Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Podpis u domácího úkolu.
Zajímalo by mě, jak to máte s podepisováním domácích úkolů.
Musí u vás na škole být podepsán domácí úkol či nikoli?
Když chodil syn na tu samou školu jak teď dcera, nemusel být domácí úkol podepsán a uběhl jen rok a u každého DÚ,byť jen čtení, musí být podpis.
Přiznám se, že občas zapomenu, nebo nejsem doma a píše úkol třeba s bráchou nebo manželem a ten úkol nepodepisuje, Má potom zbytečně u úkolu, který je v pořádku, zbytečné napsáno velkým červeným písmem – CHYBÍ PODPIS.
Jak je to u vás?
Dani, též ti rozumím. Zapomínání žákovky u nás může vyřešit např. to, že zapisujeme i do elektronické třídnice a žákovky.
Mně by nevadilo ani to, že to rodič podepíše třeba o půlnoci… ale vidím, že snad registruje, co se zrovna učíme.
Taky to tak vidím asi proto, že jsem na 1. stupni. Co se řešení úkolů a učení týče, to máme v tomto jednodušší než na druhém stupni – tam už je ta spolupráce dost často horší.
Vždycky je to o přístupu a dialogu dvou stran. Přehnané nároky už asi opravdu jsou buzerace – ty tři podpisy na jedné straně mě hodně udivily. I když je fakt, že jsem myslím minulý týden dala dvě krátká cvičení na pracovním listě, očekávala jsem podpis samozřejmě jen u toho druhého a kterýsi vzorňák mi raděj šel sdělit, že mamka podepsala jen to jedno 😉 Tak mě to dost udivilo, proč mi to sděluje – já jsem to tak totiž očekávala…
Ano, nasázet podpisy není problém, ale pokládám to taky za zbytečné, nebo možná prostě nelogické. Pořád nerozumím tomu, proč učitelé kontrolují, jestli já kontroluju dítě. Když mě jeho známky zajímají, tak o nich vím, ale kdo se o učení dítěte nestará, nasází podpisy a nestará se dál.
U psaní úkolů asistuju, někdy z kuchyně, ale jsem vždycky nablízku. Kdybych přišla domů v deset večer a vše podepsala, když dítě už spí, učitel to stejně nepozná.
Ksando, jak píšeš o tom, že vše řešíme, proto je tolik problémů – já teda, pokud opravdu není něco vážného, nechávám věcem spíš volný průběh, když si syn stěžuje na reakci učitelky, snažím se mu vysvětlit, že je jich moc a např. toho, jak celá situace začala, si nemusela všimnout, že mohla být unavená atd., protože naše učitelka rozhodně není špatná a chápu, že nemůže být vždy stopro podle mých představ.
Ale prostě z principu nemám ráda nesmyslné věci a podpis u úkolu pro mě nesmysl je.
Petro, taky jsem psávala úkoly ještě ten den ve škole, abych měla volno, nikdo to nikdy neřešil a já jsem to vnímala tak, že je to můj úkol, ne napůl úkol mých rodičů.
Marinado, přesně tak, je v tom někdy hrozný zmatek, popisovací fólie se podepisovat nemá, některé úkoly se podepisují přímo do sešitu, o jiných se to potvrzuje do deníčku, testy jsme taky dřív vraceli, teď jsem ho poslala podepsaný zpět a našla ho v aktovce, že si ho máme nechat, no, já bych na to potřebovala kurz, jsem asi fakt zabedněná.
Pavlinko, chápu, jak to myslíš, ale třeba jeden synův spolužák zatlouká žákovskou, “zapomíná“ ji ve škole, stejně tak i sešity, kam má psát úkoly, na každém rodičáku se to řeší. Ale právě – řeší se to pořád, ani ty podpisy to nevyřeší. Prostě kde to funguje, tam nejsou potřeba, kde to nefunguje, nepomůžou.
Petro, ano, dostala by sprďáka, asi nic strašného (i když záleží i na momentální náladě vyučujícího), někomu by to bylo asi fuk, ale dceru to pak mrzí, tak to řešíme takhle.
