Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ŠVD: Dárečky pro učitelky - ano × ne?
V diskuzi Můžete doprovodit děti do šatny? se začíná rozvíjet i další debata ohledně dárků pro paní učitelky. Jak poznamenala trefně ludlinka, stálo by to za samostatnou diskuzi. Takže tady je…
Je u vás zvykem nosit do školy dárečky pro paní učitelku? Jaké?
Jaký názor na takové dárky máte? Je to pro vás jen forma úplatku nebo vyjádření pozornosti a sympatií? Přináší to dětem nějaké výhody nebo naopak?
Paní učitelky, dostáváte od “svých“ dětí drobné dárky během školního roku?
Dárečky nedáváme, jenom kytičku na konci roku a když chce syn vzít i bonbonieru, tak mu ji dám. On z toho má radost.
Dcera při přechodu na jinou školu (společně s ostatními spolužáky) vyrobily kalendář z fotek, zmrzlinový dort a čajovo-kytičkový koš. To se na to všichni složily.
Takže dárečky normálně ne, kytičky ano.
Tak tuto diskuzi si ráda přečtu:-).
Moje děti nosí dárečky na konci roku – a dávají je podle toho, jak měly paní uč. rády. Takže třeba loni dávala dcera své třídní paní učitelce velikou květinu a ještě jsme ji kupovali sadu čajů… Uč. na výtvarce neměla ráda a tak jsme jí koupili růžičku – poděkovat se myslím sluší všem – zvláště, když už paní uč. letos nemá. Synovi ve školce je to zatím celkem fuk, tak tam spíš řeším já – že já chci poděkovat za péči…
Jinak já v ŠD občas nějaký dáreček dostanu – teď zrovna mám asi 15 náramků, každý den dostanu min. 10 obrázků… (fakt je ten, že vždy poděkuju, projevím radost – neb mi opravdu tyto dárečky radost dělají – je to pro mě taková zpětná vazba, že mě ty děti mají rády…), ale pak je samozřejmě neskladuji – většinou vyhazuji obrázky do koše ve sborovně – vždy tak, aby nebylo patrné, že tam něco takového je a náramky… pak doma. Občas dostanu něco “většího“ – většinou jako poděkování za nějakou “nadstandardní“ službu – třeba ze svého telefonu několikrát zavolám a dám vědět rodičům, že nebudeme v ŠD (když jejich děti zapomenou…)apod. To pak mají rodiče potřebu poděkovat – tyto dárečky se mi už nepřijímají tak lehce – většinou je mi to hloupé, protože mi to nepřijde jako věc, která by potřebovala takovéto ocenění – stačí mi když vím, že to rodiče neberou jako samozřejmost a jsou rádi, že mě “mají“:-). Tyto dárečky doma mám – většinou pak dávám dceři. Vím přesně od koho jsem je dostala, ale troufnu si říci, že mě to nikdy neovlivnilo – zavolám stejně tak rodiči, který mi nic nedal, jako rodiči, který mi poděkoval…
psala jsem již jinde…s čístým svědomím, s tímhle kvůli čemu vznikla diskuze jsem se nesetkala….za svou praxi ani jako matka svých dětí v jejich okolí či třídě…
nosí na konci roku a na vánoce ….a to už jen ten prostřední a maličký….
od dětí během roku dostanu od holčiček obrázek co doma dělali, od rodičů nic a ani to neočekávám….jé vlastně jsme dostali štrůdl, maminka si vzala na školní zahradě jablíčka a přinesla nám na košt a poděkování…toť za celé roky jediný hujer…..
dostáváme na konci roku a někdy k vánocům ale vánoce cca pět dětí z dvaceti a ke konci roku je to tak půl na půl….a upřímně nikdy jsem neřešila jestli někdo něco dal nebo né….samozřejmě pozornost potěší a nejvíc to jak děti jdou s tou kytičkou ke konci roku rozněžnělý a když se někdo loučí a odchází tak to obrečím…..
a tam si asi té kytičky vážím kor když rodiče připojí příjemné slova ta upřímná co a jak…to je pro mě největší dar a ocenění mé práce..
Vypadá to, že budu vaším protikladem.Vyhazování kytek do koše, nenabídnutí ani uklízečkám. – Co když učitelka právě při takovém nabízení nebo darování narazila na uklízečku, která za rohem drbala “Ona se toho chce zbavit, tak nám to dá a co já s takovým “dárkem“? Šup do koše.“ Tak to vyhodila rovnou :/
V jiných zaměstnáních taky nedostáváme dárečky / prodavačka nic nedostává, je to její práce. – Proč byste měli obdarovat někoho za jeho práci, když sami nic nedostáváte? Třeba proto, že zrovna ta vaše paní učitelka je ta nejlepší na světě a vy jste za její přístup k dětem (zvláště v některých situacích) skutečně rádi. Stejně tak můžete mít oblíbenou prodavačku, usměvavou a ochotnou.
Stejně jako učitelky bych obhájila i milé doktory, někdy je to těžký kolem sebe šířit krásno, když ostatní jenom prskají. A přesto jsou doktoři, kteří to zvládnou, to je povaha. Jinak ale taky odsuzuju tu drzost dary očekávat a říkat si o ně. Menší mínus pro prodavačku v porovnání s doktorem vidím v tom, že člověk bude více vděčný za záchranu života, než za rohlík, který si může koupit kdekoliv.
(Citováno od lnori z 21.10.2014 20:56)
Možné to je že si řekla že uklízečka by to vzala že,jako že je vhodná tak leda na zbytky,ale stejně hodit poslední den školy darovanou kytku do koše,jen proto že není drahá z květinářství ,ale jen ze zahrady mi nepříjde vhodné.Když už ji chtěla vyhodit mohla někde doma,nedokážu si představit že by se dítě vrátilo do třídy,že tam něco zapomnělo-to se občas stává,a vidělo tam svoji kytku v koši.
