Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
SD: Jaké byly vaše začátky s cizím jazykem?
Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem….Tak přesně tuto větu slýcháváme dost často. V dnešní době se bez znalosti cizího jazyka obejdeme dost těžko.
Jaký cizí jazyk ovládáte?
Patříte svou znalostí mezi profesionály, nebo jste věčný začátečník?
Jaké byly vaše začátky s cizím jazykem?
Považujete znalost cizí řeči za důležitou?
Pište do komentářů. Klidně přidejte i své tipy na zdokonalení cizích jazyků, nebo naopak ostatní pobavte úsměvnými historkami z hodin cizího jazyka!
Jako odměnu máme pro tři z vás připravenou knížku Angličtina – věty a fráze pro každou příležitost, kterou věnoval partner diskuze, nakladatelství Fragment. Výhru rovněž rozešle nakladatelství Fragment!
Pokud ovládáte světový jazyk – angličtinu či máte zájem o jeho zdokonalení, pak by se vám nepochybně hodila i zcela nová příručka Angličtina – věty a fráze pro každou situaci. Díky ní si můžete zopakovat běžné anglické fráze, ale třeba i angličtinu trochu „okořenit“ zajímavými frázemi. Díky této knize si připomenete základní anglické fráze a naučíte se i další ustálená spojení, která dodají Vaší angličtině ten správný říz.
Podrobné info k soutěži najdete na soutěžní stránce.
Ráda bych se v cizích řečích zdokonalila.Dorozumím se anglicky a německy, ale spoustu jsem toho už zapomněla.jelikož v práci občas cizí řeč potřebuji, doufám, že až budou děti větší, budu navštěvovat nějaké kurzy.
Já chodila na jazykovou základní školu, takže ruština od třetí třídy, angličtina od páté – oba jazyky nás učila jedna a ta samá učitelka. Ruštinu asi uměla, angličtinu moc ne – hlavně ta výslovnost – zachraňovaly nás “kandidáti“ – studenti na praxi.
V sedmičce jsem chodila ještě na nepovinnou němčinu, ale z té si toho moc nepamatuji – jen jsem schopná říct, že nerozumím, neumím…
Na gymplu jsem pokračovala v jazykové třídě – testovali na nás nové učebnice. Němčináři jeli podle tradičních osnov. Druhý jazyk ruština. Moje angličtinářka na mě řvala, že jsem největší ignorant ve škole…
Na gymplu nás zastihl samet, tak jsme se těšili, že budeme moct ruštinu vyměnit třeba za francouzštinu nebo španělštinu.
Jenže na jazykovou skupinu bylo třeba 15 studentů, což němčináři lehce splnili – experimentální angličtináři měli výjimku – bylo nás 12. A protože němčináři chtěli angličtinu, nepodařilo se to zorganizovat a zůstala nám ta ruština (a já objevila kouzlo ruské literatury).
Pak jsme dostali kanadského lektora a já strávila dvoje prázdniny po sobě s anglicky mluvícími – první rok jsem se naučila poslouchat a rozumět, druhý rok mluvit.
Na VŠ tradičně zkouška z AJ, ale v životě jsem ji moc nepoužila. U posledního zaměstnavatele jsme měli jazykové kurzy, podmínkou byla zkouška z jazyka – takže mám papír na úroveň B2. Paradoxně když jsem začala jazyk používat i služebně (zahraniční partneři), byla jsem z těch kurzů odejita (někoho jsem dráždila…). Kurz postupně odumřel zcela…
Teď ji trénuji i díky postcrossingu. Trošku i ruštinu – zatím minimálně. Vytiskla jsem si azbuku, abych si ji zopakovala a mohla napsat adresu. Sama toho moc nevyplodím, ale občas mi přijde pohled v ruštině – a rozumím!!! 😉
Latinu jsem na gymplu taky měla, nepovinnou. Ale protože výuka probíhala současně s nácvikem na spartakiádu (tehdy povinnou), zrušili nám ji. Tu latinu. (A pak nás ani nevybrali do základní sestavy – kvůli “omezení v TV“… A to jsme ty hrudní vlny dělaly rozhodně lépe než naše tělocvikářka s postavou řecko-římského zápasníka…)
😉
Právě jsem přišla z angličtiny:)a i přesto,že již nějaký ten pátek do kurzů chodím, připadám si pořád jak mírně pokročilá:)
piskotko 😀 😉
sex je sest ne?
