Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak poučit děti o nebezpečných \"cizích lidech\"?
Omlouvám se za krkolomný název, už ho tu chvíli sumíruju a pořád se mi nedaří, aby byl stručný a výstižný zároveň.
Asi tušíte, kam mířím. V úterý se cestou ze školy ztratila devítiletá holčička, včera večer ji našli mrtvou a policie to řeší jako vraždu. Taková zpráva otřese snad každým rodičem. Jenže co s tím?
Není možné mít děti nonstop pod dozorem, navíc by to ani pro ně nebylo prospěšné, protože celý život je nikdo hlídat nebude. Jakým způsobem poučujete děti o nebezpečných “cizích lidech“? Co všechno je dobré jim říct a co je zase lepší až tak moc neřešit, aby se pak nebály jít ráno do školy?
lnori tvoje dcera mu vykládala heslo do pc?asi jsem to nějak nepochopila.
(Citováno od zuzina z 11.9.2014 13:20)
Zuzino, chápeš dobře, pán se ptal tak šikovně, že mu dcera stihla říct i heslo do pc. Ne že by pán v metru věděl do kterýho pc, ale dcera je s náma často v práci a nejednou to vypravovala i jen tak lidem, co přišli jako zákazníci a ta událost z metra pro mě už byla poslední kapka, tenkrát jsme si to vysvětlovaly ještě hodně dlouho.. No a nakonec, ono uživatelský heslo do Windows skoro nemá smysl, dá se jednoduše obejít. Šlo mi hlavně o ten princip, že cizím lidem se takový věci neříkají.
ten smajlík je omyl…. patří tam smutnej 🙁
lnori tvoje dcera mu vykládala heslo do pc?asi jsem to nějak nepochopila.
U dcery jsme toto řešily před pár lety,kdy se hledala a pak našla ta anička 🙂 pamatujete?teď se mi nechce dolovat z hlavy kdy to přesně bylo,ale byla tenkrát v podobném věku,tak jsem dceři dávala informace více,nechala ji dívat na televizi,aby byla v obraze.jestli byla více opatrná těžko říct,ale mluvilo se o tom prakticky tak jak teď skoro všude.Dodnes apeluju na dceru,že příkazy typu budeš doma do tehdy a tehdy nebo se ozveš není můj projev zákazu,ale obyčejného strachu.Že pokud nebude tam kde mi řekne a zlomí si třeba nohu a u toho si zničí mobil nevěděla bych jak jí pomoct.ale možná to je v každém dítěti jinak nastavené.Prcek chodí i ven s dozorem,tam to zatím mám pod kontrolou plně.
Jenom pro úvod, ten zlomek ztracených dětí, které mají to “štěstí“ dostat se do televize, je zanedbatelný oproti tomu, že se ročně pohřešuje přes 5000 dětí do 18 let jenom v ČR.
Mám pocit, že se na nás s dcerou lepí samé kuriozity. Taky vypadám jak dítě, tak se skoro není čemu divit. Feťačka v metru nám nabízela čokoládu. Smradlavej dědek si chtěl povídat s dcerou, pak na mě dělal oči “To se jako nesmí? 😉 “, nakonec jsme to vyřešily přestupem do jinýho vagonu, jenže mezitím mu slepice stihla vykdákat například heslo do počítače. To jsme ale zatím byly všude spolu, sranda teprve začíná, protože ze družiny už dcera odpoledne chodí sama. Naštěstí teda jen na vesnici, kde snad můžu důvěřovat místním, ne po Praze.
Myslím, že ty občasné případy v televizi jsou dobrým dodatkem k vysvětlování. Děti aspoň vidí, že se to skutečně děje a i díky tomu si dají větší pozor. Samozřejmě kéž by se něco takového nedělo nikomu a nemusely by být takové zprávy..
Tak včera jsme to samozřejmě také řešily, nicméně mladší dceři to opakuji při každé možné příležitosti (že nemá mluvit s cizími dospělými, nikam s nimi chodit ani s cizími dětmi, kdyby ji někam lákali, ani kdyby jí říkali, že znají mě nebo kohokoliv z rodiny… ), ale včera jsem byla asi až moc důrazná, jelikož se nakonec rozbrečela s tím, že nebude radši chodit na tenis, aby se jí něco nestalo a nepotkala někoho zlého. Tak jsem si k ní znovu sedla a vysvětlila jí, že když ví, jak se má zachovat, když by jí cizí dospělý nebo i dítě někam lákal, tak že se jí nemůže nic stát. Dodneška vyžaduji i po starší dceři, aby když se zdrží, aby mi zavolala a neposílala jen zprávu, tu může ve finále nakonec poslat z jejího mobilu kdokoliv. Možná to trochu přeháním, ale vzhledem k tomu, jak to dnes je a co se děje si myslím, že opatrnosti není nikdy dost. Zároveň je důležité, aby děti věděli, že když vidí něco neobvyklého, co se děje někomu druhému, že by to měly bez okolků nahlásit nějaké dospělé osobě.
