Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jídlo na prvním místě - rady a tipy jak na to
Jelikož se v plkárně rozjela docela diskuze o tomto způsobu stravování a můžu za to vlastně já, zakládám tuto diskuzi, kde si můžeme předávat rady, jak na to, různé vychytávky, třeba i recepty a já nevím co všechno.
Nikomu nic nevnucuju, nechci tu s nikým debatovat proč ano a proč ne, prostě kdo do toho chce jít, může se tu inspirovat.
A kdo neví o co jde, např. zde je to popsané:
http://www.melvil.cz/kniha-jidlo-na-prvnim-miste
A protože já jsem příkladem toho, že to funguje, ráda se s Vámi podělím o zkušenosti.
Poslední 4 stránky v plkárně jsou vlastně jen o tomto restartu 🙂
http://www.vasedeti.cz/diskuzni-forum/?wpforumaction=viewtopic&t=10829.3
Tahle diskuze je úžasná a fotky jídel lákavé, ta játra zkusím taky, už jsem je neměl ani nepamatuju a sbíhají se mi sliny 🙂
Já to mám to nastavené podobně jako Danniella, nedělám žádné razantní změny, takže ani v tomto stylu stravování se k Vám nepřidám, ale aktuální to pro mě je velmi, protože podobná jídla mám většinou k obědu a vždycky k večeři. A jak už jsem psala v jiné diskuzi, díky tomu mám za dva měsíce 9kg dole a zmizely mi migrény – ÚPLNĚ!!!Nevím, jestli se to hodí do tohohle programu, ale v Holandsku (a já už několik let taky) dělají výborné kapustičky (nebo lusky) – nejdřív je uvaří do poloměkka nebo měkka (jak má kdo rád) v lehce osolené vodě, přidají pak máslo a posypou muškátovým oříškem. Mám to moc ráda.
(Citováno od Marinada z 10.10.2014 14:05)Marinado, myslíš růžičkovou kapustu? Já na ni nemám moc odvahu, ale kdybys nahodila taky lákavé foto, tak to prubnu, jak se znám.
(Citováno od Petra z 10.10.2014 14:40)Petro, ano, je to růžičková kapusta, o které jsem si stejně jako o fazolových luscích myslela, že je nesnáším. Teď je už několik let pravidelně kupujeme za dost drahý peníz, ale opravdu nám to chutná. Ale na fotce by Tě to určitě nenalákalo 🙂 Přítel to dělá jako zeleninovou přílohu k masu a bramborám, ale mě to někdy stačí samotné.
(Citováno od Marinada z 13.10.2014 08:03)Marinado, zrovna včera jsem na ně v obchodě koukala, ale nesebrala jsem odvahu. Vaří se celé? Jak dlouho to cca trvá, než jsou do poloměkka? – aspoň hodně zruba, vůbec nemám představu.
A ty fazolvý lusky už teda taky snášíš? Já jsem o nich totiž přesvědčená úplně stejně, že ty prostě nedám. Ale růžičkovou kapustu můžu, i když ne, že by se mi na ni sbíhaly sliny, prostě ji sním.
(Citováno od Petra z 13.10.2014 08:51)
Petro, já taky miluju fazolky a dřív bych je ani nepozřela.
Fazolky, dělám tak, že nakrájím slaninu na kostičky a dyž je vyškvařená, přihodím zmrazené nasekané fazolky, hodně zprudka restuju, tak 2 minuty, promíchám, osolím nebo dám trochu gril. koření a za další 2 minutky jsou hotový. Jsou krásně křupavý, když se dělají dlouho, jsou rozpatlaný a nechutný alá školní jídelna 🙂
S růžičkovou kapustou mám úžasný recept, teď si to trochu upravuju, původně se nakonec dává smetana a jí se to s rýží, ale teď to dělám takto:
Vepřové na kari
Osmahneme cibulku, přidáme kari, maso na kostičky (může být i kuřecí nebo krůtí),opečeme, přidáme 4 žampiony nakrájené na čtvrtky a chvíli dusíme. Mezitím uvaříme kapustičky (omyjeme,rozkrojíme na půlky, vaříme 5 minut ve slané vodě, jinak se rozblemcají a jsou hnusný) pak kapustičky přidáme k masu a ještě chvíli dusíme spolu, osolíme, opepříme a přidáme utřený česnek, na talíři posypeme nasekaným koriandrem.
