Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vtíravá kamarádka
Zdravím a chtěla bych poprosit o pohled zvenčí. A předem se omlouvám za román…
Dcera (2.stupeň ZŠ) má hodně super kamarádek, které se točí kolem jejího zájmu, ale ve třídě má jen jednu “opravdovou“ kamarádku. Nechce jí ztratit, ve třídě je málo holek a lepší by asi nenašla, kromě toho tuhle kamarádku má opravdu ráda. Problém ale je, že ta kamarádka se na dceru hrozně upnula a každým rokem to graduje. Letos už je to k nesnesení. Neustále dceru bombarduje telefonicky a přes Facebook, dcera už to radši vypíná, protože nemá šanci se bavit s kýmkoliv jiným. Pořád chce s dcerou někam chodit a ta když řekne, že nemůže, tak nastane nátlak…jenže jak ten tlak sílí, tak dcera už s ní nikam mimo školu ani chodit nechce a o to zase ta kamarádka tlačí víc. Vygradovalo to tím, že se už dceři cpe i na ten samý kroužek a dcera je z toho hrozně nešťastná, má tam svoje kamarádky a nechce tam mít na krku tuhle s prominutím přísavku. Další problém je, že už jí třeba ani nemůže říct, že dnes půjde na bowling, protože ona se tam začne hned vtírat taky a dcera o to nestojí. Ještě jako zlatý hřeb mi volal otec té holky a nadával mi, co proti jejich dceři mám. (Já proti ní nic nemám, je to milá holka a dceři jsem řekla, že si jí může pozvat kdykoliv chce …jenže ona už prostě poslední měsíce ani nechce.) Pokud se vidí ve škole, je to fajn, mají o čem mluvit, mají se rády (tedy dokud jí ta holka nezačne zase do něčeho tlačit 🙁 ). Jsme z toho celá rodina nešťastní, když pípne mobil, všem se nám sevře žaludek, co zase bude následovat za nekonečný nátlak 🙁
Nemáte někdo zkušenost, jak se toho pronásledování zbavit, aniž by se to zvrtlo v rozpad přátelství? Zažil jste někdy něco podobného u sebe nebo u svých dětí? Problém je hlavně to cpaní se do kroužku 🙁
(Jen pro dokreslení – s mámou té holky se znám, ale vyhýbám se jí, protože má pořád snahu organizovat mi život, takže je to asi dědičné 🙁 ).
Moc děkuji za všechny názory a rady.
Ahoj,“ nezavidim tuhle situaci..
A rikam si od zacatku,je to urcite Marinada 🙂
Souhlasim ze vsim,co tu bylo psano,ja ,osobne,bych se od ni,“odstrihla“ uplne,ale jsem v jinych letech,situaci i zkusenostech 😉 😀
Odstrihla bych,protoze zastavam nazor,pocit,chcete-li,ze pratelstvi/partnerstvi,kamaractvi..ma bejt prijemne,me,i vse, sucastnenymo,bohacuje,dela mi hezke dny..nema mi vysavat energii a predavat tu negativni,vetsinou totiz tu negativni pociti nejvice ten,co ji nechava na sobe pusobit a ten “vinik“,co nam ji dava,je v “poho“ a zdravi! 🙁
A taky si myslim,ze zivot je prilis kratky,abych s nekym,kdo “tohle porovadi“,ten cas promarnila.Pokud “ zustanu“,bude to vzdy takove “ polovicni“ kamaractvi,zatizene timhle tim,co se Vam deje a pro mne polovicni kamaractvi,neexistuje.Clovek musi hold nekdy nekoho,neco stratit,aby poznal i jine lidi..a poznal i jaky je a jaci jsou ostatni. :-)Netvrdim,ze ta kamaradka je spatna osubka,jen neni pro tvou dceru,ci se v tom proste placa,nebo je to proste jeji zpusob..domluva na vsechny strany je neucinna..
