Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čí to bude aneb dědictví
Jednoho dne se rodiče mého manžela rozhodli, že rozdělí majetek mezi své 3 děti. Byl to starý dům, pole a budova,která leží ladem,ale dřív sloužila k pronájmu. Ptali se na názor všech, co by kdo chtěl. Tak nějak se ústně domluvilo, že my bychom dostali pole, nejstarší dcera dům (bydlí teď v nejmenším bytě) a prostřední dcera budovu, která je vedle jejího domku. Domek díky rodičům postavili bez zadlužení a budovu dostanou hlavně kvůli tomu, že nechce, aby vedle nich někdo byl.
Už jak mi manžel o rozdělování majetku řekl, dost mě to rozzlobilo, bude akorát zle, všichni se budou hádat a dohadovat. Skoro rok už uplynul a manžel mi dal za pravdu. Dědictví stále není sepsané. Starý dům z peněz získaných za prodej pole se začal na truc (nikdo ho nechtěl) opravovat (plastová okna, všude plovoucí podlahy, nová kuchyň, obývák, nový plot a vrata). My jsme zrovna taky měnili okna a bylo nám slíbeno, že se část peněz z toho pole (podotýkám, že prostřední dceři půjčku na okna do jejich nového domku spláceli rodiče) dostanem, ale nic se nekonalo. Díky mé babičce máme nová okna bez dluhů.
Včera to byla poslední kapka, kvůli které vám musím napsat. Manžel už je z toho otrávený, pak to odnáším nejvíc my.. Jeden milionář má zájem o kousek pole, za který by dal 500 000 Kč, máma se pořád vymlouvá na mého manžela, že to je jeho, že o tom rozhoduje on. A když přišlo na to, že by se s ním na prodeji pole manžel domluvil, rodiče oznámili, že bychom dostali část peněz, rozdělili bychom se všichni, jak sourozenci, tak i rodiče. Tak ona navenek povídá, že to je jeho, každý by pak vykládal, jaký jsme hamouni, jak se máme, ale skutečnost by nikdo nevěděl. Včera jsme se to teda snažili s rodiči rozebrat, ale je to marný, akorát si myslí, že jsme hamouni, vůbec nás nepochopili, já jsem kvůli tomu celou noc nespala a ještě teď to mám pořád v hlavě. Můj manžel je nejmladší, pořád si naivně myslel, že dostane všechno a přitom nedostal vůbec nic, už se nemůžu na to koukat, jak z něho dělá hlavně mamka s prominutím vola, pořád mu jenom tluče do hlavy, to je tvoje, to je tvoje. My jediný máme hypotéku, se zaměstnáním to vypadá teď bledě, ale od nich jsme žádnou pomoc nikdy nedostali.
Doufám, že už to nějak skončí, ať už si to dědictví teda sepíše, nikomu nemusí říkat, jak to bude, ale nezlobte se na mě, když vím, že budu mít třeba pole, nebudu se koukat, jak se mi to rozprodává, peníze jdou do budovy a domku a já z toho nic nemám. Tohle bylo úplně zbytečný a dělá to akorát mezi všemi zle.
Děkuju za vaše názory a že jste si udělali čas na přečtení tak dlouhého příspěvku.
Ivana
Já se přidávám k Lussy. Fakt je asi nejrozumnější nic nečekat a pak být mile překvapený. Vím, že je to asi těžké, když se ostatním sype a vy vycházíte naprázdno, ale asi s tím nic nenaděláte. Já jsem nikdy od nikoho žádnou pomoc nečekala a nakonec mi rodina pomohla, když bylo nejhůř. Třeba to sestry s rodiči umí líp, chodí k nim plakat a rodiče jim pomáhají.
No, já bych normálně asi souhlasila, jak to máte špatné a jak se chovají nefér…ale zarazila mě DOSt ta věta, že “manžel je nejmladsí a tak si naivně myslel, že dostane všechno a přitom nedostane nic“… to mi taky nepřipadá, že se zrovna vy snažíte jednat fér vůči ostatním, když manžel čekal, že jako nejmladší dostane “všechno“….
Omlouvám se za názor, ale tak mi to připadlo a nechtěla jsem ejnom “plácat po rameni“, jak tomu rozumím..
Jinak obecně – rozepře o dědictví jsou hrozné, to uznávám…. A ještě horší, pokud se to řeší “za živa“… .-(
Ivano,
tohle je těžký. V nadpisu sice píšeš o dědictví,ale jak jsem pochopila,nikdo ještě nezemřel a rodiče se jen rozhodli udělat “pořádek“ ještě za života. Jelikož si se svým majetkem mohou nakládat jak chtějí a také ho slibovat komu chtějí,nemůže s tím moc dělat.
