Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ahojky moje vrbičky:-(
Už víc jak 14 dní nemám vůbec čas ani nahlížet na stránky, které jsou mi oporou, když jsem pořád doma sama s téměř neustále nemocnými dětmi. Po té dlouhé zimě, když už všichni nedočkavě vyhlížíme jaro (a že jsme se ho nedočkavě namlsávali nedávno, když se tak náhle oteplilo), když jsou děcka pořád tak na hromadě a utrácíme neskutečné peníze za doktory, recepty a léky v lékárně, tak aby toho nebylo málo, navštívil nás opět bacil střevní chřipky a skolil nás jednoho po druhém hezky tak, abych se opravdu nestihla nudit ani chviličku.
Nejdřív lehla Kačka, po ní za 3 dny naše miminko, pak Anička, za dva dny táta, ten se zmátořil a přivezl do toho svou dcerku, kterou máme v péči vždy týden v měsíci a ta to chytla za dva dny u nás. Zatímco Kačenka zvracela a průjmovala jen jeden den, u Vladoška jsem naprosto nestíhala vyměňovat plínky a ošetřovat neskutečně opruzený zadeček, který ho trápil asi nejvíc. Každá lžička čaje a každé kojení z něj okamžitě vyběhlo ven, no hrůza, znáte to, večer jsem už chtěla jet do nemocnice, když se to začalo mírně zlepšovat. Ale trvalo týden, než se mu trávení úplně upravilo… A do toho malá čtyřletá dcerka mého přítele, která to chytla v takové míře, že si doslova 4 dny a noci – jak se říká u nás – sr..a po kýtách. Nestíhala jsem prát, běhat s ní na záchod, sundávat pokakané povlaky z gaučů a postele, hlídat Vladánka, aby do těch flekanců pořád nelezl, když jsem s ní letěla na ten záchod, no – věřte mi, nic horšího jsem nezažila. Bylo mi těch našich dětí strašně líto a do toho jsem už mlela z posledního – když jsem to chytila i já. Nedivím se, že při těch křečích tak naříkaly. Byla to opravdu bolestivá záležitost.
Do toho se snažím dodělávat mužíčkovi účto kvůli daním, takže po nocích jsem ještě seděla v papírech. Teď je ze mě vyčerpaná troska, děti se zvetily, chodí do školky, školy, Vladošek je konečně taky zdravý, jen mě se pořád nedostávají síly. Jsem pobledlá, nemám na nic chuť, nic mě netěší, pořád bych jen spala a nemůžu. Datum podání daňového přiznání se blíží a já si nemůžu dovolit ten přepych si na chvíli odpočinout.
A do toho všeho přišla včera zpráva, která mě totálně dostala na kolena. U sousedů naproti nám se stala rodinná tragedie. Oběsil se jim 13-letý syn. Pravděpodobně nešťastná náhoda, prý si jen na něco hrál a něco zkoušel. V době, kdy rodiče zrovna večer nebyli doma, a starší sourozenci se asi věnovali svým záležitostem. Pořád koukám z okna na ten dům, kde si všichni tak krásně žili, paní věčně usměvavá, děti všechny slušně vychované, a zrovna onen klučina byl takové moje sluníčko. Nikdy nezapomněl pozdravit, pomoct s taškou nebo podržet v obchodě dveře. Měla jsem radost, když minulé léto chodil pro naši Áňu, aby si zajezdili na kole… Božínku, pořád kvůli němu s Aničkou brečíme, ta bolest, co musí cítit jeho rodina… Kde byl zrovna jeho strážný andělíček, že to muselo tak dopadnout? Jak může vůbec v dětské hlavě vzniknout takový scestný nápad, hrát si na akčního hrdinu a experimentovat s provazem kolem krku…
No nic, díky vám, že jsem to mohla tady vyventilovat, mám už dva dny pocit, že mi ta hlava praskne, že už víc nemůžu unést. Ale pak si hned uvědomím, jak je náš život lehký a bezstarostný ve srovnání s jinými:-(
A hlavně teda ještě tenhle článek:
http://www.nasezdravi.ic.cz/zdrave_telo6_carkl.html
Matildo, omlouvám se ti, že to píšu sem, moc se to nehodí:o((( ale v rámci pomoci…:o)))
Leni, jde o tzv. aktivní dřevěné uhlí (z angl. Char Coal) = odtud počeštěný název Čárkl, jde o čistě přírodní produkt. Koupíš ho ve zdravé výživě i v lékárně – tam spíše pod názvem Carbofit, budou se tě ptát, jestli chceš tablety nebo prášek, já osobně na doporučení svých známých beru jenom prášek, nástup účinku je daleko rychlejší, a jak říkám, pozřít se dá s přehledem, SMECTA má i přes vanilkové aroma velice prazvláštní pachuť:o( ikdyž i tu já můžu.
