Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
druhé mimčo ??
Zdravím všechny maminky a prosím o povzbuzení, nebo spíš popostrčení.
Nemám žádný velký problém – pokud teda problémem není moje šrotující hlava :), jen teď stojím před rozhodnutím zda si pořídit druhé dítko.
Já vím, já vím, že tohle by člověk měl cítit a ne o tom racionálně přemýšlet..
ale mám pořád nějaké obavy – že budu muset ležet v nemocnici jako u prvního dítka (to bylo pár týdnů), že nezvládnu dvě děti (2,5 letej syn má právě děsné vztekací období, takže mi úplně stačí jen on sám :),
že jsem stará (32), že , že …..
Nechci ale aby byl prcek jedináček a když vidím cizí miminko, tak se mě to zahřeje u srdce 🙂
měl jste někdo taky takový dilema ??
díky
Jarka
tak tyhle pocity mám občas já-ale to už dvě děti mám:))) Nad druhým jsme nikdy nepřemýšleli, prostě vždy jsme chtěli dvě a nějak jsme neřešili ostatní věci. Myslím, že kdyby takhle člověk přemýšlel hned od začátku, nemáme ani jedno:))) Být tebou, směle do toho. Kluci jsou od sebe právě 2,5roku, a dalo se to zvládnout celkem v pohodě. Byl to trochu záhul,ale bylo to hrozně hezký…když si vzpomenu, že jsem kojila malýho a starší syn-2,5roku si k prsům přikládal plyšáká:)))), jak jsem se vždycky nasmála:))). A jak vždycky říkala moje babička-jedináček je jedině o strach…a je to tak…
Pche, stará??? Blázníš :-)))?
Každé těhotenství je jiné a i kdyby bylo stejné, zvládne se to – tak neboj a směle do toho :-DDD.
Více myslím psát nemusím, souhlasím s výše uvedenými myšlenkami.
Pche, stará??? Blázníš :-)))?
Každé těhotenství je jiné a i kdyby bylo stejné, zvládne se to – tak neboj a směle do toho :-DDD.
Více myslím psát nemusím, souhlasím s výše uvedenými myšlenkami.
Jarko, myslím, že sis odpověděla sama: “Nechci ale aby byl prcek jedináček a když vidím cizí miminko, tak se mě to zahřeje u srdce 🙂 “
Stará nestará. A ve 32 letech na dítě stará nejsi. Ale záleží na tom, na kolik se sama cítíš.
Být jedináček je smutné, vím o čem mluvím…
A co manžel? Ten by druhé chtěl nebo ne?
Ahoj Jarko 🙂 Mno – tak úvahy o tom, že jsi stará, pusť z hlavy 🙂 Za starší rodičku se bere žena až od 35 let – z medicínského hlediska, jinak faktem je, že každá mamka s miminkem omládne 🙂 Navíc nejsi prvorodička, takže v tom problém jistě nehledej 🙂
A obavy o zdraví… Když bylo mému prvnímu synovi 18m, otěhotněla jsem s druhým. Taky jsem měla trochu strach, protože v té době se u syna projevily astmatické záchvaty (je alergik), navíc v prvním těhu jsem v 5. měsíci ležela dva týdny v nemocnici na cerkláži, bylo to rizikové těhu, takže jsem se bála, co bude teď. Nedělo se vůbec nic nepatřičného, jen v polovině těhu jsem dostala léky na uklidnění dělohy (čípek se trochu zkracoval, jako u prvního, nicméně se nezkrátil nijak dramaticky). Syn se narodil přesně v termínu, i zdravotní potíže prvního syna jsme dostali velice rychle pod kontrolu. Pak jsem porodila ještě dva syny a obě těhotenství jsem se sice musela trochu šetřit, ale na nemocnici už to nebylo ani jednou a všechny děti jsou zdravé a donošené. Každé těhotenství je jiné, takže problémy, které jsi měla poprvé, se vůůůůbec nemusí projevit.
