Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem snad naivní???
Tak už si nejsem tak jistá, že se někam posouvá vztah s novým přítelem. Už mu tolik nevěřím. Začínám o sobě pochybovat, asi jsem naivní, když chci mužskýmu věřit. Už jsem psala, že má hodně práce, že se moc nevidíme, věřila jsem, že to bude jiné – říká, že na tom pracuje, že si chce uspořádat život tak, abysme mohli být víc spolu…. ale je to snad čím dál horší. Nikdy nepřijede, když slíbí. Pořád si telefonujeme, když se loučíme, slíbí, že po asi hodinovém jednání zavolá a neozve se třeba dva dny. Ve finále jsem vlastně pořád sama…. začínám si plánovat víkendy bez něho, protože se ho stejně nedočkám…. umí hezky slibovat, ale už mu asi nevěřím. Hezky se jeho plány do budoucna poslouchaly, ale skutek utek…. jsem hodně trpělivá, hodně unesu, ale takový vztah mi nevyhovuje. Nevím, jestli mám být ještě chvíli trpělivá, nebo to ukončit dřív, než mě to úplně pohltí a budu zase nešťastná – v minulém vztahu jsem taky čekala, že se něco změní. Změnilo, ale k horšímu. Tak mám teď strach, že tohle také nikam nevede. V inzerátu sliboval spoustu společně strávených chvil, společné plnění přání… a že se to ve dvou lépe táhne. Jenže já mám pocit, že si každý táhneme to své a těch společně strávených chvil je míň a míň.
TaHad, já Ti tak rozumím.
Měla jsem kdysi přítele, z továrny jsem ho dovedla ke svobodnému povolání. Snad toto a snad znamení jeho zrození (Blíženec) vedlo k tomu, že se choval obdobně, jak píšeš. Když odjížděl na akci (do práce), kolikrát mi řekl, že se vrátí třeba ve čtvrtek. Bohužel neupřesnil, který.
S telefonním kontaktem to taky nebylo slavné (mobily teprve začínaly). Ono pak těch problémů bylo víc, takže vztah pomalu zkomíral, až jsem to nakonec taky ukončila.
Možná o to víc si teď vážím u manži toho, že když při odjezdu řekne, že přijede tehdy a tehdy, že to splní.
Dodržet přesný čas má trošku problém, ale už se aspoň naučil zavolat nebo poslat SMS, když je nějaká změna.
Pro mě osobně je důležité, abych nebyla ta, co pořád někde na někoho čeká. Když použiju klišé, tak je pro mě důležité, abychom byli rovnocennými partnery.
Takže se zařizuji podle toho. Někdy to trvá déle, než dospěju k řešení, ale aspoň vím, že pro to něco dělám.
Přeji hodně síly k tomu správnému rozhodnutí.
Blani, špatně se na dálku radí, když do vašeho vztahu nevidíme, v podstatě neznáme ani tebe ani jeho a zprávy o vývoji vztahu máme jen od tebe. Je škoda, že si nemůžeme vyslechnout i jeho verzi.
Vím, že je to těžké, ale zkus se tím netrápit. Zřiď si čas podle svého, vyraž s kamarádkou nebo se synem do kina, na zmrzlinu, na cvičení… Až se ozve, zkus mu to nevyčítat, že se neozývá. Pokud říkáš, že se bojí vázat, výčitky, že ti nevolá a netráví čas s tebou to nevylepší. Jen bys poslala rovnou ten vztah do kopru a to zatím nevím, jestli chceš. Dej mu tedy ještě šanci, spíš mu vyjdi vstříc, řekni že chápeš, že toho má asi moc a nestíhá všechno tak jak by chtěl. Uvidíš jeho reakci… Držím palečky…
Už se ozval, tedy poslal mail. Omlouvá se, že řeší důležité věci a že hřeje vědomí, že mě má – je tajemný jak hrad v Karpatech a já pořád nevím na čem jsem. Mě nestačí jen vědomí, že někoho mám. Bojím se uvěřit, že to bude někdy jiné. Ale nerada bych ho kopla do pozadí v těžkém období – pokud to období ale nebude trvat věčně. Jak to mám poznat, jak dlouho ještě musím být trpělivá, jak dlouho mám čekat? Jen je tu ta otázka, jestli se nějaké změny dočkám.