Jinak jsem si teda přes víkend uvědomila (aniž bych četla tuto diskuzi, dostala jsem se sem až v neděli večer), že jím o dost vydatněji a kvalitněji. Pečivo mi kupodivu zatím nechybí, jen se teda těším zase na ty sýry.
Lussy, jak jste to zvládli s jídlem o víkendu?
Tahle diskuze je úžasná a fotky jídel lákavé, ta játra zkusím taky, už jsem je neměl ani nepamatuju a sbíhají se mi sliny 🙂
Já to mám to nastavené podobně jako Danniella, nedělám žádné razantní změny, takže ani v tomto stylu stravování se k Vám nepřidám, ale aktuální to pro mě je velmi, protože podobná jídla mám většinou k obědu a vždycky k večeři. A jak už jsem psala v jiné diskuzi, díky tomu mám za dva měsíce 9kg dole a zmizely mi migrény – ÚPLNĚ!!!Nevím, jestli se to hodí do tohohle programu, ale v Holandsku (a já už několik let taky) dělají výborné kapustičky (nebo lusky) – nejdřív je uvaří do poloměkka nebo měkka (jak má kdo rád) v lehce osolené vodě, přidají pak máslo a posypou muškátovým oříškem. Mám to moc ráda.
(Citováno od Marinada z 10.10.2014 14:05)Marinado, myslíš růžičkovou kapustu? Já na ni nemám moc odvahu, ale kdybys nahodila taky lákavé foto, tak to prubnu, jak se znám.
(Citováno od Petra z 10.10.2014 14:40)Petro, ano, je to růžičková kapusta, o které jsem si stejně jako o fazolových luscích myslela, že je nesnáším. Teď je už několik let pravidelně kupujeme za dost drahý peníz, ale opravdu nám to chutná. Ale na fotce by Tě to určitě nenalákalo 🙂 Přítel to dělá jako zeleninovou přílohu k masu a bramborám, ale mě to někdy stačí samotné.
(Citováno od Marinada z 13.10.2014 08:03)
Marinado, zrovna včera jsem na ně v obchodě koukala, ale nesebrala jsem odvahu. Vaří se celé? Jak dlouho to cca trvá, než jsou do poloměkka? – aspoň hodně zruba, vůbec nemám představu.
A ty fazolvý lusky už teda taky snášíš? Já jsem o nich totiž přesvědčená úplně stejně, že ty prostě nedám. Ale růžičkovou kapustu můžu, i když ne, že by se mi na ni sbíhaly sliny, prostě ji sním.
Jinak tenhle životní styl má určitě svoje plusy i mínusy, ale já vycházím z toho, co Lussy krásně napsala hned na úvod diskuze:
“Nikomu nic nevnucuju, nechci tu s nikým debatovat proč ano a proč ne, prostě kdo do toho chce jít, může se tu inspirovat.“
Tahle diskuze je úžasná a fotky jídel lákavé, ta játra zkusím taky, už jsem je neměl ani nepamatuju a sbíhají se mi sliny 🙂
Já to mám to nastavené podobně jako Danniella, nedělám žádné razantní změny, takže ani v tomto stylu stravování se k Vám nepřidám, ale aktuální to pro mě je velmi, protože podobná jídla mám většinou k obědu a vždycky k večeři. A jak už jsem psala v jiné diskuzi, díky tomu mám za dva měsíce 9kg dole a zmizely mi migrény – ÚPLNĚ!!!Nevím, jestli se to hodí do tohohle programu, ale v Holandsku (a já už několik let taky) dělají výborné kapustičky (nebo lusky) – nejdřív je uvaří do poloměkka nebo měkka (jak má kdo rád) v lehce osolené vodě, přidají pak máslo a posypou muškátovým oříškem. Mám to moc ráda.
