Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Monitor dechu, nutnost nebo zbytečnost?
Když se narodil malý ve 33tt, každý nás přesvěčoval o tom, že si MUSÍME koupit monitor dechu. Jenom sestřička v nemocnici a náš doktor říkaly, že je to zbytečné.
Přesto jsem se ocitla v situaci, kdy jsem měla strach jestli dělám dobře.
Co si o monitoru dechu myslíve vy, máte ho doma?
Já se přiznám, že na tohle téma jsem se setkala už se spousty názorů, jedni tvrdí, že je to zbytečnost, jiní, že si nedovedou představit, že by bez toho mohli fungovat. Já osobně vím, že bych určitě bylo schopná fungovat i bez monitoru dechu, ale pro větší klid jsme monitor také koupili (nebrali jsme nijak drahý). I kdyby byl ve výsledku úplně k ničemu, pomohl mi k tomu, abych nebyla permanentně ve strachu.
Je pravda, že když jsem spala s malou, častěji jsem se budila, měla jsem pocit, že se budím a kontroluji snad co půl hodiny. Ale přitom si myslím, že jsem se vyspala lépe a kvalitněji, než když dítě spalo v postýlce.
Něco na tom být může, že se dítě tak moc zklidní, že zapomene dýchat.
Peťko ten názor jsem nikdy předtím neslyšela, ale může to tak být, jen tu tuším někde hanzlíci dávala nějaký odkaz o tom, že kde jsou svyklí spát s dětmi SIDS vůbec neznají, tak i to je asi k zamyšlení. Ale už jsem psala v předchozích reakcích, že spaní s matkou neznamená, že dítě nemůže přestat dýchat, jen si stojím za tím, že ta matka se probudí.
A k holkám ano, to se klidně může stát, v podstatě s tím počítám jako s dosti pravděpodobnou variantou, mají na to plné právo, já nedělám nic z toho, co dělám proto, aby mi jednou poplácaly po rameni a řekly, jak se měly super, to by byla dost ubohá a nicotná motivace. Dělám to prvotně kvůli své spokojenosti, nikoli pro jejich uznání.
Ano, Peťko, i na škole při předníškách urgentní pediatrie tohle zaznělo. Dítě je zvyklé na tlukot srdce, teplo a tělo matky. V děloze nedýchá a sna “zapomene“ dýchat.
Babské řeči udělaly, že ho matka zalehne a dusí… Ale takhle nám to říkali, že neví proč, je to prý takové vysvětlení pediatrů. Ale nejsem dětský lékař ani sestra, takže jak jsem koupila, tak prodávám 🙂 *
Tak koukám, že se tady řeší kdo je lepší či horší matka a já bych ráda znala váš názor na to, co jsem napsala níže.
Tedy kopíruji znovu:
A někde jsem četla, že syndrom náhlého úmrtí postihuje novorozence spící spolu s maminkou z toho důvodu, že to miminko “zapomene“ dýchat, protože cítí blízkost té maminky. Logicky to tvrzení možná něco do sebe má. Ale je pravda, že snad nikde není žádná studie ukazující procento případů úmrtí v posteli rodiče či v samostatné postýlce. Rozhodně to je hodně smutné téma.
Lien, ještě poznámka pro tebe. Třeba si myslíš, že to co děláš pro své děti je nejlepší, třeba uvidíš časem, co z nich vyroste a zda tě jednou nepošlou někam. A bude úplně jedno, že ty jsi děti nosila na hrudi celý den.
radko to už je zbytečné se znovu ptát, už jsem ti na to odpověděla až na ty kila, ne obě holčiny byly zhruba dvou a půl kilové, takže tak poloviční
lien, tvý děti vážily po narození skoro pět kilo? tobě dva dny po císaři znovu řezali břicho a operovali střeva? tys měla taky spinální anestézii a díky ní tlak 130 na 110? pokud ano, tak máš ten práh bolestivosti a pud sebezáchovy hodně výš než já a jsi opravdu dost dobrá. já prostě za prvé to dítě neunesla, zadruhé měla strach že díky tlaku upadnu a za třetí to prostě bolestí asi ani nešlo, protože jsem nebyla hodně dlouho schopná zdvihnout ani dvě kila.
RAdko zlou ironii v tom vidíš ty, mně to přijde jako reakce, kterou kukačka ráda uvidí, aspoń podle toho, jak na mě působí její komentáře vůči mně, tak je určitě úplně na místě. Pro mě to zlé není, mně to přijde velmi srandovní, možná nějaký divný druh humoru, ale prostě mi to rozesmívá.
A jinak k tomu císaři, já jsem taky po dvou a nijak mi to zle nedělalo, naopak vlastně dobře, to stlačené břichno tolik nebolelo, ale je fakt, že ze mě byly dosti překvapené i sestry na oddělení, že to ještě neviděly, takže možná mám jen trošku jiný práh bolestivosti a taky jsem neměla žádné komplikace, takže tvojí situaci neznám. A pokud víš, že jsi udělala to nejlepší pro své dítě, tak já ti to nijak nevyvracím, dobře ok, je to fajn, nevím co chceš slyšet. Nikde nepíšu, že jsi špatná matka (to akorát kukačka píše :-), fakt to není ve zlém, mně to přijde vtipné) nebo ten kdo nosí lepší.
lien, tvá poslední reakce je ok? proč ta zlá ironie? myslela jsem, že už jsi pochopila jak být sám se sebou spokojený, ale vypadá to, že ne 🙁 pak se nediv těm reakcím.
ale pořád jsi mi neporadila, jak třeba jen ty první tři měsíce po těžké operaci tahat pětikilové (ve třech měsících samozřejmě zřetelně těžší) dítě na břichu nebo na zádech. pro mě prostě ta technická vymoženost byla pro můj klid nezbytná. s šátkem by to mohlo skončit rupturou dělohy nebo i hůř. ale byla bych dle tvého milující matka, která dítě neodkládá. sice možná mrtvá, ale milující:-)
Holky, já bych to viděla tak, že každá matka ví co je pro její dítě dobré. Dcera chtěla pořád být se mnou a tak byla – né v šátku – ten mě neoslovil, ale měla jsem košík na kolečkách… a brala ji v tom i na záchod, práci jsem si org. podle ní – když spala (teda v postýlce na monitoru), tak já pracovala a jinak jsem furt nosila, chovala… No, když jsem pak sebou únavou sekla, tak jsem ji taky začala “Odkládat“ častěji… Syn byl jiný – ten vyloženě chtěl usínat sám… vše bylo mnohem jednoduší a myslím, že i ty chvilky s ním, byly aktivnější – tudíž myslím, že tady taky platí – nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. Kšanda