K obdarovávání učitelek-jde mi o to že je to v podstatě povinnost,bez rozdílu jestli je učitelka skvělá,nebo nestojí za nic,jen ji bohužel má dítě za třídní.
Porovnávat doktora co mi zachrání život s prodavačkou-je asi nesrovnatelné,ale porovnat učitelku která za moc nestojí a ještě si říká o dárky s třeba skvělou vychovatelkou z družiny,která s některými dětmi strávi více času než učitelka už mi srovnatelné příjde a přesto učitelce kytku a dárky donesou všichni a vychovatelce jen někteří.
A taky znám učitelku-měla děti celý vyšší stupeň jako třídní,na konci devítky se jí skládali na docela drahý dárek a pak když je po prázdninách potkávala tak jim ani neuměla odpovědět na pozdrav -co na to říct.
Já se do dárečků “vkládám“ jen na vánoce a na konec školního roku – většinou se snažíme něco využitelného (zkonzumovatelného). O prázdninách holky “popíchnu“, aby poslaly pohled – ale to se nemusím moc snažit, to holky rády (zdá se, že tímto jsou ve třídě ojedinělé).
Ale protože holky stále něco tvoří, tak tu a tam pančelce něco nesou – obrázek, poskládané zvířátko z papíru atp.
Holky samy občas “nechápavě“ komentují spolužáky, kteří pančelce pořád něco nosí – myslím, že se jedná o dva tři kluky.
Květiny holky ze zahrady nenosí – nemáme květinový záhon – a “divoké“ kopretiny choť dřív poseká.
Ale když jsme měli zahradu, když jsem byla já malá, nosila jsem kytky ze zahrady dost pravidelně.
Teda taky koukám jako blázen…
Nesetkávám se s tím, ani to sama nedělám. Vyjma Vánoc a konce šk. roku – ale na Vánoce tlačím dceru do výroby a na konci šk. roku to řeším kytičkou a čajem.Když mají děti narozeniny, tak mi někteří nosí čokoládu, zatímco dětem rozdají bonbony – a na to vždycky říkám, že mi mají dát dva bonbony jako ostatním… Občas jim pak tu čokoládu ve škole rozlámu a pomlsáme, když je příležitost k odměnění 😉
A jen bych chtěla reagovat na Alenu5 – že se s tím v jiných profesích nesetkává – tak já se s tím nesetkávám ve školství, ale ve zdravotnictví – mě přesně toto vadí u doktorů – někteří jsou fakt schopní si říct… a ve špitále to někteří vyloženě očekávají. Nemám to ráda a nedělám to. (naštěstí jsem teda byla jen v porodnici 😉 )
(Citováno od Pavlinkav z 21.10.2014 17:07)
Pravda na doktory jsem zapomněla,tam se “úplatky“ dávají taky,i když já je tam taky ještě nikdy nedala a i když jsem ležela v nemocnici,nesetkala jsem se s žádostí o úplatek.
A tvůj přístup ve škole se mi líbí 🙂
Vypadá to, že budu vaším protikladem.
Vyhazování kytek do koše, nenabídnutí ani uklízečkám. – Co když učitelka právě při takovém nabízení nebo darování narazila na uklízečku, která za rohem drbala “Ona se toho chce zbavit, tak nám to dá a co já s takovým “dárkem“? Šup do koše.“ Tak to vyhodila rovnou :/
V jiných zaměstnáních taky nedostáváme dárečky / prodavačka nic nedostává, je to její práce. – Proč byste měli obdarovat někoho za jeho práci, když sami nic nedostáváte? Třeba proto, že zrovna ta vaše paní učitelka je ta nejlepší na světě a vy jste za její přístup k dětem (zvláště v některých situacích) skutečně rádi. Stejně tak můžete mít oblíbenou prodavačku, usměvavou a ochotnou.
Stejně jako učitelky bych obhájila i milé doktory, někdy je to těžký kolem sebe šířit krásno, když ostatní jenom prskají. A přesto jsou doktoři, kteří to zvládnou, to je povaha. Jinak ale taky odsuzuju tu drzost dary očekávat a říkat si o ně. Menší mínus pro prodavačku v porovnání s doktorem vidím v tom, že člověk bude více vděčný za záchranu života, než za rohlík, který si může koupit kdekoliv.
To mi pripomina serial My vsichni skolou povinni…jak nosil maly Oliva pani ucitelce delane mydelka 😀
Noseni darku ucitelkam mi prijde vice nez zvlastni…
já dávám jen na vánoce a na konci roku,jinak ne
Teda taky koukám jako blázen…
Nesetkávám se s tím, ani to sama nedělám. Vyjma Vánoc a konce šk. roku – ale na Vánoce tlačím dceru do výroby a na konci šk. roku to řeším kytičkou a čajem.
Když mají děti narozeniny, tak mi někteří nosí čokoládu, zatímco dětem rozdají bonbony – a na to vždycky říkám, že mi mají dát dva bonbony jako ostatním… Občas jim pak tu čokoládu ve škole rozlámu a pomlsáme, když je příležitost k odměnění 😉
A jen bych chtěla reagovat na Alenu5 – že se s tím v jiných profesích nesetkává – tak já se s tím nesetkávám ve školství, ale ve zdravotnictví – mě přesně toto vadí u doktorů – někteří jsou fakt schopní si říct… a ve špitále to někteří vyloženě očekávají. Nemám to ráda a nedělám to. (naštěstí jsem teda byla jen v porodnici 😉 )