Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Chtěli byste \"nechodit\" do práce?
Uměli, chtěli nebo jak to nazvat byste nechodit do práce? Proč ano X ne? Nemyslete teď na peníze a hmotné zabezpečení rodiny, to by prostě bylo :D. Jen jestli by jste dokázali lenošit doma a soustředit se jen na to své ženské at sebe, domácnost atd….
Přeci jen dřív to tak bylo a být ženou v domácnosti nebylo až tak neobvyklé…..
bami, když vezmu doslova tvůj popis v posledním příspěvku,tak za sebe můžu říct, že bych to nechtěla ani za nic, mě by to nenaplňovalo a ubilo by mě to.
Ano, strašně jsem se těšila na mateřskou, na děti, chtěli jsme jich mít původně šest, ale člověk se vyvíjí a já jsem ráda, že jsem vypiplala ty moje dvě zlatíčka a stačilo to.
A to jsem vlastně byla doma s 2 dětma jen 3,5 roku, protože do Lucinčinýho roku jsem pracovala a od 2 let Marka jsem začla zase dělat.
matildo přeju at se zadaří a já pak přijedu na zkušenou….ještě jsem chtěla připsat že jsem to nemyslela tak být bohatá a obrážet butiky atd. to psíš že by člověk nemusel řešit tu podstatu výplaty aby měl na jídlo atd. a neodpovídal právě pod tím tlakem že penízky jsou potřeba a nseklouzlo to třeba do diskuze jaká práce by pro vás byla ideální, jen mě zajímalo jestli by si někdo uměl představi to nechození do práce a být doma s rodinou a pro rodinu, trochu tak jakoby degradovat a být zase tou ženou z dřívějších let…
Ahoj bami, tak já to posunu někam ještě jinam…
Myslím, že do budoucna – a pevně doufám, že se nám ty plány podaří – budu žena, která je zaměstnaná tím, že se stará o to, aby byla její rodina soběstačná. Jednoduše řečeno, chceme koupit pozemek, na který máme přesné požadavky, jak by měl vypadat a hlavně aby přes něj tekla voda nebo byl u rybníka, který by měl být také náš, a na něm zbudovat rodinnou farmičku, která by nám zajišťovala obživu. Manžel by musel jezdit do práce, dokud by nesplatil všechny naše dluhy a nevybudovali bychom vše, co bychom potřebovali. Ale tím, že je šikovný a neskutečný praktik, navíc se velmi zajímá o staré metody budování staveb plus o vybudování co nejméně nákladového bydlení, tak spoustu věcí zvládneme svépomocí a s co nejmenšími náklady. Smyslem je být nezávislý na systému, mít pokud možno vlastní výrobu elektrické energie a vypěstovat si a vychovat vše, co zvládneme, abychom se uživili. A jako bonus si pak představuji i možnost ubytování pro rodinky s dětmi, které si to v rámci dovolené chtějí také zažít a vyzkoušet, prostě takový penzionek pro ostatní stejné blázny, jako jsme my 🙂 )
Takže to shrnu, doufám, že během dalších dvou let se to vyvine tak, jak se to nyní rýsuje, a já, ač budu velmi zaměstnaná žena, tak nebudu chodit do práce a budu dělat to, po čem celou dobu toužím a co mě bude naplňovat.
A když tu otázku otočím zpět a odpovím tak, jak odpovídaly holky, tak protože to můžu posoudit, jsem doma bez práce už spoustu let,ale té práce kolem rodiny a domácnosti, domu, zahrady, zvířátek je tolik, že na nějaké kafíčkování s kamarádkami moc času nezbývá, musí se přesně vyšetřit a naplánovat dopředu a urvat pro to volná chvilinka 🙂 Faktem je, a to mi dost vadí, že mozek, který byl trénovaný na určitnou činnost kupu let předtím, te´d už vůbec tak nefunguje, sednout si k papírům doma mě psychicky deptá, nebaví mě to, podvědomě tu práci odkládám, kdybych nastoupila někde do kanclu, tak by mi to asi zpočátku dalo dost zabrat, než by zase začal fungovat mozek a hlavně paměť, tu mám úplně v háji.
Práci na zkrácený úvazek jsem si vyzkoušela a to dvakrát, poprvé ještě ve městě, po mateřské, nejdřív mě vůbec nechtěli vzít ve firmě zpátky, pak jsem jim pohrozila inspektorátem práce, že jsou určité podmínky, které dodržet musí, tak mě vzali, ale na 6ti hodinový úvazek a bylo to přesně, jak píšou ostatní, kupu práce, kterou bych předtím zvládala stěží za 8hodin, mi narvali do zkráceného úvazku, měla jsem hlavu jako balon a chodila domů strhaná a v nervech.
