Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Trochu pokory, prosím :-(((
Dobrý večer, moje internetové kamarádky,
nemůžu si pomoct, vždycky sem píšu, když si potřebuju v něčem trochu ulehčit. Chodím sem asi rok a musím říct, že ten rok jsem určitě napsala víc zpráv negativních než hezkých, a to vůbec nejsem zvyklá :-(.
Ale dneska to opravdu musím vypsat. Mám za sebou pár dalších náročnějších dní zejména v práci. Koncem minulého týdne se problémy vyhrotily a po 2 nočních operacích skončily tím, že jsem musela kolem sedmé hodiny ráno k další neodkladné operaci, nešlo to zařídit jiným způsobem. V ordinaci, kde pracuju, jsem měla být v půl osmé a prosila jsem sestru, ať objednaným ženám vyloží situaci a posun času, že přijdu do devíti. Před devátou jsem ordinovala.
Na konci ordinací mi sestřička řekla, že většina žen, kterým domů volala, aby ve sněhové vánici nevyjížděli o hodinu dřív zbytečně, velmi nepěkně reagovala a otázka: jak se to mohlo stát?? byla ta mírnější. Vzhledem k tomu, že jsem nejedla jistě 24 hodin, prakticky nespala, vypila jsem slovy jedno kafe, mě to dost zamrzelo a mrzí mě to ještě po kolika dnech. Všem ženám vycházíme všemožně vstříc, naprostá většina těch žen nespěchala například do práce. I když nejsem zvyklá očekávat od lidí ocenění nebo pochopení, po takovém vyčerpávajícím zážitku mě to mrzelo. Byla jsem ráda, že situace dobře dopadla, žena přežila a bude v pořádku, byl to naprosto nepředvídatelný a neodkladný stav. Stalo se mi to poprvé za 4 roky, že bych nebyla ve stanovený čas v ordinaci. Proč nemáme alespoň o chloupek víc pokory před takovými situacemi, když to může potkat každého z nás? Já bych opravdu nechtěla, aby doktor nepřišel pomoci druhému s (mou) operací jen proto, aby nezmeškal svou ordinaci se zdravými ženami pozvanými pouze k preventivním kontrolám. A přesto se horší věci dějí právě lidem, a právě, když to předvídat nelze. Je to pro mě další dobrá zkušenost, že je třeba se naučit neočekávat opravdu vůbec nic, spíš předem i toto negativní, je to nakonec velmi lidské. Ani po dost značném nasazení, únavě a vyčerpání. Mám se ještě hodně co učit, jen co je pravda.
No nic, napsala jsem to a hned je mi líp, a hned mi moje povaha tlačí další věty, že vlastně jde o houby a místo horšího zase příště ukážou lidi to lepší :-). Více pokory nezaškodí ani mně samotné…
Virenko, netrap se, jsou to s prominutím “kozy“ a neváží si super lékařky. Nechceš jít k nám do Berouna?:-). Každému se nezavděčíš. Já dobře chápu, že Tě to moc mrzí, ovšem nechápu ty ženské. Často musím u doktora čekat a nikdy by mě nenapadlo, že to není pro to, že se děje něco vážného. Obvzlášť, když jsou upozorněny tel. Přeju Ti víc chválících pacientek a drž se.
Virenko, já se teda divím, že si pacientky neuvědomily, že ne každý doktor takhle volá, aby upozornil… Několikrát se mi stalo, že jsem třeba čekala na lékaře a on přišel do práce o hodinu později, než měl.. Bez omluvy, prostě přišel pozdě.. Kdyby mi někdo ráno zavolal, abych se nehnala zbytečně… nebo kdyby to sestra vysvětlila alespoň nám čekajícím, určitě bychom neebyli tak naštvaní, jako když jsme měli pocit, že se doktor na to prostě “vykašlal“ a že se mu “nechtělo vstávat“….
…takže se tím netrap, situace to vyžadovala a Ty a Tvoje sestra jste pro to udělaly maximum… A tak je to určitě správné…
REnatko, netrap se- jsou věci, se kterými těžko něco uděláš. Pro dobro pacientek jsi udělala maximum-přesně jak píše Lenka-i těm nespokojeným nakonec nezbyde nic jiného než za tebou přijít….
Dobrou noc a opatruj se…. Co kluci? Už jste zdraví?
Virenko, já jsem jedna z těch, co by byla ráda. Něco podobného se stalo loni na Mikuláše. Sestřička volala, že nemám chodit, havárka v ordinaci. Přeobjednala mne. Já jsem jen vyjádřila lítost, že jsem už na cestě a mrzí mne, že slíbené perníky (tehdy čerstvé), do přeobjednání nevydrží. Ale pak jsem měla zase cukroví a tak jsem donesla aspoň ochutnat to.
