Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
S dětmi v restauraci
Jak nám holky povyrostly, čím dál tím častěji cestujeme a také navštěvujeme různá gastronomická zařízení.
Zpočátku jsme řešili, co pro ně objednávat – manža se o svou porci dělit nechtěl vůbec, já kdybych se podělila s oběma, tak budu mít hlad. Dětské porce jsou na naše holčičky ještě příliš velké (nemluvě o tom, že se docela prodraží – za poloviční porci se běžně platí ne 50, ale 75% ceny; a když to máte brát dvakrát).
Postupně tak nějak vyplynulo, že lepší varianta je objednat pro berušky ještě jednu normální porci a nechat si ji rozdělit.
Musím konstatovat, že zatím máme většinou štěstí. Nevím, jestli jsou restauratéři tak uvědomělí, nebo je prostě naši andílci (ovšem s ďáblíky v těle) okouzlili. Ale víceméně všude nám ochotně „rozlévají“ polévku do dvou menších misek, porci hlavního jídla dělí spravedlivě na dva stejné talíře. A kolikrát ještě přidají nějaký bonus (kompot, speciální ozdobu).
Ale včera jsme narazili (restaurace Na špici v Postřelmově – v cíli to mnoha vodáků splouvajích Moravu). Jsou vyhlášení, že skvěle vaří, ale setkali jsme se tam vážně s neochotou. Ohledně polévky jsme neuspěli vůbec (to vám v kuchyni neudělají, mají zákaz).
Obdobné to bylo s hlavním jídlem. Nakonec jsme to ukecali aspoň na další talíř. Ovšem servírují na „malá letiště“ (ten latíř má v průměru snad 50 cm) a narvěte polovinu z jídla po celé ploše tohoto talíře na malý dezertní talířek…
Jídlo bylo dobré, ale ta neochota (servírka „studený psí čumák“) mi teda ten dojem fakt pokazila (nemluvě o ledových záchodech). A přitom se jedná jen o pár kousků nádobí navíc – si mohli vzít nějaký malý příplatek na více umývaní… Nebo čekali, že budem tříletým dětem objednávat dvě velké porce?
Ostatně – nebyli jsme jediní, kdo „měl problém“ – vedle u stolu seděl tatínek tak s desetiletým chlapcem a řešili problém, že kluk nesní velkou porci. A za žádnou cenu nechtěla servírka objednat porci poloviční, ačkoliv ty byly výslovně uvedené i v jídelním lístku…
Jaké máte zkušenosti vy? A chodíváte s dětmi na jídlo do restaurace? Od jakého věku?
Já se můžu pochlubit, že už jsem byla s holkama v restauraci na jídlo i sama – a zvládly jsme to. A sleduji, jak jsou holčičky stále šikovnější a šikovnější – se lžící, vidličkou…
My jsme docela chodili do restaurací na dovče v létě, to bylo malýmu 18m. Ještě mi jí hotové skleničky (Hami, Sunárek), tak jsem většinou měla tu a nebyl problém s ohřátím. Dokonce to většinou nosili na talířku se lžičkou i ubrouskem 🙂 Jednou si dal manžel rýži a kuřecí, že se s malým rozdělí (já měla nezdravý smažák). A na manžela skoro nezbylo… 🙂
Na podzim slavil strejda narozky, nakonec jsme synovi objednali poloviční porci – jen upravenou: brambory místo hranolků a bez kečupu. Snědl celou i skoro všechnu oblohu.
Jak píše Pavlinkav, udivují mě dětská menu, že jsou to většinou smažené cokoli….
Jo a úžasná restaurace byla v Kadani na náměstí, venkovní sezení, super koberec uprostřed se skluzavkou a prolezkou a houpadly 🙂
Přesně Jarmuschko, jedině bojkot restaurace jako takové – už tam prostě nejít a jak psala Karamela, pěkně ji „protřepat“ mezi známými. Já jsem taky docela alergická na neprofesionalitu a hrubost ve veřejných službách – ať už stravování nebo prodavačky v obchodech. Obchod je můj chleba a vím, co by si prodavačky dovolit neměly. A restaurace jsou totéž, takže taky jdu jen tam, kde jsem byla spokojená.
No, do té restaurace už teda nepůjdeme. Nemáme ji normálně „po cestě“ (ale jídlo tam bylo fakt dobré).
Ad židličky – s těmi my máme tedy problém. Respektive měli jsme, teď už je fakt nepotřebujeme.
Ale moje zkušenost je, že všude mají tak maximálně jednu. A holky jsou dvě.
