Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
v kolika letech jste se odstěhovaly děvčata od rodičů?
Díky dnešnímu procházení diskuzí mě napadla další otázka. Anonymní se ptala jestli znáte někoho kdo bydlí po třicítce u rodičů.
No a já se ptá, v kolika jste se osamostatnily a od rodičů se odstěhovaly holky? Stěhovaly jste se někam jen tak bez přítele, k příteli atd?
Já v 19 letech. Pronajali jsme si s přítelem byt. Po několika letech jsme se sice rozešli, ale k mamce jsem se již nevrátila, koupila jsem si sama byt.
Tak já utekla od rodičů, vlastně jen od mamky/ se zrovna rozváděla/ v 17-letech a to ke klukovi se kterým jsem chodila……..z kluka přítel, z přítele manžel a jsme spolu doted, takže od těch 17-let jsem se nestěhovala a bydlíme pořád na stejném místě…………..a vlastně manžel se neosamostatnil nikdy, protože i ve svých 40-letech bydlí stále spolu s rodiči pod jednou střechou 😀
Dneska je to trend být do 30-let s rodiči v bytě, dřív to bylo jiné…………moc lidí po 30 u rodičů neznám, co bydlí…….znám slečnu, které bude 40 a bydlí u rodičů a přitom má svůj byt, práci, ale bydlí doma, tohle zrovna moc nechápu 🙂
Bami, já to měla na několikrát, ale jednoznačně jsem si z domu pomáhala hned, jak to šlo. Bydlet ve třípokojáku s mamkou, jejím přítelem (byl teda moc fajn, ten mi nevadil), a v pokojíku s mladším bráchou, se mi v 18 letech nechtělo a udělala bych všechno pro to, abych si někde našla práci i s ubytováním, třeba klidně v horské chatě.
Školu jsem končila 19-ti letech a hned potom jsme si s přítelem našli byt v pronájmu. Tam jsme bydleli rok, než jsem si uvědomila, že ten rychlý spád směrem ke svatbě mi nevyhovuje a že s ním vlastně nechci být do konce života 🙂
Našla jsem si práci v Karlově Studánce i s ubytováním a stěhovala se z města do hor. Tam jsem na ubytovně strávila úžasný rok a půl, našla jsem si manžela, odstěhovala jsem se zpět do města za ním, vzali jsme se a šel na vojnu 🙂
Já jsem si hned našla práci a bydlela znovu střídavě u mých a jeho rodičů a hlavně u přátel. Vlastně jsem pořád někoho navštěvovala, bylo to hektické a bohémské období plné ponocování v nočních rockových klubech, mám na to hezké vzpomínky.
No a pak se vrátil manžel z vojny a už jsme bydleli spolu v bytě. Celkově jsem se za svůj život stěhovala 7x a pokaždé jsem říkala, už je to určitě naposledy… 🙂
Já z domova prakticky odešla v 18 letech – dostala jsem se do Prahy na VŠ, domů jsem jezdila jednou za 14 dní. Pak od třeťáku už spíš na druhou stranu od Prahy k budoucímu manželovi, za kterého jsem se hned po absolvování VŠ vdala. Jsem tu už 25 let, k rodičům to mám 260 km.
A velkého synáčka pacholíčka – 23 let – mám pořád doma. Ale spíš z čistě praktického hlediska. Holku žádnou teď nemá a co by dělal v prázdném bytě…. A i o náklady se podělíme. Myslím, že až potká tu správnou, že u nás dlouho bydlet nebude. 😀
já jsem se odstěhovala ve 22 letech už s miminem..sice o patro níž než rodiče,ale jsem tu dodnes,oni jsou už 9 let odstěhovaní..synátora 23let mám ještě doma,asi mu tu nic nechybí :-D..zato já tenkrát utíkala jak o závod,abych byla sama 🙂
Bami, já jsem na tom asi podobně jako zuzina – ve 14 letech odjezd na intr, domů se jezdilo jednou za dva týdny, v posledním ročníku odchod z intru na privát…Po maturitě jsem bydlela u našich necelý rok, z toho půl roku jako vdaná (kvůli práci, víkendy jsem trávila s manželem v jiném městě) a pak jsem se odstěhovala natrvalo k dnes už bývalému manželovi do našeho bytu. A když se tím tak trochu probírám, tak jsme vlastně všichni sourozenci odešli kolem 18. roku nastálo, jen ta nejmladší zůstávala přes dvacítku 😉
Já se odstěhovala ve 20ti. Ale už asi 2 roky předtím, jsem byla více než doma, tak u kamarádky. Domů, jsem se vracela, jenom, když měla doma manžela. Ted jezdil domů co 14 dnů asi na týden. Ona se vdávala hned po maturitě, protože byla těhotná.
Bami v podstatě v 16. Za velmi vypjatých okolností, pak jsem se ještě krátce na nátlak otce vrátila, ale nedá se říci, že bych tam nějak byla. Do maturity jsem bydlela u přítele, který začal v té době vydělávat a pak jsem se osamostatnila, začala vydělávat na hotelu (takže s ubytováním) a pak další přítel a pronájmy. Mezi rozchody a dalším partnerem jsem byla vždy sama, párkrát také krátkodobě “nikde“ a první byt od města jsem dostala až s bývalým manželem někdy ve 30 letech. Přesně v době kdy mě to stěhování už pěkně štvalo.
Já když mi bylo 25, bydleli jsme s taťkou, vdaná jsem byla dva roky a malá už měla rok, bydlení jenom s taťkou bych si dovedla představit, protože jsme si vždycky dobře rozumněli, ale bohužel sourozencům začalo moc vrtat hlavou vyplácení a podobné věci, tak jsme se rozhodli, že se osamostatníme…
Tak já neoficiálně ve 20 – prakticky jsem bydlela i s přítelem s jeho rodiči a ve 22 letech jsem se vdala a postavili jsme si patro u manželových rodičů. No a od jeho rodičů jsme se odstěhovali ve 29 letech:-). Osobně znám kupu lidí, kteří žijí s rodiči i po třicítce. Kšanda