Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vtíravá kamarádka
Zdravím a chtěla bych poprosit o pohled zvenčí. A předem se omlouvám za román…
Dcera (2.stupeň ZŠ) má hodně super kamarádek, které se točí kolem jejího zájmu, ale ve třídě má jen jednu “opravdovou“ kamarádku. Nechce jí ztratit, ve třídě je málo holek a lepší by asi nenašla, kromě toho tuhle kamarádku má opravdu ráda. Problém ale je, že ta kamarádka se na dceru hrozně upnula a každým rokem to graduje. Letos už je to k nesnesení. Neustále dceru bombarduje telefonicky a přes Facebook, dcera už to radši vypíná, protože nemá šanci se bavit s kýmkoliv jiným. Pořád chce s dcerou někam chodit a ta když řekne, že nemůže, tak nastane nátlak…jenže jak ten tlak sílí, tak dcera už s ní nikam mimo školu ani chodit nechce a o to zase ta kamarádka tlačí víc. Vygradovalo to tím, že se už dceři cpe i na ten samý kroužek a dcera je z toho hrozně nešťastná, má tam svoje kamarádky a nechce tam mít na krku tuhle s prominutím přísavku. Další problém je, že už jí třeba ani nemůže říct, že dnes půjde na bowling, protože ona se tam začne hned vtírat taky a dcera o to nestojí. Ještě jako zlatý hřeb mi volal otec té holky a nadával mi, co proti jejich dceři mám. (Já proti ní nic nemám, je to milá holka a dceři jsem řekla, že si jí může pozvat kdykoliv chce …jenže ona už prostě poslední měsíce ani nechce.) Pokud se vidí ve škole, je to fajn, mají o čem mluvit, mají se rády (tedy dokud jí ta holka nezačne zase do něčeho tlačit 🙁 ). Jsme z toho celá rodina nešťastní, když pípne mobil, všem se nám sevře žaludek, co zase bude následovat za nekonečný nátlak 🙁
Nemáte někdo zkušenost, jak se toho pronásledování zbavit, aniž by se to zvrtlo v rozpad přátelství? Zažil jste někdy něco podobného u sebe nebo u svých dětí? Problém je hlavně to cpaní se do kroužku 🙁
(Jen pro dokreslení – s mámou té holky se znám, ale vyhýbám se jí, protože má pořád snahu organizovat mi život, takže je to asi dědičné 🙁 ).
Moc děkuji za všechny názory a rady.
Leni, to přátelství trvá 5 let – občas to ta holčina hodně tlačí, většinou je super. Ale letos je to opravdu průšvih. Tak snad se to zase srovná, ale nevím nevím. Začala jsem o ní doma mluvit hezky, abych dceru pozitivně naladila a snad se mi to docela daří… No zítra mají společnou premiéru na tom kroužku, kde bývají celý den (něco jako skaut), tak aspoň už to budeme mít bez nervů – doteď se dcera bála, kdy k tomu dojde a byla z toho nešťastná. Teď už ví, že není úniku a že se s tím musí nějak smířit a nesmí se nechat odtáhnou od jiných kamarádek. Jinak kluků se dcera zatím spíš stydí 🙂Moc děkuji Leni za podporu a přání, a do nového roku přeju všechno nejlepší!
(Citováno od Anonym z 1.1.2016 11:05)
Děkuji moc za milé přáníčko do nového roku, já si už přeji “jen“ to zdraví pro celou svou rodinu, protože – jak říkám často a s oblibou – to ostatní se pak vždycky přežije… 🙂
Já vám na oplátku přeji brzké vyřešení problému a stálou pohodu ve tváři i v srdíčku… 😀
Leni, to přátelství trvá 5 let – občas to ta holčina hodně tlačí, většinou je super. Ale letos je to opravdu průšvih. Tak snad se to zase srovná, ale nevím nevím. Začala jsem o ní doma mluvit hezky, abych dceru pozitivně naladila a snad se mi to docela daří… No zítra mají společnou premiéru na tom kroužku, kde bývají celý den (něco jako skaut), tak aspoň už to budeme mít bez nervů – doteď se dcera bála, kdy k tomu dojde a byla z toho nešťastná. Teď už ví, že není úniku a že se s tím musí nějak smířit a nesmí se nechat odtáhnou od jiných kamarádek. Jinak kluků se dcera zatím spíš stydí 🙂
Moc děkuji Leni za podporu a přání, a do nového roku přeju všechno nejlepší!
