Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
SD: Jak uchováváte dětem vzpomínky?
Zapojte se aktivně do naší sponzorované diskuze. Tentokrát si dáme trochu nostalgie a vzpomínek…
Nepochybně si uchováváte fotografie svých dětí z narození, růstu a z nejrůznějších vzpomínkových akcí do foto alb. Zkusili jste ale již možnost nechat se vést rok za rokem, s dětmi kreslit, přelepovat, vpisovat do deníčku, aniž byste vzpomínky znehodnotili?
Partnerem diskuze je nakladatelství Smart Press, kde vyšel titul Tvůj Fotodeníček od školky do školy.
Fotodeníček je řazen podle školních tříd a rozdělen na barvy – pro kluky a pro holky. Je promyšlen tak, aby zapisování do něj bylo co nejpříjemnější. A určitě se nemusíte bát nechat dítě spolupracovat. Vznikne vám unikátní kniha těch nejkrásnějších vzpomínek!
Jak uchováváte vzpomínky na své děti?
Necháváte je spolupracovat při zpracování alb a deníčků?
Vybíráte fotografie spolu se svými dětmi?
Jak máte uchované vzpomínky na svoje dětství?
Kdy jste si naposledy prohlíželi vzpomínková alba?
Vaše názory nás zajímají! Pište je do komentářů v této diskuzi. Jako odměnu máme pro tři z vás připraven titul Tvůj fotodeníček od školky do školy. A můžete si i vybrat barvu – pro kluka modrou, pro holčičku červenou.
Info k soutěži najdete na soutěžní stránce.
Oba mají svou knížku, kam se zapisují takové ty věci jako – kdy byl první zub, kdy začali mluvit, choti, kdy zuby naopak padají, schovaný pramen vlasů. Pak mají oba svá alba s fotkama (ale to je moje “úchylka, protože já žádné fotky z dětství nemám).
Ty, co necháváme tisknout samostatně občas vybírala Týna se mnou, ale posledních pár let nechávám dělat fotoknihy. No,, kdy naposledy jsme si je prohlíželi netuším, snad naposledy, než jsme je “stěhovali z nižších poliček do horních, když s nimi začal úřadovat Vojtíšek 😀
Psala jsem deníček od narození dcery do jejích cca 10 let. Samozřejmě jsem měla i album s jejími fotkami, dále jsem si nahrávala na magnetofon první její broukání až po básničky. Mám schované první ustřižené vlásky a první zoubky a její zapletený cop. Ten jí dal ustřihnout manžel, když jsem dlouhodobě pobývala v nemocnici a on ho neuměl zaplést jako maminka. Jinak mám schované první školní sešity, čítanku, pohledy, které posílala z táborů, výkresy, které se nám libily. A výtvory, které dělala pro mě ke Dni matek, dárkové předměty, které nám vozila z výletů. Na vidoekameru jsme pak natáčeli její vystoupení na besídkách, když navštěvovala hudební školu. Vracím se myšlenkami často k jejím dětským krůčkům a jen je mně líto, jak ten čas rychle utekl, co bych třeba jako matka jinak dnes dělala.
Když se mi narodila dcera, začala jsem jí psát něco jako deník. Ne každý den, ale jen důležité věci (zvednutí hlavičky, překulení na bříško,…..). Časem jsem přidávala první slůvka, oblíbené hračky, lumpárny. Po letech, když to čteme, tam se válíme smíchy:
“Maminko, když se ženich žení, proč se nevěsta nevěstí?“. “Já jsem se přemluvila (přeřekla)“, “Mám strašné podiviny (sny)“. Hajnova bouda – posed; šupska – poklička; hutka – pánvička; bolejí mně polykadla – v krku……
Dcera začala stejně u Míši. Já také. Máme kráně zdokumentované celé jeho dětství, včetně jeho knížek, hraček, kamarádů a výletů u nás i v zahraničí.
