Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už blbnu aneb kdo chce kam, pomozme mu tam
Dlouho jsem zvažovala, jestli to sem hodit na sklo. Jsou totiž věci, které se zrovna nemusí propírat veřejně. Jenže jsou věci, které mě trápí a není to kam vypustit. Rodinní příslušníci nepřicházejí v úvahu. Kamarádka je jen jedna, jenže tímto směrem se svěřit nemohu, neboť je to manželka kamaráda mého manžela.
V žádném případě si nechci stěžovat, nebo být litována a kritiku také snesu, to bude holt daň za to, že vypustím páru.
Většina z vás ví, že jsem poměrně aktivní člověk. Mám práci na volné noze při RD, která mě bude živit, až mi RD zkončí. Mám naplánováno založit Dětské centrum, kterým chci pomoci maminkám. Je toho celkem dost v souvislosti s tím, že mám(e) malou skoro tříletou princeznu 🙂 Nestěžuji si, jsem ráda, že mohu být užitečná, ať už se to týká rodinného rozpočtu nebo uspokojení vlastních ambicí. Rodinný život dalo by se říci, že v pohodě nebo neshledávala jsem, že by mohl být problém.
Bylo období, kdy jsme se před lety potýkali s velkými finančními obtížemi. Stavěli jsme dům, s tím souvisely velké závazky. Manžel tehdy přišel o velmi dobře placenou práci a já byla zrovna krátce na MD. Našel si práci v Praze, tak jsme spolu i málo komunikovali. Finanční i komunikační krize gradovali a vše vyústilo v řešení nevěry z manželovy strany. Dlouho jsem měla pocit, že něco je v nepořádku, ale tak bezmezně jsem mu věřila, že by mě to ani nenapadlo. Tudíž, když se to provalilo, tak to pro mě byla neuvěřitelná rána.
Nicméně se podnikla nějaká radikální řešení a vyříkali jsme si to. Prodali dům, zbavili se všech finančních závazků. Pořídili si nové bydlení a začali žít rodinným životem, už o poznání lepším. Manžel začal pracovat ve vedlejším městě, tudíž byla možnost trávit volný čas jako rodina. Podnikali jsme výlety a dovolené doslova za hranice všedních dnů.
Byla jsem moc ráda, že se potvrzovala má teorie o tom, že pokud z nás spadnou finanční potíže a začneme žít víc jak rodina, tak už to bude v pořádku. Trávili jsme spolu hodně času a bylo to příjemné.Ono bylo a to skoro dva roky.
Náznaky byly mírné a nevěnovala jsem jim moc pozornost. Zahlcena svou prací, centrem, dcerkou a doměnkou, že náš osobní život je vpořádku. Začalo to nenápadně, neustálým upomínáním mého údajného opomíjení domácnosti. Psala jsem o tom článeček o úklidu:-) Začal být protivný, dost často špatná nálada, neustále na mě hledá mouchy a vede nejapný řeči o společném majetku.
To vše bych možná přehlédla nebýt pomyslného kolečka, které zapadlo do soukolí souvislostí.
V poslední době jsme se několikrát bavili o tom, že by odešel za prací do jiného města. U nich v práci se změnilo vedení a všeobecně všichni jsou dost biti na penězích. Dohodli jsme se ale na tom, že to bude někde poblíž, tak aby jsme nebyli znovu odděleni.
Tím pomyslným kolečkem bylo jeho náhlé, v rozčílení vyřčené, rozhodnutí odchodu zpět do Prahy. Byl to takový pomyslný spouštěč varovného signálu pro mne, že něco není, jak má být.
Aniž bych chtěla, první co mi vytanulo na mysli, byl jeho první únik do Prahy a vše co s tím souviselo.
Pár posledních týdnů tráví dost volného času kvákáním s kýmsi, ale prostě mě nenapadlo se tím nějak zaobírat. Ale když jsem si dala do souvislosti jeho protivnost, sem tam nějaké neshody a nedorozumění, které jsou častější a častější, tak mě to vrátilo o dva roky zpět. Zjistila jsem, že nejspíš vstupuji podruhé do stejné řeky.