(Citováno od Marinada z 10.10.2014 14:05)Marinado, myslíš růžičkovou kapustu? Já na ni nemám moc odvahu, ale kdybys nahodila taky lákavé foto, tak to prubnu, jak se znám.
(Citováno od Petra z 10.10.2014 14:40)
Petro, ano, je to růžičková kapusta, o které jsem si stejně jako o fazolových luscích myslela, že je nesnáším. Teď je už několik let pravidelně kupujeme za dost drahý peníz, ale opravdu nám to chutná. Ale na fotce by Tě to určitě nenalákalo 🙂 Přítel to dělá jako zeleninovou přílohu k masu a bramborám, ale mě to někdy stačí samotné.
Tak Lussy změna mě zaujala. Knížku zkusím půjčit a přelouskat. Ale osobně..hubnout fakt nepotřebuju. Ale vyčetla jsem tam, že tahle strava má vliv i na ekzemy, lupenku, alergie apod. Což se mě zase týká hodně.
Jenže si nějak neumím představit, jak bych takhle živila Ela.
Maso mám ráda, ale jednou za čas. A luštěnin a mléč.výrobků bych se taky úplně nevzdala.Když by mě ale přestala honit mlsná, tím líp. 🙂
Vím, že jsem si velkou lupenku dala do kupy sama stravou, tak mám odzkoušené, že strava zmůže hodně, ale zároveň to beru jako individuální záležitost.
I bez této knížky…někoho cibule nadýmá, někoho ne. Se mnou luštěniny ani nehnou a někdo po noch lítá.
Každopádně souhlasím s tím, že je fajn, když se člověk zamyslí a něco trvale změní a pomůže mu to.
Holky,
ještě k tomu “extrémnímu“ hubnutí a nejezení 🙂
Je mi 34 let, měřím 183 cm a vážila jsem 86 kg. To je BMi index 25,7 – nadváha. Teď mám 83 kg, BMI 24,8, takže váha v normě, ale těsně. Celý svůj dospělý život jsem vážila +- 72 kg (BMI 21,5),až po 25 letech jsem začala nabírat, před prvním těhotenstvím v 27 letech jsem měla 80 kg, to jsem shodila, před druhým jsem to měla taky, pak měl Marek ty zdravotní problémy, takže stresem jsem se dostala na 72 ani jsem nevěděla jak. Ale poslední 2 roky jde váha nahoru a když jsem se blížila 90 (což jsem neměla, ani když jsem šla rodit Máru), bylo to už i na mě, která váhu nijak neřešila, moc.
Takže myslím, že pořád má tělo kde brát a nějaké anorexie se nebojím :-))).JO, a kde jste byli?
Holky,
ještě k tomu “extrémnímu“ hubnutí a nejezení 🙂
Je mi 34 let, měřím 183 cm a vážila jsem 86 kg. To je BMi index 25,7 – nadváha. Teď mám 83 kg, BMI 24,8, takže váha v normě, ale těsně. Celý svůj dospělý život jsem vážila +- 72 kg (BMI 21,5),až po 25 letech jsem začala nabírat, před prvním těhotenstvím v 27 letech jsem měla 80 kg, to jsem shodila, před druhým jsem to měla taky, pak měl Marek ty zdravotní problémy, takže stresem jsem se dostala na 72 ani jsem nevěděla jak. Ale poslední 2 roky jde váha nahoru a když jsem se blížila 90 (což jsem neměla, ani když jsem šla rodit Máru), bylo to už i na mě, která váhu nijak neřešila, moc.
Takže myslím, že pořád má tělo kde brát a nějaké anorexie se nebojím :-))).Mě pořád fascinuje ten příval energie.
Byli jsme na víkend pryč. Na místo jsme po mírném bloudění dorazili před šestou večer. Po vybalení manžel navrhnul, že se ještě projdeme po okolí, že je vidět, tak jsme hodinku chodili lesem a pak hodinu plavali v hotelovém bazénu.
