Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Na nákup sami nebo s dětmi?
Jak chodíte nakupovat? Já sebou mívám děti, někdy i všechny :-), ale mám pár kamarádek, které takto do obchodu nemůžou. Děti dělají neuvěřitelné scény, řvou, kopou, mlátí sebou atd…. Jedna kamarádka dokonce vzala svého syna do obchodu teprve v 5letech, dříve to s ním prý nešlo a když šla na nákup, musela si zajistit hlídání.
Tohle naštěstí neznám, když děti něco chtějí a já jim řeknu že ne, normálně jim také vysvětlím proč ne.
Je pro vás nakupování s dětmi “stres“ nebo naprosto normální situace?
Vetšinou chodím nakupovat s dětmi, ale nejraději sama. Dokud byla malá v kočárku jako teď Honzíček, tak je to pohoda, hlavně když je to tzv. babyfriendly obchod či aspoň prodavačky. Taky se mi stalo, že jsem jela utratit nemalou částku do drogerie do města a tam mě vykázali s kočárkem a když jsem je slušně poprosila, jestli ho mohu nechat aspoň u pokladny, tak to byl taky problém. Tak jsem jim, řekla sbohem a šla jinam.
Jinak malá mi kolem roku začala vylézat z kočárku (už totiž chodila), nejlépe pak u pokladny (byla sice připoutaná, ale žížalka naše to prostě uměla)nebo po cestě do kopce s naloženým kočárkem.Fakt peklo. Takže jedno období jsem raději jezdila sama. Scény mi naštěstí nedělá, fungují dohody. I když někdy vletí do obchodu jak tajfun za svým slíbeným kokinem a já ji pak hledám po celém supermarketu. 🙂
Marinado, na to oblečení bych ti půjčila naši Aničku. Nevím, po kom to má, ale poslední dobou se v tom doslova vyžívá 😀
Nakupování je pro mě stres sám o sobě, bohužel tu “chuť“ nakupovat po mně dcera zdědila. Odmalička nákupy nesnášela a žádnou ňamkou se podplatit nedala, chtěla být jen co nejrychleji venku z krámu. Takže jsem jí nechávala od 1.třídy radši doma a šla jsem nakupovat sama.
Když jdeme nakupovat nové boty nebo jiné věci, které si musí zkoušet (všechno ostatní se snažím nakupovat po internetu), nejradši bych si s sebou vypůjčila jen její nohu, hlavu – atd 😀 Ale jelikož to nejde, tam občas máme “prima“ víkend 🙂
Nejraději nakupuju sama, ale většinou chodím i s holkama. Teda teď už tolik ne, ale když byly malé, tak to bylo skoro vždycky. Podobně jako u Jany jsme měli dohodu, že si můžou koupit jednu věc, takže náš nákup vypadal často tak, že jsme se neustále vracely o kus zpátky vrátit do regálu to, co si vybraly před chvílí, protože o kousek dál objevily něco lepšího. Jednu dobu to byl vyloženě rituál, při kterém jsme prošly přes ty stejné věci 😀
Teď když jdou se mnou, tak už se ptají předem, jestli jim dnes něco koupím. Když odmítnu, berou si s sebou svoje peníze na nákupy. Dohodly jsme se na vyšším kapesném, aby právě odpadlo to dohadování, co koupím a co ne, funguje to bez problémů.
Jak kdy, někdy chtějí jet také a někdy raději zůstanou doma. Je fakt, že mladší ještě občas fňuká, ale od mala máme dohodu, že si můžou vybrat jednu věc do 20 korun. Fňukat může jak chce, se mnou nehne, to tatínek nebo babička, ti povolí 😉
Taky s nimi jezdím, většinou tedy jen s nejmladší, starší jsou ve škole. Byly doby, kdy to bylo náročnější – dvě děti byly v batolecím věku, utíkaly, překřikovaly se, atd., ale zase na nějaká extempore si nepamatuju. Teď, když jedu s Lucou, tak si to vlastně užívám, že mám s sebou jen jedno 🙂 Ale je fakt, že někdy si jedu na nákup “oddechnout“, např. o víkendu, kdy nechám děti na chvilku tatínkovi, protože nutně musím zajet pro pečivo 🙂
dítě mám tedy zatím jen jedno, ale vždycky dcera chodila se mnou. Nevím, jak bych si zajišťovala hlídání na každý nákup. Na mateřský jsme hlídání nemívala prakticky vůbec a po nástupu do práce jsem vždy jako první věc jela pro dceru, takže jsem ani neměla moc šancí jet někam sama.
Poprvé do obchodu v 5 letech mi připadá jako extrém.
Ještě chci dodat, že nejezdím na hodinové nákupy. Vždy mám nakoupeno do čtvrt hodiny. Vezmu jen, pro co jedu a mizím.
Jak chodíte nakupovat? Já sebou mívám děti, někdy i všechny :-), ale mám pár kamarádek, které takto do obchodu nemůžou. Děti dělají neuvěřitelné scény, řvou, kopou, mlátí sebou atd…. Jedna kamarádka dokonce vzala svého syna do obchodu teprve v 5letech, dříve to s ním prý nešlo a když šla na nákup, musela si zajistit hlídání.
Tohle naštěstí neznám, když děti něco chtějí a já jim řeknu že ne, normálně jim také vysvětlím proč ne.
Je pro vás nakupování s dětmi “stres“ nebo naprosto normální situace?