Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Matka se rozhodla neutrácet za děti - co vy na to?
Mám tu další článek, který ke mě doputoval přes Facebook (děvčata, příště to sem klidně nahoďte rovnou, ať to není pořád na mně ;-):
Matka minimalistka se rozhodla za děti neutrácet a šlo to
Pozn.: Tohle není myšleno jako návod “Dělejte to taky tak“, prostě zajímavý článek 😉
Za co odmítáte utrácet vy? – mám na mysli hlavně produkty určené pro děti 😉
Moc pěkné téma. Líbí se mi názor “zlatá střední cesta“. Nejsem extrémní šetřílek, ale ani moc nerozhazujeme, snad. Dětem kupujeme i zbytečnosti, občas. Mám radost, když dětem můžu koupit něco, z čeho mají radost. Víc jsem šetřila, dokud jsem byla na MD. Teď už tolik nepřemýšlím nad každým výdajem. Jsem zastáncem rčení “peníze budou a my nebudeme“. Neumím si představit, jak to ta maminka bude dělat, až budou větší. Bude to muset upravovat a přizpůsobovat neustále.
Oblečení jsme vždy hodně dostávali, i teď občas, já dávám vše zachovalé, co je nám malé, kamarádkám nebo známým. Samozřejmě zadarmo.
Já osobně odmítám utrácet za takové hračky, které dětem moc nedají a připadá mi, že jich na trhu přibývá. Mám na mysli hračky hlučné, příšery, MonsterHigh, nebezpečné…
Tak s touhle rodinou se vůbec neztotožňuju…Nejde mi o to kolik utrácím za děti, ale když mají narozeniny, svátky, jsou vánoce nebo se jim něco daří, tak za ně ráda utratím 🙂 oblečení také ráda koupím pěkné…
Moje vlastní zkušenost: než jsem porodila, byla v obchodě na nástěnce výzva na sbírku oblečení pro miminko pro sociálně slabou rodinu, všechno jsem doma protřídila, manžel zavezl do obchodu velký pytel zimního oblečení, košilek, svetříků, deky apod.
Dneska jsem byla s holkama v dětském centru, pak jsme zašly na nákup do Teska a přede mnou platila ona sociálně slabá rodina, ne že by mi do toho něco bylo, ale už mají tři děti, oblečení jde vidět, že maminka neřeší, čisté nebo špinavé je to jedno, ale Coca coly ve vozíku a basa piv mě opravdu dojala…prostě každý to máme jinak, já žiju pro svoje děti a počítám do toho i to, že co potřebují za to prostě utratím…
Petro také nepodléháme marťánkům a podobně…nějak tomu nevěřím, věřím tomu kdo co doporučí viz imunoglukan, ale né barevným bombonkuům s hračkou to vnímám jako merketingový tah….manžel je jednou donesl z práce(dostali před zimou nějaký vit.balíček) malému nechutnaly a nestál o ně….
makineo to jsem ráda že jsem ti vyloudila úsměv na tváři
jinak souhlasím s tím co píšeš, že tě h hraček je dost a děti si vyhrají i s málem….
vidím to jednak i doma(né že by jsme klasické hračky neměli) ale když uděláme něco at třeba z té krabice, tak malý to má velmi oblíbené dlouho , kor když se na tom podílel…
za druhé to vidím ve školce, není přímo super modern a i hračky tomu odpovídají i stav a děti jsou nadšené a díky své fantazii dokážou zázraky…takže ano s tím souhlasím
nesouhlasím s myšlenkou maminky v článku a videu(nerozumím slovu) ale když juknu tak chlapeček si hlarje s klasickými hezkými autíčky, jeho garáž by se líbila všem ostatním klukům(né že bych mu jí nepřála, jen to není to o čem ta maminka mluví v mých očích) a má i kuchyňku to je jediné co se mi líbí že je vidět že je vytvořená ale hezká a použila věci co má pak na vaření i ona a děti to milujou(no když nakouknu na mimibazar, tak je plno maminek co kuchyňku mají vymakanou právě z předělaného stolku atd…
jinak si ještě myslím že tohle může praktikovat u malých dětí, když si vybyvím svoje jak milovaly prolézat kuchyně a krát si s jejím obsahem….no kdo né…na písku stačí klacky…atd….
no ale když jsou větší co z toho jim nabídnem? mladej včera utíral nádobí a rozčilovalo ho že zrovna ta miska patří do zadní řady a první musí vyndat, takže u něho už asi prozkoumávání kuchyňské linky neklapne…. 😀
s myšlenkou neutrácet za blbiny a za každou cenu souhlasím, ale né v tomto jejím podání i díky argumentům co jsem psala níž…
😀
jinak osobně bych řekla že zatím nevím za co bych odmítala utrácet peníze…ono je to na situaci a věku…Míšovi značkové boty ve 12 nekupuju, Vašík 17 si na ně přidal a je ve značkových do školy + na doma vietnam….s oblečením to kombinujeme …nakupuji ale to co si přejí ve slevách + opět vietnam…malému bych značkové nekupovala zatím mi to přijde zbytečné..pokud ale cena pak odpovídá ve slevě vietnamu tak nevidím důvod proč né….takže vše vychází z dané situace….
