Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak vést děti ke sportu?
Ahoj všem. V posledních dnech se trápím otázkou, jak vést děti ke sportu, když já nejsem až tolik sportovně zdatná.
Od dětství jsem spíše sportovní nemehlo, ve škole posměšky učitelů mi akorát dali averzi na sport.
Pořád přemýšlím, jak to udělat.
Plavání je baví, ale já do bazénu nesmím, kvůli ekzému.
Kola je taky baví, ale já ani nevím, jestli si od dětství pamatuju, jak se na kole jezdí a jestli bych nespadla 😀
Zatím jezdíme jen na dopravní hřiště, ale za chvíli jim to stačit nebude.
Řešíte někdo taky takové věci, nebo jste všechny sportovkyně 😀
Hezký den *
řekla bych, že na to je jediná odpověď : sportovat s nima 🙂
Nebát se, že spadneš z kola, ani z ničeho jiného, loni jsem tady psala, jak se bojím na lyže a letos mi to taak chybí 🙂
Holky jsou koloběžkové momentálně nejvíc, starší má podobnou jakou vložila Ctiradka a je to super i my s tátou se někdy povozíme…letos mi bude chybět i ježdění na kole, to jsme vyráželi každý slunečný víkend na stezky, ale už hledám vozík za kolo, aby mohla s náma i nejmladší 🙂
Jééé, ta je pěkná! Jestli nechceš ventilovat veřejně, tak mi, prosím, pisni do ov, co je to za značka… Děkuji 😉
Jinak jsem si ještě vzpomněla, jak jsi psala o tom naoko sportování, tak máme sousedy, kteří jsou neskutečně sportovní – jezdí na lyže několikrát do roka, bruslení, kola, ale v normálnímprovozu je neuvidíš udělat krok pěšky. I do školy, která je 5 minut chůze vozí dítě autem. Školka je o kus blíž, přes dvě ulice, a taky jedině autíčkem 😀 Nedávno jsem se s dítkem bavila a vyšlo z něj, že do školy trefí jen cestou, přes náměstí, pěší zonu, prostě netrefí. Tohle mi příjde taky ujeté a k smíchu. *
U nás v městě jezdí hodně lidí na koloběžkách, já nemyslím, že by se ti někdo měl smát… U nás co vidím, tak na těch malých sládacích jezdí i lidi do práce.. Bydlím u největšího parku ve městě a jezdí tady hodně lidí jen tak na procházky a koloběžky jsou běžné, asi bych řekla, že čím dál běžnější….
Já osobně bych dala přednost těma s nafukovacíma kolama, ale třeba někdo poradí jinak. Zase zkušenosti s jinou nemám. Ty klasické malé skládací jsou nestabilní, je to dle mne špíše na popojíždění pro děti, než na nějakou “jízdu“, ale třeba jedna holčina, co jí vídám často jezdit právě asi do práce (ráno, hezky oblečená na kolobběžce), tak ta má právě skládací, ale takovou tu mohutnější s těma kolečkama většíma…
Já mám tuhle:
Ctiradko, děkuji! S tím tělocvikem je to hrůza. Mě by to možná i bavilo, ale když si vzpomenu, jak probíhala hodin TV, tak mě to hned přejde. Běh na čas, hod měření, skok měření.. absolutně žádné pohybové hry. A to jsem teda taky hrála závodně volejbal, za školu. Ale z TV jsem měla taky dvojku. To je to, co mi vadí, že spíše je to ubíjení, než motivování, proč sportovat.
Já mám doma taky pár nějakých cvičících strojů – spinning, neustále skáču na balonu, guma na protažení svalů. Tak cvičím i s dětmi. Ale abych vyjela na kole venku, to mi je nějak proti mysli. Nevím proč, nechci, aby mě někdo takhle viděl.
Jak mluvíš o těch procházkách, tak to je mi zase vlastní. S dětma hodně chodím pěšky, až se jim to nelíbí 😀
A proč chci, aby děti sportovaly? Nenutím je do toho, jen chci, aby měly možnost výběru. Pokud je to nebude bavit, tak je nutit nebudu, z vlastní zkušenosti 😉 Ale pokud ano, tak chci, aby měly tu možnost.
A druhá věc, za chvíli je jen procházky nebudou bavit 😀 A na kolech jim pěšky nebudu stíhat. Proto jsem se ptala, jak to s nimi vymyslet, protože samotné je pustit ještě odmítám.
Jsem ráda, že tady víckrát padla ta kolobrnda. Měla jsem pocit, že se mi bude spousta lidí smát (ne tady na stránkách).
