Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mordování s kojením
Dobrý den. Myslela jsem, že mám už po prvním dítěti dost zkušeností, ale teď si bohužel rady nevím. Proto prosím o pomoc vás, jestli nemáte nějaké zkušenosti, jak vyřešit tento problém. Upřímně mám velkou chuť vzdát kojení. Moje první dcera měla také problémy, ale ta alespoň opravdu tahala a tahala. Moje mladší malá prostě netahá. Byl s tím problém i v porodnici, ale pokaždé se mi nějak povedlo jí tu bradavku nacpat hluboko do pusinky a byť po určité námaze (občas jsem byla fakt vysloveně vyčerpaná po takových snahách) se prostě přisála a nakonec po já nevím kolika pokusech začala pít. Doufala jsem, že se všechno už zlepšilo, ale teď jsme týden doma z porodnice a co proběhlo tuhle noc bylo něco naprosto strašného. Od pěti odpoledne do tří do rána neustále jenom přikládání a přebalování a do toho hladový řev. Prsa už nemám tak nalitá, jako před tím a opravdu mám pocit, že v nich snad ani nic není. Po tolika hodinách se ve tři ráno konečně přisála a napila jak z jednoho, tak druhého prsu.
Problém je v tom, že ona prostě nevyplázne jazýček. Nechává jej vzadu a jednoduše si bradavku nechytí. Pokaždé jí musím tu bradavku doslova nacpat hluboko do pusinky. Ale to není všechno. Ona se pouští. Máchá hlavičkou ze strany na strana, otevírá pusinku jen částečně a ne pořádně, jak by měla a pak se chytá len povrchově a je těžké bradavku do pusinky hlouběji dostat. Takže každé jedno kojení je boj. Teď jsem třeba s ní strávila v posteli více než hodinu, kdy jsem střídala prsa a neustále přikládala a přikládala. Přiznám se, že mi začínají téct nervy. Starší mi do toho skáče a neustále něco chce, což je jasné. Ale i když jde k tchánovým dolů do patra, tak se mi mladší prostě nepřisává. Nemáte někdo zkušenost s tímhle problémem? Protože každé jedno kojení je jak běh maratonu, než konečně uslyším, jak ta maličká polyká.
čtenářka
Takže po zvážení u doktora jsem zjistila, že malá přibyla jenom o 50 g a to je sakra málo za týden. Měla mít už 3 kg, ale stále jí do nich chybí 200 g. Dnes večer tedy přijede poradkyně a bylo mi řečeno od doktora, že pokud to nějak ta poradkyně se mnou dokáže zlomit, tak dobré, že mám zkusit ty kloboučky a pokud to nepůjde, tak prostě Nutrilon A.R. proti ublinkávání, protože nemůže přibírat tak zoufale málo. Navíc po vylíčení toho, jak to vypadá s přisáváním říkal, že prostě takový stres pro dítě také není nic dobrého. Za týden musíme na převážení a ven dál maličká prostě nesmí, protože nemá ani 3 kg. Starší nakonec horečka nikde. Opravdu si říkám, kde jako v té školce vzali těch 37,9. Začínám mít dojem, že si to vymysleli, protože měla malá trochu rýmu. Ale tak to je už jedno…
No tak mi držte palce, ať se buď malá chytne na ty kloboučky a nebo přijde ta poradkyně s nějakým geniálním nápadem. Lékař se opravdu netvářil, že by něco takového mohlo ještě být, ale nezavrhl to.
čtenářka
čtenářko, já myslím, že tady nikdo nezpochybňuje, že situace, kterou prožíváš, je náročná.
A že je dlouhodobě neúnosná…
Myslím, že většina z nás si umí představit, křičící miminko, křičící starší dítě, do toho vše možné…
(i když taky bych se přimlouvala za to, že týden po porodu není nutné dělat kačenu se zelím… stačí brambory na cibulce, těstoviny, klidně i všelijaké polotovary…)
Taky nevěř, že všem jde vše samo. Ty začátky prostě někdy těžké jsou a je potřeba nějaký ten den či týden, než se miminko s maminkou v kojení sladí.
Ale působilo to na mě jak na ctiradku, že se vymlouváš a to, co ti tu všechny zkušené maminy radí – tedy zavolat laktační poradkyni… tomu se bráníš zuby nehty.
Na špatnou techniku rozhodně čaj nepomůže… A když místo práce na zlepšení techniky dáš flašku a sunar, tak to už asi vůbec ne.
Nicméně je to tvoje věc, holky mají pravdu, pokud miminko nebude kojené, tak se svět nezboří, ale je podle mě předčasné to vzdávat.