Neboj, bude líp, až se oteplí všichni se snad rozzáří i v duši.
teké bych si nelámala hlavu, obdivuji tvé povolání tohle málo kdo dokáže já bych to dělat nemohla….musim připsat jen to, že jsem několikrát čekala u lékaře protože se zdrželi v nemocnici nebo jinde….člověk to musí zkousnout…a nikdo mi nikdy nezavolal dopředu,,,,TO JE MOC HEZKÝ TVŮJ PŘÍSTUP, a nekaz si reakcema lidí náladu…holky to napsaly hezky a je se k nim připojuji
Virenko, to se občas stává, že člověk “nemůže včas dorazit na schůzku v čase, na kdy si ji domluvil“. Když se telefonicky a včas omluvil, tak není co řešit. Dotyčné, ať se s tím srovnají a ona operovaná žena o tobě jistě bude všude mluvit v superlativech. Budiž ti to útěchou. Dle mého názoru jseš skvělá ženská, máš náročné povolání a děláš stokrát víc, než bys musela. Netrap se, dej si čajík, pusu tátovi, něco k jídlu a hajdy na kutě((-:
Renatko, posílám velké pohlazení. Je mi líto, že Tě to tak vzalo. Lidi si občas svoje “neproblémy“ šponují do závratných výšek a nedokážou pochopit, že především lékař určitě nepřijde pozdě do ordinace proto, že by se někde flákal, ale proto, že musel pomoci někomu, kdo na tom asi zrovna nebyl dobře. Já tohle z pohledu pacoše chápu, nejsem sice ráda, že musím čekat dlouho v čekárně, ale když mi někdo zavolá a slušně se domluvíme na jiném termínu, nedělám problémy. Jednou na tom sále můžu ležet já a byla bych hrozně nerada, kdyby můj lékař zrovna “nutně“ předepisoval například antikoncepci – aniž bych její důležitost nějak zpochybňovala.
Nebuď z toho smutná, ti rozumní to pochopí a těm nerozumným stejně nezbyde nic jiného než s pokorou přijít, protože Tě potřebují.
Pa Lenka
Dobrý večer, moje internetové kamarádky,
nemůžu si pomoct, vždycky sem píšu, když si potřebuju v něčem trochu ulehčit. Chodím sem asi rok a musím říct, že ten rok jsem určitě napsala víc zpráv negativních než hezkých, a to vůbec nejsem zvyklá :-(.
Ale dneska to opravdu musím vypsat. Mám za sebou pár dalších náročnějších dní zejména v práci. Koncem minulého týdne se problémy vyhrotily a po 2 nočních operacích skončily tím, že jsem musela kolem sedmé hodiny ráno k další neodkladné operaci, nešlo to zařídit jiným způsobem. V ordinaci, kde pracuju, jsem měla být v půl osmé a prosila jsem sestru, ať objednaným ženám vyloží situaci a posun času, že přijdu do devíti. Před devátou jsem ordinovala.
Na konci ordinací mi sestřička řekla, že většina žen, kterým domů volala, aby ve sněhové vánici nevyjížděli o hodinu dřív zbytečně, velmi nepěkně reagovala a otázka: jak se to mohlo stát?? byla ta mírnější. Vzhledem k tomu, že jsem nejedla jistě 24 hodin, prakticky nespala, vypila jsem slovy jedno kafe, mě to dost zamrzelo a mrzí mě to ještě po kolika dnech. Všem ženám vycházíme všemožně vstříc, naprostá většina těch žen nespěchala například do práce. I když nejsem zvyklá očekávat od lidí ocenění nebo pochopení, po takovém vyčerpávajícím zážitku mě to mrzelo. Byla jsem ráda, že situace dobře dopadla, žena přežila a bude v pořádku, byl to naprosto nepředvídatelný a neodkladný stav. Stalo se mi to poprvé za 4 roky, že bych nebyla ve stanovený čas v ordinaci. Proč nemáme alespoň o chloupek víc pokory před takovými situacemi, když to může potkat každého z nás? Já bych opravdu nechtěla, aby doktor nepřišel pomoci druhému s (mou) operací jen proto, aby nezmeškal svou ordinaci se zdravými ženami pozvanými pouze k preventivním kontrolám. A přesto se horší věci dějí právě lidem, a právě, když to předvídat nelze. Je to pro mě další dobrá zkušenost, že je třeba se naučit neočekávat opravdu vůbec nic, spíš předem i toto negativní, je to nakonec velmi lidské. Ani po dost značném nasazení, únavě a vyčerpání. Mám se ještě hodně co učit, jen co je pravda.
No nic, napsala jsem to a hned je mi líp, a hned mi moje povaha tlačí další věty, že vlastně jde o houby a místo horšího zase příště ukážou lidi to lepší :-). Více pokory nezaškodí ani mně samotné…