Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Máte nějaký vzor?
Ahoj a pěkný večer Vám všem :-).
Dnes mám na Vás osobní otázku… v souvislosti s diskuzí o učitelkách/učitelích… moje myšlenky navazují na tuto předchozí diskuzi….
Máte nějaký svůj vzor? Chtěly byste se někomu podobat? K někomu se přiblížit? Mám na mysli – své mamince, své tetě, své babičce? Nebo se ocitl ve Vašem životě někdo jiný, kdo Vás ovlivnil, směroval, kdo Vám pomohl a komu byste se chtěly podobat? Je ve Vašem životě někdo, kdo je pro Vás vzorem a Vy byste si přály (v skrytu duše) být jako on/ona?
Mluvím čistě a jen o duševní stránce, nezajímá mě fyzická podoba…. to jen na nepodstatné vysvětlení…. 🙂
Nuninko a to Tě nenapadne nikdo… jako třeba třídní učitel… trenér…. někdo z kroužků – tancování, výtvarka nebo třeba vedoucí z tábora nebo tak něco? Nebo třeba hodná teta nebo babička/prababička?
Jestli se ptám netaktně, tak mi to promiň.
Halino, já se musím přiznat, že mám takových těch “vzorů“ víc, měla jsem a mám kolem sebe úžasné lidi a asi mám i štěstí na lidi :-).
První, ke komu jsem vzhlížela a obdivovala ji, byla moje paní učitelka v baletní přípravce. Byla jsem malá holčina (bylo mi 5 let) a ona mi připadala tak krásná a tak úžasná, prostě – baletka – byla fakt nádherná :-). Tančila v divadle a nás měla jako zpestření 2x v týdnu. Nikdy na nás nekřičela. Pořád se usmívala. Byla taková… něžná, křehká… opravdu nádherná bytost… 🙂
Druhá paní, která mě hodně ovlivnila a hodně mi dala, byla moje paní učitelka na klavír. Naše setkání bylo zcela náhodné – potkaly jsme se na chodbě v lidušce – a nevím, čím to – slovo dalo slovo a začala jsem k ní chodit v 1. třídě na klavír a vydrželo nám to spolu až do 8. třídy (celou základní školu).
Pak to byli dva mužský – učitel dějepisu a učitel češtiny – byli skvělí! 🙂 Jejich hodiny byly zajímavé, podnětné a pestré, fakt to bylo hodně dobrý :-).
A moje maminka…
To jsem si začala uvědomovat až jako větší a nejvíc jsem to viděla jako dospělá (a obzvláště, když se mi narodil syn), že je nesmírně trpělivá, že má dobré srdce, že je poctivá a pracovitá… to asi v pár větách neobsáhnu… prostě – byla úžasná…
Halino, víš co jsi mi připomněla?
Moje prababička byla v pečovatelském ústavu, protože potřebovala péči 24hod. denně. A když jsem jí viděla naposledy, tak se mě ptala na děti. Když jsem jí řekla, že má
(teda kromě prapravnučky) ještě prapravnuka, řekla, že teď už může klidně umřít.
A bohužel to byla pravda, nedlouho potom umřela a mě dodnes mrzí, že své prapravnoučata vůbec neviděla. 🙁
Jenomže tam děti nemohly a ono by to pro ně asi taky nebyl zrovna pěkný pohled.
Nuninko, já vím, však na ně tak často vzpomínám. Jsem moc ráda, že mým životem takoví lidé prošli.
A je mi líto, že moji babičku moje děti nepoznaly vůbec, dědečka jen starší syn, dcerka už prakticky ne.
Halino, to jsou ty nejlepší vzory jaké člověk může mít 🙂
Padmé, ať přemýšlím jak přemýšlím, nikdo mě nenapadá. Možná, když jsem byla malá, ale teď asi ne.
Padmé, já Tě fakt nechtěla předběhnout. Prosím, piš, piš….
Ahoj Halino, děkuji Ti za Tvé krásné psaní :-). Jsi moc hodná, že jsi odepsala. Chtěla jsem sama napsat a odpovědět (jako první), ale předběhla jsi mě a jsem za to moc ráda :-). Tvé řádky se moc krásně čtou. Pochopila jsi to přesně tak, jak jsem svou otázku mínila.
Děkuji.
Padmé, mým vzorem jsou moji babička s dědečkem. Oba už dávno nejsou mezi námi – babička umřela před 24 lety, dědeček před 16 lety. Jasně, mám je spojené s dětstvím a dospíváním, pak už jsem z rodného města odešla za studiem a za partnerem.
A proč právě oni?
Babička byla rázná žena, která si nenechala foukat, ale přitom byla ke svému okolí vlídná, něžná. Ano, dovedla se na nás zlobit, ale dovedla i pohladit a pofoukat bolístku -ať tu fyzickou nebo na dušičce. A musela se poprat se svým zdravím, ale nikdy to okolí nepociťovalo. Byla to upřímná žena, obrovský pracant, velice chytrá žena, i když bez vzdělání.
A dědeček? To byl životní optimista, život plný legrace, ale také neskutečně pracovitý človíček, nesmírně manuálně šikovný. A i když vzhledem k tomu, že od 11 let (po smrti své maminky) musel pracovat a absolvoval tak jen 5 tříd obecné školy, to byl nesmírně chytrý člověk.
Říkají mi, že jsem povahou i podobou hodně po dědovi. Kéž by se mi podařilo se jemu i babičce aspoň trochu přiblížit i v tom, jak žiju a jednám.
Ahoj a pěkný večer Vám všem :-).
Dnes mám na Vás osobní otázku… v souvislosti s diskuzí o učitelkách/učitelích… moje myšlenky navazují na tuto předchozí diskuzi….
Máte nějaký svůj vzor? Chtěly byste se někomu podobat? K někomu se přiblížit? Mám na mysli – své mamince, své tetě, své babičce? Nebo se ocitl ve Vašem životě někdo jiný, kdo Vás ovlivnil, směroval, kdo Vám pomohl a komu byste se chtěly podobat? Je ve Vašem životě někdo, kdo je pro Vás vzorem a Vy byste si přály (v skrytu duše) být jako on/ona?
Mluvím čistě a jen o duševní stránce, nezajímá mě fyzická podoba…. to jen na nepodstatné vysvětlení…. 🙂