Nedá mi to, abych tady znovu nedala odkaz na článek o čárklu, kde píšou, že v pohodě zachránil člověka, který “schválně“ požil jed! Čárkl s sebou bere z těla i rtuť a podobné smrťáky! Ale zároveň pozor – váže na sebe i peniciliny a některá antibiotika. Holt perfektně rozpozná veškeré jedy, bohužel nevědomky i ty, které nám lékaři naordinují;o))))
Holky, moc se to sem nehodí, ale můžete mi k tomu zázraku něco napsat? Stydím se, vůbec to neznám a jak píšete, Smectu mám problém pozřít i já, je fakt hnusná, i když zabírá. Hylac znám, ten dostávaly děti i při salmonelóze.
Matildo, tos mi udělala obrovskou radost, už i proto, že lidi moc na takové věci nedají, u Čárklu bych to nazvala HRUBÝM PODCENĚNÍM !!! :o))) Co je na tom to nejúžasnější, že se dá užívat dlouhodobě, neškodí, ba naopak! A je čistě přírodní!! Navíc narozdíl od živočišného uhlí má 95% uhlíku, a o ten tam přece jde. Vůbec jsem nevěděla, z čeho přesně je živočišné uhlí, když mi to známý řekl, málem jsem spadla! Brrr!
Jsem strašně ráda, že vám zabral a pokud ti to teda děti tak baští, dávej ho semtam preventivně, opravdu klidně každý týden půl skleničky, má vynikající výsledky! Já si bez něj absolvování střevní virózy už nedokážu představit! Sára když ji posledně chytla (je to rok a půl), zvracela mi 7 dní!!! Tedy s denní přestávkou! Myslela jsem, že si hodím mašli! Vidět, jak to s bezvládným tělíčkem hází, brečela jsem zoufalstvím, každý mě strašil, že nebude-li pít, půjdeme na kapačky, zvládli jsme to i bez nařízených 500ml tekutin denně. Těch 500ml měla možná dohromady za 7 dní! Těžko se tomu věří, ale je to tak! Téhle nemoci už nechci nikdy čelit!!! Měli jsme 3x a dost! Doufám, že máme na hooodně dlouho vybráno;o)
Díky Piškotko – trochu tě potěším – právě ten čárkl nás z toho postupně všechny vytáhl, s černou pusou jsme chodili všichni, dávala jsem ho i miminku, protože Smectu nedostanu žádným způsobem do žádného ze svých dětí. Musím říct, že opravdu zabíral výborně, jen u té čtyřleté to bohužel trvalo opravdu o hodně déle, ta voda z ní tekla skoro 5 dní. Asi tím, že má strašně moc narušenou imunitu, museli jsme vysadit během průjmu sirupy, které bere na zúžené průdušky, protože ty jí dělaly strašně zle. Ovšem její maminku to pak docela naštvalo, ale to už je jiná věc.
Čárkla jsem vždycky rozpustila v malinké odměrce s čajem, nabrala do stříkačky a dala dětem, stály v řadě s otevřenou pusou, každý svoji stříkačku, pak na sebe vyplazovaly jazyky:-) Opravdu doporučuji. Druhá dobrá věc je Hylak, kyselé kapky s bakteriemi pro obnovu střevní mikroflory, ale to taky všechny určitě známe.
A jak říkáš, často si povzdechnu nad nějakou zprávou, proč umírají lidé, u kterých máte pocit, že mohli v životě něco dokázat a učinit lidi šťastnými. Ať se jedná o autonehody nebo o nemoci, prostě těžko hledat v tom nějaký smysl… U dítěte to bolí několikanásobně víc…
Matildo, je mi to všechno moc líto… S těmi nemocnými dětmi ti moc dobře rozumím, ikdyž mám pravda jen jedno, zato půl roku vkuse nachlazené nebo na antibiotikách. Klobouk dolů, jak jsi to zvládla! Na tu střevní chřipku už jen preventivně mohu jedině doporučit Čárkl, hodněkrát jsem tu o něm psala a nevím o lepším léku na virózu! Je to sice po rozmíchání nepěkně černá barva, ale mně to Sárinka pije a ještě se chlubí, jak má černý jazyk. Nechci to zakřiknout, ale my se od té doby, co ho semtam bereme, zatím držíme. Opravdu si ho vyžádej v lékárně nebo zdravé výživě, je na všechno, bere s sebou všechny jedy z těla! Vypít se dá!
