Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak vést děti ke sportu?
Ahoj všem. V posledních dnech se trápím otázkou, jak vést děti ke sportu, když já nejsem až tolik sportovně zdatná.
Od dětství jsem spíše sportovní nemehlo, ve škole posměšky učitelů mi akorát dali averzi na sport.
Pořád přemýšlím, jak to udělat.
Plavání je baví, ale já do bazénu nesmím, kvůli ekzému.
Kola je taky baví, ale já ani nevím, jestli si od dětství pamatuju, jak se na kole jezdí a jestli bych nespadla 😀
Zatím jezdíme jen na dopravní hřiště, ale za chvíli jim to stačit nebude.
Řešíte někdo taky takové věci, nebo jste všechny sportovkyně 😀
Hezký den *
Holky, to není žádný velký skok :-):-):-)…. Asi tak, jako když si stoupnete na zem na jednu nohu, druhou dáte doboku.. a prostě malým poskokem je vyměníte, prostě ta, co stále je v boku a ta co byla nabok stojí na místě, kde předtím stála druhá… :-):-):-) Jejda, to je popis.. :-):-):-)
Ctiradko, na přeskok si teda netroufnu. U tebe je to daný tím, že jedeš rychle, tak si výměna nohy vyžaduje jinej způsob. Přeskočit díru jo, ale skočit při výměně nohy se bojím, zajímavý, skoro by to vypadalo jako stejná úroveň obtížnosti. Možná to bude tím, že při pomalý jízdě beru v úvahu možnost stoupnout si na zem, že mi ta koloběžka mezitím neujede. Když necupitám vedle a jedu sama, tak vyměňuju položením obou noh na koloběžku. A když ve dvou pospícháme na vlak, tak k výměně využívám chvilky jako běh z kopce (dítě na koloběžce brzdím rukama). A nebo běh po schodech (koloběžka v ruce).
Petro, střídáme. 1. kvůli zádům, jak píšeš a 2. kvůli nohám. A když nevystřídám za jízdy, tak se snažím jet na druhý noze při další jízdě. Ono je potom komický sledovat ztuhlost jedný nohy při chůzi 😀
….protě úplně normálně, jako když přeskočíš.. 🙂 mezi odrážením.. :-):-):-):-):-)
ctiradko, teda ten přeskok z jedné nohy na druhou by mě fakt zajímal 😉
Petro, střídám strany!!!! 🙂
Je pravda, že když někdo nejezdí, tak mu jde přirozeně jedna strana, ale když na tom chceš jet, tak potom bolí i jedna noha… Takže jsem se naučila strany střídat, když jedu rychle déle, tak střídám dokonce často, třeba po pěti odrazech.. A naučila jsem se ty nohy rychle přehodit takovým přeskokem… A dokonce jsem se s někým nedávno právě bavila o tom, jak poznáš praváka a leváka a uvědomila jsem si, že už ani nevím, jak pro mě bylo dříve přirozené jezdit na koloběžce, normálně jsem si nevzpoměla…
To je přesně to, že každý má jinou zkušenost. U těch skládacích je jistě přednost právě ta složitelnost do dopravního prostředku ve městě a nevýhoda ten pomalejší rozjezd a řekněme nestabilita, nebo nepohodlná jízda na hrbolech. Já zase u té nafukovací neřeším díry, hrboly a ani menší patníky, nestrachuji se o nafukovací kola (já na nich trvala i u kočárku), nicméně skladná rozhodně teda není a do dopravního prostředku je to pořád “zavazadlo“. Tím, že já mám hned za domem ten park, který má na délku tak 2km (možná i více), tak já s ní dopravním prostředkem rozhodně nejezdím, nicméně pokud to někdo užívá třeba jako urychlovadlo do práce do MHD, tak priorita bude určitě skladnost.. 🙂
Ježečku, znašku napsat nemám problém, nicméně si myslím, že není důležitá. Vyber podle ceny a potom barvu, která se Ti líbí, mylím, že je u těchto koloběžek jedno značka a co jsem se dívala, tak ony stojí i přibližně podobně. spíše koukni na nějaké akce v různých sportech. Já bych se teda u takové koloběžky na ježdění s dětma nebála ani nějaké z druhé ruky, pokud jde o cenu..
Já ji koupila před dvěma sezónama v Intersportu. Je to Firefly City a přiznám se, že ani nevím, jestli se ještě prodává.
jinak teda, lnori, 2 km za 11 minut takhle ve dvou, to je myslím super výkon 😉
Taky přidám dotaz ke koloběžkám – střídáte strany?
Někde jsem narazila na článek o tom, že je to hodně jednostranná zátěž a při časté jízdě to pak způsobuje hlavně problémy se zádama. Předejít se tomu dá právě střídáním stran, tak se ptám, jestli je to vůbec reálné, nebo je to jako s psaním, že je člověk buď levák nebo pravák a opačně to moc nejde.
Přihodím vám sem zkušenost s koloběžkou s malýma kolečkama.
Jezdíme s tou, co je na obrázku. Já mám nohu 35, takže se na ni s dcerou vejdeme obě. Často ji využiju, když nestíháme vlak, to potom máme 2 km za 11 minut (pokaždý jsem nadšená jak malý děcko, že jsme to stihly :D).
Silikonový kolečka jsem vybrala proto, abych do budoucna neměla starosti s píchlou gumou. Problém je, když se chceme pohybovat v centru mimo pěknou silnici nebo stezku. Všude jsou kostkovaný chodníky, jet se na tom sice dá, už máme odhad, jakej hrbol ještě zvládneme a jakýmu už se musíme vyhnout, ale na ty kostky by byly mnohem příjemnější větší kola. Dál mi chybí rozjezd na rovince, menší kolečka jsou přirozeně pomalejší.
Skládací máme proto, že s ní potom jedeme v MHD. Je dobrý před jízdou kontrolovat, jestli jsou všechny šroubky tam, kde mají být. Za jízdy nějaká rozviklanost není znát.
Řídítka jsou posouvací. Moc se mi líbí, že když jede dcera, tak můžu dát řídítka dolů, a když jedu já, tak zase jednoduše nahoru. Držátka s černým molitanem jsou vyndavací, při zničení se dají vyměnit za nové a nejezdíte pak s izolepou, jak to občas u někoho vidím.
Dřív se koloběžka brala, že je jenom pro děti. Dneska už to divně nevypadá. Za dvacet let se nebudeme smát ani dospělýmu na odrážedle 😀 Když je hezky, tak vidím (většinou) tatínků, co jedou s dětičkama do školky na koloběžkách. A je i dost těch, co tak jedou sami do práce.
A co říkáte na kombinaci brusle + koloběžka? My občas chodíme buď obě na brusle nebo malá na koloběžku a já na brusle.