Třeba bys jim mohla přeposlat celou tuhle diskuzi. 🙂
Ale ne, nechci to zlehčovat.
Ještě jedna věc – já jsem to s rodiči tehdy vůbec neřešila, představa, že by do toho někdo mohl zasahovat, mě spíš děsila. Kamarádka měla svoje manipulativní metody a uměla by toho určitě využít.
I když jsem s rodiči měla dobrý vztah, spoustu věcí jsem si nechávala pro sebe. S odstupem si myslím, že mě instinkt vedl správně.
Takže když se na to podívám z druhé strany, napadlo mě toto: Určitě je pro dceru velké plus, že o tom může doma mluvit a neplácá se v tom sama.
p.s.: Myslela jsem si, že to budeš ty. 🙂 Ale když to vím určitě, líp se mi o tom píše.
Dost jsem o tom přemýšlela, sama jsem zažila v dětství podobnou situaci a cítila jsem se v ní někdy opravdu špatně, jako dítě jsem si nevěděla rady s tím, co mi dnes přijde snadno řešitelné. A hlavně tu byl ten rozpor – o kamarádku jsem nechtěla přijít, ale ve vztahu jsem se necítila svobodně, což mi hodně vadilo – řečeno mírně. Spíš mě to často vyloženě trápilo.Tady jde ale zřejmě o něco jiného. Nakonec z toho mám dojem, že by se to mezi holkama srovnalo bez větších problémů, kdyby do toho nezasahoval tatínek (nebo oba rodiče).
Nemohla by ses třeba s její maminkou sejít a říct jí narovinu, jak to vidíte vy?
Nebo si popovídat s tou kamarádkou, když je u vás, zeptat se jí, proč nenechá vztahu volný průběh a bere si rodiče na pomoc?
Ono by bylo dobré zjistit, jestli kamarádka doma např. brečí a tlačí na rodiče, aby to na kroužku vyjednali, nebo jestli si jen posteskne a tatínek hned běží telefonovat a zařizovat.
Každopádně je to hodně těžká situace, vůbec vám to nezávidím. Snad se to vyřeší co nejdřív.
(Citováno od Danniella z 7.1.2016 11:51)Danniello, díky! Ano, je to přesně tak, jak popisuješ v prvním odstavci. A vlastně i v druhém 🙂 Ta kamarádka se doma hrozně nudí a jejím největším přáním je strávit s mojí dcerou 24 hodin denně. A čím víc se tomu dcera brání, tím víc se do toho zapojují ti rodiče, aby svému dítěti splnili přání. Ta holčina už to asi po sobotě sama cítí, že tímhle nátlakem nic nezíská, nicméně rodiče to hrnou pořád dál a zachází dál a dál…
(Citováno od Marinada z 7.1.2016 12:32)
Ehm, chybka se vloudila a už nejsem tedy anonymní…
(Nevadí – já čekala spíš negativní reakce, proto ta anonymita. Takže ještě jednou všem velký dík za pochopení!!! 🙂 )
Dost jsem o tom přemýšlela, sama jsem zažila v dětství podobnou situaci a cítila jsem se v ní někdy opravdu špatně, jako dítě jsem si nevěděla rady s tím, co mi dnes přijde snadno řešitelné. A hlavně tu byl ten rozpor – o kamarádku jsem nechtěla přijít, ale ve vztahu jsem se necítila svobodně, což mi hodně vadilo – řečeno mírně. Spíš mě to často vyloženě trápilo.Tady jde ale zřejmě o něco jiného. Nakonec z toho mám dojem, že by se to mezi holkama srovnalo bez větších problémů, kdyby do toho nezasahoval tatínek (nebo oba rodiče).
Nemohla by ses třeba s její maminkou sejít a říct jí narovinu, jak to vidíte vy?
Nebo si popovídat s tou kamarádkou, když je u vás, zeptat se jí, proč nenechá vztahu volný průběh a bere si rodiče na pomoc?
