Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Sourozenci
Kopíruju ze vzkazů:
redakce Pavlína
—————————–
Milí čtenáři, chtěla bych se s Vámi podělit o své trápení, které mne provází již od dětství. Nikdy jsem nepoznala svého otce, má mamka ani nevl.otec mne o tom nikdy neřekli, věděly vše mé nevl.sestry, též okolí, jen já se to dozvědět nesměla. Když mi zemřela maminka, mne bylo 33 let a mamce 51 let, přišel ke mne nevl.otec a řekl mi, že není můj pravý táta a předal mi papíry o tom, že si mne jako malou osvojil, v papírech stálo jméno mého vlastního otce. Napadlo mne jej vyhledat, ale v mládí jsem to vzdala, řekla jsem si proč? Nyní je mi 54 let a toužím čím dál více poznat svého otce, jesli žije a nebo alespon své sourozence, určitě nějaké existují. Příbuzní mi řekli, že to byl Moravák. Obrátila jsem se a napsala do pořadu Pošta pro tebe. Odpověděli,že se budou mojí záležitostí zabývat. Když jsem se pochlubila svým příbuzným, tak byli udiveni a dokonce mne od toho odrazovali, zvláště jedna z mých nevl.sester a kamarádka. Říkaly, at je nehledám, at vše hodím za hlavu, že mne mne určitě poznaj nechtějí. Milé čitatelky, já tomu uvěřila a napsala do pořadu, že to zveřejňovat nechci a zkusím pátrat sama. Jiní rozumní lidé mi radí, abych nic nevzdávala a napsala do pořadu ještě jednou. Co si myslíte Vy?
Já bych do toho taky šla…. i když bude možná pravda bolestivá, dávám raději přednost tomu, vědět, na čem jsem, znát důvody….
Jistě to nebude jednoduché, ale jistě vám to ulehčí a budete mít klid v duši, že jste udělala maximum…
Přeji vám hodně hodně štěstí!
Je to těžké rozhodování, ale já bych do toho šla – už jen proto, že by mi to stále vrtalo hlavou a nedalo mi to pokoj. Ale raději bych se snažila připravit se i na tu horší variantu (a že asi není jen jedna).
Jestli můžu ještě radit – až bych se rozhodla, tak bych o tom nemluvila s těmi, kteří mě odrazují.
Já jsem také adoptované dítě a dozvěděla jsem se to dost hnusně od mé macechy, tedy druhé ženy adoptivního otce. Vmetla mi to do tváře. Je fakt, že mi to vysvětlilo některé věci, které jsem dříve nemohla pochopit. Hlavně v citech a v matčině přístupu ke mně a proč je mezi námi pořád takové napští.
Já bych moc ráda věděla, kdo jsou mí rodiče a proč jsem skončila v kojeňáku. Narodila jsem se v šestašedesátém, což byla dost problematická doba.
Kdybych měla adresu nebo jméno rodičů, chtěla bych to zjistit. Už proto, že nejvíce se bojíme toho, co neznáme a i špatné vyřešení je vyřešení a přinese klid. Sice je to nejprve zklamání, ale přinese to klid. Protože si pořád budete říkat, jestli vás třeba nehledali, že nemohli být s vámi z nějakých vážných důvodů atd. Che to řešení a ZÁSADNĚ
JDĚTE DO TOHO. Ztratíte maximálně své iluze, ale můžete najít rodinu, přátele a především VYSVĚTLENÍ
Mě by to asi nedalo a chtěla bych znát pravdu. Příbuzní se asi zalekli “odtajnění“, ale oni v TV přece nebudou, tak jim je do toho putna. Šla bych do toho, stejně by ti to časem nedalo a podle mě není nač čekat.
Nedovedu si představit sebe v tvé situaci, ale asi bych to zkusila. Asi tě to stejně pořád pronásleduje. Možná máš obavy z toho co zjistíš, ale snad je lepší znát pravdu, i když třeba nebude zrovna moc příjemná. Ale můžeš být i mile překvapená….. a kdyby to náhodou moc dobře nedopadlo, můžeš se ujistit v tom, jaké jsi měla štěstí, že si tě osvojil tvůj nevlastní tatínek. Hodně štěstí
Kočko moje, nikde tu není tvá přezdívka, ale hádám, že vím, o koho jde. Už jsem ti napsala, že já bych odvahu neměla. Ale vidím, že tě to hodně trápí. Tak ti říkám jdi do toho. A jestli chceš, přijedu podpořit, abys na to nebyla sama.
Jak píše nuninka, je to tvé rozhodnutí. Ty sama nejlépe vycítíš, co je správné:-).
Je to těžké rozhodování, ale já bych na Vašem místě do toho šla už proto, že dokud nezjistíte jak to všechno bylo, nebudete mít pokoj. Ale předem bych se radši připravila na to, že to bude drsné. Na pořad Pošta pro Tebe se občas dívám a přiznám se, že vždycky u toho brečím, protože ta setkání jsou kolikrát dost dojemná, ale jednou ten druhý nechtěl toho prvního vidět a to bylo dost smutné.
Přeji hodně štěstí.
nenechte se zvyklat okolím pokud to tak cítíte tak do toho jděte, vždyt nemáte na jednu stranu co ztratit možná jen získat..,kdyby už jen svůj vnitřní klid…..držím palečky
Pokud o to opravdu stojíte, jděte do toho a nenechte se odradit. Alespoň budete vědět na čem jste a ne jenom doufat. Nevím proč Vás rodina odrazuje, ale rozhodnou se musíte sama.
Držím palečky a ať se rozhodnete jakkoli, ať je to Vaše rozhodnutí. :-)))