Dva roky mě to ani nenapadlo, ale nahlédla jsem do jeho telefonu, doufajíc, že se mi to nepotvrdí. Manžel ho přede mnou neschovává, protože ví, že nelustruji. A ona tam byla “slečna/paní úžasná“. Bum!
Takže opět v době, kdy mi vše může připadat naprosto v pořádku, zjišťuji, jak hluboce se mýlím.
Když mi dnes večer, než šel spát, důkladněji popsal svůj plán o odchodu za prací do Prahy, tak už mi vnitřně nezbývalo než konstatovat “kdo chce kam, pomozme mu tam“.
Vzpoměla jsem si na příspěvek v tam-tamu od Padmé “být silný“. Takže se budu snažit najít sílu a nechat to projít až do úplného konce. Nehodlám dělat tu samou chybu jako poprvé. Padla na mě v tomto smyslu letargie a zústanu v roli diváka.
Nehodlám zas a znovu provádět obhajobu sebe sama v tomto vztahu. Nechci se nechávat srovnávat s “kýmsi“.Buď na to příjde sám a nebo se mu mozek přesune kamsi. Ostatně každé nové koště dobře mete, zpočátku 🙂
Omlouvám se všem za tak dlouhý výlev, ale znáte to, já to ve zkratce neumím. Mám před sebou vskutku nabitou a hodně zajímavou druhou polovinu roku. Budu doufat, že víc než kdy jindy, bude ráno moudřejší večera…
Horempádem, to je tedy opravdu radost.
Co zbývá než popřát hodně síly, a taky hodně té opravdové vnitřní energie, aby dcerka vaše vzájemné rozpoložení moc nevnímala. Bohužel, děti jsou vnímavé velmi :-(, na změnu atmosféry jsou živoucí barometr.
Osobně to na mě dělá dojem, že tvoje viditelná schopnost jít s odvahou do nových projektů a taky sebevědomí může být to, co může působit chlapovi jako sůl v ráně. Je to jen dojem z netu, tak to ber s rezervou, taky si tam trochu promítám své vlastní projekce – jako člověk z chirurgického oboru vím nejlíp, kolika chlapům jsem šlápla všude sebevědomím počínaje. Ale za sebe můžu říct, že nemám zrovna přístup k uklízení typu “to zvládnu jednou rukou“, hlavně poslední rok, co jsem dost v práci, to zvládám hodně těžce a bohužel je to doma dost ohavně vidět. S tvým mužem bych asi vztah ani nezačala :-), ale i ten můj byl zvyklý na něco dost jiného a přesto, kdyby začal do vztahu vnášet napětí kvůli nedostatečnému úklidu, s jistotou bych to pokládala za zástupný problém. Takže opravdu držím palce, a pokud včas a rychle prohlédne, tak i k tomu, abys to opravdu rozdýchala a opravdu to dokázala p(r)ominout…
Jovanko, roupy asi má 😀 Jinak jak jsem psala, horkokrevná jsem byla, nyní spíš diplomat. Pokud bude pracovat v Praze, tak to nepojmu jako skrorozchod, ale spíš mu dám asi tím prostor, aby si to sám se sebou vyřešil. Náhradu hledat nehodlám, jednak na to fakt nemám čas a ani chuť a druhak nějak se mi nechce oplácet stejnou mincí, k tomu se fakt nesnížím. Nenapadlo mě to x let , tak ani teď o tom uvažovat nebudu :-))
Vyhazovat se bude, až bude jasno 🙂
Holčička, to je to, na co myslím absolutně v první řadě.
Horempádem, těžko radit, když známe situaci jen z Tvého pohledu. Ale zdá se mi (i z jiných Tvých příspěvků), že Tvůj muž má tak trochu “roupy“. Co vlastně měl doma na starosti? Co bylo jeho doménou? Nebo jsi všechno musela zaobstarat jen Ty a on kritizoval?
Takhle od stolu to vidím, že bych ho v tom nechala vymáchat a tu dobu, co by byl pryč, bych si užívala, jako bychom se rozešli. Kdyby se objevil někdo jiný, asi bych vážně uvažovala o jiném vztahu. Kdyby ne a milostpán by se vrátil, pak nevím. Asi by záleželo na okolnostech, ale tak snadné by to neměl.