Ono by bylo dobré zjistit, jestli kamarádka doma např. brečí a tlačí na rodiče, aby to na kroužku vyjednali, nebo jestli si jen posteskne a tatínek hned běží telefonovat a zařizovat.
Každopádně je to hodně těžká situace, vůbec vám to nezávidím. Snad se to vyřeší co nejdřív.
(Citováno od Danniella z 7.1.2016 11:51)
Danniello, díky! Ano, je to přesně tak, jak popisuješ v prvním odstavci. A vlastně i v druhém 🙂 Ta kamarádka se doma hrozně nudí a jejím největším přáním je strávit s mojí dcerou 24 hodin denně. A čím víc se tomu dcera brání, tím víc se do toho zapojují ti rodiče, aby svému dítěti splnili přání. Ta holčina už to asi po sobotě sama cítí, že tímhle nátlakem nic nezíská, nicméně rodiče to hrnou pořád dál a zachází dál a dál…
Moc Vám děkuji všem za pochopení.
S těmi rodiči už se mluvit doslova bojím, oni to opravdu nepochopí – nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale jsou to “dělníci“, kteří o ničem až tak hluboce nepřemýšlí a prostě co jim vyhovuje, automaticky musí vyhovovat i ostatním. Nikdo s nimi nevychází, ani vlastní rodina.
A pořád tady zůstává ten problém, že jim nemůžu říct natvrdo, že moje dcera se s ní kamarádit chce, ale netouží s ní trávit 24 hodin denně. Dcera se totiž bojí, že by se ta kamarádka urazila.
Kromě toho už jsem nejednou zažila, že reagují opravdu zvláštně. Dcera u nich před lety po domluvě o prázdninách jednou spala, ale chtěla jít druhý den po obědě domů. Oni jí ale řekli, že tam bude až do večera. Já ještě dceři říkala, jak je možné, že si to nedokáže sama vyřídit…no a po obědě jsem tam teda volala, že chci, aby šla už dcera domů a normálně to vůbec nebylo možné se s nimi domluvit, protože oni se rozhodli, že tam bude až do večera. Po hodinovém hovoru se paní urazila a dceru poslala teda domů, ale bylo to poprvé, co jí ani ta kamarádka nešla doprovodit na stanici…
Dost jsem o tom přemýšlela, sama jsem zažila v dětství podobnou situaci a cítila jsem se v ní někdy opravdu špatně, jako dítě jsem si nevěděla rady s tím, co mi dnes přijde snadno řešitelné. A hlavně tu byl ten rozpor – o kamarádku jsem nechtěla přijít, ale ve vztahu jsem se necítila svobodně, což mi hodně vadilo – řečeno mírně. Spíš mě to často vyloženě trápilo.
Tady jde ale zřejmě o něco jiného. Nakonec z toho mám dojem, že by se to mezi holkama srovnalo bez větších problémů, kdyby do toho nezasahoval tatínek (nebo oba rodiče).
Nemohla by ses třeba s její maminkou sejít a říct jí narovinu, jak to vidíte vy?
Nebo si popovídat s tou kamarádkou, když je u vás, zeptat se jí, proč nenechá vztahu volný průběh a bere si rodiče na pomoc?
Ono by bylo dobré zjistit, jestli kamarádka doma např. brečí a tlačí na rodiče, aby to na kroužku vyjednali, nebo jestli si jen posteskne a tatínek hned běží telefonovat a zařizovat.
Každopádně je to hodně těžká situace, vůbec vám to nezávidím. Snad se to vyřeší co nejdřív.
Přečetla jsem si se zájmem váš příspěvek, protože mě od gymnaziálních let psychologie zajímá, a trošku se v těch informacích ztrácím. Vtíravá holčina je dceřina “nejlepší“ kamarádka (uvozovky znamenají ironii?) a nechtěla by ji ztratit (protože je ve třídě málo dívek? To asi není úplně nejlepší důvod pro uzavírání nejlepších kamarádských vztahů)… Na druhou stranu se snaží zúčastňovat svých mimoškolních aktivit bez kamarádčiny přítomnosti, takže je asi ráda, když ji zbývající část dne – po skončení vyučování – nevidí. Jedná se vůbec o kamarádství?