V sobotu ráno jsme si po snídani dali za cíl 6 km vzdálenou rozhlednu, s nordic wolking hůlkama jsme byli v jednu hodinu zpátky a ptali se recepčního kam bysme ještě mohli jít. Ten nám navrhnul malý okruh blízkými skalami, tam jsme dojeli autem, dali si oběd a okruh během chvíle prošli. Paní pokladní nám poradila ještě velký okruh, prý min. na 1 a 1/4 hodiny, za 50 minut jsme byli zpátky…
Dali jsme si večeři a pak zas na hodinu do bazénu. Manžel chtěl jít ještě na večerní procházku, ale to jsem ho už hnala, ať se dá do klidu, že jsme nachodili 18 km.
Dnes po snídani jsme si dali ještě před odjezdem s hůlkama 7 km okruh a jeli domů, pozdní oběd jsem udělala doma, protože cestou jsme ještě neměli hlad a manžel, který vždycky sebou plácnul po příjezdu odkudkoli k televizi, šel rozdělat maltu a opravuje venku zeď, což je pro mě asi nejvíc nepochopitelný 😉
(Citováno od Lussy z 12.10.2014 16:18)
Lussy, já myslím, že nikdo neřekl, že jsi anorektička.. Asi každá máme nějaký důvod sundat pár kilo dolů a nikdo hned anorektik kvůli tomu být nemusí… Jen, že začíná to vždycky tím, že “shodím jen pár kilo“, vypustím tto a to…. ono mi už to nechutná… a ani jíst valstně nemusím, protože nemám tu potřebu… a já si myslím, že o tom psala Peťka…. Ne, abys musela vysvětlovat, proč chceš shodit pár kil…
Holky,
ještě k tomu “extrémnímu“ hubnutí a nejezení 🙂
Je mi 34 let, měřím 183 cm a vážila jsem 86 kg. To je BMi index 25,7 – nadváha. Teď mám 83 kg, BMI 24,8, takže váha v normě, ale těsně. Celý svůj dospělý život jsem vážila +- 72 kg (BMI 21,5),až po 25 letech jsem začala nabírat, před prvním těhotenstvím v 27 letech jsem měla 80 kg, to jsem shodila, před druhým jsem to měla taky, pak měl Marek ty zdravotní problémy, takže stresem jsem se dostala na 72 ani jsem nevěděla jak. Ale poslední 2 roky jde váha nahoru a když jsem se blížila 90 (což jsem neměla, ani když jsem šla rodit Máru), bylo to už i na mě, která váhu nijak neřešila, moc.
Takže myslím, že pořád má tělo kde brát a nějaké anorexie se nebojím :-))).
Mě pořád fascinuje ten příval energie.
Byli jsme na víkend pryč. Na místo jsme po mírném bloudění dorazili před šestou večer. Po vybalení manžel navrhnul, že se ještě projdeme po okolí, že je vidět, tak jsme hodinku chodili lesem a pak hodinu plavali v hotelovém bazénu.
V sobotu ráno jsme si po snídani dali za cíl 6 km vzdálenou rozhlednu, s nordic wolking hůlkama jsme byli v jednu hodinu zpátky a ptali se recepčního kam bysme ještě mohli jít. Ten nám navrhnul malý okruh blízkými skalami, tam jsme dojeli autem, dali si oběd a okruh během chvíle prošli. Paní pokladní nám poradila ještě velký okruh, prý min. na 1 a 1/4 hodiny, za 50 minut jsme byli zpátky…
Dali jsme si večeři a pak zas na hodinu do bazénu. Manžel chtěl jít ještě na večerní procházku, ale to jsem ho už hnala, ať se dá do klidu, že jsme nachodili 18 km.
Dnes po snídani jsme si dali ještě před odjezdem s hůlkama 7 km okruh a jeli domů, pozdní oběd jsem udělala doma, protože cestou jsme ještě neměli hlad a manžel, který vždycky sebou plácnul po příjezdu odkudkoli k televizi, šel rozdělat maltu a opravuje venku zeď, což je pro mě asi nejvíc nepochopitelný 😉
Jarmuschko, když jdu na oběd do restaurace tak mám nyní taky jen poloviční porci a stačí to. Ono jde o to, že jsme obecně opravdu zbytečně rozežraní a jíme hodně. Nyní mi stačí jídlo na malý talířek a hlad nemám. Žaludek se scvrkne během docela krátké doby a jde to. Blbé je, když pak mladý holky přestanou jíst úplně, za chvilku jim stačí jedno jablko za den a mají pocit jak jsou úžasné. Pak končí v nemocnici na kapačkách.