Leni, moc děkuji za reakci. Nejlepší jsem dala do uvozovek, protože v současné době je to ze strany dcery dost krize. Pořád je to ale kamarádka, kterou zná nejlíp a strávila s ní nejvíc času (od 1.třídy), takže asi nejlepší opravdu většinu času je. Nicméně si myslím, že kdyby ve třídě bylo víc holek, tak by dcera to kamarádství rozdělila mezi víc holek. Ale to je jen můj názor.
O kamarádství se opravdu jedná, ale dcera mi právě říkala, že ta holčina je hrozně fajn, ale jakmile se vídají moc často, že už fajn není a např. se posmívá, že ideální je vidět se jen ve škole, nebo že vůbec nejvíc si rozumí, když se sejdou třeba po nemoci.
Dnes jsem měla s dcerou x-tý hovor, kdy jí pořád vysvětlujeme, že chování druhých změnit nemůžeme a naopak že se k tomu musíme my (resp.ona) postavit čelem a smířit se s tím, protože té kamarádce nemůžeme zakázat na ten kroužek chodit 🙂 Tak snad to nějak dopadne a dceru od kamarádek na kroužku neizoluje…
Jinak mluvit se s nimi bohužel nedá, oni to vůbec nechápou – to jsem v minulosti zkoušela s tou maminkou a málem jsem zešedivěla. Když mi volal ten otec, tak jsem mu to taky po pravdě vysvětlovala a on mi řekl, že když mu nechci říct pravdu, že se mnou nemá cenu mluvit. Dcera s tou kamarádkou vůbec nemá šanci si tohle vysvětlit, protože oni jsou nastavení jinak a vůbec to nechápou.(Citováno od Anonym z 31.12.2015 17:13)
Tak to vám tedy vůbec nezávidím 🙁 Jen mě napadlo, že nepíšete, kolik je vaší dcerce let. Pokud spolu s vtíravou holčinou kamarádí od 1. třídy, kolik roků se tenhle problém vyvíjí?
Moje dcera je spíš pro kamarádství s opačným pohlavím, prý kluci většinu věcí neřeší, je s nimi svá a hlavně s nimi nezná slovo HÁDAT SE…
Možná i to by bylo pro dceru řešením… Hodně štěstí, zdraví, lásky i pravých kamarádských vztahů v novém roce 2016 přeje Lenka
Leni, moc děkuji za reakci. Nejlepší jsem dala do uvozovek, protože v současné době je to ze strany dcery dost krize. Pořád je to ale kamarádka, kterou zná nejlíp a strávila s ní nejvíc času (od 1.třídy), takže asi nejlepší opravdu většinu času je. Nicméně si myslím, že kdyby ve třídě bylo víc holek, tak by dcera to kamarádství rozdělila mezi víc holek. Ale to je jen můj názor.
O kamarádství se opravdu jedná, ale dcera mi právě říkala, že ta holčina je hrozně fajn, ale jakmile se vídají moc často, že už fajn není a např. se posmívá, že ideální je vidět se jen ve škole, nebo že vůbec nejvíc si rozumí, když se sejdou třeba po nemoci.