já nevím já prostě radost dělám ráda i sobě, občas jdu a koupím si blbinu co nepotřebuju, svíčku, svícen atd. prostě jen tak
no přinutilo mě to myslet, stejně nezměním to jak to doma vedem 😀 …myslím že je to zlatý střed a ten nám vyhovuje a dělá dobře…..no a díky mé tvořivosti a tomu jak s dětmi dělám hračky toho možná dělám víc než ta paní a nemám potřebu to vydávat jako za myšlenku roku 😀 😀
Tak předně, Bamisko, normálně se musím smát při představě, jak dáváš 17ti letému synovi, jako hlavní dárek nahrané cd s vlastními písničkami. 😀
Fakt vtipné! 😀
Jinak video jsem neviděla, článek jsem si přečetla.
No nevím.
Mně se to líbí z jediného důvodu a sice z toho, že si myslím, že děti a lidi nepotřebují tolik věcí, kolik mají a že možná i s méně věcmi by jim bylo lépe.
U dětí je krásně vidět, když nemají hračky, jak si vystačí právě s tou krabicí, s klackem, kusem papíru, provázku atd.
To je podle mě něco, co každé dítě obohatí a rozvíjí v něm tvořivost a není vůbec špatné, aby toto mohlo zažít.
Tudíž si myslím, že jejím dětem to může být jedině ku prospěchu.
Co z článku nevím, tak jestli jsou její děti spokojené nebo jestli ne.
Nemám ráda, pokud si dítě přeje barbínu – hubenou prsatou blondýnku v růžových šatech a rodiče mu raději koupí látkovou panenku, s knoflíky místo očí… jen proto, že to není v souladu s jejich přesvědčením.
Takže pokud to je dětem jedno, tak v tom problém nevidím, pokud touží po Legu a jejich máma jim ho nekoupí jen kvůli své filozofii, tak mi to přijde mimo.
U nás se příliš neutrácí za mlsání – bonbónky, brambůrky… to doma moc nevedeme. Resp. vůbec – zrovna včera přijela nečekaně návštěva a já jim neměla ani co nabídnout neb jsem přijela z práce pět minut před jejich příjezdem, tak jsem nestihla ani nic upéci. Jinak tedy utrácíme v podstatě jen za děti, ale není mi to vůbec líto. Snažím se to tedy držet v určité míře – hlavně, aby se nepovyšovaly (zatím tedy pouze dcera) a aby si taky uměly věcí vážit – což se někdy úplně nedaří, ale alibisticky to svádím na babičku neb ta jim koupí na co si ukážou…
Jak tu někdo psal – vím, že je třeba zbytečné kupovat nové oblečení…, ale na celé té věci se mi nelíbí, že tam píšou, že šetří na malým, ale né na sobě a to, že prostě není umění říkat, že neutrácím a nechat se při tom od někoho dotovat. Kšanda
Přemýšlela jsem, za co dětského neutrácím, napadlo mě taky to značkové oblečení – ale to se asi s věkem do jisté míry může taky změnit, uvidíme. Svým způsobem už to pak možná je taky nezbytná potřeba v jistém věku 🙂 (nemyslím značkové oblečení od hlavy k patě a všechno).
Pak mě ještě napadlo, že neutrácíme za různé vitamíny a superskvělé potravinové doplňky. Ne že bych to nějak apriori zavrhla, spíš nemám vůbec potřebu to kupovat.
pokud se bere ,,nešetření na dětech“ v rámci toho,že dostanou nanuk,pamlsek,pastelky,drobnou hračku jen tak,tak na dětech opravdu nešetřím a nehodlám na tom ani nic měnit.Oblečení jim kupuju i dostáváme a to proto,že je to nutnost,protože rostou a já jsem za to ráda,ovoce ani krávu na zahradě nemáme,tak jim ho kupuju,to je snad základní povinnost, nebo jak tak to nazvat,rodiče a že nešetřím ani na kroužcích?přeci to také plní svou úlohu ve vývinu dítěte.tento článek jsem věru nějak asi nepochopila,v čem se dá na dětech šetřit.
Ještě k doplňující otázce Petry: za značkové oblečení, nemyslím tedy H a M nebo F a F, ale třeba pětistovku za rifličky pro batole bych nedala. Nebo za hračky, co se objevují v televizních reklamách, bohužel, tady nevydrží babička. Taky třeba za nějaké super dotykové mobily, apod., i když je mi jasné, že věkem budou nároky dětí větší 🙂