A teď zkušené mi poraďte, jakou si vybrat? Jsou lepší s velkými koly, nebo ty menší? Budeme jezdit po cyklostezce, ta není asfaltka. Díky moc a hezký večer, dobrou noc a hezký den 😉 *
Zajímavé téma.. 🙂 a taky mě zaskočilo, že to, co psala Petra, skoro jako kdybych psala já…
Ve škole na základce jsme měli v šesté třídě tělocvikářku, která mě fakt neměla ráda. Od té doby jsem TV nesnášela, protože jsem z něho dostala na vysvědčení první dvojku v životě (prostě samé jedničky a dvojka z tělocviku, v pololetí i na konci roku) – a o co hůř, bez upozornění. Já to nevěděla a zjistila jsem to až na výzu. Když jsem brečela a šla za ní, tak otevřela notýsek s tím, že co jako chci, když mám samé pětky. zírala jsem, jaké pětky a tam bylo: šplhání 5, hod 5…
Já jako děcko měla strašně slabé ruce, hod mi nikdy nešel, dodnes mi nejde… šplh taktéž… Na druhou stranu jsem do té doby i reprezentovala školu třeba ve vytrvalostním běhu na dlouhé tratě, nebo ve skoku do dálky, ale od té doby jsem získala pocit, že na sport jsem “tupá a k ničemu“, ostatní se mnou nechtěli hrát vybíjenou, protože sjem neuměla házet… a získala jsem odpor.
Od té doby neholduji kolektivním sportům, hodně lidí mě považuje za sportovního antitalenta, protože mi nic neříká volejbal, fotbal..apod.. a takovým těm “populárním“ sportům. Já strašně ráda chodím, chodím pěšky co mi jen čas dovolí a za úplně běžné považuju procházky, co jiné ani nenanpadne, že by pěšky mohli ujít…….
Kdysi jsem jezdila i na kole, ale od doby, co mě rychlá vezla z lesa do nemocnice a jsem ráda, že jsem vlastně přežila, tak mi ani kolo nepřijde jako ideální sport pro rodinu. Navíc pokud je nutné jet po silnici, tak od té doby, co řídím, mi to nepřijde taky jako bezpečné.
Nelyžuju, taky mi to nepřijde bezpečné.. a já tak nějak nerada dělám věci, které prostě “dělají všichni“…
Ale co je vynikající je opravdu ta koloběžka. Koupila jsem si ji a s dětma ideální – můžeš po chodníku, protože jsi oficiálně chodec (nikoliv jako cyklista) – děti můžou po chodníku i na kole. Nejedeš tak rychle (když si máknu stihnu děti na kole), v případě nějakého pádu nejsi vysoko…. Prostě koloběžku doporučuji!!!
Jinak moje děti mají sportovní vyžití s tatínkem. V obýváku máme od vánoc z jídelního stolu pingpongový se síťkou, doma se hraje florbal ve velkém, fotbal je klasika…, tenis se hraje o zeď v dětském pokoji… no rpostě kdo neuvidí, neuvěří…
Já osobně plavu ráda, ale nerada se ukazuju v plavkách (plavání zase můj muž nemusí, na bazém občas u nás s dětmi chodím zase já….).
A k tomu sportu: než se nutit a nadávat u toho (jak někdo psal), tak se s nima raději věnuj jiným činnostem. A druhá věc, dnes hodně lidí chce “sportovat“ na pohled (jako aby všichni viděli, že jezdíme na lyže…), ale přitom do školy 200m vozí děti autem. Takže já nemyslím, že je důležité, jestli děti “dělají nějaký sport“, ale prostě nějak se hýbat, třeba i tím, že chodíme pěšky.
lnori, díky za tip 😉 u nás na bazéně mají sprchy nastavenou stejnou teplotu, nedá se to regulovat 🙁 není to teda zrovna teplé, asi jako v bazéně, možná spíš o trošku teplejší (když jdu tam, přijde mi studená, při odchodu už teplá). V krizi funguje zajít na záchod, tam totiž dost táhne, tak mi pak přijde, že se v bazéně zahřeju, ale bohužel ten pocit dlouho nevydrží 🙁
Ty šály vypadají hodně odvážně, pak se určitě pochlub, jak to šlo 😉
Inori, díky moc, teda to zírám a obdivuju, já sama bych to absolutně nedala:). Co se týká bazénu, jako dítě jsem vydržela dlouho ve vodě a vůbec jsem neřešila, jestli je teplá nebo studená. Dneska jsem trošku zhýčkanější. Posledně jsem v bazéně málem zmrzla-šla jsem do něj po vířivce:(takže nikdy víc…ale jak píše Inory, po studené sprše je to o dost lepší:)
Petro, se zimou v bazénu mám taky problém. Našla jsem na to fígl. Nejdřív jdu do páry, potom pod studenou sprchu (pustím ji, uskočím, naberu do ruky a snažím se ochladit, až se mi na vteřinku povede mihnout se pod sprchou celá, strašná komedie 😀 ) a potom do bazénu. Je mi jasný, že se ti do studený sprchy nebude chtít, ale ta studená sprcha po páře působí jako úleva a následně studená voda v bazénu působí jako teplá.