Dcerka je ještě maličká na to, aby s námi vybírala fotky do alb apod. A taky vlastně ani žádné album nemáme.. Veškeré fotky máme v počítači, z některých máme udělané kalendáře atp. Každopádně mám v plánu koupit nějaké krásné album, do kterého bychom si vytiskli fotky. Je to něco jiného, prohlížet si fotografie v tištěné formě než na počítači.. Dále máme drobné předměty a dárečky, které kupujeme dcerce na výletech. Všechny hezky schovávám do pytlíčku spolu s kartičkou, kde píši při jaké příležitosti jsme upomínku koupili apod.. Tyto drobnosti plánuji později také vložit do nějakého alba a dát jej dcerce třeba k osmnáctinám. 🙂
Moje teta nechala udělat bratranci k 20. narozeninám fotoknihu, kde jsou jeho fotografie od narození až do toho dospělého věku. Také moc krásné.. 🙂
Fotky z mého dětství bohužel žádné nemám. Maminka jich má pár na nástěnce, ale vše ostatní zůstalo u mého otce, s kterým již nejsem v kontaktu a ani být nechci. Zrovna minulý týden jsem říkala své babičce, zda by mi od otce nemohla nějaké mé fotky vyžádat, tak uvidíme. 🙂
když jsem se narodila, tak máma dostala předtištěný deníček, jméno, míry, dat.narození, první zub, slovo… vedla to asi do prvního slůvka, pak se na deníček zapomnělo. Takže máma má svojí paměť a fotky. Já mám obyčejný sešit, fotoalbum, do sešitu píšu nepravidelně, vždy když je něco co si chci zapamatovat. Píšu co se událo – zůsatlo v paměti od posledního psaní. Samozřejmě míry a rozměry :D, památné věty, filozofické úvahy mích dětí, úplný kraviny, jejich pokroky. Mám schované vlásky z prvního stříhání. Schovávám obrázky. Mám jeden sešit pro všechny děti (mám tři) ale až bude víc času tak máme od dědy takové “prázdné knihy“ tak to přepíšu, doplním fotkama, vložím pár obrázků. Ještě jeden systém mám. Když děti něco během dne vypráví a já si to chci zapamatovat tak si to napíšu do mobilu a pak to přepisuji do sešitu.
Všem přeji hezký den, ode dne kdy jsem zjistila že jsem těhotná psala jsem si deník, vše co jsme si prošli kontoly, sono snímky a deník jsem skončila v den porodu.
Ale narození už jsem psala do jiného deníku. A do dneška Vašíkovi deník píši. Vlepuji fotky vstupenky výstřižky s novin obrázky k tématu. Zapisuji vše zoubky lékaře nemoci radosti akce i smutné okamžiky. A taky to má jednu výhodu, když se hádáme v kterém roce měsíci jsme byli tam či tam a kolik bylo Vašíkovi vyhrávám, mám na to i nezvratné důkazy 😀 můj deník.
Já mám od holek schované vlasy z prvního stříhání. Schovávám si od dětí jejich obrázky ze školy i z doby co chodili do školky. Vyhradila jsem si na to starý kufr. Už dlouho se chystám založit si album kde budou fotky jen ze školky a školy. Svojeho kromě fotek nemám nic. Ale od dětí bych toho chtěla uchovat co nejvíc.
Tak musím říci, že něco málo mám v Pc napsáno, ale jsem na to dost lajdák, takže ani nevím kde. Po sobě nemám vůbec nic, kromě prvních vlasů v pytlíku, které jsem našla při vyklízení bytu po mamince.
Holkám jsem teď dala každé jednu krabici, kam jim schovávám věci z nástěnky – co si dají na nástěnku si povětšinou vybírají samy s mojí asistencí a já to pak jen při změně nástěnky uschovám každé do její krabičky. Ale asi bych ani toto nedělala, kdybych nebyla rozhodnutá pro domácí výuku a přezkušování formou portfolia. Schovávám především z tohoto důvodu, aby pak bylo co přinést do školy :-).
Na fotodeníček už jsem někde narazila asi tady v soutěži. Zdá se mi to jako moc fajn nápad, ale představuji si, že spíš pro starší děti než batole.
Já mám od obou dětí z porodnice schovaný takový ten papírový kufřík, co se dostával a byl plný letáků a pár vzorků kosmetiky :-).
Každý v něm má schovaná přání k narození miminka, první bodýčko vel 56, dudlík, první bačkůrky, obrázky ze školky, prostě takové různé zajímavosti.
Plus oba mají fotoalba se svými fotkami a takový ten deníček. Lucinka ho měla od narození do 5 let a od té doby nezaznamenávám a Marek ten vyhrál tady na VD Můj fotodeníček, opravdu moc krásně zpracovaný, ten ale byl jen do tří let, takže poslední rok nezapisuju a přemýšlím jak pokračovat, jen fotím.
Asi se nechám inspirovat možnou výhrou a když nevyhraju, deníčky pořídím 🙂
Musím přiznat, že na první krůčky, úsměvy, vyčůrání do nočníku, atd. jsem lajdák, takže nezapisuju, ani mně to nechybí. Co ale dělám, jsou fotky, v minulosti jsem je dávala do fotoknihy – jedna za celý rok – a psala jsem tam hlášky dětí, které za ten rok vyplodily. Teď uvažuju, že udělám nějakou bilanční fotoknihu, od r. 2009, kdy jsem si pořídila zrcadlovku až doteď, aby tam byla i Lucinka plus ty nejlepší hlášky. Jen zatím váhám nad formou (fotokniha versus album). A taky si schovávám povedené obrázky dětí, hlavně mě vykouzlí úsměv na rtech ty ještě ze školky, kde kreslily maminku nebo tatínka :-)Anebo pohledy ze školy v přírodě, abych, až budou v pubertě, mohla zavzpomínat… 🙂