(Citováno od neny z 11.9.2014 11:44)Psaly jsme souběžně a koukám, že u vás to mělo podobný průběh. Přestala se po tom dodatečném vysvětlení bát? U nás to moc nezabralo.
(Citováno od Petra z 11.9.2014 11:47)
Přestala brečet. Myslím, že i ten strach do pár dní opadne, vše, co je čerstvé, tak má v tu chvíli větší váhu, ale postupně se strach obrousí a zároveň v hlavě zůstane, to co má.
Tak včera jsme to samozřejmě také řešily, nicméně mladší dceři to opakuji při každé možné příležitosti (že nemá mluvit s cizími dospělými, nikam s nimi chodit ani s cizími dětmi, kdyby ji někam lákali, ani kdyby jí říkali, že znají mě nebo kohokoliv z rodiny… ), ale včera jsem byla asi až moc důrazná, jelikož se nakonec rozbrečela s tím, že nebude radši chodit na tenis, aby se jí něco nestalo a nepotkala někoho zlého. Tak jsem si k ní znovu sedla a vysvětlila jí, že když ví, jak se má zachovat, když by jí cizí dospělý nebo i dítě někam lákal, tak že se jí nemůže nic stát. Dodneška vyžaduji i po starší dceři, aby když se zdrží, aby mi zavolala a neposílala jen zprávu, tu může ve finále nakonec poslat z jejího mobilu kdokoliv. Možná to trochu přeháním, ale vzhledem k tomu, jak to dnes je a co se děje si myslím, že opatrnosti není nikdy dost. Zároveň je důležité, aby děti věděli, že když vidí něco neobvyklého, co se děje někomu druhému, že by to měly bez okolků nahlásit nějaké dospělé osobě.
(Citováno od neny z 11.9.2014 11:44)
Psaly jsme souběžně a koukám, že u vás to mělo podobný průběh. Přestala se po tom dodatečném vysvětlení bát? U nás to moc nezabralo.
Snažím se holky poučovat v tomhle směru tak nějak průběžně. ví, že se s nikým nesmí dávat do řeči, nepřibližovat se k zastavujícím autům atd. Ale říkám si, že je toho, na co by měly myslet, strašně moc, jestli se to dá vůbec mít všechno na mysli, když jdou bezstarostně ze školy domů.
Po včerejších zprávách se toho ujal manžel a v dobré víře je pro změnu vyděsil tak, že A. dnes měla strach jít sama do školy. Marně jsem í vysvětlovala, že se nemá čeho bát, když se bude chovat opatrně.
Tak teď mám dilema, jestli to varování nějak “otupovat“ nebo jen čekat, až ty obavy samy opadnou.
Tak včera jsme to samozřejmě také řešily, nicméně mladší dceři to opakuji při každé možné příležitosti (že nemá mluvit s cizími dospělými, nikam s nimi chodit ani s cizími dětmi, kdyby ji někam lákali, ani kdyby jí říkali, že znají mě nebo kohokoliv z rodiny… ), ale včera jsem byla asi až moc důrazná, jelikož se nakonec rozbrečela s tím, že nebude radši chodit na tenis, aby se jí něco nestalo a nepotkala někoho zlého. Tak jsem si k ní znovu sedla a vysvětlila jí, že když ví, jak se má zachovat, když by jí cizí dospělý nebo i dítě někam lákal, tak že se jí nemůže nic stát. Dodneška vyžaduji i po starší dceři, aby když se zdrží, aby mi zavolala a neposílala jen zprávu, tu může ve finále nakonec poslat z jejího mobilu kdokoliv. Možná to trochu přeháním, ale vzhledem k tomu, jak to dnes je a co se děje si myslím, že opatrnosti není nikdy dost. Zároveň je důležité, aby děti věděli, že když vidí něco neobvyklého, co se děje někomu druhému, že by to měly bez okolků nahlásit nějaké dospělé osobě.
Taky o tom často mluvíme a včera samozřejmě taky 🙁
Moc to nezaobaluju, jen dceři vždycky říkám, že pravděpodobnost, že na takového člověka narazí, je minimální, ale to že si říká každý a stát se to prostě může, proto na to musíme být všichni připravení 🙁
Ano Peti opět aktuální téma.
Terezka se vřera dívala se mnou na zprávy, kde hned ze začátku byla informace o smrti Elišky, byla z toho špatná, ale na druhou stranu jsem ráda, že se koukala.
Pořád mluvila o tom, že by snikým nikam nešla, ani kdyby jí řekl, že ho posílá maminka nebo tatínek.
Nejhorší je, že opravdu nevím jak by v té reálné situaci zareagovala.