(Citováno od Peťka z 11.10.2014 10:15)Před dvaceti lety jsem taky mívala dny, kdy mi doslova stačilo jedno jablko na den. Tehdy jsem z různých důvodů hodně cestovala a to mi nedělalo dobře, ba bývalo mi blivno. Pak mě naučili pít fernet a rum (ne v kombinaci… 😉 ), a zlepšilo se to – mohla jsem normálně jíst i na cestách.
(Citováno od Jarmuschka z 11.10.2014 19:26)Jarmuschko, tak fernet místo Kinedrylu to jsem teda ještě neslyšela. 🙂
Mě právě u toho co psala Lussy hodně zarazilo, že obědvala a pak už neměla vůbec hlad a tedy nevečeřela. Nebo, že se jí udělalo zle po testování rohlíku. Myslím si, že tohle je čistá psychologie. Je to v hlavě a tak se logicky udělá špatně, ale nemá to nic společnýho s tím, zda je ta potravina pro člověka špatná nebo ne. A toho bych se právě u této diety bála. Že se člověku tak scvrkne žaludek, že nemá ani pocit hladu, sice hubne, ale….A také manipulativní psychologie.
Moje bývalá kolegyně kdysi držela nějakou ale opravdu hodně nesmyslnou dietu, tuším že na konci pak už pila jen ovocné šťávy a také tvrdila, že jí je skvělě, že nemá vůbec hlad a že se na dříve normálně konzumované potraviny nemůže ani podívat. Skončila samozřejmě špatně a dodnes z toho prý není venku, je to už asi 5 let. Ono uhlídat tu hranici, kdy dělám pro sebe to nejlepší a kdy už jsem za, je hodně těžké. A právě toho se bojím ve spojitosti mladých a často hodně naivních slečen. Upřímně, přijít mi domů dcera s tím, že se rozhodla že nebude jíst, asi by mi dobře nebylo.
Dieta kterou doporučuje Lussy, tedy vypuštění důležitých složek potraviny současného člověka mi už malinko hraničí s problémem do budoucna, byť třeba “jen“ psychickým.
A pak samozřejmě záleží na kažném člověku, jaký má denní výdej a následně příjem.
Mě se moc líbí myšlenka o jídle přemýšlet, líbí se mi přidání zeleniny do jídelníčku. Také jsem se díky této diskuzi zamyslela, což považuji za pozitivní.
Moc by se mi líbilo, kdybych měla možnost vlastního masa, třeba králičí nebo krůtí. Souhlasím, že to co kupujeme v obchodě je plné chemie a hnusu.
Člověk před x miliony lety určitě nejedl to co jíme nyní my. Taky DNA se logicky za ty miliony let změnila. Dříve ve 30 byli lidé starci (pokud se 30 vůbec dožili) a dnes? Příroda nás tady nepotřebuje a není to přirozené se dožívat sta let. Taky kdyby nyní k nám “vysadili“ pračlověka, zemře ihned. Naše DNA je už “stavěné“ na smog apod. Strava dnešních lidí je katastrofální a nejsem si jistá, zda se někdy něco změní k lepšímu. Takže pokud budeme třeba jen o jídle uvažovat v pozitivním slova smyslu, je to myslím hodně dobře.
Do klubu této diety se k vám tedy nepřidávám, ale jedu dál svoji už započatou, pohyb a pravidelné stravování. Půjde to pomalu, ale nemám v plánu zhubnout víc jak kilo za týden, spíše méně, což by bylo ideální.
