Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jste spokojená sama se sebou?
Nezáleží na tom jak člověk vypadá, ale jak se cítí. Je to opravdu tak?
Když se podívám do zrcadla nebo postavím na váhu,tak si řeknu:s tím už nic neudělám, jenomže co když jo?
Může být žena vůbec spokojena s tím jak vypadá?
Mám kamarádku, která si vůbec neláme hlavu tím, že má opravdu velký zadek. A přesto z ní čiší taková pohoda.
Tak nějak mě chytla depku, když jsem viděla jaká sekretářka gen. ředitele sedí každý den v kanceláři s mým mužem.A ještě ke všemu se zdá být milá a příjemná.:-(
Diskuze týdne 38/2013
Ahoj Nuninko, děkuju za Tvou reakci. Pročetla jsem si, co píšeš Ty a pročetla jsem si i to, co Ti napsaly holky. Každá z holek má pravdu, tak si to poctivě pročti i Ty :-).
A k tomu, co jsi napsala Ty, Ti napíšu něco o sobě a něco ze svých zkušeností. Malá prsa – já mám taky malá prsa! A víš, co? Mám je ráda. Jsou totiž moje! 🙂 A malá prsa lepší než žádná, no ne? 😉
Útlý pas nezaručuje a v podstatě neznamená vůbec nic. Nevypovídá to o tom, jaký jsi člověk, jaká jsi maminka, jaká jsi partnertka. Jsi maminka tří dětí, odnosila jsi a porodila jsi tři děti, udělala jsi to nejkrásnější, co žena může ve svém životě udělat – dala jsi život. Buď na to hrdá! 🙂
Nuninko, jsou země, kde by hubená ženská vůbec neobstála. Je spousta mužských, který mají rádi oblé tvary, líbí se jim to. Navíc – mužský tohle nevnímají tak jako ženy, takovým ostřížím zrakem. Mužský, který znám, neřeší, jestli jejich žena má nějaké to kilko navíc.
A jestli jsi pro svého muže přitažlivá? Na to Ti samozřejmě já nemůžu odpovědět, na to by Ti musel odpovědět on. Ale domnívám se, že pokud spolu máte tři děti, tak pro něj přitažlivá JSI :-). Nebo si myslíš, že by měl tři děti s ženou, která pro něj přitažlivá není?
Nehledě na to, že “přitažlivost“ nejde ani z útlého pasu, ani z prsou, přitažlivost jde zevnitř, ta se cítí.
Moc se mi líbilo, co napsala Ježeček – že jí to ten její řekl, že se mu to líbí, že jí chce veselou, v pohodě, usměvavou a ty kilka nejsou na prvním místě. To je moc krásné :-).
Přeju Ti, ať se “vyčasí“ :-). Zkus si v klidu pročíst, co holky napsaly a nech si to projít hlavou. Najdeš v těch písmenkách velikánský kus pravdy.
Já razím heslo, že člověk by se měl každý den pochválit. Takže se chválím za to, jak dobře vypadám (rozuměj, vždy může být hůř 🙂 ), jak se mi to či ono povedlo… A ono to funguje. Jsou samozřejmě dny lepší a dny horší – když mám předmenstruační depku, tak hned vidím ta svoje nabraná kila během těhotenství, svislá prsa po třech dětech, jemné vlasy, které hned splihnou… Ale naštěstí ten pocit zase odezní, a já si řeknu: No, a co! Ale to neznamená, že o sebe nedbám, naopak, s přibývajícími léty dělám i to, co by mě ve dvaceti nenapadlo (např. chodit na kosmetiku) a je to fajn.
Marinado,
no vidíš, jak klamu tělem 🙂
Už mi to tu někdy někdo napsal, že si mě představoval jako malou drobnou blondýnku, prý podle Lucy ze seriálu Dallas, to jsem mátla i nickem 🙂
Já se sebou momentálně spokojená zrovna nejsem (kvůli kg navíc, které se na mě nalepily za poslední roky), ale na mém chování se to myslím nijak neprojevuje…
zuzi,
jasně, nemůže člověk hned prodat dort řediteli Národního divadla, nejdřív je dobrý zvládnout např. to parkování :-). Už jen proto, aby když člověk jede na tu schůzku, musí se soustředit na jednání a ne na to jestli se mu někde povede zaparkovat :-).
Hlavně nebýt nešťastný z toho, že neumí parkovat.
Lussy, Tvůj příspěvěk mě naprosto vykolejil – měla jsem Tě za 160centimetrovou blondýnku v domácnosti 🙂
Lussy napsala jsi to moc hezky,optimisticky,hlavně se nebát 🙂 ale myslím,že i k tomu se člověk musí nějak dokopat.dozrát..napřed menší cíle a až po jejich zdolání ty větší a nenechat se semlít…
nuni,
jsem spokojená. Fakt.
Ale recept nebo návod, jak k tomu došlo ti dát neumím.
