Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Moje dnešní první jízdy!!!
Holky, já musím! Všechny to znáte, první dojmy z autoškoly…. Ufff, teda v autě jsem nebyla poprvé, ale možná popáté, nevím…. S instruktorkou autoškoly teda ale poprvé, no a celkem nervní ženská, ikdyž jinak pohodářka! Rozjezd OK, práce se spojkou nic moc (na to, že už jsem jindy jela i v ostrém provozu), jízda na vyznačené osmičce super, slalom ok, couvání slalom (šlo to:o/), no a couvání rovně, doleva i doprava dobrý. Na první jízdu příliš hodně vjemů, na to, jak bývám bystrá, jsem nevěděla co řídím za auto:o), jakou rychlostí jedu, no a kdybych měla sledovat značky, bez šance:o))))))
Nedalo mi to a odpoledne jsme vyjeli na totéž cvičiště s otcem Sárinky, který tu teď je kvůli operaci. Sedla jsem si sama do auta a jela. Páni, a najednou to šlo líp! Je jasné, že autíčko i párkrát “chcíplo“, člověk si to zakusit musí, aby věděl, co dělá špatně, ale v jednom se pochlubit přece musím, holky…. a tím je podélné parkování couváním. Toto jediné mi nahánělo takovou hrůzu, že jsem si řekla: “Chci to zkusit!“ Byla tam odstavená vlečka k traktoru, tak jsem si najela vedle ní a začala couvat. Děvčata, napoprvé a jako podle pravítka! Nekecám! Pak jsem to zkusila znovu kolem vyznačených pneumatik a totéž, jůůůůů já byla šťastná!!!! Lítala jsem nevěřícně kolem auta, jestli je to ze všech stran dobrý a ono bylo :o)
Ale na stranu druhou mě zlobí nepochopení funkce spojky. Tedy co má spojka za úkol vím, ale nevím prostě, proč ji za každou cenu pořád sešlapuju, skoro při všem:o))) Zítra nastupujeme do nemocnice, ale pevně věřím, že ještě před dalšíma jízdama s instruktorkou (v pátek 10.4.), kdy ji povezu v ostrém provozu ve špičce do Štramberka pro další děvčata, doufám, že si jízdu v autě ještě budu moci zkusit.
A ještě něco, i když byla zpočátku instruktorka taková “nepříliš příjemná“, tak mi ke konci řekla, že jsem šikovná a že takhle kdyby jezdili všichni, to by se to jezdilo. Za odměnu mi nabídla, že se mám zavézt domů před barák. Slušně jsem odmítla. Já už sice v provozu jela, ale jsem opravdu zmatkář, 4x se rozjedu jako profík a popáté mi auto skáče jak žabka….
Děvčata, a jak vzpomínáte na své jízdy vy? Co jste nemohly pochopit, nebo se vám nedařilo? Co naopak ano? Holky, jak já “čuchnu“ k autu, budu si chtít jedno pořídit…. :o) Už teď to cítím!!! To pak bude děs, zpohodlním a prachy jen potečou:o))))
Piškotko, tak předně přeji ať Sárinku nic nebolí a vše zvládnete v klidu, beze strachu a hlavně ať nejsou žádné problémy.
Letos to bude 10 let, co jsem dělala řidičák. Nalíkla mě do toho kamarádka. Vlastně mi přinesla přihlášku aniž bych jí o to říkala a pak vyplněnou jí odnesla instruktorovi a vše zařídila. Většina mých kolegů tam byla kolem 18 let a tedy zvyklá studovat. Proto mě docela překvapilo, jak jim nešly testy. To já tam teda perlila. Většinu zkušebních testů jsem měla bez chyby a tak chtěli pak všichni sedět vedle mne u závěrečných zkoušek:-))) Škoda jen, že si už vůbec nic nepamatuju a občas mi nějaká situace dělá problém:-(((
První jízdy proběhly tak, že jsem poprvé v život sedla za volant a jela hned do plného provozu. Žádné cvičiště nebo něco podobného. Docela jsem měla strach, ale věřila jsem instruktorovi, že ví co dělá. Největší problém mi dělalo, když po mně chtěl abych jela vlevo nebo vpravo. Já si to vždy pletla:-((( Občas jsem si zapomněla vzít brýle na dálku, což bylo nepříjemné v tom, že jsem neviděla na značky:-))) Rozjezdy byly taky skvělý. Ty jsem trénovala s manželem dost často, hlavně do kopce. Když mi to chcíplo na křižovatce, tak se kluci vždycky schovávali za sedačky, protože se za maminku styděli. No prostě legrace. Tak si to pěkně užívej, ať máš nač vzpomínat:-)))
Ahoj Piškotko,tak já mám za sebou 15 jízd a 20.4. dělám zkoušky.První hodinu jsem se jen seznamovala s vozidlem,takže pohoda,ale druhou jsem šla domů s brekem,že už nikdy víc!!Pak mi nakoplo když mi kamarádky vyprávěly,jak probíhala první jízda u nich(skoro všichni brečely že už nikdy víc)pak jsem si ještě řekla,že přeci jen tak nevyhodím 11.000,- a na další hodinu jsem přišla.Pak už to bylo jen lepší a lepší.Teď mi to hrozně baví.Instruktora jsem si vybrala sama na doporučení kamarádky(líbilo se mi,jak po autoškole jezdí,jako kdyby byla po autoškole dlouho a taky jsem se chtěla naučit řídit jako chlap:-)),takže jsem nechtěla ženskou )A co mi nešlo?Paradoxně to,co by mě vůbec nenapadlo.Já myslela že budu mít problém s řazením a to šlo tak nějak samo,ale měla jsem hoňku s volantem,když jsem zatočila do nějaký prudký zatáčky,tak,že jsem musela 2x přetočit volant a neuměla jsem si ho dovrátit zpět:-)))Ale to už se naštěstí taky podalo.Teď se občas zapotím na nějaký velký křižovatce,ale jinak už tak nějak dobrý.V neděli mám dvouhodinovku a jedeme přímo do centra(zatím se držím lehce při okraji Prahy a postupně zajíždíme dál a dál:-) ),tak jsem zvědavá.Tobě držím palečky,ať se daří!Nessy
Já jsem neřidič, takže gratuluji – jsi holka šikovná a odvážná 🙂
Jen tak dál a ať se daří 🙂
Souhlasím s Padmé, pročpak s tím nesoutěžíš?
