Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
SD: Šperky, vy a vaše děti
V další sponzorované diskuzi si budeme povídat na velmi zajímavé téma…
Šperky patří k ženám od nepaměti. Zdobíme se pro zvýšení sebevědomí, pro krásu, abychom se líbily… Někdo má rád zlato, jiný dává přednost spíš stříbru. Jak jste na tom vy?
Nosíte šperky?
Jaký šperk patří mezi vaše nejoblíbenější?
Dáváte přednost zlatu, stříbru, chirurgické oceli, nebo preferujete bižuterii?
Jaký šperk byl ten váš úplně první?
Nakupujete šperky přes internet?
Máte doma holčičku? Pořídili jste jí náušničky?
Vaše názory nás zajímají! Pište je do komentářů v této diskuzi. Jako odměnu máme pro jednoho z vás připraveny dětské stříbrné náušnice, do kterých byly použity krystaly Swarovski. Stříbrné náušnice mají povrchovou úpravu – čisté Rhodium, které nevyvolává žádné alergické reakce. Jsou s klasickým dětským zapínáním.
Partnerem sponzorované diskuze je obchod Vaše-šperky.cz. V nabídce najdete šperky z chirurgické oceli, šperky Swarovski, šperky stříbrné i zlaté. Nyní je sortiment rozšířen také o pravé perly a pravé kameny.
V nabídce jsou samozřejmě i šperky pro děti – dětské náušnice, ať už stříbrné dětské náušnice, dětské náušnice bílé zlato, nebo dětské náušnice žluté zlato. Vybírat můžete také z dětských přívěsků a dětských prstenů.
Info k soutěži najdete na soutěžní stránce.
Já mám asi nejraději bílé zlato nebo stříbro. Dříve jsem nosila žluté zlato, ale to už se mi tolik nelíbí. A vzhledem k tomu, že jsem alergik na bižuterii, musím mít třeba i titanové hodinky,protože bižuterii nesnesu.
Úplně první šperk, který jsem měla byly samozřejmě náušničky. Byly nádherné a nosila jsem je několik let, než je vystřídaly nové. Měly blyštivé kamínky a zářily na dálku 🙂
Ještě mě napadá jedna varianta ošperkování se…
Co říkáte na “naušnici“ – perličku, kamínek na zubech? Líbí se vám to?Hned tedy připíšu i svůj poznatek. Má to má zubařka, na rozhraní jedničky a dvojky. Je to hezké, úsměv získá tu opravdovou jiskru, zvláště na světle to blýská. Ale já mám strach, že se pod tím ty zuby můžou kazit. Má někdo z vás takový šperk? *
(Citováno od Ježeček z 19.10.2014 16:23)
tento druh šperku se mi také líbí a je fakt, že dodá úsměvu ten správný šmrnc. Co se týká Tvé obavy, je to stejné jako se zámečky u rovnátek, je na to použito speciální lepidlo, které dokonale přilne a zub se nekazí, neboj. Je ovšem třeba pečlivě čistit nejlépe mono kartáčkem. Jestli do toho půjdeš, tak Ti přeju hezký úsměv i pocit 🙂
Je s podivem, jak záleží na čase době a okolnostech.
Jako menší slečna jsem nosila bižu a temkrát letěli plastové kruhy všech barev. Měla jsem od babičky od každé barvy jedny. Babička z Ústí nad Labem, byla totiž šperky ověšena doslova od hlavy, až k patě. A nespočet broží a všeho. Proto i mě kupovala spousty broží, náramků, náhrdelníků atd.
Jako náctiletá jsem nosila stříbro. Pak již zlato, protože jsem ho hodně dostala k osumnáctinám.
Když jsme bydleli ve městě, nosila jsem hodně šperky ty zlaté.
Od doby, co jsme se přestěhovali na vesnici, se také spoustu změnilo. Když jsem chodila do práce do kanceláře, tak jsem si šperk brala jako doplněk denně. Co jsem doma na mateřské a pohybuji se převážně v chlévě a pracuji na zahradě, šperk šel stranou.
Když jedu do města nasadím pouze hodinky a snubní prstýnek. Náušnice mám trvale. Šperky leží doma ve šperkovnici.
Dokonce jsem byla o některé okradena. Po požáru se v domě pohybovalo dosti lidí od různých firem, a abych řekla pravdu na šperky jsem v té době vůbec nemyslela. Bohužel, až půl roku potom jsem šla ukládat náušnice, než pojedu do porodnice a zjistila jsem, že se ztratili Adéliny zlaté náušnice, které vyměnila za bílé zlato. Prsten zlatý, který jsem dostala od tchýně, byl to první zlatý prsten, který dostala od manžela. Byli spolu krátce, neb zemřel po 12 letech soužití, na nemocné srdce. A dále několik zlatých přívěšků a dva zlaté řetízky. Již v té době bylo pozdě hlásit krádež, neb bych stejně nemohla na nikoho ukázat prstem. A policie by jistě také na nic nepřišla, protože se několikrát od té doby uklízelo a vše se čistilo. Otisky by stejně byli jen moje.
(Citováno od danasi z 20.10.2014 21:18)
Tak to je mazec, Danasi! Úplně mě mrazí z té situace, když ti příjdou pomocnou rukou a vlastně tě okradou 🙁 *
Je s podivem, jak záleží na čase době a okolnostech.
