Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Povolení pro mimorodinné aktivity
Dneska jsem potkala známou, na konverzační otázku “jak se máme“ jsem si konverzačně postěžovala. Přítel byl na čundru, já doma se třemi dětmi (prvňáček, který se vodí do i ze školy, doma nemocný předškoláček a všechen čas zabírající 9m batole) k tomu řemeslníci v baráku a jen se o půlnoci vrátil hned jede zase na služební cestu. Prostě normální kolotoč. Načež jsem se dověděla, že u nich by její manžel “nedostal povolení odjet si někam na 4 dny“ což mnezaskočilo a cestou domů jsem si probírala, jak to u nás chodí. Když někdo někam chce jít nebo jet, tak se to prostě oznámí a ten druhý se podle toho zařídí – je teda fakt, že já někam chodím málo a jsem spíš ta, co má na starost děti. Přítel mívá těch aktivit hodně a nikdy by mne nenapadlo mu je zakazovat “dneska do hospody nepůjdeš“ 😀 . Jak je to u vás Potřebujete vy nebo vaši partneři povolení ke svým aktivitám? Umíte se na mimorodinných zájmech domluvit nebo musíte složitě hledat kompromisy? Nebo jsou ve hře dokonce “úplatky“?
Jo, to je téma, které taky u nás bylo k řešení. Naštěstí jsme si to “vyříkali“, muž pochopil můj pohled, že to není pruzení nebo snaha o spoutání, já zas pochopila ten jeho pohled. Teď si vzájemně vycházíme vstříc. Ale každý extrém škodí, kdybych to měla jako Čtenářka kdysi, tak by mi to taky vadilo. Zrovna tak ale nechápu páry, kde jeden “nemůže nikam“.
jelikož mám doma muže blížence,tak jsem se musela naučit hodně věcí tolerovat :-)je schopen slíbit více věcí najednou a rodina je ta,která to musí chápat…neznamená to,že by se nepodílel,když jedeme na výlet,má na nás čas tak funguje na 100% a děti jsou nadšené.Ale prostě když zavolá kamarád na fotbalnohejbal,na opravu altánu,přestěhovat apod.,tak nepřemýšlí,že už na dnešek toho má víc,pak přiletí domů jak vítr a diví se proč nejsme nachystaní,vždyť už je přeci tady..No a vzhledem k tomu jak to je,jsme zavedli pravidlo mimorodinné aktivity psát do kalendáře,protože se už stalo,že jsem si i já něco domluvila a najednou nepřišel domů,protože přeci mi říkal,že XY volal,že něco potřebuje 😀
že se tentokrát doma jen mihnul byla spíš souhra náhod než pravidlo … jednou ročně si zajede na čundr či zalyžovat do alp, párkrát s kamarády do hospody s nimi se vídáme i na rodinných výletech, rodina je u nás dostatečně prioritní i přes to, že souhra náhod vede k občasnému míhání se doma…
mít chlapa, který není věčně doma, protože má několik prací a všem vyhoví, tak bych mu taky položila nůž na krk 😉
Přesně tohle je to slovo – byla jsem z toho silně rozčarovaná. Ale tak snad už to bude lepší. Ono mužům velmi často něco prostě nedojde a nebo je jejich logika naprosto nelogická, ačkoliv jim to tak nepřipadá. 😀
Děkuji. Sice jsem teď přivedla starší ze školky domů, protože má horečku, malé dávám MM z lahve, kam to odstříkávám a zítra pojedeme všechny 3 k doktorovi – ten bude mít radost, s mimi na prohlídku a starší marodná. Ale tak jak to udělat jinak? Já se na dvě osoby nerozdělím. Možná muž pojede do práce až odpoledne, ale i kdyby ne, tak to snad nějak zkoulím já. A jinak malá bere pěkně i UM a už to přestávám řešit. Ať je to takové, jaké to má být. Pokusím se a nic už nehrotím. Já jsem kojená třeba vůbec nebyla a žiju. Sice se snažím dál, ale není to konec světa. 😀
čtenářka
čtenářko, díky za odpověď 🙂 to chápu :-), že je z toho pak člověk rozčarovaný, dobře, že jste to tak vyřešili.
S druhým miminkem už to jde teď líp?