Piškotko, moc hezky jsi to napsala, měla bych jen jednu otázečku – proč to není jako příspěvek/článek? Vždyť píšeš moc pěkně a mě se to líbí 🙂
Místy jsem se musela nostalgicky pousmát, protože to už je tak dávno, kdy jsem chodila do autoškoly já.
Přeji ti hodně štěstí při jízdách a zase napiš :o)
Piškotko, se Sárinkou na tebe myslím, držím palec. K autoškole se nevyjadřuju, vzpomínky celkem čerstvé, to by byl román 🙂 Já jsem nezažila žádné nacvičování někde stranou, jen zkouška startování a rozjezdu na parkovišti a potom do ulic. Bylo to v prosinci, takže v pět odpoledne tma jak v pytli, náledí… Přesto můj cíl, tedy naučit se jezdit i na sněhu, vyšuměl, protože do zkoušek nenapadla ani vločka – až přesně v den D (naštěstí začalo padat asi hodinu po mé jízdě). Auto mi poprvé chcíplo právě při zkoušce – samozřejmě hned 2x, byl to fakt zážitek. Ale autoškola je krátká, období strachu z jízdy uprostřed zimy, ve starém autě a se dvěma dětmi bylo o něco delší, teď už se necítím jen do provozu ve velkém městě ve špičce – děti vzadu mě vyloženě limitují – kdykoliv nás někdo vezme o centimetr, je to kolem zadní části vozu :-(. Vydrž, ještě si to užiješ, autoškola je dobrý test toho, co člověk vydrží 🙂 (Myšleno na žáka i instruktora :-)) )
Leňule, to jsem popisovala já, ty rozjezdy:o)))) pořád mi to není jasné, proč jednou dobře a podruhé ne:o( Jinak řídím i ve snech, akorát tam mi nikdy auto nechtělo moc zrychlit, ani když jsem sešlápla plyn až na zem:o) no jo, sny.
Evi, Sárinka jde do nemocnice v pohodě a klidu, nebojí se, ví, že bude spinkat a ví, kudy jí mandli vezmou, chlubí se tím všude:o) Modlím se, aby bylo na pokoji fajn, popř. na tom společném hodné maminky i děti, a pokud možno v úterý rychle domů…. Je dost možné, že malou bude operovat ten kolega co se mnou chodil do francouzštiny (jak jsem tu dřív psala), ale jisté to není, je jich tam jako much:o) V 16h už nastupujeme.
Piškotko,gratuluju,že jsi tak šikovná!-já jsem takový řidič-věčný začátečník.Řidičák mám sice už 5let od svých 19let,ale pak jsem neřídila dobrý 2roky,takže všechno zapomněla.A když už jsme konečně měli auto,byl to automat-starý golfík.Takže tam s nějakým řazením a spojkou nebyl problém ani rozjezdy na křižovatce.Jenomže golfík vloni v létě umřel,manžel koupil auto v manuálu,ale na mě moc velký (měřím jen 152cm a nesešlápla jsem pedály tak,abych si byla v tom autě jistá),tak mi před 3týdny z daní koupil moje vozítko-malý clio.Před každou jízdou mám šílený nervy,všechno se učím od začátku,ale už jsem párkrát jela sama a šlo to-kdybych teda nepotkala několik bezohledných namachrovaných chlapů,kterým vadí zetko na autě a hlavně ženská za volantem.Minulý týden to došlo tak daleko,že jeden s prominutím deb*l mě začal předjíždět ve vesnici,kde jsou úzký cesty,já jela 50 a před námi jiný auto,musela jsem zabrzdit,jinak by jsme byli v sobě všichni :o(
Ale to jsem odbočila :o))S řazením jsem se nikdy moc nekamarádila,ale už to jde,akorát mám pořád problémy s rozjezdy-přesně jak tu někdo popisoval-3krát se rozjedu předpisově a na počtvrtý mi to chcípne.A hlavně auta za mnou si musí dávat pozor,protože i když to je mírný kopeček,tak když jsou napláclý na mě,hrozí riziko,že při rozjezdu kousek zacouvu než to auto chytne ty správný obrátky a byli bysme ťuklý :o)))
Piškotko, rozkleppala se mi kolena. Právě se rozhoduju ke stejnému kroku a v autě jsem dosud seděla jen jako spolujezdec, a to vynervovaný. Tak se bojím, jak to zvládnu. Ale jako motivaci mám to, že mi to snad pomůže K tomu, abych našla nějakou práci, tak budu muset. A tobě držím palce, ať to jde stále lépe.P.
Piškotko,
já dodnes nepochopila jak je možné že auto funguje:-).
Byla jsem ten typ,který by si nikdy řidičák neudělal,jednoho dne mě to ale draplo a bylo to. Hned po tom,co jsem dostala řidičák,jsme jeli na dovolenou,jezdili jsme po celých Čechách a každý den spali jinde a já celou cestu řídila. To bylo super,v autoškole to byla víc teorie,ale tohle byla pravá škola života.
Jo a v pondělí budu držet Sárince palce!
P.S. My máme Sáru psa :-))).