Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem snad naivní???
Tak už si nejsem tak jistá, že se někam posouvá vztah s novým přítelem. Už mu tolik nevěřím. Začínám o sobě pochybovat, asi jsem naivní, když chci mužskýmu věřit. Už jsem psala, že má hodně práce, že se moc nevidíme, věřila jsem, že to bude jiné – říká, že na tom pracuje, že si chce uspořádat život tak, abysme mohli být víc spolu…. ale je to snad čím dál horší. Nikdy nepřijede, když slíbí. Pořád si telefonujeme, když se loučíme, slíbí, že po asi hodinovém jednání zavolá a neozve se třeba dva dny. Ve finále jsem vlastně pořád sama…. začínám si plánovat víkendy bez něho, protože se ho stejně nedočkám…. umí hezky slibovat, ale už mu asi nevěřím. Hezky se jeho plány do budoucna poslouchaly, ale skutek utek…. jsem hodně trpělivá, hodně unesu, ale takový vztah mi nevyhovuje. Nevím, jestli mám být ještě chvíli trpělivá, nebo to ukončit dřív, než mě to úplně pohltí a budu zase nešťastná – v minulém vztahu jsem taky čekala, že se něco změní. Změnilo, ale k horšímu. Tak mám teď strach, že tohle také nikam nevede. V inzerátu sliboval spoustu společně strávených chvil, společné plnění přání… a že se to ve dvou lépe táhne. Jenže já mám pocit, že si každý táhneme to své a těch společně strávených chvil je míň a míň.
Hmhm,jeden pán, se kterým jsem se potkala, když jsem hledala na inzerát, říkal, že je rozvedený a že jeho žena nějak nedovedla akceptovat jeho práci. Dobře, dobře, ale když z něj asi po hodině vypadlo, že jeho představa fungujícího vztahu je to, že se bude vracet z práce v nočních hodinách, někdy bude pracovat i o víkendech a že očekává, že jeho žena bude stále cool, nejlépe s několika dětmi a teplou večeří, zjistila jsem, že nejsem žena pro něj a on pro mě.
Někomu to ale vyhovuje. Když jsem byla ve Francii na stáži v Totalu, bylo tam několik pánů, kteří jezdili na několik let do ciziny pracovat na ropné plošiny. Jejich ženám to vyhovovalo, spíš měly problém, když se manželé vrátili domů a narušovali jim zaběhnutý systém.
Asi je důležité si uvědomit, že se lidé příliš nemění. Jsou takoví, jací jsou, ber nebo nech běžet!:-)
Bohužel, vůbec nevím, co bych ti poradila)))-: Tak ti, alespoň, budu držet palce..
Tak přesně to cítím – je skvělý, ale čas na mě nemá a nemění se to. On tvrdí, že na tom pracuje, ale nevím, jak dlouho ještě mám věřit, že to hodlá změnit. Neříkám, že jsem to nevěděla od začátku….. ale chtěla jsem věřit jeho slibům a teď postupně zjišťuji, že sliby neplní. On tomu možná taky sám věří, když to říká, ale pak zjistí, že to splnit nedokáže…. ale jede se dál a vysvětlení je vždy stejné – má moc práce.
TaHad, moc dobře ti rozumím….. Nemám ani radu, jen ti chci říct, že jeden můj bývalý byl taky velký workoholik, jinak byl skvělý! Ale ten čas si nenašel nikdy a roky utíkají. Přesně jak píše JanaOss, měla bys žít svůj život naplno. Nevázej se na něj, pokud nežárlí, tím líp! Myslím, že to je dobrá vlastnost, přítel, se kterým mám Sárinku je žárlivý enormně a to je hodně špatné! Abych musela hlásit, kdy přesně se vrátím a už i 5-ti minutové opoždění bylo “moc“, tak na to nemám nervy. Žárlit ano, ale přiměřeně!
Ty se rozhodni podle toho, co ti šeptá svědomí, nehroť to hned, ale kdyby se ti zdálo, že se to stále opakuje a nikam neposouvá, udělej další krok, odejdi. Pokud tě miloval, přijde na to sám! Moc ti držím palečky!
Tak jsem mu napsala, aby si všechno v klidu vyřešil, že ho nebudu vyhledávat a nijak svazovat a aby mi vysvětlil, jak si to představuje. Že jsem si myslela, že ve dvou zvládneme to dobré i to zlé, ale že z toho vztahu mám úplně jiné pocity. Jeho plány do budoucna se hezky poslouchají, ale už jim nevěřím…. jsou to jen krásné pohádky.