Jako menší slečna jsem nosila bižu a temkrát letěli plastové kruhy všech barev. Měla jsem od babičky od každé barvy jedny. Babička z Ústí nad Labem, byla totiž šperky ověšena doslova od hlavy, až k patě. A nespočet broží a všeho. Proto i mě kupovala spousty broží, náramků, náhrdelníků atd.
Jako náctiletá jsem nosila stříbro. Pak již zlato, protože jsem ho hodně dostala k osumnáctinám.
Když jsme bydleli ve městě, nosila jsem hodně šperky ty zlaté.
Od doby, co jsme se přestěhovali na vesnici, se také spoustu změnilo. Když jsem chodila do práce do kanceláře, tak jsem si šperk brala jako doplněk denně. Co jsem doma na mateřské a pohybuji se převážně v chlévě a pracuji na zahradě, šperk šel stranou.
Když jedu do města nasadím pouze hodinky a snubní prstýnek. Náušnice mám trvale. Šperky leží doma ve šperkovnici.
Dokonce jsem byla o některé okradena. Po požáru se v domě pohybovalo dosti lidí od různých firem, a abych řekla pravdu na šperky jsem v té době vůbec nemyslela. Bohužel, až půl roku potom jsem šla ukládat náušnice, než pojedu do porodnice a zjistila jsem, že se ztratili Adéliny zlaté náušnice, které vyměnila za bílé zlato. Prsten zlatý, který jsem dostala od tchýně, byl to první zlatý prsten, který dostala od manžela. Byli spolu krátce, neb zemřel po 12 letech soužití, na nemocné srdce. A dále několik zlatých přívěšků a dva zlaté řetízky. Již v té době bylo pozdě hlásit krádež, neb bych stejně nemohla na nikoho ukázat prstem. A policie by jistě také na nic nepřišla, protože se několikrát od té doby uklízelo a vše se čistilo. Otisky by stejně byli jen moje.
Mým prvním šperkem byly ve dvou měsících zlaté náušničky s červeným kamínkem, které mám schované v krabičce dodnes jako památku. Postupem času jsem dostávala zlaté prstýnky, náušnice, řetízky s přívěskama. Jak jsem starší, tak se mi začínají líbit šperky stříbrné nebo bílé zlato, můj si mě “hýčká“, tak mi občas udělá radost nějakým tím šperkem.
Já šperky miluji od mala. Moje maminka měla ve šperkovnici zlaté prsteny a náramky a já si je s oblibou zkoušela, ale musela jsem se předem zeptat, aby o tom maminka věděla a nějaký náhodou neztratila nebo neponičila, musela jsem dávat velký pozor. Jelikož jsem puntičkářka, tak to pro mě nebyl problém S přibývajícím věkem, myslím v pubertě, se mi zalíbilo stříbro, které nosím do teď a vlastně si myslím, že mi i víc sluší než zlat a to je dobře, protože je levnější 🙂 Také stříbro občas vyměním za šperky z chirurgické ocele nebo bižuterie, ale ty nesmím nosit dlouho, maximálně jeden den, protože mě po nich svědí kůže, ale to některé z vás taky určitě znají. A taky se rychle opotřebují. Mám malou skoro pětiletou dcerku a ta má již třetí náušnice. První měla zlaté s červeným kamínkem, které nosila jako miminko moje dnes již pubertální sestra. Ke třetím narozeninám dostala náušnice z chirurgické ocele, s průhlednými kamínky, moc roztomilé. Jenže pak se jí jedna z náušnic rozbila a dostala své třetí a již zatím poslední také z chirurgické ocele, podobné těm předchozím. Je to moje malá frajerka, často mi vleze do skříně a jako já, když jsem byla malá, navléká na sebe moje náramky, řetízky a prstýnky, ale také musí dávat pozor, aby je neroztrhla apod. Jde vidět, že mámu v sobě nezapře 🙂
JAKO MLADÁ JSEM NOSILA POUZE ZLATÉ ŠPERKY, s věkem se mé záliby trochu měnily, ale zůstávala jsem u zlata. Nyní jsem již využila i stříbro, ba i ocelové náus¨šnice i prstýnky. Mám malou vnučku,které jsem zakoupila náušnice z bílého zlata moc jí sluší. Každé ženě sluší šperk, musí ho ale umět nosit s grácií. vkusem a sebevědomím.
Tak já mám šperky ráda, ale momentálně je nenosím. Co se řetízku týče – malé se moc líbí a už jsem ho měla přetržený, tak si říkám, že chvíli počkám, aby zase nevyl vejpůl. No a momentálně nenosím ani snubní prstýnek, protože po operaci malíčku mi zůstal výrustek, o který mi prstýnek dře. No tak jsem si jej chtěla vzít na druhou ruku, ale to si ho musím nechat trošku zvětšit. :-/
Jinak dcerce jsme náušničky nechali dát a synům bychom rádi přívěšek pro štěstí. Zatím tedy jen tomu staršímu, mladší je zatím hrozné třeštidlo. 😉
Šperky se mi velice líbí. Já osobně nosím zlato – náušnice, řetízky, náramky, prsteny. Líbí se mi tak trochu originální, vyrobené na zakázku. Mám již starší dceru, ale té se zlato vůbec nelíbí – nosí jen stříbro. Pro mě je to alespoň levnější. Ale souhlasím s ní, že zlato je již pro “usedlé“ jak říká. Ale stříbro nebo bílé zlato se mi líbí také.