Ale když si představím, že by se to stalo mi (a už podruhé), asi bych ho vyhodila se vší parádou (jsem trochu horkokrevná). Nedokázala bych asi jen tak čekat. Jedině že by mooooc vydělával 🙂
Každopádně, ať to dopadne hlavně pro Tebe a Vaši holčičku co nejlépe! Držím palce.
Ahojky holky, byly jsme se s dcerkou trošánek rozptýlit a tak jsem došla až teď.
Hrozně moc vám všem děkuji za vaše písmenka a vaše názory.
Verčo, takhle nějak dost podobně to bylo poprvé, přímo jsem je “nenačapala“, ale už jsem věděla , že pod zástěrkou něčeho za ní utíká. Tenkrát jsem byla rozhodnutá odejít, protože mě to hodně zdrtilo. Byla jsem hodně impulzivní a přímá, jednala jsem s dost horkou hlavou. Byla jsem dost rozlícená a možná bych tehdy “paní úžasné“ i jednu pleskla, kdyby byla po ruce 😀 O manželovi nemluvě. Jak jsem psala, sám tehdy nevěděl co chce, a to mě rozčilovalo nejvíc. Nakonec jsem to byla já, kdo dělal dusno a než se to ustálilo, tak jsem byla vsazena do role saně.
Neříkám, že protentokrát nebudu dělat zhola nic, ale prostě už nebudu opakovat své předchozí chyby. Samozřejmě, že si situaci budu hlídat a pomalu ale jistě směřovat k řešení. Jak už tu někdo poznamenal, ono se to nejspíš do toho půl roka vyvrbí.
Jinak Věru, taky mám pocit, že potřebuje vedle sebe něco najivního a naprosto oddaného. Jenže prozatím mu nedochází, že až to vyroste a zmoudří, tak to může být nemlich to samé. Naivity a oddanosti se nejlépe dosahuje u dospělých náctiletých, či něco málo okolo dvaceti. Téhle úžasňákovic je tak nějak tolik.
Jarmuschko, u vás to je něco jiného. Pokud by měl až tak dobře zbudované zázemí, tak bych to také udělala, jenže pod podmínkou, že nebudu ve stínu “kohosi“.
Jak jsem psala, tohle co chce udělat je zbytečnost. Finančně se sice drobátko spraví, ale to co bude navíc, to projezdí. Já prozatím nejsem schopna za tím vidět nic jiného než únik. Nabízelo se mu okolo v jeho profesi spoustu míst a finančně by to vyšlo nastejno jako Praha, ale najdnou to rozsekl takto.
Lenous, babrat se v tom nehodlám, ale otěž ouplně taky nezahodím 🙂
Matušenko, na nějaké znovu, se mi opravdu čekat nechce.
Bamisko, vůbec se neomlouvej, já vím co tím myslíš. Trpět nebo ze sebe dělat mučednici tohodle vztahu nehodlám. Jen prostě tentokrát se musí omlátit sám. Zatím je to v počátku a jen pouhé mé doměnky, či argumenty zprávami v tel, nejsou bohužel pro chlapa tím pravým argumentem, z toho se bude vykrucovat jak minule a stejně v tom bude pokračovat.
Proto jsem psala o tom, že to protentokrát pojmu jinak, částečně pasivně, ale stranou nebudu a pokud se to začne nepříjemně hrotit, tak zasáhnu.
Víš, moje potíž je asi v tom, že tyto věci i v návalu jiných věcí prostě mému čuchometru neuniknou. Je to asi měsíc a já byla na kafi s jednou známou. Už tehdy se mi něco u nás doma nezdálo, tak jsem si vzpoměla, že její kamarádka je kartářka. Já vím, zapřísáhla jsem se že tyto stvoření nebudu vyhledávat 🙂 Mimo jiné jsem se zeptala na vztah s manžou. Řekla mi o jeho potížích v práci a že to všechno s tím silně souvisí. Jak málo se mýlila 😀 O nějaké milence tehdy nepadla řeč. Jen upozornila,že z tohodle důvodu může být protivný a nedůtklivý, že to chce čas. Takže jsem to zase odsunula do ústraní a přikládala to práci.
