Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Respektují vás rodiče od manžela?
Při plánování svatby jsem se jen tak mimochodem dozvěděla, že rodiče mého budoucího manžela nechtějí aby se semnou oženil. Dozvěděla jsem se hodně ošklivé věci, probrečela jsem hodně nocí, chtěla se s přítelem rozejít. Nakonec jsem to neudělala, měli jsme už roční dceru. Svatbu jsem protrpěla. Jakmile se pak tchán dozvěděl, že čekáme druhé dítě byl nepříjemný. Nikdy mi nic neřekli přímo do očí, vždy jsem se to dozvěděla od manžela nebo přes jejich tiskového mluvčího švagra. Nicméně nerespektují moje přání, chtějí dceru na víkend, ale dělají s ní přesně opak toho co má dovoleno. Dosud jsem mlčela, ale už v tom nehodlám pokračovat. Manžel se jim bojí cokoliv říct.
Vidím že v tom nejsem sama..
snany…ono těžko radit nevím jak ochotní jsou naslouchat, pochopit přijmout a jak i ty ustoupit nebo držet se na )rovni aby byl klid v rodině….
k jídlu…ty tam tedy vůbec s nimi nejezdíš?aby jsi si ošéfovala co jedí?
a k nemocným dětem…to neházej na tchýni píšeš že přijede i k vám, koukej promluvit se švagrovou, je matkou a měla by ona mít rozum…
a neřeš nic přes švagra znáš to jeden poví druhý přidá…dojeď a povězte si a řešte i s manželem, rozsekni to…jinak to bude a bude narůstat….
a děti to postupně vnímají
TAKOVÉHLE VZTAHY NEZNÁM A JSEM RÁDA ŽE TAKOVÉ NEMÁME …. tady asi každá rada drahá..nejlepší by bylo najít sílu a zkusit si s ní promluvit, a nelovit info po švagrovi a manželovi…to je také důležité jak se k tomu staví on jestli se zastane a hlavně před tebou at je u rozhovoru přítomen aspon budeš mít se o koho opřít….nevím jak až hodně je to co dělá babička s malou hodně proti tvému přesvědčení, ale moje maminka když se mi kroutili palce u nohou protože “něco“ se mi nelíbílo, mi říkala BABIČKY JSOU NA ROZMAZLOVÁNÍ VYCHOVÁVEJTE SI JE VY DOMA…a dávám jí za pravdu
třeba trochu zapátrej i v sobě jestli tam není něco co by mohlo vycházet z tvé strany….ono to není jednoduché a přeju at se vám vztahy urovnají,,,,vše jde…na druhou stranu vím že to prostě někde nefunguje …ale zkusit s tím něco udělat pro dobrý pocit
(Citováno od bamiska z 9.11.2014 09:17)
Já jsem také podobné vztahy neznala, moje ex tchyně byla skvělá, respektovala mě, nikdy k nám nepřišla bez ohlášení, jezdila jsem s ní v létě do jejich letního domku. Když odjela sama na dovolenou starala jsem se o nevlastního bratra mého muže. Myslím, že vše fungovalo naprosto v pořádku.Proto mě zarazilo chování rodičů mého současného muže.
Podle tchána jsou pro děti zdravé paštiky, brambůrky a podobné věci, to bych i jednou za čas prekousla, to že pak měla střevní potíže taky, aby byl klid. Ale že švagrová, i přes prosby, vodí své nemocné dítě k rodičům (nebo k nám), když je tam dcera mi třeba dost vadí. Ja rozhodně nezjištuji co o mě rodiče říkají, oni semnou nemluví, pak za mnou pošlou švagra.
TAKOVÉHLE VZTAHY NEZNÁM A JSEM RÁDA ŽE TAKOVÉ NEMÁME …. tady asi každá rada drahá..nejlepší by bylo najít sílu a zkusit si s ní promluvit, a nelovit info po švagrovi a manželovi…to je také důležité jak se k tomu staví on jestli se zastane a hlavně před tebou at je u rozhovoru přítomen aspon budeš mít se o koho opřít….
nevím jak až hodně je to co dělá babička s malou hodně proti tvému přesvědčení, ale moje maminka když se mi kroutili palce u nohou protože “něco“ se mi nelíbílo, mi říkala BABIČKY JSOU NA ROZMAZLOVÁNÍ VYCHOVÁVEJTE SI JE VY DOMA…a dávám jí za pravdu
třeba trochu zapátrej i v sobě jestli tam není něco co by mohlo vycházet z tvé strany….ono to není jednoduché a přeju at se vám vztahy urovnají,,,,vše jde…na druhou stranu vím že to prostě někde nefunguje …ale zkusit s tím něco udělat pro dobrý pocit
To je škoda, to musí mít nějaký důvod…?
Můj tchán mě myslím měl dost rád, bohužel zemřel před skoro sedmi lety. Syn byl čerstvé miminko. Tchán se na vnouče velmi těšil, ale bohužel…. Tchyně je úplně jiná, žije si ve svém světě, nepracuje, nemá koníčky, nedělá prostě nic, i když je fyzicky zdravá. Nás přes veškeré snahy a pokusy ingnoruje, nejen mě, ale i svého vlastního syna a vnoučata – máme ještě dceru. Nechce jezdit na návštěvu, nás na návštěvu nikdy nepozve, o hlídání dětí nemůže být řeč… Už jsme zkoušeli vše možné, protože jí z toho nicnedělání už úplně straší ve věži, má 56 let, už asi 12 let se fláká doma (ne že by nemohla najít práci, prostě nechtěla a teď už by to nešlo). Nepamatuje si totiž ani, jestli ten den byla v obchodě nebo uvařila oběd. Nevím, jak to s ní půjde dál…
(Citováno od zbynula z 9.11.2014 00:10)
Důvod netuším, vždy jsem se k nim chovala slušně. Asi jim vadí, že mám VŠ nebo snad, že jsem bývalého muže opustila po osmi letech:-)
Není Vaše tchyně po smrti manžela psychicky nemocná, vyrovnala se z jeho ztrátou? Podobně se chovala moje teta po smrti svého manžela.