Jsem Husakovo dite 🙂 takze rustina a nesnasela jsem ji a nesnasim do ted,ted nechci nikoho nastvat,proste to tak mam je to i na dlouhe psani 😉
Azbuku uz ani ,asi,neprectu..ono plati,kdyz je k necemu odpor,tak to pak drhne…Vzdy jsem si ale vsimla,ze rychle rozumim a mam dobrou pamet…
Na stredni byla nemcina a diky “uzasne“ucitelce,co se hlavne predvadela u kluku a nadrzovala jim a ucila nas debilni fraze,jako nekde na dalnici…si pamatuji par nedulezitych vet a taky plzen pivo a rizek,ci muzete mi rict,kde je tady banka/hotel…(babi umi nemecky paradne,a i v noci bude pocitat az do nekonecna,“diky“valce museli… 🙁
Umim anglicky 😀 😀 a nejlepsi,co me v tomto smeru mohlo potkat,je hozeni do vody a to uplne doslova a to zadny kurz ani skola neda a to vim vic,nez dobre,proste jsem musela a i chtela,proste jen mluvit a mluvit a poslouchat a zase mluvit,zit anglicky,myslet anglicky…divat se na tv,Dvd,tisk..hlavne se nebat,protoze oni vam to anglani radi odpustej,hlavne mluvit ..a u me teda vykon,protoze jsem anglictinou nebyla polibena a od urciteho veku se clovek celkove hure uci vsemu novemu,a abych si to i vedecky okecal,tak imozek cim je starsi,tak to jde hure.. 😉 Jak ja tady nadavala na dobu rustiny..
Presto jsem v tom uz dobra 😀 a i dle reakci anglanu,nemam jiny prizvuk..uz jsem i prekladala cesce na soude a jsem casto zadana,napr.na uradech,ve skole . 😉 Vyrizuji od zacatku,co jsem tu,kdeco a neresim,a tak se clovek nej naucil…
Ono vetsina lidi,co sem prijde,tak zjisti,ze se mluvi jinak,respektive ze az tu se opravdu nauci,pokud chce a neboji se 😉 a neuzavre se do komunity cechu a polaku..
apropo,americka anglictina je zase neco jineho…
Me se libi italstina,par vet umim,mela jsem pritele z Milana 😉 a me se ta rec i moc libi,docela je mi vtipne,jak jsem odchytila i ten jejich prizvuk,a rozhazovani rukama,rychlost,no a temperament mam svuj,takze se to hodi k sobe.. rada bych se ucila vic… 😉
Francoustina je uzasnaaa rec,ale ikdybych mela v puse horky brambor,tak mi to nejde..ale kdo vi,treba bych to dala,clovek dokaze veci,kdyz chce*** A moje srdcovka je Pariz,uz to mi dava chut se ucit..
Maminka se ucila franc.na skole,i na vysoke a je v tom rozkosna stale..
Dcerka se uci franc.ve skole..deti maji uzasny dar…rodime se jako multijazycni,jen nas pak ovlivni to,jak se okolo nas mluvi 😉
Ucit se reci,je to nej,co muze clovek pro sebe udelat…dokud netrpi demenci,vzdy ma sanci 😀
Tak na základce to byla němčina,ale tu už jsem docela zapoměla.
Zkoušela jsem i pár semestrů angličtinu a španělštinu – takže nějaké základy mám.
Řekla jsem si, když už je ta příležitost zadarmo chodit na přednášky na jazyk a pasovalo mi to do rozvhru,tak jsem mě la i jeden semestr ruštinu a jeden francouštinu.
Jak já bych chtěla mít nadání na jazyky, ale nějaké ty základy mi snad v hlavně zůstaly.
Jééé, krásné téma! Já naštěstí patřím k těm, kterým jdou jazyky s nadsázkou tak trochu samy a mám na ně talent, ale když zavzpomínám na mé začátky s angličtinou, vždycky tomu tak nebylo. Ale popořadě: první cizí jazyk byla v páté třídě ruština. Ta mi šla výborně a dodnes jsem nezapomněla psát azbukou, i když ruštinu už nevyužívám. V osmičce pak nastal ten zlom, objevila se angličtina a kamarádka mě do ní naverbovala. Vůůůbec mi to nešlo! Výslovnost strašná, ale věděla jsem, že naše učitelka je jen o pár lekcí před námi, takže taky bojovala. Ani nevím, jak se to stalo, ale prostě jednoho dne jsem si k tomu sedla a naučila se toho trochu víc, abych ve třídě “stíhala“. No a pak už to šlo samo, byla jsem lepší a lepší, začalo mě to bavit a bylo to moc fajn. Můj vysněný jazyk byla ale francouzština, tu chtěla moc umět moje maminka, ale nepodařilo se už a tak jsem to chtěla “dokázat“ já, jazyk se mi navíc opravdu líbil a co si budem povídat: zkrátka umět francouzsky bylo něco. Začala jsem chodit do kurzu a světe div se, franina mi šla okamžitě. Znám kamaráda, co propadal z němčiny, ale zároveň měl dvojku z franiny. Tím ten jazyk nezlehčuju, ale něco na něm asi je jiného, že se někomu líp učí. Na střední škole mi pak přibyla němčina a ta mi šla taky dobře, jenže to jsem už nejspíš u sebe objevila ten skrytý talent, takže musím říct, že mi šel každý jazyk. Já jsem vůbec byla šílenec, měla jsem plnou knihovničku různých slovníků, pamatuju si na ten nejdivnější: švédština 🙂 Umím ale akorát napočítat do sta a řeknu max. dvě věty, přestože v práci mám na starosti i švédské zákazníky, ktří jsou mimochodem velice přátelští 🙂 Ale švédštinu se biflovat nehodlám, byla to jen taková moje frajeřina 😉
Na základce v době naší školní docházky byla jen ruština, v té jsme pokračovala samozřejmě i na gymplu a pak na VŠ. Díky naší kantorce z gymplu (baba jedna 🙂 ) se s ní i po 30 letech od maturity bez problémů domluvím.