Moje motto: Do Vánoc bez desítky. 🙂(Citováno od Peťka z 11.10.2014 20:10)Peťko a zase ta manipulace :-/, co je to v tobě za zranění…
Jinak pořád píšeš o nějaké dietě, osobně tohle jako dietu nevnímám, i když zřejmě u dost lidí ten efekt nastane. Mně třeba když jím (a je fakt, že už teď na současné poměry hoooodně zdravě), tak u určitých jídel cítím, že jím jen nějakou hmotu, která hodně dobře chutná a že jí jím, kvůli té chuti ne proto, že bych se potřebovala najíst.
A to mi hodně vadí, takže pro mě to třeba nebude dieta, ale konečně změna z jezení na chuť k jezení na hlad.
Připomínky ale k tomu mám také, myslím, že po těch 30 dnech se rohodně vrátím k více porcím, nedělá mi dobře se přecpat 3x denně, ael jíst častěji po menších porcích. A další věc jsou mléčné výrobky, konkrétně sýry. Ale uvidíme, zatím nemůžu říkat, že mi určitě budou chutnat, protože třeba ne :-). Rozhodně ale budu ráda, když se zbavím závislosti na pečivu, obilovinách, protože je fakt jím jen pro chuť. Netvrdím, že to tak je obecně (i když….), ale já to tak vnímám, že mi škodí, nebo min. neprospívají, jsou mi k ničemu. Takže do takové diety bych určitě taky nešla, ale jdu do změny jídelníčku zase o krok dál.
(Citováno od Lien z 11.10.2014 20:27)Už jsme mimo téma diskuze. 🙂
(Citováno od Peťka z 11.10.2014 20:42)No, tak já jsem teď chtěla naspat něco, jako že sice nesouhlasím s názorem, že vyřazení byť jedné složky potravy může být i nebezpečné… (nepovažuji za nebezpečné jak vyřazení pečiva, tak vyřazení cukrů… a ani dokonce mléka…), ale zároveň, že chápu, co Peťce připadá “podivné až manipulativní“ na této “dietě“…. …. Ale co nemám ráda je, když někdo někdo diskuzi končí tím, že “už jsme mimo téma diskuze“… U diskuze je přirozené, že se někam vyvíjí a takové upozorňování, že jsme “jinde“ považuji za slabé a zbabělé.. Něco jako: “už nemám argument, tak prohlásím, že jsme už trochu mimo téma… a tím to ukončím, protože druhou stranu “obviním“, že “mele blbosti“…“ 🙁 🙁 🙁 … a už jsem se sama ztratila v těch uvozovkách.. 🙂
(Citováno od ctiradka z 11.10.2014 22:04)Ctiradko, s Lien jsme si to vysvětlily mimo diskuzi a daly si v podstatě za pravdu. Já tady zkrátka nebudu vysvětlovat, proč mě přijde nebezpečné nejíst půl dne.
Šlo mi čistě o to, že nás tady mohou číst třeba i mladé holky, co uvidí výsledek Lussy, řeknou si fajn a skončí někde úplně jinde. U matky s dětma tohle riziko je sice taky, ale podstatně menší. Vím, jak je ta hranice mezi normálním příjmem potravy a psychickou poruchou tenká. Bohužel jsem to viděla na vlastní oči. A také ta slečna tvrdila, jak se nemůže na jídlo ani podívat, jak nemá hlad, jak je jí dobře, sportovala, smála se, byla spokojená, ale bohužel…A začalo to hrozně nevině, nejprve vynechala pečivo, pak mléčné výrobky, pak maso a už to šlo…Ani rodina ji nedokázala zachránit. Chápeš ten rozdíl? Já nehledám argumenty, já bych jen chtěla všem říct, že je pěkné pro sebe něco udělat, o jídle přemýšlet, ale ať prosím probůh všichni jedí. Klidně ať někdo vypustí to či ono, pokud to tělu nedělá dobře, je to v pořádku. Každý máme jiný výdej a příjem energie a každý potřebujeme něco jiného.
Když jsem byla v nemocnici také jsem nemohla několik dní jíst a pak mi bylo špatně se na dříve oblíbené jídlo jen podívat. Tohle je už porucha a psychický problém.
Manipulativnost vidím právě v tom tenkém ledě mezi psychickou poruchou v příjmu potravy a zdravým životním stylem. Vše je v hlavě.