(Citováno od snany z 9.11.2014 01:20)
Že je moje tchyně psychicky nemocná, o tom jsme s manželem přesvědčení. Ale nechce naši pomoc… Možná to trošku může se smrtí manžela souviset, ale byla taková už pár let předtím. Ale ne v takové míře, zhoršuje se to.
U vás by se každopádně měl manžel ozvat a stát při vás! Už podruhé tady čtu, že někomu vadí vyšší vzdělání, zvláštní…Já mám vysokou školu a spíš manžel řešil – kdysi- jestli mi nebude vadit, že je “jen“ vyučený. Rozhodně mi to nevadí, těžko bych hledala zručnějšího a šikovnějšího chlapa.
Každopádně držím pěsti, určitě se neboj ozvat a i manžel musí.
Mám to podobně jako ty. Tchýně taky nechtěla, aby si mě její synáček vzal, důvodem bylo, že jsem nepoužitelná pro život, protože mám maturitu a následně ještě absolutorium na VOŠ a to je pro ní nepřekonatelný problém. Ona respektuje jen ty, kteří nemají takové vzdělání a živí se přímo rukama. Není pro ni zaměstnání v kanceláři, to jsou podřadní lidi, kteří nemohou znát, co je únava apod.
Na návštěvy k nám nejezdí, max. 1x za rok a to už musí být, vnoučata ji nezajímají, teda jen když je přivezeme k nim. Což já už nedělám ( na poslední návštěvě urážela nejen mě, ale i moje rodiče )a manželovi se už taky nechce. Každopádně se musí ozvat manžel, jestli to pomůže. U nás už ovšem ani to nezabírá. 🙁
A s tchánem se nevídáme vůbec, jsou rozvedení a každý má svůj život a tchán nás ve svém novém životě nechce. 🙁
To je škoda, to musí mít nějaký důvod…?
Můj tchán mě myslím měl dost rád, bohužel zemřel před skoro sedmi lety. Syn byl čerstvé miminko. Tchán se na vnouče velmi těšil, ale bohužel…. Tchyně je úplně jiná, žije si ve svém světě, nepracuje, nemá koníčky, nedělá prostě nic, i když je fyzicky zdravá. Nás přes veškeré snahy a pokusy ingnoruje, nejen mě, ale i svého vlastního syna a vnoučata – máme ještě dceru. Nechce jezdit na návštěvu, nás na návštěvu nikdy nepozve, o hlídání dětí nemůže být řeč… Už jsme zkoušeli vše možné, protože jí z toho nicnedělání už úplně straší ve věži, má 56 let, už asi 12 let se fláká doma (ne že by nemohla najít práci, prostě nechtěla a teď už by to nešlo). Nepamatuje si totiž ani, jestli ten den byla v obchodě nebo uvařila oběd. Nevím, jak to s ní půjde dál…
(Citováno od zbynula z 9.11.2014 00:10)
Důvod netuším, vždy jsem se k nim chovala slušně. Asi jim vadí, že mám VŠ nebo snad, že jsem bývalého muže opustila po osmi letech:-)
Není Vaše tchyně po smrti manžela psychicky nemocná, vyrovnala se z jeho ztrátou? Podobně se chovala moje teta po smrti svého manžela.
To je škoda, to musí mít nějaký důvod…?
Můj tchán mě myslím měl dost rád, bohužel zemřel před skoro sedmi lety. Syn byl čerstvé miminko. Tchán se na vnouče velmi těšil, ale bohužel…. Tchyně je úplně jiná, žije si ve svém světě, nepracuje, nemá koníčky, nedělá prostě nic, i když je fyzicky zdravá. Nás přes veškeré snahy a pokusy ingnoruje, nejen mě, ale i svého vlastního syna a vnoučata – máme ještě dceru. Nechce jezdit na návštěvu, nás na návštěvu nikdy nepozve, o hlídání dětí nemůže být řeč… Už jsme zkoušeli vše možné, protože jí z toho nicnedělání už úplně straší ve věži, má 56 let, už asi 12 let se fláká doma (ne že by nemohla najít práci, prostě nechtěla a teď už by to nešlo). Nepamatuje si totiž ani, jestli ten den byla v obchodě nebo uvařila oběd. Nevím, jak to s ní půjde dál…
Při plánování svatby jsem se jen tak mimochodem dozvěděla, že rodiče mého budoucího manžela nechtějí aby se semnou oženil. Dozvěděla jsem se hodně ošklivé věci, probrečela jsem hodně nocí, chtěla se s přítelem rozejít. Nakonec jsem to neudělala, měli jsme už roční dceru. Svatbu jsem protrpěla. Jakmile se pak tchán dozvěděl, že čekáme druhé dítě byl nepříjemný. Nikdy mi nic neřekli přímo do očí, vždy jsem se to dozvěděla od manžela nebo přes jejich tiskového mluvčího švagra. Nicméně nerespektují moje přání, chtějí dceru na víkend, ale dělají s ní přesně opak toho co má dovoleno. Dosud jsem mlčela, ale už v tom nehodlám pokračovat. Manžel se jim bojí cokoliv říct.