Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem snad naivní???
Tak už si nejsem tak jistá, že se někam posouvá vztah s novým přítelem. Už mu tolik nevěřím. Začínám o sobě pochybovat, asi jsem naivní, když chci mužskýmu věřit. Už jsem psala, že má hodně práce, že se moc nevidíme, věřila jsem, že to bude jiné – říká, že na tom pracuje, že si chce uspořádat život tak, abysme mohli být víc spolu…. ale je to snad čím dál horší. Nikdy nepřijede, když slíbí. Pořád si telefonujeme, když se loučíme, slíbí, že po asi hodinovém jednání zavolá a neozve se třeba dva dny. Ve finále jsem vlastně pořád sama…. začínám si plánovat víkendy bez něho, protože se ho stejně nedočkám…. umí hezky slibovat, ale už mu asi nevěřím. Hezky se jeho plány do budoucna poslouchaly, ale skutek utek…. jsem hodně trpělivá, hodně unesu, ale takový vztah mi nevyhovuje. Nevím, jestli mám být ještě chvíli trpělivá, nebo to ukončit dřív, než mě to úplně pohltí a budu zase nešťastná – v minulém vztahu jsem taky čekala, že se něco změní. Změnilo, ale k horšímu. Tak mám teď strach, že tohle také nikam nevede. V inzerátu sliboval spoustu společně strávených chvil, společné plnění přání… a že se to ve dvou lépe táhne. Jenže já mám pocit, že si každý táhneme to své a těch společně strávených chvil je míň a míň.
Zdendulo, jestli je ti s přítelem hezky na kartářku nedej a nedovol se ovlivnit tím co ti řekla kartářka, kamarádka se u kartářky byla radit když otěhotněla jak to bude probíhat a tak protože už byla starší, kartářka jim navykládala jak se bude mít dítko dobře a nemusí se bát, no o dítko v těhotenství přišla…
Milá TaHad,také ti držím palce,všechny,které mám.Já od února žiji také sama.Přes dva roky se mnou bydlel můj 33.letý syn.Dostávala jsem ho sama se závislosti na drogách a doufám,že se mi to povedlo.Nyní žije s přítelkyní kousek od mého bydliště.Zatím vše klapkuje.Pomáhá mi rekonstruovat můj byteček 1+1,dnes štukuje kuchyn a bude bílit.Mám také problémy s muži.Přitahují mne samí nevhodní chlapi.Nikdy jsem nebyla s žádným štastná.Sama zůstat nechci.Nyní mám novou známost,ale je tu opět problém.Svěřila jsem se známé kartářce a ona mi na něj vyložila jednu kartu-věž.Řekla mi,že to opět není ten pravý,at si ho nepřipouštím moc k tělu,jen s ním kamarádit.Tak ted mi děvčata poradte,co mám dělat?Kluk se mi jeví celkem v pohodě,líbím se mu,je mi s ním fajn,ale od té doby,co mne to ta kartářka sdělila,jsem se nějak blokla a přítel to na mne poznal.Nechci mu o kartářce říkat,nebot by se mi určitě vysmál.Též mi říkala má kamarádka,že k té kartářce se chodí radit se svými problémy a vždy jí dobře poradila.Mám věřit kartářce a nebo dát na svou intuici?Vypadá to,že budu zase chvíli sama a čekat.Mám si prý ještě užívat chvilek sama,vychutnávat svobodu,ještě více se hodit do pohody a láska prý určitě přijde.Též mi to samé říkala má kinezioložka.Co Vy na to?Hezký den přeje Zdendula.
Milá Blanko, držím ti palečky – pokud to “zvládnete“, ať jsi šťastná a když to “vyšumí“, ať jsi silná a dokážeš se přes to přenést.
Dej vědět.
Chci vám říct, jak se to vyvíjí. Komunikujeme teď spolu velmi málo, já mu můžu jedině poslat mail (a to mám net jen v práci). Myslím, že má velké problémy se svým podnikáním a nechce mě do nich zatahovat. Vysvětlili jsme si všechno vlastně jen písemně. Tvrdí, že pracuje na tom, abychom spolu mohli být…. zkusím mu dát ještě šanci. Teď si budu prostě žít svůj život, budu se snažit odreagovat, abych na něho nemusela tolik myslet….. jen mám trochu obavy, že si zvyknu být bez něho a už se mi nebude chtít do toho vztahu vkládat nějaké naděje a další city. Uvidíme, jak se k tomu postaví on, teď to nechám na něm. Jestli to nechá jen tak vyšumět, pak pochopím, že to stejně nemělo smysl…. plány měl velké
Já si stejně nedám poradit. To už všechny, které mě znají líp, dobře vědí. Já se většinou moc rozumem neřídím, do všeho motám city a rozum vítězí, až když padnu na dno. Ale jsem vděčná za všechny vaše názory – poznám, že to vidíte podobně jako já, že zbytečně nepřeháním. Všichni okolo mě opět odrazují od takového vztahu a já si ho hájím. Tentokrát už ale na dno padnout nechci.