(Citováno od Peťka z 12.10.2014 12:01)S tímto, co jsi napsala samozřejmě souhlasím. To, že diskutujete i jinde mimo tuto diskuzi, to samozřejmě nemůžu vědět…
Taky mě nejdříve výsledek nadchl, ale potom jsem přemýšlela a pořád přemýšlím, “co se mi na tom nezdá“…
Nadchly mě fotky, přiznávám… ale po více vysvětlování Lussy mě něco právě taky spíše říká, že “pozor“… taky mě první zaseklo, že je jí zle při podívání se na to jídlo, co jedla předtím, nebo že měla průjem z jednoho jogurtu – taky bych se tady spíše bála té psychiky, a tím mi to trochu zavání… Tou radostí, že jelíp, tím nadšením, že to je super a že jsem k tomu hezčí a hubenější… až k tomu, že se nemůžu na jídlo ani podívat…. s tím opravdu souhlasím, že tohle může být tenký led….Já sama jsem si za těch pár dní došla k tomu – nakoplo mě to zařadit opět do jídla více zeleniny – poctivě, nechystat ji jenom dětem, ale i sobě. Snažit se ubrat na pečivu a přílohách – i když úplně vypustit nechci – nemám zatím důvod, nebo spíše mám pocit, že zatím nepotřebuju…. Přílohy vypouštět nebudu – jenom jich část uberu a nahradím zeleninou. Sýry vypouštět nebudu, nevidím důvod a nechci. Luštěniny taky ne, nejíme je tak často, ale mám je ráda… Jogurt si obča taky dám, kysanou smetanu do polívky taky občas…. mléka zase tolik nepiju…
Cukry se snažím vypouštět pravidelně – vlastně skoro nic sladkého nejím, ale občas prostě mám nálety na sladkosti – nárazově… a to chci nějak pohlídat, abych zvládla… 🙂
Prostě zapřemýšlela jsem si a k tomuto závěru jsem došla…
Jo a taky jsem přemýšlela nad tím – že to, co píše Lussy není dieta, ale očista…. tady jsem se dost zarazila… Protože zaprvé očista by dle mne měla být spíš po zimě – dle přirozeného cyklu: v létě jím to, co roste na zahradě – zelenina… v zimě se jí maso, protože čerstvá zelenina není – k masu sušené ovoce, marmelády z léta a případně zrovna pečivo a různé placky (protože i ta mouka je trvanlivá, že).. na jaro je půst, aby se tělo očistilo (po tom zimním jídle), aby nabralo novu energii se sluníčkem… a začíná to zase zahradou… tohle přijde logičtější mi…
A taky to, že maso je zrovna složka potravy, která je pro tělo hůře stravitelná… že jsou “směry“, které maso vylučují úplně (nejen vegetariáni)…kteří tvrdí, že maso je to, co dělá špatně při trávení… a tady mě prostě zarazilo, kolik toho masa se denně konzumuje….
A taky se teda přiznám, že jsem přemýšlela i nad tím, že prostě všechno v životě kolem nás je jenom byznys… a že když někdo vydává knihu, tak prostě jen proto, aby na ní vydělal, ne aby pomohl ostatním… mě prostě odrazuje ona škatulka “bestseller“ – u takových to “zaručeně nejprodávanějších věcí“ si dávám pozor… Ale tohle už je moje červen kontrolka, chápu, že prodávají se dobré informace, stejně jako ty špatné – a jen na každém z nás, co si vybere a čemu věří….
(Citováno od ctiradka z 12.10.2014 12:55)
ctiradko, jenom tak v rychlosti – očista to pro mě byla, protože druhý týden (mě to vycházelo přesně jako v knížce a je mi celkem fuk, jestli je to čirá psychologie nebo to tak bylo opravdu – 1. týden- únava, chutě po staré stravě, 2. týden – průjem, zácpa, zažívací potíže, nechtěj vědět, několik dní jsem měla odporně zapáchající mazlavou olejovitou stolici, něco z těch střev se prostě muselo uvolnit, 3. týden se člověk cítí dobře a pozoruje, že tělo splaskává).