteli ty svoje “akcičky“ a ohřál se doma sotva dvě hodiny… Bylo to zlé, pak to bylo ještě horší, protože ve společnosti přátel si našel spřízněnou dušičku, která ho samozřejmě ve všem chápala, zatímco manželka doma jen remcala, kde se zase tahá… Po třech letech jsme se rozvedli a šli každý jinou cestou. Máme velmi vřelý přátelský vztah, což velmi pomohlo našim dcerkám, aby to odloučení překonaly s co nejmenšími útrapami. Ale nelituji, osud mi cestičku ukázal a já se po ní po dlouhém rozmýšlení vydala, ale vím jediné – že takový život už bych nechtěla, rodina má držet po hromadě a i když si můžete na začátku myslet, že to zvládnete, tak jakmile jste v tom rozjetém vlaku, těžko se to řeší, když to třeba pak každý vidí jinýma očima a nedokáže říct – stop, dokud je ještě nějaká možnost záchrany vztahu.
Celých 6 let jezdil manžel kamionem po celé Evropě. A víkendový se mu říkat nedalo. Někdy byl doma jen 4 dny v měsíci. I když v republice byl někdy déle, ale kvůli aetru a státem nařízené doby, po které se nesmí jezdit (hlavně o prázdninách)se domů moc nedostal. Tehdy jsme hodně telefonovali. A na cesty o prázdninách bral děti s sebou. Já byla na vše doma sama. První rok byl těžký. Pak jsme si tak nějak zvykli a užívali každé volné chvilky, kdy byl doma. A první rok co se nám narodila třetí dcerka, byl hektický. Ani nevím, kdy jsme si ji stihli pořídit -:)) (teda vím přesně, protože v září byl doma jen 3 dny).
Zrovna změnil práci, i když jezdí dál. Ale jak říká „kolem komína“. A vidím, jak se mu stýská. A i děti smutní nad tím, že se nepodívají do Paříže, že nepojedou k Atlantiku, či do muzea letadel. Do Portugalska, či Itálie. Je pravda, že o prázdninách byli každý druhý den jinde. A manžel plánoval cesty tak, aby v době odpočinku mohli vyrazit za krásou daného města, či dané země. Nebo víkend trávit u moře, či oceánu.
Jak už jsem psala manžel jezdil 4 roky kamionem nemohla jsem si zvyknout byl tak 10dní pryč a 2 dny doma.Tohle není život ,ale neustálé čekání až se vrátí. Kamarádky kolem maji mužský doma a neměli pořád na mě čas.Manžel si velice rychle zvyknul .A teď jezdí autobusem je denně doma a boužel si zase nemůže zvyknout manžel.A docela to u nás skřípe .
vicikovko, to je hezkééé, to bych potřebovala taky, povídat si..jenže ten můj chlap si povídat nechce, ženské bláboly ho nezajímají
My bez sebe nedokážeme být a především spát (tedy usnout :-D). Čas od času jede manžel pracovně do Německa, jedná se jen o jednu noc a děs běs. Když jsem já odjela na 2 dny mimo domov, tak jsme to pak dospávali 2 týdny. My jsme zvyklí si před spaním (vlastně neustále) povídat, co bylo a co nás čeká. My svůj volný čas trávíme společně a rádi, někdy se jede manžel projet na motorce a já si jdu sednou s kamarádkou, ale to je jen namátkově.
Lien, tak tohle by mi vadilo. Ne že bych musela mít svého chlapa pořád doma, to by taky nebylo v pohodě, na druhou stranu ale vidět se jen o víkendu bych nechtěla. Hlavně a především kvůli dětem.
Nejlíp nám bylo, když jsem dva roky pracovala jen na noční směny, viděli jsme se někdy jen krátce a to stačilo.
Já mám muže, který dost často lítá pracovně, obvykle na 2-3 dny, občas na deset. Takto je to osvěžení, i když je to leckdy pro mě i děti náročné. Víkendové manželství bych na 99% neakceptovala, vždycky bych se snažila to udělat jinak. Dvě kamarádky mají muže, kteří dostali výhodné pracovní nabídky na Slovensku – šly s nimi. Jiná kamarádka letěla za svým mužem se 14denním miminkem a dvěma dětmi do Ameriky, když tam byl od práce na studiích. Smekala jsem tehdy, dnes ji chápu.
Lien, proč s tím souhlasíš a na jak dlouho to vidíš?
Jenom chci doplnit, že kamarádce bylo 18 let a ani teď kdy už má 30 se nezměnila.
Jinak jsem za jedno se zuzi a Ájíkem.
No, u nás je to jako u Zuziny 🙂
Nejdéle jsme od sebe byli asi dva týdny. Určitě – pokud by se naskytla ta možnost a manžel mohl odjet za účelem finančního přilepšení, věřím, že nějaký půlrok by nebyl pro nás problém. Možná i rok…
Ale nejsme zvyklí – pořád si voláme a navzájem se nám stýská… i když to zvládneme oboustranně, ani já nemám problém obstarat celou domácnost sama. Ale co to udělá se vztahem – nevím, asi jak to komu vyhovuje….
U nás by to ale dobré nebylo, jsme zvyklí být spolu.
Pokud by to byla nutnost z důvodu finančního na danou určitou dobu,určitě bychom to zvládli..ale sama za sebe bych to nechtěla..kvůli dětem i partnerovi..jsme asi na sobě všichni závislí a když má manžel více přesčasů,tak jen slyším a mami kdy bude táta doma? potom jak je doma tak se ho děti nemůžou ,,nabažit“:-)a i pro mě je to pomoc když si je odpoledne vezme ven a ne jen o víkendu:-( prostě u nás by to nefungovalo…