A když jsme byli na Velikonoce větší skupina, byla tam ještě jedna mladší holčička – a ta tedy okupovala tu jednu jedinou židličku. I kdybychom si jídlo naplánovali tak, že bychom se s touto rodinou střídali, tak nám to nepomůže – nemůžu jedné z holčiček říct, že teď musí počkat…
No, jsem ráda, že už jsou holky větší a vystačí si s normální židlí.
My tam byli koncem srpna. Bylo to báječné, jen jednu reklamaci mám, na krátké nožky naší holčiny, tu jsem cestu na vrchol Boubínu a zpět vynesla, cca 11 km se zátěží. Fuj, to za to jídlo stálo.
Jééé lenousku a Kaťule, nepotkali jsme se někde na té Šumavě? Moje slova chvály totiž směřovala hlavně tam…. I to parkoviště v Boubíně jsme prubli…. Své k tomu může říct také Jovanka, že??!!
holky, my toho prosli celkem hodne, radi cestujeme a kdyz neni zbyti, mne se moc nechce „drbat“ s klasickyma rizkama a chlebem jako na hory, tak se najime i v restauraci. Obycejne vybirame ty „lepsi“ nebo nezakourene. Dokonce to maji nekde oddelene chodbou,jsou uzaviratelne a normalni je i detska zidlicka.Mam rada urcity standart stravovani, takze kdyz odmitnou polovicni porci, nebo, neprodaji menu i kdyz cas tomu neodpovida, nebo jiny problem s detmi, jdeme proste jinam.
My jsme na dovolených občas do restaurace zavítali, možná jsme měli štěstí, ale vždycky tam měli i dětskou židličku, nevadilo jim pobíhání ani breptání naší malé…
Většinou jsem jí objednala jen vařené brambory a kuřecí maso jsem jí dávala od sebe, stejně ty velké porce nesním. Mě totiž v restauracích vadí, že i když mají dětská jídla (za těch 70% ceny), tak jsou to v 98%případech věci smažené…což to teda malé fakt dávám vyjímečně i doma, natož v restauraci, kde si o smažení nedělám iluze….
Jinak s chováním jsme to taky docela zvládali, protože jsem s sebou vozila tašku skládaček a knížek;o), abysme mohli aj posedět:o)
Kaťule, dost si mi nahrála s tou Šumavou. Taky jsme v létě byli na dovolené na Šumavě, dokonce i na stáncích u parkoviště (Boubín apod.) jsou místa označená pro „naše malé návštěvníky“, místa „přátelská kojení“ a podobně. Možná by si z přístupu těchto malých míst měly brát restaurace příklad. Zajímavé je i chování ke kojícím matkám, někde se dívají divně, někde nabídnou klidný koutek, jinde se smířlivě usmívají a je vidět, že to opravdu nevadí.
Tak my do restaurací s dětmi moc nechodíme, snad jen občas vyjímečně. Zatím jsme problém neměli, možná to bude tím, že si vybíráme známé restaurace, kde víme, co očekávat. Většinou mají i dětské menu a tím pádem i dětské porce. Dětská jídelní židlička taky nebyla problémem v době, kdy ji mladší syn potřeboval. Pokud jsme šli jinam, většinou jsem také poprosila o rozdělení normální porce na dva talířky. Naštěstí jsme se nikdy nesetkali s velkým odporem. Na dovolené na Šumavě v létě to bylo úplně super, děti jsou brány jako samozřejmost. Je vidět, že si tam platících zákazníků váží. V momentě, kdy někde začnou diskriminovat dětskou přítomnost, by si měli (majitel, obsluha) uvědomit, že si zhoršují pověst, ktrá se nese rychle a ubyde jim zákazníků.
Já mám zatím také pouze ty lepší zkušenosti. V létě na dovolené jsme denně cestovali a stravovali se po restauracích. Řekla bych, že výjimečné jsou teď spíše restaurace, kde na děti zařízeni nejsou. Všude, kde jsme byli měli dětský koutek, pískoviště, houpačky….Šimonek už si dokáže dokonce krásně a slušně objednat, co chce jíst a pít a obsluha většinou dělala, co nám na očích viděla.
Většinou jsme to řešili tak, že já i manžel jsme měli svou porci, Šimonek měl dětskou a Matýsek se najedl zpravidla se mnou. Když jsem si na konci dovči konečně chtěla dát něco, co bude chutnat mně a nebudu muset brát ohled na Matěje, manžel se skoro urazil, že si nemůže dát, co chce a musí brát zřetel na mladšího synka. To jsem ho ale rychle uvedla do reality!!!