Dnes jsem měla s dcerou x-tý hovor, kdy jí pořád vysvětlujeme, že chování druhých změnit nemůžeme a naopak že se k tomu musíme my (resp.ona) postavit čelem a smířit se s tím, protože té kamarádce nemůžeme zakázat na ten kroužek chodit 🙂 Tak snad to nějak dopadne a dceru od kamarádek na kroužku neizoluje…
Jinak mluvit se s nimi bohužel nedá, oni to vůbec nechápou – to jsem v minulosti zkoušela s tou maminkou a málem jsem zešedivěla. Když mi volal ten otec, tak jsem mu to taky po pravdě vysvětlovala a on mi řekl, že když mu nechci říct pravdu, že se mnou nemá cenu mluvit. Dcera s tou kamarádkou vůbec nemá šanci si tohle vysvětlit, protože oni jsou nastavení jinak a vůbec to nechápou.
Přečetla jsem si se zájmem váš příspěvek, protože mě od gymnaziálních let psychologie zajímá, a trošku se v těch informacích ztrácím. Vtíravá holčina je dceřina “nejlepší“ kamarádka (uvozovky znamenají ironii?) a nechtěla by ji ztratit (protože je ve třídě málo dívek? To asi není úplně nejlepší důvod pro uzavírání nejlepších kamarádských vztahů)… Na druhou stranu se snaží zúčastňovat svých mimoškolních aktivit bez kamarádčiny přítomnosti, takže je asi ráda, když ji zbývající část dne – po skončení vyučování – nevidí. Jedná se vůbec o kamarádství?
Pokud by v podobné situaci byla má dcera a měla jsem jí poradit, jak se s vtíravou kamarádkou “vypořádat“, doporučila bych jí asi upřímnost.. Mám tě ráda, ale potřebuju mít kolem sebe i jiné lidi, než jsi ty. Nechci přijít o tvé kamarádství, ale stejně tak si chci udržet přátelství druhých…
Zdravím a chtěla bych poprosit o pohled zvenčí. A předem se omlouvám za román…
Dcera (2.stupeň ZŠ) má hodně super kamarádek, které se točí kolem jejího zájmu, ale ve třídě má jen jednu “opravdovou“ kamarádku. Nechce jí ztratit, ve třídě je málo holek a lepší by asi nenašla, kromě toho tuhle kamarádku má opravdu ráda. Problém ale je, že ta kamarádka se na dceru hrozně upnula a každým rokem to graduje. Letos už je to k nesnesení. Neustále dceru bombarduje telefonicky a přes Facebook, dcera už to radši vypíná, protože nemá šanci se bavit s kýmkoliv jiným. Pořád chce s dcerou někam chodit a ta když řekne, že nemůže, tak nastane nátlak…jenže jak ten tlak sílí, tak dcera už s ní nikam mimo školu ani chodit nechce a o to zase ta kamarádka tlačí víc. Vygradovalo to tím, že se už dceři cpe i na ten samý kroužek a dcera je z toho hrozně nešťastná, má tam svoje kamarádky a nechce tam mít na krku tuhle s prominutím přísavku. Další problém je, že už jí třeba ani nemůže říct, že dnes půjde na bowling, protože ona se tam začne hned vtírat taky a dcera o to nestojí. Ještě jako zlatý hřeb mi volal otec té holky a nadával mi, co proti jejich dceři mám. (Já proti ní nic nemám, je to milá holka a dceři jsem řekla, že si jí může pozvat kdykoliv chce …jenže ona už prostě poslední měsíce ani nechce.) Pokud se vidí ve škole, je to fajn, mají o čem mluvit, mají se rády (tedy dokud jí ta holka nezačne zase do něčeho tlačit 🙁 ). Jsme z toho celá rodina nešťastní, když pípne mobil, všem se nám sevře žaludek, co zase bude následovat za nekonečný nátlak 🙁
Nemáte někdo zkušenost, jak se toho pronásledování zbavit, aniž by se to zvrtlo v rozpad přátelství? Zažil jste někdy něco podobného u sebe nebo u svých dětí? Problém je hlavně to cpaní se do kroužku 🙁
(Jen pro dokreslení – s mámou té holky se znám, ale vyhýbám se jí, protože má pořád snahu organizovat mi život, takže je to asi dědičné 🙁 ).
Moc děkuji za všechny názory a rady.