Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Na čem všem se dá s dětmi dohodnout?
Snad denně se přesvědčuju o tom, že dohoda s dětmi je k nezaplacení. To, na čem se spolu domluvíme, funguje nejlíp, navíc to nestojí žádné nervy (když teda pominu období předtím než mi dojde, že bych se mohla zkusit prostě domluvit).
Tak by mě zajímalo, na čem všem jste se dokázali s dětmi domluvit a co na základě domluvy funguje u vás (třeba i k vašemu údivu).
Petro, s více dětmi to musí být naprosto jiné, nevím, jak bych to řešila. Se synem ale vím, že když mu na tom záleží, tak uklidí, např. když si chce se mnou hrát, uklidí tak, aby bylo kde, když jde psát úkoly, sklidí si na stole. Vím, že puntičkář na pořádek prostě nebude a nátlakem toho nedosáhnu.
Ale dost by mě zajímalo, jestli jste k nějakému řešení došli vy, nebo jestli se to nějak posunulo. Kdybys měla nějaké konkrétní novinky, určitě bych si o tom ráda početla.
Jana7659, mě napadlo, jak píšeš o tom, že je celý tatínek, jak podobné problémy řešíš s tatínkem? Pokud je syn celý po něm, mohlo by to u něj fungovat stejně 😉
Dančo, jsi vážně dobrá, že ses přes nepořádek v pokojíčku dokázala takhle přenést. Taky si myslím, že poházené hračky nejsou tragedie a z vlastní zkušenosti vím, že tím, že budu děti tlačit do píglování za každou cenu, je stejně pořádku nenaučím. Podobné řešení ale u nás bohužel ztroskotalo na tom, že holky mají pokojíček společný – jedné je binec šumák, druhou to vytáčí, no a věčné hádky o tom, co si která vytahala a co kdo komu kam hází zase nedávám já. Bohužel jsme ani nevymysleli, jak pokojíček uspořádat tak, aby měly každá svoji zónu, kde si to budou moct zařídit po svém. Tak se to dost dlouho zdálo neřešitelné. I to byl jeden z důvodů, proč jsem tuhle diskuzi zakládala.
Jano, binec v pokojíku jsem řešila taky hodně dlouho. Nakonec mě napadlo položit zásadní otázku: “Tobě tady ten příšerný bordel nevadí?“ A hádej, co odpověděl syn. “Ne.“ Takže jsem pochopila, že to není jeho problém, ale můj. A tak když už tam není kam šlápnout, jdu za ním a společně uklidíme. Prostě mi došlo, že když mu to nevadí, trvale tam uklizeno nebude.
Když má přijít návštěva, snaží se víc. Nebo mu řeknu, že mu půjdu číst, ale ať uklidí na zemi, jinak tam nejdu, nebudu přeskakovat hračky. A to pak uklidí, protože má zkrátka nějaký důvod.
Mě neskutečně vytáčí nejstarší syn svým bordelem v pokojíčku. Neplatí na něj nic, domluvy, řvaní , zákazy PC, prostě nic. Je holt celý tatínek. A to je taky jeho výmluva. Cit: “táta si po sobě taky neuklízí“, a je vymalováno.
Lien to je hezky a citim tu pohodu i prez pismenka 😉
Megg
Petra rozumim a jak uz jsem psala,od te doby co jsem na tohle prisla take,je to super a jsme v klidu obe/vsichni 😉 Vlastne dcerka to tak “vymyslela“.
A je fakt ze mnohdy nastane ten spravny cas..jsem tomu rada hlavne k vuli dcerce..
Pritom ona je spac a kdyby mohla,spinka si slastne cca do 9:30-10h.. A skratka nej se ji spinka prave v dobe,kdy musi vstat 😉 (7h.) a opravdu ji vyhovuje usnout do te desate vecerni ..no jeste, ze mam babicky taak daleko pro ne je zvyk zalehnuti ditete “po vecenicku“ 😉
Megg
Ok, tak tedy konkrétní příkla, nedávno jsem si tu někde postěžovala, že potřebuji večer dělat určité věci a nemůžu, protože holky nechodí spát dřív než já, navíc teda ta mladší evidentně jen proto, že nespí ta starší. Takže jsme se domluvily, že nejdřív si půjdeme všechny lehnout a když někdo neusne až usne ta nejmladší, tak může ještě vstát a jít si něco potichu dělat. M. z toho navrhla to, že bude ještě potom vstávat 🙂 🙂 a funguje to, všichni jsme v klidu, malá usne a my buď taky, nebo pak vstáváme a jdeme si něco v klidu dělat, většinou to dopadne tak, že čekám i na tu starší, když vidím, že je taky unavená. Jí k tomu, aby byla v klidu stačí ten pocit, že si může pak jít ještě něco dělat a nemusí spát, a pak klidně usne taky.
Petro, dcera taky o víkendu chrupe do půl deváté. Občas nám to trochu komplikuje program 🙂
Mně ty dohody přijdou super – ono tím vlastně děti na sebe dobrovolně převezmou zodpovědnost. Jen u nás doma na to ještě nenastal ten správný čas.
Marinado, je fakt, že o víkendu si pospí, navíc je evidentně sova (po mně) a dost možná ani tolik spát nepotřebuje, hodně brzo přestala spát po obědě. Když se narodila, tak naopak byla úžasné spící miminko, tak možná si to už naspala do zásoby 😀
…nejde mi o to, abych někoho přesvědčovala, že se má s dětmi domlouvat (i když zároveň nepopírám své učitelské sklony, prostě mám pocit, že by se to mohlo hodit i někomu dalšímu), spíš mě zajímá, co všechno se dá domluvit, co takhle funguje jinde, inspirace není nikdy dost a příklady z praxe jsou vždycky zajímavější než nějaké teoretické návody.
Petro, tak to je super, že to funguje – asi to pak Majda dospí o víkendu nebo v důchodu 🙂