Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je to borec! 🙂
Holky, vy víte, že se tady nějak extra nechlubím, ale teď prostě musím!!! Už jsem ani nedoufala, že to přijde a ono jo! Adamovi je 2 a půl a před pár týdny si sám řekl o nočník a začal na něj sám chodit! Trénovali jsme jen doma, jinak na ven jsme chodili ještě s plínou. A tento týden už máme plínu jen na spaní a když si ji po probuzení sám sundává (“SÁÁÁM“ – jak jinak :-)), říká “fuj, začuraná…“ 🙂 Včera jsme dokonce jeli autobusem a v pohodě, v autě taky (i když jsem pro jistotu do autosedačky dala kus kojenecké podložky kdyby nááááhodu). Dneska cestou z nákupu přijdem ke dveřím a najednou “čurat, honem“ a fofrem jsme šli kropit kytičky. Nedokážu říct, čím to je, že to najednou jde. Zkoušeli jsme učící plíny, parádní slipy, pochvaly, úplatky, a nic. Asi je to prostě jen tím, že k tomu sám dospěl. Bylo to někdy komické – na parkovišti udivuje kolemjdoucí, že ukazuje na auta a hlásí, co je to za značku, ale přitom si čůral do plen… Ale to už je pryč! Snad… 🙂
A ještě mám ohromnou radost z plavání. Chodíme plavat od půl roka a už pár týdnů mi odstrkuje od sebe a z mělčinky se potopí, splýváním a kopáním si doplave ke mně a vynoří se. A sotva se nadechne, už se mohutným kopnutím do mého břicha odráží a “plave“ asi 1-2metrový úsek zpět. Žádné pomůcky, žádná křidélka, kruh, nic. Doplave si na kraj bazénu, vynoří se, vyleze ven. Jsem šťastná, že dělá takové pokroky a že ho to ve vodě tak baví, každá lekce je na něm znát.
Teda babofko, z tvého příspěvku ta radost a mateřská pýcha úplně stříká :)))
Super, to je Adámek opravdu šikulka 🙂
Vystihla jsi to přesně – prostě k tomu DOSPĚL 🙂
A s plaváním je taky velký šikula, to naši větší kluci se naučili plavat až asi ve druhé třídě.
Tak by to chtělo oslavu :))))
Jo, a klidně se zase pochlub 🙂
No tak gratuluju, je to fakt borec, úplně na mě čiší z písmenek ta radost, jakou máš, tak ať ta dobrá vlna dlouho vydrží.
Holky, vy víte, že se tady nějak extra nechlubím, ale teď prostě musím!!! Už jsem ani nedoufala, že to přijde a ono jo! Adamovi je 2 a půl a před pár týdny si sám řekl o nočník a začal na něj sám chodit! Trénovali jsme jen doma, jinak na ven jsme chodili ještě s plínou. A tento týden už máme plínu jen na spaní a když si ji po probuzení sám sundává (“SÁÁÁM“ – jak jinak :-)), říká “fuj, začuraná…“ 🙂 Včera jsme dokonce jeli autobusem a v pohodě, v autě taky (i když jsem pro jistotu do autosedačky dala kus kojenecké podložky kdyby nááááhodu). Dneska cestou z nákupu přijdem ke dveřím a najednou “čurat, honem“ a fofrem jsme šli kropit kytičky. Nedokážu říct, čím to je, že to najednou jde. Zkoušeli jsme učící plíny, parádní slipy, pochvaly, úplatky, a nic. Asi je to prostě jen tím, že k tomu sám dospěl. Bylo to někdy komické – na parkovišti udivuje kolemjdoucí, že ukazuje na auta a hlásí, co je to za značku, ale přitom si čůral do plen… Ale to už je pryč! Snad… 🙂
A ještě mám ohromnou radost z plavání. Chodíme plavat od půl roka a už pár týdnů mi odstrkuje od sebe a z mělčinky se potopí, splýváním a kopáním si doplave ke mně a vynoří se. A sotva se nadechne, už se mohutným kopnutím do mého břicha odráží a “plave“ asi 1-2metrový úsek zpět. Žádné pomůcky, žádná křidélka, kruh, nic. Doplave si na kraj bazénu, vynoří se, vyleze ven. Jsem šťastná, že dělá takové pokroky a že ho to ve vodě tak baví, každá lekce je na něm znát.