(a teď si nejsem jistá, jestli jsem ti stihla vůbec pogratulovat – v plánu jsem to měla několikrát, ale obávám se, že jsem se nikdy nedostala k realizaci… takže napravuju a přeju, ať jste všichni fit a ve čtyřech vám to klape pěkně zvesela :-))
Oprava: někdy jezdí do práce ještě v sobotu na dopoledne. Ne na celé víkendy.
čtenářka
No, tak manžel měl v té době jednu práci, kdy končil každý den ve 3/4 na 4 a o víkendech měl vždycky volno. Sice si zašel do lesa a nebo jel na hon, ale jinak čas opravdu měl. Až po svatbě se pak zbláznil a musel mí 3 práce. Asi z dobré vůle a v dobrém úmyslu, ale nedopadlo to dobře. Pak tedy s tímhle přestal a našel si jinou práci, kdy je sice každý den do šesti v práci a o víkendech také, ale i tak je doma mnohem víc. Navíc jeho rodiče snad konečně pochopili, že ho mají taky nechat žít a ne si neustále vymýšlet, že se musí za každou cenu udělat tohle a nebo tamto. Navíc začal i odmítat, když po něm neustále někdo něco chtěl. A hned je trochu času víc. Ono s jídlem roste chuť a pokud se rozkřikne, že on je ochotný pomoct kde komu s kde čím jen tak ze známosti a za přislíbení prostě jenom oplátky, tak je v tu ránu u dveří div ne fronta. 😀
čtenářka
…teda aby to nevyznělo tak, že si myslím, že chlap má být od nevidím do nevidím pryč a chodit se domů jen vyspat 🙂 to vůbec ne.
Ani u nás to není ani zdaleka tak, jak jsi popisovala. Vlastně bych řekla, že po změně zaměstnání je manžel doma i o něco víc než jiní tatínkové, jen někdy se mu ty mimopracovní aktivity sejdou tak, že z celého dne nebo víkendu se vidíme jen chvilku.
čtenářko, dovolím si dotaz 😉 – než jste se vzali a zoložili rodinu, tak tvůj muž měl těch aktivit míň?
Největším kamenem úrazu v naší rodině, který vedl svého času až do dost slušné krize, byl fakt, že se můj muž velmi často prostě nenacházel v dosahu. Prostě pokud nebyl v práci od nevidím do nevidím (protože svého času musel mít za každou cenu po hlavním pracovním poměru vedlejšák, kdy se vracel v deset večer nebo i déle a ještě o víkendu jezdil vypomáhat firmě, kde je zaměstnaný jeho táta – v překladu v první práci skončil ve 3/4 na čtyři a hned z ní jel do druhé, kde byl do deseti do večera + někdy i o víkendech a to od rána do večera a pokud měl čas, tak do toho ještě to jezdění náklaďákem firmě, kde dělá jeho otec) + je myslivec, takže to je také dost časově náročná činnost a ještě k tomu mají jeho rodiče spoustu lesů, kde je neustále nějaký kůrovec, na dvorku spoustu slepic, krůt, kachen, ve chvívku 2 prasata, máme králíky, do toho samozřejmě kde jaký plot se musí opravit, musí se připravovat dřevo na zimu atd. Takže podtrženo a sečteno byl můj muž pryč neustále. Já v prvním šestinedělí, deprese jako blázen a prostě dva roky v takovém kolotoči jenom kolem malé, na vesnici jsem nikoho pořádně neznala a nebyla tu zvyklá…
Takže tady jsem řekla rezolutní stop. Vlastně jsme stáli až před rozvodem, protože tohle prostě ne. Nevdávala jsem se proto, abych strávila život sama. Jen proto, že má spoustu kamarádů, kdy neustále někdo něco potřebuje a i když mu to potom vracejí, tak ho ještě víc tahají z domu. Takže kdyby přišel s tímhle můj muž, tak by velmi drasticky nepochodil. Vlastně nyní dost silně vyžaduji, aby měl prostě na nás čas. A to z jednoduchého důvodu – protože děti a především já teď a i pro budoucnost budeme potřebovat i jeho přítomnost, ne jen peníze, ne jen dřevo na zimu a ne jen tohle nebo tamto. Pak to vypadá, že jsme na konci velmi dlouhé řady a to je prostě špatně!
Ale abych odpověděla – já bych mu to taky nenechala jen tak snadno projít, aby si takhle zmizel. Ale to proto, že bohužel potřebuji mít partnera jako partnera a jen jako návštěvníka, který se občas někde mihne a tím to pro něj hasne.
čtenářka