No a když se tak nějak ty věci nahromadí a nápadně se vše začne podobat tomu, co se stalo v minulosti, tak holt zbystřím.
Není to o penězích, není to o práci. Stěhovat se nebudu ani náhodou a ani to po mě nechce. Proč taky.
pořád mi to vrtá hoavou a projížděla jsem si to ještě jednou…podle mě odstěhováním do Prahy se nic nevyřeší, a není to podle mě ani ty peníze, nevím já si jen prostě myslím, že jedním důvodem je ta baba a největším a práce dál mu tím nahrává na všechno…..úpromin jsem nezávislej pozorovatel tak píšu jen to co z toho cítím….
holka moje posílám pohlazení, bylo mi tak úzko když jsem to četla a věděl jsem jak to bude pokračovat na dalších řádkách, tímhla podobným jsem si prošla………radu nemám záleží na lidech a jak to vnímáš, zda jsi mu schopná odpustit…já bych ho v tom ale nepodporovala a určitě mu řekla, že to vím…a pak řešila to co bude potřeba, nenech si od něho ubližovat a bolavět srdíčko, na tohle nikdo nemá právo a omluvu… není to prvně a nevím jestli naposled…záleží na tom jestli mu to budeš tiše trpět a nebo to začneš řešit…..já osobně bych tiché trpění nezvládla, při představě že je s jinou a pak přijde domů dělat jako, že nic…..držím palečky
Horempádem, radit asi nemá cenu, ani nevím, co bych sama v takové situaci dělala, ale moc na tebe myslím. Asi bych taky nedokázala mlčet a nechat ho. Opravdu moc na tebe myslím.
Matušenko, můj otec jezdil taky dlouho za prací, a když byl potom doma, hodně se s mámou hádali a byla to krize. Ale po nějaké době se to srovnalo, už je to pár let a tyhle problémy jsou dávno pryč. Je to velká změna a chce to čas. Lehko se to říká, já vím, ale vydržte.
Horempádem my doma taky řešíme kryzi ,ale vznikla opačně .Manžel jezdil kamionem a nebyl doma mě to strašně vadilo a byla jsem neštastná jenže kvůli penězům tam zůstával. Boužel ekonomická kryze zasáhla a manžel si musel najít jinou práci .Jezdí 3měsíce autobusem je denně doma a doma je dusno nerozumíme si.Byl zvyklí na svůj klid a nemůže se přizpůsobit.Je to asi měsíc kdy jsem bouchla a řekla že půjdem od sebe že to takle nejde.Nevím co bude dál trochu se to uklidnilo,ale není to ono.Asi nemít toho malího tak už jsme od sebe.Tobě poradit nedokážu,ale myslím si nech ho být nevyčítej mu nic začni si zařizovat svůj vlastní život bez něj.Je to kruté co napíšu,ale asi se nezmění a přece nebudeš celý život čekat kdy to udělá znovu.
Horempádem, chtěla jsem ti před časem napsat do osobní schránky, taky protože jako ty ne vždycky mám potřebu veřejně probírat intimní věci. Ono když se věci kolem sypou, dost často to napovídá, že se děje i něco jiného podstatného – nemoc těla, duše, vztahu… Tak taky držím palce, ať už v tom popluješ jakýmkoli ale vždycky dobrým směrem:-) Vidíš to jasně a to už samo o sobě je fajn.
A co kdybys ho prostě nechala, ať se v tom vykoupe? Nechat ho, aby sám po čase přišel na to, co v Tobě má. Je vidět, že jsi hodně silná, zkus spolknout hořkost a chovat se pořád stejně, nepředhazovat mu to, ale chovat se mile, přirozeně, povolit mu jeho rozmary. Když si, s prominutím, namlátí hubu, dojde mu, že chyby dělá i on. Nevím, zkus nad tím přemýšlet. Když se budeš trápit a babrat se v tom, unaví Tě to a přestaneš bojovat.