Prostě postupem času, hlavně tedy co mám 2 děti se mi v hlavě všechno přerovnalo a cítím se báječně.
Máme za sebou manželskou krizi jak z učebnice, ta mě paradoxně posílila. A hodně mi přidalo na sebevědomí to, že mám práci, která mě baví a přispívám do rodinného rozpočtu čím dál víc.
Postavu jsem neřešila nikdy, jsem takový statný typ, měřím 182 cm a přestože momentálně vážím nejvíc co jsem kdy jako netěhotná vážila, dokonce vážím jako před porodem Marka (85 kg), tak po tom, co jsem s dětma všechno zažila, však víš, tak nějaký kila pro mě nejsou vůbec podstatný.
Pořád mám prsa větší než břicho a to mi stačí :-).
Chtěla jsem napsat už včera, ale nechtěla jsem to zakřiknout. Dneska už můžu :-). Dnes jsem totiž měla hodně zajímavou pracovní schůzku. Ale proč to píšu – řekněme, že před rokem by mě a) nenapadlo, že budu pracovat b)že budu úspěšná c)že si dovolím, to co jsem udělala dnes.
Nemůžu psát podrobnosti, zkusím to přirovnat k tobě – pečeš dorty. Tak si představ, že je taky peču a napadlo mě, že by bylo fajn dodávat ty dorty někomu známému, třeba nějaké herečce. Tak jsem si našla telefon do divadla kde hraje (ono to bylo jinak, ale snažím se to nějak přirovnat 🙂 ), malou lstí jsem ze sekretářky vytáhla na tu osobu mobil a opět malou lstí jsem si s ní domluvila na dnešek dopoledne schůzku.
Byla jsem na sebe pyšná, že jsem se vůbec dostala na tu dnešní schůzku a to jestli ta osoba ode mě bude chtít dort nebo ne, to je pro mě vedlejší. měla jsem ohromnou radost, že jsem se nebála zavolat, říkala jsem si, že se takhle bojí všichni, ta osoba by dort hrozně chtěla, a nemůže nikoho šikovnýho najít.
A výsledek schůzky – ta osoba mě vyslechla, nadchla jsem jí, objednala si obrovský dort a nabídku k upečení dortu si vyslechne dalších 25 herců z divadla.
Ve skutečnosti je to jinak,líp jsem to přirovnat neuměla.
Je to prostě skupina známých lidí, ten dotyčný tam má určitý vliv a nikoho přede mnou nenapadlo je oslovit a oni na ten dort měli vyloženě chuť a čekali, až se objevím.
Chce to si věřit, udělat aspoň něco mimo “normál“ a běžný režim, pořád si dokazovat, že všechno zvládneš a pak to fakt zvládneš. Jezdíš třeba autem a nejde ti parkování? Tak si ráno řekni, že dnes prostě zaparkuješ dobře a i kdybys to měla zkusit 10x tak se ti povede.
A ještě nakonec – lidi na mě reagují hodně pozitivně a často slyším, že na ně působím neuvěřitelně energicky a odhodlaně. A v tom to je, pokud bych někam přišla, kamkoli třeba do obchodu, svěšený ramena, depku za krkem tak si mě nikdo nevšimne a projdu obchodem jako šedá myš.
Mě baví se na lidi usmívat, navazuju oční kontakt a zapředávám hovory s úplně cizíma lidma.
Je to všechno v hlavě, ale neboj, ono to jednoho dne secvakne a budeš pyšná na sebe, děti, manžela 🙂
Tak já patřím bohužel mezi ty, co spokojené spíše nejsou… a ikdyž věřím, že je to v hlavě, nejde to z ní ven. Z okolí slyším, že můžu být naprosto spokojená, ale jsou věci, které bych na sobě chtěla změnit. A nikdo mě nepřesvědčí, že je to OK. A bohužel, dávám zapravdu, že zdravě sebevědomá ženská, byť třeba silnější postavy je u mužů daleko přitažlivější, než třeba štíhlá pěkná holka, která se podceňuje nebo nějak jinak “řeší“. Je pravda, že s léty já osobně to vidím trochu jinak, ale do zdravého sebevědomí mám pořád jaksi daleko 🙂
Ježečku, do práce jezdí v pondělí brzo ráno. Děti ho teda vidí ještě v neděli před spaním, ráno už ne. Vrací se ve čtvrtek večer, pátek má home ofis. Jenomže před-minulý týden sice přijel domů, ale měl práci, kterou musel udělat a kvůli které odjel včera do německa. Takže ho děti viděly u snídaně, někdy přijel na půl hodky večer domů ať jim alespoń popřeje dobrou noc a to bylo všechno. Pak zase v pondělí odjel do práce a min.týden to bylo stejné. No a teď ho uvidí děti až v pátek.
Takže ho pořádně neviděli už dva týdny. 🙁