Ale třeba učitelka z angličtiny podpisy nevyžaduje vůbec a je to takové pohodové, žádný stres pro nikoho a nijak negativně se to neprojevilo (kdo je zvyklý dělat úkoly doma, stejně je tam dělá a kdo ne, stejně je tam nedělá).
No a co se stane, když se tam s tím podpisem nepočítá a ty to podepíšeš? – teda kdyby to nevygumovala. To ji za to fakt někdo sprdne?
Já vůbec netuším 🙂
Třeba mají dodělat doma něco, co nestihli ve škole…no a někdy je to DÚ a podpis tam má být a někdy to není DÚ a podpis tam být nemá, ale kdo se v tom má vyznat, každý učitel chce taky něco jiného…
Nebo 95% písemek vůbec nevidím a najednou dcera jednu přinese domů. Za bývalé paní učitelky to znamenalo, že se jí má ta písemka vrátit podepsaná a teď ale každý učitel vyžaduje něco jiného…tak to podepíšu gumovákem a pak to dcera v případě nouze vygumuje.
Ty jo, to je docela buzerace, když to teď po sobě čtu 😀
Marinado, to mě taky zaujalo – ten podpis navíc.
Kšando, 😀 dcera je borec 🙂
Marinado, tak to si večer vždycky uděláš autogramiádu s gumovákem a dcera si to pak ve škole zase promaže 😀 Proč je problém podpis navíc?
Kšando, to jsi mě pobavila a vzpomněla jsem si na podobnou příhodu, asi měsíc zpátky. Dcera měla v žákovské celou stránku jedniček z češtiny a chyběla jí poslední známka…no a taky jsem jí asi špatně držela palce, protože v 5.třídě (!) tam nakonec dostala svojí první dvojku ze čtení, mohly jsme se doma umlátit smíchy. (Nedávala pozor a nevěděla, kde jsou, číst jinak opravdu umí 🙂 ).
Já za den nasázím v práci asi stovku podpisů, takže to podepisování úkolů ani žákovské mi nevadí, docela mě to i baví, kor podepisování jedniček :-).
Ale sranda je, že když chybí podpis, tak je problém, ale když přebývá, tak taky. Takže u některých věcí už se na přání dcery podepisuju jen gumovákem a ona to pak podle aktuální situace buď nechá, nebo vygumuje.
Petro, takto napsané se to jako buzerace jeví, ale když člověk neví, proč na tom paní uč. tak lpí (může mít špatné zkušenosti…), tak těžko soudit. Já taky občas úkol podepsat zapomenu – dcera ví, že to beru jako za svou povinnost (většinou píše úkoly sama než já přijedu, takže se optám, jestli úkoly má, jestli všemu rozuměla… a jelikož problémy nemá a pokud si neví rady, tak na mě s úkolem čeká, dál to neřeším a ve volné chvilce podepíši – někdy prostě taky zapomenu), takže mi vždy jen suše oznámí, že paní učitelka řekla podepsat, popř. to má zapsané v notýsku, ale je to asi něco jiného neb dcera je v tomto pohodářka… Beru to tak, že paní uč. ví, že sice dcera problémy nemá, že mi se staráme, ale že vyžaduje dodržování pravidel stejně na všech – a to mi přijde spravedlivé. Tvá příhoda mi asociovala (nevím proč) můj pondělní rozhovor s dcerou – nějak jsme se bavily, že se mi nikdy nepovedlo mít ve škole na jedné straně v žákovské samé jedničky, že vždy se mi tam aspoň jedna dvojka zamotala. Dceři chyběla jen jedna známka v žákajdě a tak jsem ji říkala, že jí držím pěsti, aby jí se to podařilo. No a dcera přijela v pondělí ze školy a povídala: “maminko, víš jak si mi držela ty palce, aby sem měla na té stránce samé jedničky? Tak si mi je držela špatně. Dostala jsem dvojku“. Takže takto se řeší škola u nás, takže je fakt, že nemám potřebu nic řešit.