Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zapomenuté úkoly a pomůcky - zachraňujete?
Tak mi dnes ráno krátce před osmou přišla SMS od A, že doma zapomněla slovníček do AJ a uč za to dává poznámky, tak jestli bych jí ho nedonesla. Ještě než jsem se rozhodla, jestli tam s ním během přestávky skočit, přišla další SMS: “Změna. Já jsem se spletla. Zapomeň tam na tu zprávu.“
To mě teda docela pobavilo, zároveň se mi ulevilo, že nemusím řešit dilema, jestli jí to zanést nebo ne. Jak byste se k tomu postavili vy?
Samozřejmě za předpokladu, že jste doma, škola je doslova za rohem a máte čas.
zbynulo, díky za tvůj pohled na věc 😉 čekala jsem, že hlavně z pohledu učitelky to může vypadat ještě úplně jinak.
Pokud se to děje často, tak by to asi chtělo fakt pořešit nějak jinak. Když je to jen párkrát tak mi zase přijde lepší, že dítě zavolá domů a snaží se situaci řešit, než aby prostě oznámilo učitelce, že ty pomůcky, se kterýma má pracovat nemá. Když jsem někdy z jara nesla do školy jehlu, protože už nikdo neměl na půjčení, tak jsem to brala trochu i tak, že to aspoň uč nebude muset řešit (ale třeba měla dost jehel na půjčení, to nevím).
U toho slovníčku mi to přišlo právě celkem zbytečné, proto se mi ulevilo, když jsem to nakonec nemusela řešit.
Mimochodem, jaký systém na úkoly s dětmi máš?
MANKAš, jak Madlenka toho zamračeného smajlíka nesla?
Tím, že jsem doma, tak je malá zvyklá,že dělá úkoly hned jak přijde a já je hned podepisuju…takže nezapomíná, až na dnešek 🙂
Dneska se nám stala taková věc, šli se třídou na divadlo, tak si chtěla vzít kabelku, úkol byl napsaný na papíře a4, tak jí říkám, přeložím ti ho a dám do žákovské…no a milá dcerka má, přišla dneska ze školy s prvním zamračeným smajlíkem za zapomenutý úkol, prostě mě zřejmě ráno nepostřehla a nevšimla si tohoo ani ona ani paní učitelka 🙂
Kdyby třeba dělali nějaký projekt a ona něco zapomněla, tak bych jí to asi přinesla, ale jinak klasický domácí úkol asi ne, nevím, ještě se nám to nestalo…
Nevím… Jako učitelka jsem proti. Máme s dětmi systém na úkoly, který vyhovuje oběma stranám. Poznámka za jeden zapomenutý úkol, no, připadala bych si před dítětem jak stíhačka. Každý může přece zapomenout. Poznámky nepíšu, ale každý učitel to má jinak. Když je něco potřeba řešit, řeším s rodiči po telefonu nebo se sejdeme osobně, když je třeba.
Jako matka nevím…. Nebudu mít možnost, v době, kdy budou děti ve škole budu vždy v práci (v úplně jiné škole). Syn jde od září do první třídy, takže zezačátku budeme kontrolovat, jestli má vše a pak uvidíme… Bude to na něm.
Jsem velký zastánce samostatnosti dětí, ale někteří rodiče si umí děti hodně kazit. A pak se diví. Ale to je na dlouhé psaní.
Jedna maminka žáka u nás byla asi 30x za dva roky a něco mazánkovi přinesla. Teď kluk končí pátou třídu… Nevím, jak se má pak dítě naučit spolehnout se samo na sebe…
Díky za reakce 🙂 musím říct, že mě docela překvapilo, že jste se víceméně všechny shodly.
Mně nešlo o to nechat ji v tom nějak vykoupat, A je pečlivka, takže zapomíná opravdu minimálně, když už tak spíš nějaké pomůcky, které nenosí pravidelně. Proto mě i překvapilo, když psala, že nemá sešit. Váhala jsem spíš kvůli tomu, že mi přijde, že by se bez něj klidně obešla. Holt by si to akorát musela doma případně dopsat, ale oni stejně slovíčka mívají spíš za DÚ. To, že to bude mít někde zapsané, že slovníček neměla, mi přijde jedno, když má jinak věci v pořádku.
Ty zapomenuté pomůcky jsem už párkrát o přestávce do školy nesla, to mi dává smysl – bez nich by nemohly dělat to, co mají uč připravené.
No já bych určitě dítěti pomohla, kdyby to bylo jen trochu možný. Několikrát jsem tak i učinila. Ještě lepší byly domácí úkoly typu přinést do školy barevný bavlnky, stuhy nebo další různý věci na pracovní vyučování, na který si chlapci vzpomněli v pozdních hodinách a nic z toho co potřebovali jsme doma samozřejmě neměli. To pak bylo telefonování příbuzným, známým, jen aby vše do školy měli. Několikrát jsem nejen sobě, ale i jim říkala, že to bylo naposled, příště že se na ně vykašlu, ale jsem strašně měkká, zase jsem příště podlehla.
Jen mě občas mrzí, že dnes, kdy už jsou dospělí, tak na to synové zřejmě zapomněli, co maminka pro ně všechno dělala. Asi jim to budu muset občas vyprávět.
Nejlepší bylo, když si syn vzpomněl v zimě někdy v sedm večer, že mají zjistit, jaké jsou v našem okolí turistické značky. To bylo dobrý, v době, kdy nebyl internet a nebylo to krom toho jít se na ně do nedalekého lesíka podívat, nijak jinak zjistitelný. A v sedm hodin,kdy už byla tma, jsem si nedokázala představit, jak tam s baterkou hledám stromy s turistickými značkami. Naštěstí měla babička známého, který byl v nějakém turistickém spolku, tak mu volala, jakýže to máme v okolí značky 🙂
A k otázce zachraňování,dcera toho využije tak 3x do roka,jenže u nás je výhoda v tom že jednak bydlíme kousek od školy,a navíc já tam teď pracuju,takže jí to nesu když jdu na druhou směnu-letos jsem tak nesla zapomenuté pomůcky 2x.Naopak i já už toho využila a ráno ji poslala třeba sms že mi má po cestě do školy něco přinést 🙂
Inory výjezd na výlet v 7.30 moc brzy není,to je běžný čas.Horší bylo když dcera měla výjezd do Polska,nebo někam kam se jelo dále a měli sraz třeba v 5 nebo 5.30 ráno.Ale většina běžných odjezdů nebo výjezdů je na 7 nebo 7.30 hod.
Zanesla bych. Pokud by si o to sama řekla a pokud by to pro mě nebyla moc velká komplikace.
Když se stane něco takového mně, tak jsem ráda, když mi někdo pomůže.
Ale neumím si představit, že by M. něco takového trápilo, ona tyhle věci nějak neprožívá 😀
Takže čistě hypotetická otázka.
Když byla Adéla, mobily nebyli samozřejmostí. Když něco zapomněli, tak si to odskákali. Adéla toho asi moc neměla. Poznámky moc nenosila.
Eliška je zatím v první třídě, takže tam kontrolujeme. A pokud bude pak chodit do práce, stejně bych nemohla.
Inori 🙂
Nám vstávání nevadí, ale ty časné odjezdy na výlet taky moc nechápu 🙂