Podruhé jsem dělala na 4 hodiny tady ve 20km vzdáleném městě – hodinu a půl mi trvala cesta a polovinu mzdy jsem projela, takže v důsledku jsem byla 6-7 hodin z baráku za 2 500 měsíčně. Taky nic moc 🙂
Takže tudy cesta nevede.
A ještě poslední dodatek – kdybych byla tak bohatá, že bych do práce chodit nemusela, tak tuhle představu si bami v hlavě vybavit moc neumím, práce pro charitu nebo nějaký rodinný podnik, ve kterém bych dělala, co mě baví, to asi spíš, určitě by ze mě nebyla panička, která obráží butiky a dennodenně vysedává u kafe s kamarádkami, takovou povahu nemám.
děkuji všem za komentáře, hezky se to četlo, sice se to trochu u někoho stočilo k té práci, což jsem až tak neměla na mysli, ale to nevadí, tak nějak většina si to dovede představit ale ten mezník je než děti odrostou(někdo to tu i psal, co pak doma a jaké to je když děti už nejsou), pak už by se nám líbila ta ideální práce 😀
je škoda že to tady není nastaveno tak aby ta práce poloviční byla byla ohodnocena a odpovídala jí i náplň a ženská mohla být víc s dětmi, pokud si to přeje, je mi jasné a nikoho ani neodsuzuji, že někdo se v té práci realizuje a ten shon s ní a s rodinou vyhovuje a naplňuje
je fakt že je možné že před pár lety a třeba i za nějakou dobu budu mluvit jinak, ale v současné době se prostě cítím unavená a opravdu by mě i naplňovalo být doma s dětma, věnovat se rodině a obstarávat jí….
ono záleží i na tom o jaké zaměstnání jde.Když jsem dělala na poloviční úvazek při RD,tak jsem dělala dvanáctky,denní a noční a byla tudíž z domu tak dvě maximálně tři 12tky týdně.tudíž se alespoň manžel mohl realizovat coby tatínek :-)ale teď dělám jen ranní 8,5 a jezdit každý den na čtyři hodiny by mi asi až tak nevyhovovalo,jen bych byla doma dříve…ale kdybych tedy neřešila peníze,tak bych nejspíš zkusila něco v charitě,dobrovolnitví protože to má podle mě smysl a uspokojovalo by mě to 🙂
Jarmuschko, tak to je super, že se vám to povedlo takhle dobře sladit. Jestli si to dobře pamatuju, tak vy dojíždíte ráno i odpoledne společně autem, takže takhle je to perfektní systém.
Marinado, přesně z tohoto důvodu jsem o zkráceném úvazku jen uvažovala…
Protože práci bych musela udělat stejnou, jen v kratším čase a za méně peněz.
Ale nám naštěstí během mé MD a RD zavedli pružnou pracovní dobu, takže ráno stále v poklusu, ale holky rovnou vedu na vyučování a já pak mířím do práce.
A odpoledne se mi to počítá, když pracuji už sama v prázdné kanceláři, než dorazí holky z kroužků.
A abych odpověděla na otázku, tak si myslím, že i kdybych pracovat “nemusela“, tak bych potřebovala nějakou seberealizaci mimo domov.
Jednu dobu jsme tu měli “prudiče“, kvůli kterému jsem zvažovala odchod “z důvodu péče o malé děti a nemohoucího příbuzného“ (to určitě není takto správně formulováno), ale stejně jsem si říkala, jak to “vydržím“.
Petro, já pak ještě jeden čas přemýšlela, že bych šla pracovat na 6,5 hodin (pokud by to šlo), ale všichni mě varovali, že budu dělat to samé, co ostatní na plný úvazek, jen nestihnu oběd… a asi to tak opravdu chodí.
Kukačko, asi jsme to nepřesně napsala, ale i kdyby muž vydělával a já byla fin. zajištěna, přesto bych chodit chtěla. Jsem dva roky doma s holčičkou a už teď cítím, že “zakrňuji“. Takže, jak ty píšeš, tu seberealizaci bych také potřebovala.
Kukačko, asi jsme to nepřesně napsala, ale i kdyby muž vydělával a já byla fin. zajištěna, přesto bych chodit chtěla. Jsem dva roky doma s holčičkou a už teď cítím, že “zakrňuji“. Takže, jak ty píšeš, tu seberealizaci bych také potřebovala.