Ahoj čtenářko, naprosto chápu, tvoje pocity. Já to zažila hned třikrát. Moje děti se také nepřisávaly, usínaly u toho no hrůza. S prvním jsem to vzdala po měsíci a krmila jsem z lahve odsátým mlékem a později i dokrmovala UM. S druhým jsem byla rozhodutá kojit a věřila jsem, že to zvládneme. Trvalo skoro měsíc, než se naučil pořádně sát a dostali jsme se na porodní váhu. Celý měsíc jsem dokrmovala hadičkou odsátým mlékem. Pak se to zlomilo a začal přibývat na váze, odsávání jsem zrušila a byla jsem šťastná, že jsem to dokázala (i bez laktační poradkyně). S třetím dítětem jsem si myslela, že už mě nic nemůže překvapit. Situace se opakovala, malá se nechtěla přisát, stále plakala hlady, u prsu ihned usínala. Byla jsem opět zoufalá a brečela jsem do polštáře:-). U ní se to zlomilo asi po třech týdnech, najednou se kojení začalo dařit a pila víc a víc. Pomohly mi formovače bradavek od medely, které jsem nosila mezi kojením, mám dost ploché bradavky a tak mi formovače pomohly. Navíc se do nich zachytávalo mléko, kterým jsou potom malou ještě dokrmovala. Takže držím palce ať to zvládneš, a jestli ne, tak se svět taky nezboří. Hlavně, když budete všichni v pohodě.
čtenářko zavři internet,přestaň se stresovat,až pomazlíš malou tak se odhodlej a zkus zavolat poradkyni,nemusíš si ji zvát na návštěvu,třeba tě jen rozhovor s ní trošku uklidní a napadne tě něco v čem je zakopaný pes.až bude mladší nakrmená,tak si pohrej se starší a po obědě jděte všechny spát :-)držím palečky ať najdeš ztracenou rovnováhu,bude to dobré,uvidíš 🙂
Ctenarko nejsme tu nepratele,ale chceme ti pomoci!! 😉 A ty jsi radu chtela.,holka.
Kdo chce,hleda zpusoby,kdo nechce,hleda duvody.Bez urazky,uprimnost,napr.o od critadky,jany,petky..je uzitecnejsi,nez “foukani bolistek “a placani o nicem!
Ty se ted vykasli na “peceni kachny a vareni zeli..“!!!
Ted je dulezite “jen“ kojeni!Nepisu jen tak do vetru,to mi ver 😉
Clovek si musi urcit priority ikdyby mel “bojovat“ i ze svoji rodinou.Odstranit prekazky(nemysleno,ze tva starsi,ci muz,jsou prekazkou,ikdyz ted vlastne ano,verim,ze mi rozumis),odstranit duvody,proc to nejde!!(zavolat poradkyni,trpelivost,klid..),a potom “teprve se vzdavat“!! 😉
Jak se tu opakuje,evidentne je zakopany pes ve spatne technice kojeni a plus reseni veci okolo tebe-coz je jasne,ale prvni ted je kojeni!!..a rozumna ,milujici rodina to pochopi,nebude to trvat vecne,chapu,ze jsi ve stresu,ale vsechno je to tim padem kolotoc starosti(dcerka,muzovo vstavani,klidne spani,vareni..),ktere ti brani ve klidu a v pohodli!
Skoro kazda mama resi i druhe,treti,ba i ctvrte dite,domacnost..ale hold se svet nepokala,kdyz misto “kaceny se zelim“,bude neco jednodussiho..obcas se i nikdo nepokala,kdyz si natre chleba..myslim to jen v dobrem,sama mam odkojene deti atd..Drze se,zavolej si domu opravdu poradkyni a doma si “dupni“,pokud je to potreba!! 😉
Čtenářko, ale to je právě to – chci kojit – nekoukám na plačící dítě a hned volám, třeba jde jenom o prkotinu a budete obě spokojené. Už jsem psala, že když to nešlo, mamky volaly i z porodnice.
Osobně si myslím, že tam bude nějaký problém s technikou sání, na což je opravdu potřeba osobní návštěva. Místo kloboučků bych se spíš popídila po suplementoru – jednak si při dokrmu malá nebude kazit techniku a jednak ubude čas, kdy po kojení ještě dokrmuješ – dítko se kojí i dokrmuje zároveň.
Jestli chceš, podívej se na webové stránky o kojení úžasné laktační poradkyně Jiřinky Mrázkové, třeba tam najdeš tu pravou radu.
Ctiradko nezlob se, ale myslíš, že bych bojovala doslova v porodnici o mlíko, protože mi opět nechtělo naběhnout a měla jsem zpožděnou laktaci (znovu), kdybych opravdu nechtěla kojit? Ano, chci kojit. Jenže také mám starší dceru, které musím jít utřít zadeček, taky jí dát najíst a i muži a ne jen přikládat dítě a nedostat se ani k tomu dát kachnu upéct do trouby a uvařit jim zelí. A to se mi stalo o víkendu. Neměla jsem šanci udělat naprosto nic.