Jano, akrobacie na šálách je tohle:
Ale pro začátek si myslím, že to bude vypadat nějak takhle 😀
Asi bych to nechala na dětech. Pokud s nimi půjdu s odporem na kolo, tak je asi ke sportu nepřitáhnu.
Já jsem naopak jako malá byla docela sportovní typ, vše mi šlo samo. Nechápala jsem jak někdo nemůže udělat kotrmelec nebo výmyk, proč někdo uhýbá před balónem, než aby ho chytl atd. Vyzkoušela jsem všelijaké sporty i v rámci kroužků.
Ale dnes? Jen vidím někoho běžet, tak je mi zle. Ostatní sporty, včetně kola, mě prostě nelákají vůbec.
Občas si ráda zaplavu, ale jen v létě. Že bych měla chuť si v zimě zajít do bazénu, to taky ne.
Nejsem líná, třeba chůzi mám ráda a nachodím toho poměrně dost, takže ten přirozený pohyb mám, ale sport mě fakt nebere.
Nicméně dcera (10) si to nějak řídí sama, kromě toho, že celé léto lítá venku, tak chodí 2x týdne do atletiky. A ještě nedávno přišla s tím, že by chtěla chodit ještě 2x týdně do gymnastiky. Dokonce si všechno sama zjistila, i jak jezdí autobus (je to kroužek ve vedlejší vesnici) atd.
Takže já jí to jen odkývám, fandím jí, dám jí na to peníze a je to.
K těm penězům. U nás za atletiku platíme 1200 ročně a za gymnastiku prý 100Kč za pololetí – ale už tam chodí dva měsíce a zatím ještě nezaplatila. Tak nevím. Je to asi takový dost amatérský kroužek, nicméně dceři se to líbí, tak proč ne.
Takže já bych řešila jen tím, že nabídnu možnosti – kroužky a budu je v tom podporovat. Do ničeho bych se nenutila.
V našem případě mají i mladší holky dost přirozeného pohybu venku, jezdí na kole, odrážedle, běhají atd. V tuto chvíli necítím potřebu vést je ke sportu.
Ježečku, moje první reakce na tvoji otázku byla – Osobním příkladem :-), ale musím přiznat, že ani u mě tohle nefunguje. Taky jsem měla “kvalitní“ tělocvikářku, takže mám sport spojený jen s šíleným drilem, totální nudou a utvrzováním se o vlastní neschopnosti. Přitom s odstupem času zjišťuju, že jsem až tak levá asi nebyla, jak jsem byla přesvědčená. Naštěstí je u nás sportovní nadšenec tatínek, tak holky ten zářný příklad mají 😉 Já jsem se aspoň naučila lyžovat (a dokonce se už ani nestydím a mám pocit, že to není špatný). Kolo mám teda už několik let nepoíjízdné a nijak mi to nevadí, u cyklovýletů mám totiž hrozný strach, že holky někdo smete ze silnice, ani nevím, kde jsem k tomu přišla, ale fakt celou cestu trnu hrůzou. Na plavání se občas překonám, tam je mi pro změnu vždycky zima, jak nemá voda přes 30°, drkotám zubama (fakt je to i slyšet :-D).
Nejlepší sportování mají holky podle mě u baráku s ostatníma děckama, když tady drandí na kolech, lezou po stromech a hrajou různý hry.
Potěšilo mě, co napsala Marinada, že ani s příkladným rodičovským přístupem to nemusí fungovat. Vlastně jsou i naše holky zářným příkladem – jedna se pomamila (radši si čte nebo maluje, max jde s kamarádkou na procházku), druhá potatila (když nemůže ven, udělá si z pokojíčku tělocvičnu, sportovní kroužky má 3× týdně,miluje tělocvik). Přitom obě mají ty příklady a možnosti stejné.