Dokud se nesejdete u notáře,není žádného dítěte nic.
Je to blbý,ale radím ze své zkušenosti:lepší nic od nikoho nečekat a pak být příjemně překvapený. Než si dělat plané naděje a rozhádat se s celou rodinou.
Ivčo, taky tě chápu. S bývalým manželem to bylo podobné. Ono se ne nadarmo říká, že vlastní rodina je kolikrát horší než cizí lidi. Něco pravdy na tom bude. Přeju ti, ať Vám to dopadne co nejlépe pro Vás a už se tím nemusíte stresovat.
Katrin
Ivčo jak já ti rozumím… jsem taktéž znechucena chováním rodičů mého manžela… bydlíme v “jejich domě“, který teda už 13 let spravuje manžel a 5 let i já… přepis, který je už minimálně 10let slibován je však v nedohlednu… ústní dohody neplatí… stále je “něco“ a já jen čekám kdy se jednoho dne ani nenaděju a budem na ulici… majetkoprávní vztahy v rodině jsou hrozně komplikovaná věc… vždy mě v tu chvíli napadne jediné… “blahoslavení chudí!“
Přeju pevný nervy!
Jednoho dne se rodiče mého manžela rozhodli, že rozdělí majetek mezi své 3 děti. Byl to starý dům, pole a budova,která leží ladem,ale dřív sloužila k pronájmu. Ptali se na názor všech, co by kdo chtěl. Tak nějak se ústně domluvilo, že my bychom dostali pole, nejstarší dcera dům (bydlí teď v nejmenším bytě) a prostřední dcera budovu, která je vedle jejího domku. Domek díky rodičům postavili bez zadlužení a budovu dostanou hlavně kvůli tomu, že nechce, aby vedle nich někdo byl.
Už jak mi manžel o rozdělování majetku řekl, dost mě to rozzlobilo, bude akorát zle, všichni se budou hádat a dohadovat. Skoro rok už uplynul a manžel mi dal za pravdu. Dědictví stále není sepsané. Starý dům z peněz získaných za prodej pole se začal na truc (nikdo ho nechtěl) opravovat (plastová okna, všude plovoucí podlahy, nová kuchyň, obývák, nový plot a vrata). My jsme zrovna taky měnili okna a bylo nám slíbeno, že se část peněz z toho pole (podotýkám, že prostřední dceři půjčku na okna do jejich nového domku spláceli rodiče) dostanem, ale nic se nekonalo. Díky mé babičce máme nová okna bez dluhů.
Včera to byla poslední kapka, kvůli které vám musím napsat. Manžel už je z toho otrávený, pak to odnáším nejvíc my.. Jeden milionář má zájem o kousek pole, za který by dal 500 000 Kč, máma se pořád vymlouvá na mého manžela, že to je jeho, že o tom rozhoduje on. A když přišlo na to, že by se s ním na prodeji pole manžel domluvil, rodiče oznámili, že bychom dostali část peněz, rozdělili bychom se všichni, jak sourozenci, tak i rodiče. Tak ona navenek povídá, že to je jeho, každý by pak vykládal, jaký jsme hamouni, jak se máme, ale skutečnost by nikdo nevěděl. Včera jsme se to teda snažili s rodiči rozebrat, ale je to marný, akorát si myslí, že jsme hamouni, vůbec nás nepochopili, já jsem kvůli tomu celou noc nespala a ještě teď to mám pořád v hlavě. Můj manžel je nejmladší, pořád si naivně myslel, že dostane všechno a přitom nedostal vůbec nic, už se nemůžu na to koukat, jak z něho dělá hlavně mamka s prominutím vola, pořád mu jenom tluče do hlavy, to je tvoje, to je tvoje. My jediný máme hypotéku, se zaměstnáním to vypadá teď bledě, ale od nich jsme žádnou pomoc nikdy nedostali.
Doufám, že už to nějak skončí, ať už si to dědictví teda sepíše, nikomu nemusí říkat, jak to bude, ale nezlobte se na mě, když vím, že budu mít třeba pole, nebudu se koukat, jak se mi to rozprodává, peníze jdou do budovy a domku a já z toho nic nemám. Tohle bylo úplně zbytečný a dělá to akorát mezi všemi zle.
Děkuju za vaše názory a že jste si udělali čas na přečtení tak dlouhého příspěvku.
Ivana