Víš já neznám ani tebe ani jeho:-)ale připomíná mi to kamrádku co prožívala asi před půl rokem něco podobného..seznámila se s fajn chlapem,který ji miluje,ale neumí rozdělit čas mezi práci a vztah..hodně se tím trápila asi jako ty.On je totiž workholik-bez něho se práce neobejde..ona chtěla chlapa doma,on ženu co na něho čeká,přístav klidu,ale neuměl to nijak vyjádřit..pomohlo jim sestěhování se k sobě,ona si vzala více služeb v práci,začala zase cvičit,chodit s kamarádkami na kávičku,věnovat se sama sobě a zatím to funguje,protože on se vrací večer ní a jsou spokojení,když se vidí..
Záleží na čem je ten váš vztah stavěný jestli už jsou základy a co oba očekáváte..Nevím jestli stále platí to co za mých mladších let ,,pravidlo“-pokud se neozve do tří dnů..vymaž telefon a nepátrej..chtělo by to promluvit si,pokud budeš spokojenost předstírat a být ,,šťastná“ za ukradnuté chvilky ,tak je něco špatně..
Podle řečí to myslí vážně, ale neumí to…. nevadí mu, že si dělám co chci. Zdá se, že má přání se usadit, ale vždycky vyhraje jeho dobrodružná povaha – musí se cítit volně, možná se bojí, že bych ho nějak svazovala. Ať mi to řekne na rovinu, dobře ví, že já jsem jiná, že o takový vztah nestojím. No jo, ale jak si promluvit, když je kdovíkde a neozývá se?
Zdravím Tě TaHad…snad to napíšu nějak srozumitelně.. když to tak čtu tak mi to spíše připadá na sundavání růžových brýlí,takže ,,normální“ vývoj.první fáze zamilovanosti opadá asi po třech měsících,nás ,co už máme nějaké zkušenosti to může potkat i dříve nebo později,právě podle těch zkušeností:-(A ne nadarmo se říká-když ptáčka lapají,hezky mu zpívají:-)))Nevěš hlavu,on ti v tom inzerátu nelhal,třeba je to také jeho přání,ale z nějakého důvodu není schopný upřednostnit někoho,něco jiného před práci:-)Zamysli se spíše nad tím,jaký je povahou,jestli už když to říká,že se ozve tak ví,že ne a jestli se alespoň snaží ti ty chvíle vynahradit…Pokud už tě bere jako samozřejmost a ví,že na něj vždy počkáš,tak to řeš rozmluvou,tím,že se zařídíš podle svého,svůj program a ne jen čekat na zvonek u dveří a telefon a uvidíš jestli si toho vůbec všimne:-)
jéje to se to radí někomu jinému:-)Přeji ti krásný den a hlavu vzhůru!!!
TaHad, je mi líto, jak se vyvíjí tvůj vztah. Ale v tomhle případě bych to asi ukončila. Sejdi se s ním, řekni mu,že to takhle dál nejde a že to končíš.
Buď silná, určitě se objeví někdo, kdo bude sliby plnit a s kým ty chvíle budeš moci trávit :-).
Tak už si nejsem tak jistá, že se někam posouvá vztah s novým přítelem. Už mu tolik nevěřím. Začínám o sobě pochybovat, asi jsem naivní, když chci mužskýmu věřit. Už jsem psala, že má hodně práce, že se moc nevidíme, věřila jsem, že to bude jiné – říká, že na tom pracuje, že si chce uspořádat život tak, abysme mohli být víc spolu…. ale je to snad čím dál horší. Nikdy nepřijede, když slíbí. Pořád si telefonujeme, když se loučíme, slíbí, že po asi hodinovém jednání zavolá a neozve se třeba dva dny. Ve finále jsem vlastně pořád sama…. začínám si plánovat víkendy bez něho, protože se ho stejně nedočkám…. umí hezky slibovat, ale už mu asi nevěřím. Hezky se jeho plány do budoucna poslouchaly, ale skutek utek…. jsem hodně trpělivá, hodně unesu, ale takový vztah mi nevyhovuje. Nevím, jestli mám být ještě chvíli trpělivá, nebo to ukončit dřív, než mě to úplně pohltí a budu zase nešťastná – v minulém vztahu jsem taky čekala, že se něco změní. Změnilo, ale k horšímu. Tak mám teď strach, že tohle také nikam nevede. V inzerátu sliboval spoustu společně strávených chvil, společné plnění přání… a že se to ve dvou lépe táhne. Jenže já mám pocit, že si každý táhneme to své a těch společně strávených chvil je míň a míň.