Je to samozřejmě na tvém zvážení. Ale já jen za sebe – jedináčka bych nechtěla a s dětmi je veseleji :))
Jarko, své třetí děťátko jsem si jako bonbónek pořídila v 36 letech:-) Takže na nás “starší maminky“ máš ještě co dohánět:-)
Do každého miminka jsem šla srdíčkem, s pocitem, že když uživím dvě, uživím i tři. Ano, v penězích se nekoupeme, těžko dětem naspoříme každému na vlastní byt či auto… Ale je to důležité? Každý se musí postavit na vlastní nohy, tak jako my… Taky jsme vyrazili do života s holým zad…
Děti jsou úžasné dary, každý věkový rozdíl má svoje. A co se týče zdravíčka – nezbývá než věřit, že všechno bude v pořádku. Každé těhu je jiné, u prvního jsem ani nevěděla, že jsem v tom, u druhého okamžitě rizikové s předpovědí nemocnice – nakonec jsem ještě v devátém měsíci chodila plavat a cvičit, cítila jsem se skvěle a do toho jsme se stěhovali do nového bytu, takže smejčení, balení, mytí oken, vytírání, a miminku se v bříšku líbilo až do vyvolávaného porodu:-) A to třetí se při tom zmatku, dětech, baráku, zahradě, prostě šílené zabíračce, narodilo přesně v den termínu, přitom paní doktorka počítala dopředu s nejhorším – no jste už přece jenom starší matka…
Pokud tvé nejistoty, které jsi popsala, jsou jedinou překážkou, která tě trápí, zapomeň na ně. Ve chvíli, kdy se na testu objeví dvě čárečky, všechny obavy zmizí a ty nám napíšeš tu bezvadnou zprávu:-)))
Ahoj Jarko.S tím stářím je to opravdu tak,jak píšou holky.Vím,že je těžké se rozhodnout,ale uvidíš,že příjde chvile,kdy budeš přesvědčená,že miminko opravdu chceš.Malýho vztekací období přejde.To se neboj,prošli jsme si tím všichni.Je mi trošku líto,že tohle rozmýšlení už nezažiju.Já už jsem na to opravdu trošičku postarší.Ale vůbec nelituji,že máme Elišku,a to se nám narodila,když mi bylo 38.Je to dar mít děti a já si toho neskutečně vážím.Někdy si říkám,že nejsem normální,ale už se těším až budu babička.Michalka bude mít letos dvacet,tak kdo ví…Takže se ničeho neboj.Každé těhotenství je opravdu jiné.A doktoři ti straší pořád.Někdy mám pocit,že to snad mají v popisu práce.Bude to dobré,uvidíš.
Jarko zdravím, jsi stejně stará jako já a ja už jsem teď v 18 týdnu těhoten. Ale dilema jsem měla úplně jako ty. Vždycky člověk přemýšlí jak to zvládne neumím si ani teď pořád představit jak to půjde s dvěma dětmi,ale dcera už bude mít v létě 4 roky a na sourozence se strašně těší. Je už rozumná chodí do školky tak si říkám,že se to nějak zvládne.Já už jsem si zase říkala ,že za nějaké 3, 4 roky už by se mi do toho nechtělo. Tak jsme to s manželem zkusili a vyšlo to hned a přitom u první dcery jsme se snažili půl roku. Tak držím pěstičky ať se brzo zdaří
Viola
Jarko zdravím, jsi stejně stará jako já a ja už jsem teď v 18 týdnu těhoten. Ale dilema jsem měla úplně jako ty. Vždycky člověk přemýšlí jak to zvládne neumím si ani teď pořád představit jak to půjde s dvěma dětmi,ale dcera už bude mít v létě 4 roky a na sourozence se strašně těší. Je už rozumná chodí do školky tak si říkám,že se to nějak zvládne.Já už jsem si zase říkala ,že za nějaké 3, 4 roky už by se mi do toho nechtělo. Tak jsme to s manželem zkusili a vyšlo to hned a přitom u první dcery jsme se snažili půl roku. Tak držím pěstičky ať se brzo zdaří
Viola
No stará rozhodně nejsi(před chvílí jsem si zrovna četla rozhovor s Bárou Basikovou a ani ta si stará na dítě nepřipadá – i když,to už je asi trošičku za tou hranicí). Myslím, že nejsi dokonce ani stará na to, kdybys přece jen chtěla ještě chvíli s tím druhým počkat. Já mám syna trochu mladšího než ty a musím říct, že by mi další dítě ještě nelákalo – kdybych ještě nějaké chtěla:-))). Vím totiž, že bych se malému nemohla tolik věnovat a ještě je malinkej, takže takové to pomazlení se s miminkem mi ještě nechybí. Já ho měla taky až ve 34 letech a nijak stará jsem si nepřipadala. Takže jestli se cítíš vše zvládnout ke spokojenosti všech, tak klidně do toho jdi. Já jsem ale zastánce trochu větších věkových rozdílů u sourozenců. Je to pak vše tak nějak víc v klidu a člověk si může dětičky taky užít a nejen kolem nich běhat.
A s těmi problémy v těhotenství bych se neodrazovala. Takhle nemůžeš uvažovat. Určitě možnost že zase budou problémy tady je, ale zrovna tak je tu možnost, že bude vše bez komplikací. Já mám tři děti a každé těhotenství bylo trochu jiné a i porody měly jiný průběh. Takže na problémy můžeš začít trochu myslet až nějaké budou, dřív se tím nezatěžuj.