Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak naučit dítě spát v postýlce?
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak přinutit roční dítě spinkat v postýlce. S přítelem jsme se přestěhovali do nového domu a Andrejka ( naše holčička ) nechtěla spát ve své postýlce tak jsme si ji dali k nám do postele. Spinká s náma zhruba půl roku. V bývalém domě to bylo bez problému. Máme počkat až bude mít vlastní pokojíček nebo ji dávat do postýlky co nejdříve? Poraďte mi prosím. Děkuji za Vaše případné odpovědi
Ahoj, já nemám s malým problém s usínáním, ale bydlíme v domečku, ve kterém měřil náš děda proutkař takové ty energetické proudy a naštěstí jsme si dali postýlku dobře, jelikož o metr dál se sbíhají tři proudy a tam by prý malý řval o 106 a je také pravda, že když jsme tam měli sedačku, tak tam intuitivně nikdo nechtěl sedat nebo nás tam bolela hlava, když jsme tam leželi. zanedlouho se máme stěhovat do nového a jen doufám, že to místo bude bez problémů, jinak bych si to zase nechala zjistit, samozřejmě od někoho, kdo tomu opravdu rozumí.
ahoj,my máme s malou to samí a vůbec netušim,jak jí mam přinutit spát v postýlce.Jakmile jí tam položim,tak okamžitě začně plakat.
Hm, neviem či už nie je neskoro, ale ak máte postieľku, ktorej sa dá odmontovať jeden bok, tak to urobte a postieľku prisunte úplne k vašej posteli, tak bude mať pocit, že nie je od vás mimino oddelené, nám to pomohlo, prajem veľa šťastia:-)
Ahoj, tak to tu čtu a hledám nějakou radu. Náš 12 měsíční chlapeček nechce spát v postýlce jak ho tam dám hrozně brečí a pak to přeroste v hrozně vztekani až se dusí. A už nevím co sním zkoušela jsem to vydržet, ale řval třeba 2 hodiny a stejně neusnul. Tak nevím, jestli je nějaká možnost jak ho to naučit. Lenka
Ahoj,mám taky přesně ten problém s usínáním a buzením našeho malého.Je mu 9 měsíců,do 4 měsíců spinkal uplně ukázkově,usínal sám přes den i v noci a budil se maximálně 1x za noc.Pak jsme se přestěhovali a všechno se úplně otočilo.Ve dne usne jedině při kojení nebo v kočárku a večer také při kojení,nebo u něj musím být.A budí se už kolem 21hod.a pak každé dvě hodiny,chce pít a být v naší posteli.Když se ho snažím přendat do postýlky,řev.Takže už tak od půlnoci ho mám u sebe,abych se aspoň trochu vyspala.Když jsem ho zkoušela nechal plakat,rozběsnil se tak,že se skoro dusil.Rvalo mi to srdce.A tak dále vstávám každé 2hodiny a mám prcka u sebe,i když vím,že je to špatně:-(
Asi to sem moc nepatří,ale náš malý pro změnu usne jen ve své postýlce..manžel se už těšil kdy se mu prcek ,,zavrtá pod křidélko“,ale Míša prostě nic.jakmile si ho dáme do postele,začne skákat a dělat blbostičky:-))Má to svou výhodu,že ho opravdu nemusíme uspávat,protože v postýlce je v bezpečí,nevýhoda je,že nemůžeme jet spát nikam na noc,protože nikde jinde než v své posýlce prostě neusne:-(..tak si pak vyberte:-)))
asi to bude znít blbě, ale je to podle mě u každého dítěte v tom vydržet a zvládnout pár svých slziček, protože podle mě jen zkoušejí jak na maminky….zatím jim to vychází…..na druhou stranu jsme si je my to naučily, jako miminka bylo nádherné když u mě usínali ale s věkem to vyžadovali také,….odnaučit je to horší….také to mám za sebou, seděla jsem za dveřmi pokojíku a brečela bylo mi ho líto….ale den ode dne to bylo lepší a pak se to srovnalo……….je to jen o tom vydržet o tom jsem přesvědčená a pokud jsou najedené, přebalené, nejsou nemocné takat si pobrečí a oni se to naučí
Dceři je 18 měsíců, po obědě a večer usíná ve své postýlce, ale k ránu chce a spí u nás v posteli. S usínáním jsem s ní bojovala snad odjakživa. Dcera má úplnou hrůzu z toho, že bych odešla z ložnice než by usnula. Jen mě tam nevidí, taky hned začne strašně brečet. Nevím, proč se tak bojí tam zůstat sama. Když tam jde místo mě taťka, brečí pořád stejně. A tak si lehnu vedle postýlky do své postele, ona pije, poslouchá relaxační hudbu nebo pohádky, žmoulá uši zajíčkovi, kouká se na plyšové sluníčko a měsíc s broučkem před sebou a u toho usne, většinou do půlhodiny a já pak potichu odejdu. Ale občas se večer potřebuje ujistit, že jsem v bytě – zavolá a jen mě vidí ve dveřích, opět si lehne a spí. Není to ideální uspávání (většina kamarádek své děti dá do postele, pohladí je a odejdou a děti pak sami usnou), ale musím říct, že oproti předchozímu usínání se to zlepšuje.
Marťas, spíš vás zkouší a ví, že nevydržíte a přijdete. Taky jsme měli krizi, i já jsem moc měkká, takže jsem nemohla ten pláč slyšet. Ale je lepší tam posílat tatínka. Myslím, že se tak malé dítě nebojí, spíš vás chce přinutit, abyste byli s ní. Znám to moc dobře. A je to strašně těžké.