Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Naučit dítě prohrávat 🙂
Ahoj holky z VD 🙂
Jak název napovídá, potřebuji naučit syna prohrávat ve hře, např. člověče nezlob se 🙂 On prostě MUSÍ vyhrát, jinak se vzteká a brečí…jeho otec prý byl to samé. Zpočátku jsem ho nechala vyhrát, jednou, dvakrát, potom už nekompromisně podle pravidel. Vyhození z pole mu nevadí, ale jakmile prohraje, chce znovu, samozřejmě bez divadla to nejde…poradíte? 🙂
stejně tak rozumím tobě, jen si to neumím v tom reálu představit….
tak nějak si dost dobře neumím představit ungovat školku s těmito “moresy“ docela bych chtěla jednou v takovém prostředí v reálu být abych měla možnost srovnání pro sebe
tak už to tu cori nebudu plenit, jen to je zajímavé téma co jsi tu rozvířila …. 😀
Ale bami chápu co chceš říci, to prostředí škol a školek nebo vůbec velkých kolektivů není přátelské k individualitě, proto tam nechodí, protože takové řešení by tam prostě nebylo možné, jsou tam jiné zvyklosti, rozumím ti
Ať se zeptají jí 🙂
Přeci nejsem její mluvčí ani telepat
a když se tě děti které si bez nějakých problémů jdou sednout na lavičku, protože se to tak hraje, zeptají jakto že Evička chodí dál vždyt se hýbala má sedět? jak jim to vysvětlíš?
bami já bych to neřešila nijak, prostě koho to baví, tak si hraje a koho ne, tak si nehraje, nebo si hraje podle svých pravidel, tedy nehraje si tu hru, mně tam nic k řešení nepřijde
cori mi ti to tady zaplavujem vid….
lien ono to možná nebude až tak problém v paní učitelce ale co ostatní děti…dám přiklad…hra na sochy, chodí se do kolečka a když se zastaví hudba tak se musí zastavit a zůstat strnule, kdo se pohne jde si sednout na lavičku….no a co potom když jeden to prostě neunese a bude chodit si z vesela dál, a další děti sedí a budou na to koukat atd…..a jde o to že 19 dětí to hraje a bude hrát s chutí tak jak se má a jedno ne…
jak by jsi zrovna tuhle situaci řešila, nepřu se jen mě to zajímá(svíčkovou děláme každá jinou a určitě chutná všem v našem okolí s tím ji také dělám :D)….podotýkám hra se dětem líbí, baví je, pokud se dohraje chtějí znovu hrát…
určitě, také souhlasím, že je to i v povaze každého člověka jinak, my máme to štěstí, že holky to berou sportovně a tím, že tomu nijak nepřikládáme význam jsem možná jen prostě podpořily, to co přirozeně mají.
Bami ono je to s těmi pravidly těžké, M. to nikdy nezatěžovalo, že si hraje po svém, jestli to zatěžovalo paní učitelku už považuji za její věc :-).
Ta otázka Jak naučit dítě prohrávat není jen o Člověče nezlob se nebo kdo první doběhne do cíle 🙂 Je to o tom, jak ho mám připravit na život – jak unést prohru, ale i výhru. Jeden názor je, že se dítě nemá s takovými věcmi vůbec konfrontovat, protože ho zatěžuje a stresuje. Druhý názor je opačný – nenásilně a pozitivně ho připravovat na různá úskalí, které mu život tak jako tak nabídne. Který je správný, nevím, ale mně je bližší ten druhý. Už proto, že dospělý, který s tím v dětství nebyl konfrontován, může zažít mnohem větší stres a šok, než kdyby s mírou neúspěchu konfrontován byl. To jen pro Meggi, že ta otázka, kterou položila Corina, je mnohem širší a jde na ni odpovědět různě. Není to navážení se do Lien, mimochodem, ta jistě dobře ví, že pokud má jiný názor než většina, bude muset čelit jejich otázkám a svoje názory podložit argumenty.
Corino, sama nevím, mám syna, co taky špatně nese prohru a dceru, co ji nese vcelku v pohodě. Je to hodně o povaze. Ale jak už tady zaznělo, vidím jako dobré třeba vyzdvihnout, co zase udělal dobře, že prohra není “konec světa“, atd.
Corino jeste by mne zajimalo,kolik ma tvuj poklad roku? To je v tomto taky poctatne,dekuji Meggii