Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nemám na „to“ chuť...
Z pochopitelných důvodů bych v tomto případě ráda zůstala anonymní. Je nepopiratelné, že mne stejně řada z vás pozná, chci vás však požádat, abyste “uchovaly tajemnství“, neboť na tyto stránky občas nakoukne také některý z našich příbuzných a ráda bych, aby se v této zprávě příliš “neinteresovali“. Jde o trochu choulostivější problém.. Už to bude sedm měsíců, co jsem porodila naše druhé dítko a mám(e) problém. Vskutku intimní. Svého muže velice miluji a on velmi miluje mne. Máme opravdu krásný a naplněný vztah. Ve svých dětech se “vidí“ a je to skvělý táta. Co mne “pálí“ je naše “manželské soužití“. Spíše tedy, jeho neexistence. Závada je na mé straně. Nemám na “to“ pražádnou chuť. Nemám erotické představy, nepociťuji touhy jako zdravá ženská, prostě mi to nechybí. O autoerotice nemůže být řeči – nepostrádám ani to. Dříve jsme takováto meziobdobí řešili tak, že jsem byla alespoň “hodná“ na svého muže.(Dospělí pochopí..) Nyní nemám chuti ani na toto… Můj muž na mně může “oči a jánevímcoještě nechat“. Vede takové ty řeči, jako jak jsem krásná a jak po mně touží, vůbec všemožně se mi snaží dát na jevo jak moc mne miluje a že jsem pro něj ta jediná a nej… A nestačí to. Nejprve jsem si myslela, že je na vině horm.antik. – měla jsem takovou tu injekci, ještě jsem po ní přibrala.. Tak jsem ji vysadila, pravda, zhubla jsem, ale “chladná“ zůstávám nadále. Musím říci, že tento Problém se pomalu, ale jistě vkrádá do našeho doposud velice harmonického vztahu. Manžel je z toho smutný, klade si vinu na sebe. Mnohokrát jsme o tom spolu mluvili, že to nějak překonáme, že to zvládneme, ale už to trvá trochu moc dlouho… Připadám si jako poloviční žena – zůstala ze mne jen milující, neustále kojicí matka, “stále na mně někdo visí“, pro manžela toho osobního prostoru už mnoho nezbývá. Můžete-li, něco poraďte, trápíme se…
Milá anonymní, Ájík to napsala přesně a já plně souhlasím. U nás to bylo taky tak. Počkej až přestaneš kojit, třeba se to samo spraví. Nemá cenu se do něčeho nutit, partner to stejně pozná. Zkuste si udělat romantický den, buďte spolu, rozmazlujte se. Věčeře při svíčkách atd…
Jenom to nevzdávej. Může to být také tím, že jsi unavená.
Držte se!
Asi nejsi sama, znám hodně kamarádek, které tenhle problém řeší. Většinou, jak píše Alenka, se to spraví samo a většinou po ukončení kojení. Můžeš se nutit, ale nebude to ono, spíš si s manželem o tomhle “problému“ promluv, jsi unavená, děti zabírají spoustu Tvého času, zvládáš je, domácnost a jsi prostě vyčerpaná. Určitě by pomohlo, kdybyste mohli být chvilku jen sami, bez dětí, bez každodenních starostí. Zkus si domluvit hlídání třeba jen na delší výlet, předpokládám, že kvůli kojení miminka nemůžeš odjet přes noc, ale mluvte o tom, nech se rozmazlovat a ono se “TO“ určitě zlomí.
Milá anonymní, ani nevíš, jak dobře ti rozumím….
Bohužel jsem z těch žen, co po porodu tyto problémy mají a musím konstatovat, že u mě to byla vždy záležitost po dobu kojení – a hlavně – než se obnovil cyklus…
Taky jsme to řešili (můj muž je velice tolerantní, chápavý, hodný a taky rozhodně netrpím nedostatkem komplimentů 🙂 )… prostě to tak bylo. Po prvních dvou porodech nás to zaskočilo, pak už jsme byli připraveni.Neříkám, že to bylo jednoduché… vycházeli jsme si vstříc navzájem, občas jsem na něj byla hodná 🙂 – a když se u mě zas obnovil měsíční cyklus, vrátilo se to k normálu.
Je fajn, že máš takového muže – zkuste vytrvat, určitě se to spraví. Myslím, že to hodně souvisí s laktací.
Hlavně na sebe stále buďte milí, vycházejte si vstříc navzájem a držte se! 🙂
Z pochopitelných důvodů bych v tomto případě ráda zůstala anonymní. Je nepopiratelné, že mne stejně řada z vás pozná, chci vás však požádat, abyste “uchovaly tajemnství“, neboť na tyto stránky občas nakoukne také některý z našich příbuzných a ráda bych, aby se v této zprávě příliš “neinteresovali“. Jde o trochu choulostivější problém.. Už to bude sedm měsíců, co jsem porodila naše druhé dítko a mám(e) problém. Vskutku intimní. Svého muže velice miluji a on velmi miluje mne. Máme opravdu krásný a naplněný vztah. Ve svých dětech se “vidí“ a je to skvělý táta. Co mne “pálí“ je naše “manželské soužití“. Spíše tedy, jeho neexistence. Závada je na mé straně. Nemám na “to“ pražádnou chuť. Nemám erotické představy, nepociťuji touhy jako zdravá ženská, prostě mi to nechybí. O autoerotice nemůže být řeči – nepostrádám ani to. Dříve jsme takováto meziobdobí řešili tak, že jsem byla alespoň “hodná“ na svého muže.(Dospělí pochopí..) Nyní nemám chuti ani na toto… Můj muž na mně může “oči a jánevímcoještě nechat“. Vede takové ty řeči, jako jak jsem krásná a jak po mně touží, vůbec všemožně se mi snaží dát na jevo jak moc mne miluje a že jsem pro něj ta jediná a nej… A nestačí to. Nejprve jsem si myslela, že je na vině horm.antik. – měla jsem takovou tu injekci, ještě jsem po ní přibrala.. Tak jsem ji vysadila, pravda, zhubla jsem, ale “chladná“ zůstávám nadále. Musím říci, že tento Problém se pomalu, ale jistě vkrádá do našeho doposud velice harmonického vztahu. Manžel je z toho smutný, klade si vinu na sebe. Mnohokrát jsme o tom spolu mluvili, že to nějak překonáme, že to zvládneme, ale už to trvá trochu moc dlouho… Připadám si jako poloviční žena – zůstala ze mne jen milující, neustále kojicí matka, “stále na mně někdo visí“, pro manžela toho osobního prostoru už mnoho nezbývá. Můžete-li, něco poraďte, trápíme se…