Jo- děvenko, tohle jsme zažily asi všechny, které jsme na inzerát kdy odpověděly. Většinou chtějí chlapi něco jako povzbuzení, protože nemají dořešenou minulost, někdy potřebují jen vzpruhu, aby nějak překonali krizi svého vztahu, o kterém nemluví. Jindy zase mají těch milostných avantýr víc.
Každá z nás by si měla vážit sebe sama a žít vlastní život. Pokud tě neseznání se svými přáteli a rodinou, pak je jasné, že jsi jen “levoboček“. Pokud jen slibuje, je to těžké.
Podle všeho jsi na správné cestě k tomu, aby sis udělala pořádek ve svým vztazích. Někdy rázný krok všechno dokáže vyřešit.
Já bych mu dala nějaké ultimátum- ne doslova, ale položit nůž na krk. Něco bych chtěla a byla bych ráda, abys to splnil. Ten chlap přece vůbec nemusí vědět, že ho zkoušíš, nebo si dáváš vlastní ultimatum že nemá smysl pokračovat s ním, když to či ono nesplní. Ovšem musí jít o věci zásadní, ne prkotiny. Dárečky za nesplněné sliby nejsou na dlouho dobrou devizou. Tím by nás neměli uchlácholit. Jo- jednou, dvakrát do roka, to jde, ale ne pořád
Přeji pevné nervy a dobré rozhodování
Teď jsem ještě dočetla poslední příspěvky a nedá mi to… já opravdu nejsem ten tip co lidi odsuzuje… vždy se snažím spíš hledat důvody… snažím se být empatická a citlivá, ale promiň.. napíšu teď natvrdo co si myslím… však koneckonců si pak můžeš myslet zase cokoliv ty o mě, že…
Takže:
za a)
chlap, který si podá inzerát dřív než si dořeší vztah minulý… to už samo o sobě ve mě nevzbuzuje důvěru v to, že hledá opravdu vážnou známost…
za b)
chlap, který po třech měsících známosti… navíc známosti ne moc intenzivní (což usuzuji z jeho nabitého programu), prohlásí že jsi žena se kterou by chtěl zestárnout.. není nic jiného než žvanil, který má pusu plnou krásných frází o kterých ví “že fungují“.
za c)
chlap, který nežárlí – nemiluje! (nemyslím teď chorobnou žárlivost!!!)
za d)
chlap, kterého popisuješ tě nikdy neudělá šťastnou, protože se objeví vždy jen ve chvíli kdy tě bude potřebovat, ale nikdy tam nebude, když ho budeš potřebovat ty!!!
TaHad nečekej na nic a hledej dál… taky jsem myslela že neexistují chlapy, kteří drží slovo a je na ně spoleh… ale existují… jednoho takového jsem si nakonec vzala…
To že někdo moc pracuje a neumí si organizovat čas… to je jedna věc, ale neozvat se přítelkyni dva dny… to je bezohlednost, totální ignorace, nezodpovědnost, nespolehlivost… no prostě vše – jen ne láska!
Blaní nevim jakou má povahu, nemohu soudit, ale zdá se mi, že on si je jistý tebou a jo tak občas k ní přijdu a … vim o čem mluvim, a když se nejde promluvit jak píšeš tak fatk nevim, čekat kdy se milostpán ozve a ty budeš na cvhilku ráda, happy? Blaní dala bych mu ultimátům at se pořádně rozhodne co a jak chce od vašeho vztahu, co čeká od života?.. Přeji ti at ti to dopadne nejlépe!
To jsou přesně jeho slova – pořád mi vtlouká do hlavy, že jsme rovnocenní partneři. Abych tu situaci trochu přiblížila. Seznámili jsme se před 3měsíci, já jsem odpověděla na jeho inzerát. On je hodně inteligentní a chce, abych byla otevřená a řekla vše co si myslím, nežárlí a věří mi a tvrdí, že poprvé v životě poznal ženskou pro život, ženskou, se kterou by rád zestárnul. Měl těch vztahů o moc víc než já. Když jsme se poznali, vlastně ještě neměl dořešený minulý vztah….. já ho chápu a jsem ochotná přečkat to období řešení minulého, sama jsem se z toho hrabala dost dlouho. Možná si měl vše nejdřív vyřešit a pak hledat nový vztah. Já nevím, jak mu můžu pomoci, on o to moc nestojí, jen ho hřeje vědomí, že mě má. A jestli mu to nějak pomáhá a někam to povede a nebudu pořád jen ta slípka, co na něho čeká a bojí se o něho, když se neozývá.