Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak naučit dítě spát v postýlce?
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak přinutit roční dítě spinkat v postýlce. S přítelem jsme se přestěhovali do nového domu a Andrejka ( naše holčička ) nechtěla spát ve své postýlce tak jsme si ji dali k nám do postele. Spinká s náma zhruba půl roku. V bývalém domě to bylo bez problému. Máme počkat až bude mít vlastní pokojíček nebo ji dávat do postýlky co nejdříve? Poraďte mi prosím. Děkuji za Vaše případné odpovědi
Taky už jsem přemýšlela nad tou panenkou, ale nevěřila jsem tomu. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla, o tom, že by to mohlo fungovat. Díky Marrťas.
Nikky, jak píšeš o těch vlasech, moje dcera to měla taky tak. Přehrabovala se mi ve vlasech dokud neusnula. Koupili jsme jí vlasatou panenku (tělíčko měkké) a bez té nemohla spát asi další dva roky. Místo vlasů už měla dredy, ale účel to plnilo 🙂 Takže to taky můžete zkusit.
Marrťas, já osobně bych u ní byla dokud neusne. Ale do náruče bych ji nebrala, aby dál jakoby usínala sama. Časem pak můžeš zkoušet zmizet, odejít vždy na cvhilku, ale asi to půjde až bude větší.
Ale je to tvoje rozhodnutí, buď nechat řvát anebo být s ní. Myslím, že nechat řvát a pak za ní stejně přijít nikam nevede a akorát se trápíte.
tak řeknu vám, že teorie je moc hezká věc, ale praxe?!Terezka mi spí od osmi měsíců sama v pokojíčku až do teď – 1 roku. A nyní, po roce mi začala stávkovat při usínání v postýlce. Jsem-li u ní, je v klidu, ale hnu se ke dveřím, a začne histericky plakat, jako by se bála.Rady moudřejších zněly:“Nechte jí plakat. Uklidní se. Jinak si zvykne vás volat takto.“ Nevím, ale usíná takto s pláčem už týden a nic se neděje. My nevydržíme a po chvíli pláče letíme do pokoje a už Terezku uklidňujeme a berem do náruče. Zkusila jsem jí tam nechat, už jsem i zvýšila hlas, ale marně. Bojí se nebo co?! Už aby mi to řekla! Takže rada? Nevím, ale ráda se přiučím.
Děkuji za rady. Určitě se pokusíme vyskoušet všechno, co jste mi navrhly. A kté věci, že by dítě mělo mít “svou věc“, to je další háček. Neusla by, kdyby se nedržela mých vlasů.To je další problém, který máme.
tak to je dobré řešení. Ale dítě musí chtít takovou hračku. Ti mí zmetci tyto zvyky neměli, až na prcka. Žádné chození s panenkou a kočárkem na procházku, žádné autíčka nebo plyšáci v ruce na nákupech- nic. I když měli své plyšáky a své miláčky. Nikdy jsem to nemohla pochopit, ale jsou už takoví. O to více na svých věcech dneska lpí, i když jsou to prkotiny
Ale k věci- zkusit se má všechno a vím, že hodně známých dokázalo dítě uklidnit tím, že mělo “svou věc“ v postýlce a pak tam dobře usínalo.
Já jsem syna naučila přitulit se k plyšové kachně. Ze začátku jsem byla u něj než usnul a běh týdne usínal sám s kachnou a dokonce k tomu nepotřeboval ani dudlíka.
My jsme postupovali tak, že jsme se přestěhovali s manželem do pokojíku na gauč, malý spal vedle nás v postýlce bez jedné postranice. Asi po týdnu jsme postranici přimontovali, žakže byl pořád vedle, ale už za ohrádkou. Asi za další týden jsme postýlku přesunuli k protější zdi. A na záývěr jsme se odstěhovali zpátky do ložnice. Od té doby spí úplně v klidu a rád ve svém pokojíku. Bylo mu tehdy asi 8 nebo 9 měsíců. Byla jsem strašně unavená, protože když mě cítil vedle sebe, chtěl každou chvilku pít. Stálo to za ten asi měsíc na gauči.
Nejlepší je, když si děťátko zvyká na své spaní. Je sice milé, když spí s mámou, ale všichni potřebují své. I máma potřebuje svou postel a někdy to bourá i vztahy rodičů. Když vidím, jak kamarádka spí dole v hostinské ložnici s osmiletým synem, protože ¨prý se v noci bojí a nechce spát sám a muž spí nahoře v ložnici a do jisté míry je na synka vysazený, ač je to hodný chlap a děti své obě miluje, přeci jen rozmazlený synek je pro něj určitou zátěží, oproti 17leté dceři. Občas jim to doma ani moc neklape. To je jen takový příběh, který nemusí být pravidlem, ale stává se to.
Nejlepší řešení jsem četla od Jovanky. Postýlku zpočátku do ložnice. Když jste nemohli mrně naučit na svůj klid a prostor dříve, protože to prostě odmítalo, nedá se moc dělat, jen trpělivě zkoušet, až pochopí, že jeho teritorium je jeho a ne mámy. A že máma tu bude pořád, i když bude ve své posteli.
Dobré je prý – jak jsem slyšela, zkoušet to s postýlkou při odpoledním spaní. Prý to někdy dost dobře zabírá. Někdo doporučuje, nechat si dítě hrát v postýlce (místo ohrádky) – prý si na ní zvykne a nebude problém nechat ho v ní i spát. Někdo zase říká, že ne, protože pak je pro něj postýlka jen hračkárnou. Nevím. ale určitě by to chtělo zkusit aspoň něco.
Přiznejme si, že jsme každá naučily děti něco, co jsme je pak těžce odnaučovaly a že je to jen díky naší velké péče o ně – já takových věcí nadělala dost a dost a tak vím, o čem mluvím. Hodně štěstí a opravdu pevnou vůli, on ten dětský pláč je těžký kalibr
Mám dva syny 9 a 2 roky. Ani jeden nechtěl spát v postýlce. Usínali mi u kojení a chtěli spát se mnou v postěli. Nevím,jakou máte postýlku, já mám klasickou dřevěnou, u které manžel odmontoval jednu delší stranu. Postýlka je hned vedle mé postele. Syn leží ve své postýlce, ale vlastně vedle mě. Když se v noci probudí, není problém ho hned uspat. Staršímu synovi to trvalo do 3 let. Pak chtěl spát sám v postěli. Teď už má vlastní pokojíček a ten mladší už se ptá kdy bude mít taky takovou postel jako brácha. Tak nebude dlouho trvat a bude spát sám.Romi
Nikky, a co kdybyste nejdříve dali její postýlku do vaší ložnice?
Určitě to pomůže – no a i kdyby ne, obvykle netrvá dlouho, kdy to děti vyžadují, a pak na to budete se slzou v oku jen vzpomínat….