Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Sám doma
Ahoj a dobrý den všem, chtěla bych se zeptat maminek ev. babiček, od kdy (od kolika let) se nechávají dítka doma samotná – bez dozoru dospělé osoby? Já jsem synovi “pořídila“ paní na hlídání, protože “hlídací babičky“ nemáme a on mi řekl, že už je velký a zvládne to doma sám (je nachlazený, má rýmu jako trám a já musím do práce, ach jo). Jak jste to řešíte Vy? Jsou děti doma samotné?
Ono je to jiné, když se jedná o “cizí“ dítě :-), přišlo mi divné, proč by doma nemohla zůstat 4 h. neteř, v 7 letech a do teď jí pořád vozí na kroužky (je jí 10 let). Já chodila na kroužky sama od 6 let a od té doby jsem občas zůstavala i sama doma, naši dělali u ČSD a prostě se někdy stalo, že dělali oba noční nebo denní. Ale neumím si přestavit, že bych nechala už za rok a půl doma Verunku samotinkou, chuděrku naši maličkou :-)))…holt je naše a je to jiné :-DDDD.
Ájíku, ono to asi fakt přijde samo (zdravý vývoj dítěte – aspoň můžu být “v klidu“), protože to není tak dlouho zpátky – asi 14 dní, co jsme jeli s manželem na nákup a on nám řekl, že s námi jet nechce. A byl cca hodinku doma sám. Já jsem nad tím nějak nepřemýšlela, protože to bylo “na chvíli“ a přes den. A zvládá v pohodě. Jsem ráda :-)) Je to úleva 🙂
A Kuřátko, neboj, to prostě přijde samo 🙂 teď je Majdalenka ještě malá, takže ti to jasně přijde nepředstavitelné, ale uvidíš, že jak poroste a bude se osamostatňovat, nějak to tak vyplyne… 🙂
No, když zavzpomínám, jak to bylo u nás, když jsem byla malá… Naši pracovali u ČSD, takže se docela šikovně střídali (třeba taťka noční, mamka ranní), ale i tak tam byla třeba hodina “hluchá“ než se vystřídali. To zaskočila buď babička, nebo jsme měli moc hodnou sousedku naproti přes chodbu, to byla taková moje druhá babička :), taky jsem měla o 7let staršího bráchu, ten ale později odešel na internát.
Ale vím, že tak v 8-9 už jsem občas sama doma byla – ale já byla taky spíš klidnější dítko, ráda jsem četla a hrála si, ale taky jsem se někdy sama doma bála.
Ovšem od těch 9- ti let už to bylo vcelku běžné, že jsem byla sama a nebyl problém 🙂
Holky, jsem tak ráda, že jsme to zvládli, je to úleva :-))
Evčo, já jsem si to myslela, že to ustojí lépe než já. On si to vybral a tuto variantu zvolil, takže jsem předpokládala, že to chce – že už na to prostě “má“ :-))
Danniella: je to o tom, jaké je dítě, jak píšeš – vydržela jsem si děsně dlouho číst – když se dítko dokáže samo zabavit, je vyhráno :-))
Kuře: to jsme na tom stejně, taky si nepamatuju, kdy jsem byla poprvé sama doma 🙂
A určitě nebudeš s malou až do 18 :-))))) Ono to přijde, uvidíš, jen co ti trochu odroste 🙂
Teda, holky…. já budu s Majdou kromě školky a školy snad furt až do 18 :-))))) zatím si to opravdu nedovedu představit.. a už vůbec ne to, že ji pustím samotnou ven :-)))) prostě je první a já jsem strašpytel :-)))))
A když se nad tím zamyslím, tak si nepamatuju, kdy jsem byla poprvé sama doma, když jsem byla nemocná… a vlastně vůbec sama doma 🙂
Mamka je učitelka a učí ve škole, kterou má ani ne 5 minut od domu, takže ráno byla doma, když jsme se sestrou odcházely a odpoledne, když jsme šly domů, tak už byla doma taky :-)) i blbé klíče jsme dostaly snad až na střední 🙁
A pamatuju si, že i v 6. třídě, když jsem byla marod, tak se mnou prostě doma někdo byl, buď taťka nebo mamka. Zrovna si živě vybavuju, jak jsem taťku oškubala v Dostizích a sázkách :-)))))))
Takže Darčo – myslím, že jsme na tom stejně :-)))))
Nicméně, Padmé, máš můj obdiv. Já bych se zbláznila a Tvůj brouček ještě větší, že to tak krásně zvládl 🙂 Tak šup pro nějakou odměnu a mlsat :-))
Taky občas přemýšlím, jak to jednou bude. Kdy to poprvé risknu nechat malého doma. Já jsem nejmladší, mám dvě starší sestry, takže u mě to byla jiná situace. Ale když jsem byla nemocná a ségry ve škole, mamka si brala paragraf. Nebo přišla babička. Ale v devíti jsem byla doma v pohodě, vydržela jsem si děsně dlouho číst a hrát si, takže mi to nedělalo problém. Nevím, jestli mamce jo.
Tak vidíš, takže to zvládá líp než ty :-D!
Je to super kluk! Zítra budeš mít doma ještě uklizíno!
Ájíku, potěší, na jednu stranu potěší, že mi ta “vyplašenka“ z kapsy čouhala zbytečně :-))) a že už mám doma rozumnýho samostatnýho človíčka :-))) a na druhou stranu malinko zamrzí, i když – tak trochu to chápu, on nás má pořád “za zadkem“ resp. mě má pořád “na krku“….. taky si potřebuje “ODPOČINOUT“ :-)))))
Piškotko, máme to tak trochu zabezpečený, ke vchodu, mám na mysli vchodové dveře, nemáme volný přístup, náš dům je uprostřed zahrady, pozemek máme oplocený a branka je zamčená. Bydlíme v klidné, tiché čtvrti, stranou hluku a ruchu velkoměsta, kromě pošťačky sem nikdo nepřijde. No a malej samozřejmě slyšel cca tisíckrát, že nesmí, opravdu nesmí nikdy nikomu otevírat. Spoléhám se na jeho intelekt. Co jiného mi zbývá? Nemysli si, že jsem si jistá… Však jsem taky dnes pěkně “plašílkovala“… Jenže ono to prostě nejde vždycky tak, jak by si člověk přál. Holt se to takhle sešlo….