S tím chlapečkem: to vážně nevím, co říct. Můj brácha udělal totéž, ovšem dobrovolně, bohužel…. Bylo mu 19 let. Jen velmi těžko se ke mně lidé přibližovali, bylo to těsně po smrti rodičů, fuj, úplně se mi to vrací…. Musí to být pro chlapečkovu rodinu nepředstavitelné, nedokážu domyslet, co bych dělala já… Děti zkoušejí různé věci, bohužel dnešní “zlá“ doba nám předhazuje v reklamách i filmech samé násilí, a to klidně i přes den. Těžko říct, co kluk zkoušel, je mi to upřímně líto, ještě když to byl takový šikula! Dodnes nechápu, proč ze světa odcházejí ti, kteří nic neudělali, vidíš to i na nehodách, málokdy zemře viník…. je to kruté…
Moc Ti přeji, aby ses s tím brzy vyrovnala, jedině čas to všechno zahojí, někdy to ale pekelně trvá…. Drž se!
Ach jo, znovu bulím… Díky moc, držím se, jak se dá, ale tady slova nestačí, smutek musí přebolet časem. Vystihly jste to přesně, klučíka jsem znala a byla u něj přesvědčená, že v tomhle dnešním zlém a hektickém světě zrovna on má nakročeno stát se skvělým člověkem. Říkala jsem si, že na něj musí být maminka pyšná…
A přesně – Lenous – jak říkáš – sbírám síly, až ji potkám na ulici. Musí to být pro ni šílené, na vesnici, po takové tragedii, poprvé vylézt na ulici a vstřebávat ty reakce. Kolik je tady lidí, kdo půjde s hlavou dolů, jen aby nemusel reagovat, kdo naopak bude přehnaně kondolovat, jen aby se popásl na cizím neštěstí… Ach jo, je to taková hrůza, že jsem ztuhlá bolestí, sama nevím, zda najdu sílu ji vzít za ruku, už teď mám knedlík v krku, jen na to myslím…
Holky, jste strašně hodné, díky za vaši podporu, budu se snažit nějak dočerpat síly. Nebudete mi věřit, vytřeno už nemám 14dní. Na Vladoškových punčocháčcích je vidět, že se jenom zametá. Potřebovala bych se roztrojit:-(
No nic, jdu dělat oběd a budu se snažit myslet na něco veselejšího, třeba že moje neumytá okna potřebují jarní výzdobu.
Děvče zlatý, teď si nepřipadám jako “vrbička“, ale po přečtení tvých řádků spíš jako “dýně“. Když jsou děti marodný a obzvlášť tímhle tuze ošklivým způsobem, je to opravdové trápení – sama to znám, když to postihlo nás a střídali jsme se na toaletě jak na kolotoči, ufff, byl do “nářez“. Takže ti rozumím. Je to nepříjemné a to všechno okolo k tomu (oblečení, převlékání postýlek, umývání, uklízení) … je toho v danou chvíli na jednu maminku moc. Potřebuješ si odpočinout a vyspinkat se. Vydrž. Zase bude dobře. Posílám ti po “káblu“ pohlazení, povzbuzení a přeji, ať se brzo uzdravíte – všichni :-)))
K tomu neštěstí – nedokážu ze sebe vymáčknout kloudnou větu, je to tak ohromné neštěstí, že to trhá duši a rve srdce. Je mi to líto. Každého života je škoda a u tak mladinkého človíčka je to škoda dvojnásobná.
Marti, držte se-valí se to na vás ze všech stran….Co na to říct, mladinkého života je obrovská škoda…
ty zkus co nejvíce odpočívat, využít každé volné chvilenky, šetři se, rozděl úkoly dětem-k čemu jim bude maminka, která brzy padne vyčerpáním??? Někdy je toho na jednu mámu opravdu moc. Myslím na vás…
Nevím, co na to říct. To se snad ani nedá. Šílená tragédie. HLavně se všichni držte a ať už se to všechno zlepší. Myslíme na vás.