Večer volal, mluvili jsme skoro hodinu, ale spíš jsme se dohadovali, než si něco pořádně vysvětlili. Vadilo mu, že dostatečně nejásám radostí, že se konečně ozval. Rozebírali jsme slovíčka, použitá vzájemně v mailech, které jsme si poslali…. zbytečné dohady, které nikam nevedou. Slíbil, že dnes zavolá a opět jsem správně nejásala a on nechce pochopit proč. Řekla jsem mu, že budu ráda, když zavolá až bude moct, ale ať nic neslibuje, že jsem potom zklamaná, když je to pak jinak.
na tohle je těžké psát radu, podle mě se nezmění bud to budeš tolerovat a nebo hledat človíčka který je více nakloněný jinam než na sebe….je totiž těžké někoho předělávat i v tomhle směru a určitě mě holky podpořej že se to ani nepovede…..jsou některé ženské rády, že chlap má svoje zájmy a nestará se, ale mě by to také nevyhovovylo čekat až mu vyjde čas….nedivím se ti a myslím na tebe at se rozhodneš jak se rozhodneš……….
Blani, kdyby jen věděla, jak moc Ti rozumím. Jsem přibližně stejná věková kategorie jako Ty a v současnosti prožívám příběh Tvému hodně podobný. Partnera jsem poznala přes internet, v současnosti se známe 4 měsíce. Mám takový pocit, že v současnosti začínají opravdu opadávat takové ty nejrůžovější brýle zamilovanosti. Nestěžuji si, ale je fakt docela těžké sesouladit dva lidičky, kteří jsou zvyklí žít každý jiným způsobem, každý má za sebou svou minulou rodine se všemi vazbami… Navíc je můj partner také poměrně dost svou prací zaneprázdněn. Ale to já ostatně taky, navíc mám i své koníčky, kterých se nevzdám. Ale možná jsme větší bojovníci nebo víc spolu o problémech mluvíme, a tak se nám je postupně – aspoň některé – daří řešit. Ale je fakt, že jednoduché to není. Holka, držím Ti malíčky, ať to dopadne jakkoliv. Hlavu vzhůru a vyraž do boje!
Halina
Blani,
mrzí mě,že vztah,z kterého jsi měla takovou radost,není to pravé ořechové.
Přidávám se k quendolině-víš o něm něco soukromého? Ne to,že má např. dítě,ale jestli ses s ním setkala. A přestavil tě rodičům? Po 3 měsících by už pomalu mohl. Jasně,že nemáte zrovna před svatbou,ale tohle by pro mě byly signály,jak to myslí vážně. Než aby se po týdnu ukázal s dárkem a omluvou že měl moc práce,tak by bylo lepší,kdyby přijel bez dárku a představil ti maminku/sestru/nejlepšího kamaráda.
Ahoj Blani, odpověď na tvou otázku je: “Nejsi“. To, že někomu dáš svou důvěru, přece neznamená, že jsi naivní. Já si myslím, že ses právě naopak snažila chovat od začátku rozumně a brát to s klidem.
Těžko radit, i když musím se přiznat, že Tobě bych obzvlášť ráda pomohla a poradila, já za sebe – třeba potřebuje jen víc času, aby si ten život uspořádal, někomu to trvá déle, zkus to řešit domluvou, rozhovorem a trvej na dodržení slibu (např. můžeš říct:
s platností ode dneška – řekne-li se ve čtvrtek, bude to ve čtvrtek), já vím, že je to těžké. Já bych to zkusila a tak nějak bych to brala jako “poslední“ šanci (kterou mu dáváš)
Holka zlatá, s mužskýma jsou potíže a bez nich taky 🙂 Hlavu vzhůru. Zase bude dobře.
Držím Ti palečky.
Blani, to mě mrzí, že se to nevyvíjí podle Tvých představ. Z toho co píšeš mám pocit, že o něm víš jen to, co Ti sám řekl. Já bych asi (pokud by mi na něm aspoň trochu záleželo) zkusila zjistit nějaké informace o něm a jeho rodině od někoho cizího. Možná to není ten případ, ale já mám špatnou zkušenost s člověkem, který si pravdu překrucoval podle sebe a samozřejmě o sobě neřekl křivé slovo.
Přeji Ti hodně štěstí, ať se to vyřeší.