Na gymplu jsme měli možnost volby – angličtina nebo francouzština. Podařilo se mi vybojovat si angličtinu. Jenže kantorka přinesla magnetofon s nahrávkami, zjistila, že se nikdo nechytá a zase ho navždy uklidila do skříně – místo toho, aby nás nutila poslouchat a snažit se rozumět každou hodinu. To jí dodneška nemůžu odpustit. Takže já se nějak vymáčknu, řeknu v jednoduchých větách, co potřebuju, i přečtu text a porozumím mu, ale nerozumím jim. Potvrdila jsem si to v květnu, když jsme byli v USA. Ale je fakt, že den ode dne to bylo lepší, ale to porozumění mi dělá problém. Asi na tom budu muset zapracovat, protože to vypadá, že tam budeme mít příbuzné. Jen se k tomu dokopat. 🙁
Jo umět anglicky tak jako moje dcera maturantka…
V 5.třídě jsem začínala s ruštinou, ale od 18ti let jsem jí nepoužila ani jednou…sice dodneška všemu rozumím, ale odpovědět už umím jen anglicky.
S angličtinou jsem se setkala poprvé v prváku na gymnáziu…a to byl trochu šok. První hodinu jsem chyběla a při druhé už konverzovali a já nechápala…a tak nějak to vydrželo až do čtvrťáku, ale asi jsem tu nechápavost dobře kamuflovala (nebo si jen zbytečně nevěřila), protože jsem z angličtiny odmaturovala za jedna 🙂 Takovou slovní zásobu jako v těch 18ti letech už jsem nikdy neměla…
Nicméně se držím zdatně, chodím na kurzy, nejsem sice věčný začátečník, ale jsem věčný “Upper – intermediate“ 🙂
Díky příteli jsem hodně zdatná v angličtině, která je potřeba k praktickému životu, ale obchodní angličtina jde (bohužel)úplně mimo mě a neláká mě ani trochu.
Nejvíc mi pomohl denodenní kontakt s anglicky mluvící osobou a čtení anglických knih + stáhla jsem si do mobilu anglické povídání a pouštěla si to do sluchátek. Poslední půlrok jsem ale ve fázi lenošení a čtu radši české knížky.
Moje začátky s cizím jazykem byly katastrofální. Stejně jako konce. Stále komolím výrazy.
Nemám hlas ani sluch. Prostě výslovnost neslyším. Na střední škole byla jen ruština a jen výborné hodnocení u maturity z ostatním předmětů mně zachránilo, že komise ne přihmouřila oči, ale snad je i zavřela. VŠ jsem studovala dálkově, kdy už byla jen angličtina. Mladičká profesorka mi také dala za tři, když viděla stohy popsaných archů papírů. Učebnice a skripta jsem přepisovala do jednotlivých kolonek: Jak se píše, Jak se čtu a Český překlad.
Zato můj vnuk je výborný. S angličtinou začal jako dvouletý v mateřském centru. Anglicky komunikuje prostřednictví Internetu s celým světem. Nedělá mu problém ani americká angličtina. Jako druhý jazyk si zvolil ruštinu. Ani s ní nemá sebemenší problémy.
Vyrůstala jsem v blízkosti státních hranic a jako dítě jsem se dokázala naučit cizí jazyk pouze z občasného sledování zahraničního televizního vysílání. Moje kamarádka má stejnou zkušenost s odlišným cizím jazykem. S dětma máme dohodu, že za každou přečtenou knihu v češtině si mohou vybrat film pro děti v angličtině, sledují výukové programy pro děti na ipodu i na pc, každý den mají od první třídy výuku němčiny s angličtinou a jsem přesvědčená o tom, že s jazykovou vybaveností na tom budou lépe než já.