Pokud by v podobné situaci byla má dcera a měla jsem jí poradit, jak se s vtíravou kamarádkou “vypořádat“, doporučila bych jí asi upřímnost.. Mám tě ráda, ale potřebuju mít kolem sebe i jiné lidi, než jsi ty. Nechci přijít o tvé kamarádství, ale stejně tak si chci udržet přátelství druhých…
(Citováno od Leni07 z 31.12.2015 12:18)
Jak píšete vypořádat se upřímností. Ono je to u takových dětí těžké, záleží kolik jim je a jestli je to kamarádka schopná vůbec pochopit. I takové vypořádání může mít za následek úplný konec přátelství, s čímž se musí počítat. A každopádně podobným stylem bych asi volila vyřízení tohoto problému s rodiči této kamarádky, kteří podobným způsobem v podstatě otravují celou rodinu.
Uvědomila jsem si, že jsem nenapsala dost podstatnou věc. Rodiče té holky totiž všude bez našeho vědomí domlouvají, aby holky byly spolu – např. v tom kroužku nebo na táboře ve skupině, nebo jsou schopní zavolat i na místo, kde máme objednanou dovolenou a říct jim, že si hrozně přejeme být tam společně. Každý jim rád vyhoví, jenže MY SI TO NEPŘEJEME!
Takže např. na ten kroužek by ta holka chodila jiný den, ale maminka s vedoucí domluvila, že budou spolu ve skupině…
Těm rodičům jsem to řekla, že si nepřeju, aby za zády bez našeho vědomí něco domlouvali, ale je to úplně zbytečné…
To je ten hlavní důvod, proč to pořád řešíme, protože máme pocit, že dceru doslova pronásledují… 🙁
Leni, jste moc hodná, opravdu!
A máte 100% pravdu – já si přesně říkala, co řešíme za blbosti, že jsme zdraví a co je víc… ale nějak nás to nečekaně zasáhlo 🙂
Jinak ten první společný den na kroužku proběhl tak nějak v rámci možností…dcera tam vydržela celý den, ta holka jen půl dne (byla zima), no a ostatní holky byly taky otrávené, že tam ta holka bude chodit, tak už jen doufáme, že se nenavěsí na dceru a ostatní se od nich neodtáhnou…jako už se v podstatě stalo ve škole.
Mějte se krásně a moc ráda čtu Vaše příspěvky ve všech diskuzích!
(Citováno od Anonym z 3.1.2016 15:55)
Budu vám držet palečky. Spokojené děti = spokojení rodiče, to znám z vlastní zkušenosti.
A věřte, jsou daleko horší situace v životě lidském… Vím, o čem mluvím. Bohužel. 🙁
PS. Na druhou stranu se mi potvrdilo, že člověk musí prožít i nějaké ty JOBOVKY, aby si pak vážil krásných chvil, které mu dřív, anebo později život určitě připraví.
Krásně prosněžené dny přeje L. 🙂
Leni, jste moc hodná, opravdu!
A máte 100% pravdu – já si přesně říkala, co řešíme za blbosti, že jsme zdraví a co je víc… ale nějak nás to nečekaně zasáhlo 🙂
Jinak ten první společný den na kroužku proběhl tak nějak v rámci možností…dcera tam vydržela celý den, ta holka jen půl dne (byla zima), no a ostatní holky byly taky otrávené, že tam ta holka bude chodit, tak už jen doufáme, že se nenavěsí na dceru a ostatní se od nich neodtáhnou…jako už se v podstatě stalo ve škole.
Mějte se krásně a moc ráda čtu Vaše příspěvky ve všech diskuzích!