Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdo pomáhá dětem se školou?
S prvňáčkem se učím pořád. dcera už je velká, ale také si příjde pro pomoc nebo radu.
sice už ne tak často a spíše na tu školu kašle, ale zatím jí to prochází :-).
Kdo u vás pomáhá dětem s úkoly a se školou? Chodí ještě za vámi, nebo to zvládají sami?
My to máme rozdělené, někdy já, jindy tatínek. Ale asi záleží o jaký předmět jde 🙂
Péťo, to už mají takhle brzy dějepis?
Kšando, já to nepsala, aby sis sypala popel na hlavu 😉 Myslím, že ideální stav je ten, který vyhovuje všem zúčastněným, takže pro vás to může být klidně to, jak to máte teď, jestli se v tom cítíte všichni dobře, což mi přijde, že asi jo, když to máš takhle vymakané 🙂 Pro mě by to v té tvojí pozici bylo strašně náročné. Prostě případná poznámka mě stresuje míň než pocit, že musím všechno hlídat a když to nebude všechno v pořádku, tak je to moje chyba.
Určo máš pravdu. Už jsem to i zkoušela – především zapracovat na sobě – aby mně to nevadilo, ale nějak se “nezvládám“. Ve finále to končilo tím, že dcera nosila poznámky, manžel byl v klidu a já si připadala jak ten nejhorší rodič pod sluncem, že se dceři nevěnuji. To že to podepíšu manžel nezjistí – jsou to pracovní listy, které dělají ve škole a paní uč. to posílá domu, abychom věděli co probrali, co dětem jde… a aby měla kontrolu i ona, tak chce aby to bylo podepsané. Dcera si myslím podpisu ani nevšimne – prostě ty papíry vytáhne a dá je ráno paní uč. na stůl. S manželem jsem to řešila – že jsem mu říkala, že je potřeba vše podepsat – opravdu vše – jenže on je typický chlap, takže nedělá nic co mu přijde zbytečné. Navíc by si ve vztahu ke školství asi rozuměl s Lien:-). A ještě – dolazuji pouze takové ty “drobnosti“ jako podpisy, či věci, které mají mít vyjímečně – myslím, že to mám promyšlené a že jsem fakt nenápadná:-) – dcery se u snídaně zeptám, jestli něco náhodou nepotřebuje a čirou náhodou to mám vždy přichystané ve skříňce – jako hadřík na mazací tabulku, ruličky od toaleťáku… Úkoly za ni nepíšu:-). Tak jsem se tu obhájila, ale musím říct, že vím, že to není ideální stav a že souhlasím, že by to takto vypadat nemělo, ale mně to prostě svědomí nedovolí – se na to vykašlat. kšanda
“Jé, já myslela, že jsem to vypočítala“ je krásný, dovedu si to naprosto živě představit 😀
Kšando, a co se u vás stane, když tam není podpis? Víš, mě napadlo, že když to takhle doladíš, tak oni ani nemají potřebu si to hlídat, protože ví, že když to neudělají, tak se vlastně stejně nic neděje, protože ty to jistíš (i když kontroluješ tajně, tak přece pak vidí, že jsi to podepsala, ne?).
Jinak chápu, že když dorazíš v 18.15 z práce, tak jsi ráda, když jsou úkoly hotové a nemusíš se tím zabývat (i když na druhou stranu – stejně se tím zabýváš, když to kontroluješ ;-)).
A co se dnešního úkolu z matematiky týká, tak na to přišla dcera sama – pravděpodobně jí došlo, že ten úkol nenapsala, takže se slovy “Jé já si myslela, že jsem to vypočítala“ zasedla ke stolu:-). Kšanda
Petro, to neberu. Jasný že by mu to vadilo (mně by taky vadilo, kdyby po mně někdo něco kontroloval). Proto jsem psala, že to přelétnu večer tajně. Většinou jim chybí podpisy – tak to večer podepíšu, abych se s tím ráno nezdržovala a ráno, jen dceři při dávání svačiny řeknu ať si dá věci do desek a posbírá si pastelky po tašce. Jedná se většinou o dva dny v týdnu, kdy já přijíždím dlouho z práce a d:cera má tanečky, takže se domu společně dostaneme cca v 18:15 a to si chceme taky popovídat a třeba něco zahrát a né psát úkoly. Jinak píše úkoly když přijedu domu. Kšanda
Kšando, neber to ve zlém, ale jen mi tak proletělo hlavou – jak se na tyhle kontroly tváří manžel? Mně by to asi dost vadilo a dost možná bych příště už nějaký úkoly pustila z hlavy, kdybych věděla, že to stejně bude hlídat ještě někdo další…
Než jsem šla do práce, tak jsem to byla já. Teď je manžel doma dřív jak já a některé dny vyžadují, aby dělal úkoly s dcerou on – tedy – dcera si je píše sama (chodí do druhé třídy), ale aby na to mrkl, podepsal vše co má… No, vzhledem k tomu, že dcera s manželem jsou stejného založení co se školy týká, tak večer tajně ještě kontroluju já. No, včera jsem nepřekontrolovala – dcera byla se školou na plavání, takže bez učení – úkoly dostala naposledy v pátek. Vždycky jim píšu co by měli zvládnout než přijedu z práce na ledničku. Dcera tam měla překontrolovat tašku a učení. Přijela jsem domu, jen jsem se zeptala, jestli tašku překontrolovala (na lístečku to měla škrtnuté) – oba mi to s manželem odkývali, tak jsem to neřešila. A výsledek? Dnes ráno jsme psaly úkol z matematiky a já podepisovala všechny pracovní listy… Takže tak to vypadá u nás:-). Kšanda
U nás ten, kdo je zrovna po ruce, má čas a je ochoten se do toho pustit. Většinou to vyjde na mě 😀
Druhačka dělá úkoly většinou dost pozdě, takže to už pak u ní nesedím (ví, do kolika jsem ochotná dělat úkoly s ní), ale ona mě tam stejně chce spíš jako společnost než na nějakou pomoc. Čtvrťačka se do úkolů pouští většinou sama, když něčemu nerozumí, tak se snažím pomoct a případně dovysvětlit. Zrovna včera jsme spolu zaokrouhlovaly a byl to docela boj, nakonec dobrý. Náročnější to je, když se má učit na test, to asistenci potřebuje skoro vždycky, ale aspoň se něco přiučím, třeba dějepis už jsem stihla hodně zapomenout a teď mi to už přijde i zajímavý 😉