Píšeš mi, jak jsem to vzdala, jak asi nechci. Ale ono to není až tak snadné dívat se na pláčem vyčerpané miminko, která jenom pláče a pláče hodiny, jaký má hlad – oči vpadlé, celá červená, už opravdu zoufalý pláč, až hlavičku vytahuje. To není snadné. A starší do toho taky, protože nemám šanci jí dát pořádně ani nic k pití. Jsem doma sama…
A co v noci? Muž vstává do práce a celé hodiny se snažím přikládat a maličká pláče, starší nevyspaná pak nemůže pořádně vstát do školky atd. Teď je asi nemocná, tak jestli jí vyletí horečka, tak jak se o ni budu v klidu starat a současně prožívat tohle peklo s prsem?
Mléko odstříkávám, koupím ty kloboučky, já se hergot snažím, když mám být upřímná, tak ti to povím už tato. Ale nemůžu tentokrát strávit den v posteli polonahá s miminkem, protože to prostě nejde.
Laktační poradkyni jsem se rozhodla včera, že tedy zavolám, ačkoliv nevěřím poradcům (především těm pojišťovacím, ale asi je tohle jiný případ). Nicméně nyní je doma klid. Malá dostane odstříkané mléko a když ho nemám, tak sunar (asi přejdu na nutrilon, jak o tom tak přemýšlím, protože jí sunar asi nějak nesedí). A pokud tedy laktační poradkyně přijde s něčím, co tohle zachová a současně budu plně kojit, budu jen šťastná, pokud ne, tak se nezblázním ani já ani svět.
čtenářka
Čtenářko, obávám se, že většina pediatrů v Tobě jen podpoří to, že jsi jako “dělala maximum“, poradí Ti nějakou zaručeně nejlepěí značku UM, případě Ti dá vzorek zdarma…. Smutná realita.
Pokud bys skutečně chtěla kojit, tak laktační poradkyně je první a nejjednodužší cesta. Navíc, jak píše Peťka, většina je zdarma…. Mám spíše ale pocit, že už jsi to vzdala. Ale protože to nechceš přiznat, tak to zakrýváš tím, jak to “nejde“ i když se “snažíš“. Diskuze na netu, případně melta a střídání s UM či MM v láhvi, stejně jako věta o cizí osobě v bytě…. je toho důkazem.
Promiň, že jsem trochu drsná, ale utěšování nepomůže a nic nevyřeší.
Pokud chceš opravdu kojit, je třeba jednat a zavolat si na pomoc někoho, kdo tomu rozumí (bohužel to většinou nebývají dětské lékařky). Pokud kojit nechceš, je to jen Tvé rozhodnutí, klidně nekoj, dítě na UM taky vyroste…. Ale přiznej pravdu hlavně sama sobě a nezakrývej pravdu za to, že “to nešlo“… Ujasni si sama v sobě, co skutečně chceš a podle toho jednej, ne podle toho, aby to dobře vypadalo…
Čtenářko, já teda nevím, ale pokud chceš kojit, tak laktační poradkyně by měla být první možnost, očividně je někde velký problém a oddalováním pomoci se řešení bude jen komplikovat.
Peťka se v této problematice vyzná jako málokdo, zkus o jejích radách víc přemýšlet.
Mluvím z vlastní zkušenosti – jak z pozice “klientky“, která vzdává kojení, tak i z pozice té, která se snaží pomoct.
Pokud ti nevyhovuje návštěva doma, nedala by se domluvit na nějaké neutrální půdě? Já mívala hodiny třeba v místním mateřském centru, chodila jsem i do porodnice a pediatři v okolí měli na mne také kontakt.
Naštěstí tu máme osvícené, kteří každý problém neřeší lahví a UM, raději vždy zavolali.
Kromě problému s uzdičkou mne napadá, zda na vině nemůže být nesprávná technika sání. Většina problémů se dá vyřešit, chce to však odborníka a velkou dávku trpělivosti.
Peťko, důležité je kojit, když nekojím a jenom přikládám, protože se malá nepřisává? Když tu bradavku jenom drží v pusince a prostě netahá, ať se snažím jak chci? Čím víc, tím líp, když se třeba šest hodin po jejím prospání čtyř hodin (jak jsi psala) neustále nechytá a prostě během té doby nevypije ani kapku? Ale před každým mlíkem z lahve zkouším přikládat. Jakmile to nejde půl hodiny, tak prostě dávám MM z lahve a nebo UM. Nemá přece smysl ji takhle strašně stresovat malou…
Jak říkám, stále to zkouším.
A upřímně se mi moc nechce domů tahat neznámou osobu. Zítra jdeme k pediatrovi, tak se s ním poradím a uvidím…
čtenářka