Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co je pro vás ve vztahu rodič-dítě nejnáročnější?
Dnes jsem se dostala k zajímavým výsledkům průzkumu mezi českými rodinami, ze kterého vyplynulo 5 největších problémů, které rodiče s dětmi trápí.
Tak by mě zajímalo, jak jste na tom vy a co tipujete globálně? Jinými slovy:
1. Co vás osobně nejvíc trápí ve výchově / vztahu k vašim dětem?
2. Na jaké problémy hledají čeští rodiče rady nejčastěji?
Ještě přidám odkaz na článek, který jsem včera konečně vypotila 🙂 – http://www.vasedeti.cz/rodina-a-vztahy/tipy-pro-rodinu/jake-rodicovske-problemy-resime-nejcasteji/
Samozřejmě jsou další postřehy vítány i tady.
Děkuju za všechny vaše příspěvky a postřehy 😉
Na víkend jsem měla v plánu článek s odtajněním výsledků průzkumu, ale díky práci na přáníčkovém ebooku na něj nedošlo (plán nezrušen, jen přesunut).
Pokud vás ale už teď zajímá, co z dotazníku rozeslaného více než 3.000 rodičů vzešlo, můžete se zapojit do rychlé ankety zde na VD a rovnou vybrat, která z 5 nejběžnějších rodičovských otázek je aktuální i u vás 😉
VD anketu najdete na http://www.vasedeti.cz/klubko/ankety/aktualni-anketa/
Jasně, každé dítě je jiné, to je bez debat…Mám jen dvě, ale hodně odlišné. A ve škole, kde učím, to je přehlídka individualit. Dělám i metodika prevence, máme skoro 500 žáků, to by bylo na romány 🙂 Moje vlastní děti… Nejvíc mě trápí, když mají nějaký zdravotní problém – naštěstí jen běžné drobnosti. Jinak jsou zatím celkem bez problémů, uvidíme, co bude v pubertě. Mají skvělý sourozenecký vztah. Uklízení – no, trochu s tím bojujeme, ale já bohužel pro ně jsem dost na pořádek, tak to možná někdy přeháním. Dcera 4r – je někdy tvrdohlavá, má dost špatnou výslovnost. Syn 6r je hodně tvárný, takové to “hodné“ dítě, ale někdy dost přecitlivělý a velký řešitel – pořád něco řeší. Neuvěřitelně upovídaný, dává se do řeči s každým. Dcera zase odmítá mluvit s lidmi, které dobře nezná. Co to tady píšu… to nejsou problémy. Když jsou zdraví, jsou zatím bez problémů 🙂
jak se někdo ptal, tak M. je skutečně VELMI živá
jo je to asi tak jak píše na nakonec ježeček, nehledám tu radu, jen jsem napsala, s čím teď mám problém a to ani není M. nespaní, ale to, že já při tom kvetu.
Jinak Katko já jsem právě taky sova, takže chodit v osm a vstávat v sedm by mi zabilo, protože od osmi do jedné bych se povalov;ala vzhůru v posteli a pak bych se ani ráno nemohla vyspat 🙂
Určitě je každé dítko jiné 🙂 Na některé platí domluva, na jiné přes zadek a na třetí nic, jen vydržet a mít pevné nervy 🙂 Tak to je a stejně všechny své děti milujeme, ikdyž dají zabrat a jsme unavené, k padnutí.
Snažíme se zkusit co se dá, proto tady je pár tipů, jak to dělají ostatní. Lien už možná má všechno vyzkoušené a opravdu nezbývá nic jiného, než vydržet a přečkat toto období Marušky, až vyroste a bude mít větší rozum 🙂 Držím palce, Lien *
Nechci tady snižovat ničí rodičovské kvality, ale ono některé děti jsou prostě tvárnější a jiné ne. Naprosto souhlasím s tím, co napsala Lien – že u druhé holčičky by se mohla pyšnit tím, jaká je skvělá matka.
Já si pamatuju, co jsem dostala rad např. od své kamarádky, která měla o půl roku staršího chlapečka než je moje dcera – byl ukázkový, pěkně papal a přibýval, v půl roce prospal celou noc, do školky zapadl bez problémů, kamkoliv s ním mohla jít, všude byl jako doma….měla pocit, že já všechno dělám blbě a proto se dcera chová jinak, než “by měla“. Pak se kamarádce po 5ti letech narodil druhý kluk, který už tvárný nebyl a kamarádka byla tři roky na antidepresivech…Teď už je naštěstí OK.
Bami, asi do doby, než padnu 🙁 Bohužel, to tak teď být musí…
Ale ten čask, kdy jsem doma, tak 100% věnuju dětem. Beru více nočních, abych přes den byla s nimi doma. Samozřejmě na úkor svého spánku, ale to je logické. Věřím, že bude líp a jedn upráci budu moct pustit.
Mé děti jsou taky opační spáči. Dopoledne by spali a večer vydrží klidně do 2 hodin kecat a blbnout. Ale já jim v tomhle dala režim. Ráno se vstává v 7 a večer nekompromisně ve 20 hod. do postele. V posteli si můžou povídat, ale ne křičet a blbnout, mají tam jen měkké hračky, ale z postele už nesmí ven. Většinou usínají kolem 21:30 hod. Ale od těch osmi už musí být v posteli. Dát jim v tomhle volnost, by mi roznesli ten barák na kousky a já bych se asi zbláznila. Taky to zkouší, to je jasné, ale jsem neoblomná. Taky se stává, že jeden usne dříve než druhý, ale naučila jsem je právě té toleranci, že když jeden spí, tak druhý musí být tiše, hrát si potichu a nežduchat do spícího a nechat ho spinkat. A to se mi povedlo,opravdu spánek druhého ctí. A dokonce i náš spánek – rodičů. *
Lien, já zas mám staršího v pohodě a s malou náročnější:)
U ní v tom ještě hrají roli zuby a rýma, to jsme pak totál grogy.A jaká je Maruška povahově? čilá nebo klidná? Jinak souhlasím s Katkou, jinak bych zaúkolovala manžela, aby ji pořádně utahal a ty si odpočiň.Asi blbá otázka, ale nemá ona strach ze tmy?jana231
Lien, a co kdybys holky budila dřív? V 10 hodin je hrozně pozdě. Že bys jim to postupně trošku posunula, aby chodily dřív spát a holt by i dřív vstávaly.
Moje dcera taky nikdy nebyla spáč. Spát chodila tak o půl desáté a ráno vstávala kolem šesté nebo půl sedmé. Když by spala do 10 hodin, tak bych si říkala, že jí to prostě chybí a snažila bych se jí ten čas jen posunout víc tam, aby to vyhovovalo i mně. Potřebu spánku má Maruška zřejmě normální.