Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jen když tam bude K... máte to taky tak?
Tak dnes nejdu vyzvídat jen tak pro zajímavost, potřebuju se poradit nebo to aspoň probrat, jestli to podobně funguje i u jiných dětí.
V posledních dnech pořád slyším hlášky typu: “Tam bych chtěla chodit, ale přihlásím se, jen když bude chodit i K“ (K – jméno kamarádky). Dokonce to funguje i naopak – vloni celý rok chodila na kroužek, který ji nebavil, jen proto, že tam chodila K. Letos měla strašné dilema, jestli bude pokračovat nebo ne.
Jsem ráda, že má kamarádku, na které jí záleží, ale mrzí mě, že je na ní takhle závislá.
Máte to někdo doma podobně? Řešíte to nějak?
Petro, docela tě chápu, taky bych byla naštvaná. Když si vezmu, kolik kroužky stojí, chci aby dcera chodila na to co jí bude bavit.
Tuhle situaci naštěstí doma nemáme.
Tak doufám, že to doma vyřešíte ke spokojenosti všech. 🙂
Petro, a vysvětlit jí, že K taky chodí do hudebky bez ní, tak proč by ona nechodila do něčeho zajímavého bez K? Ale to jsi asi zkoušela.
Taky myslím, že u holek je to hodně časté, v tomhle jsou kluci jiní.
Jen jsem se ještě chtěla zeptat, jestli do těch kroužků bez K odmítá jednoznačně, nebo je to takové “mně se moc nechce, když tam K nebude“? Nevím, jestli to píšu jasně.
Ale kdyby to bylo takové nejisté, asi bych dceru (kdybych ji měla) trochu popostrčila. Nenutila, ale přecejen se snažila ji přesvědčit. Když to nezkusí, nemůže ani poznat, že to může bez K fungovat dobře a možná by jí nějaké to popostrčení (a na začátku i trochu přes nechuť) pomohlo.
Petro, chápu Tě, že se Ti to nelíbí, ale ony ty holky jsou všechny jako ocásky (co tak vidím kolem sebe). Nemyslím si, že Anička má menší seběvědomí než K, jen má víc volného času.
Moje dcera na žádné kroužky nechodí – nechce, má k tomu odjakživa odpor (chodí jen individuálně na koníky), tak se jí snažím občas tahat na plavání nebo jinam, kde je to pro ní zajímavé i bez těch holek, protože právě nechci, aby z ní byl ocásek, který čeká, až budou mít ostatní čas. Ale stejně si to nejvíc užije s těma holkama, to je jasný. A ve finále pak zálěží i na povaze dítěte, dcera si vystačí i sama, ale třeba Z se sama nudí.
Danniello, dík za další postřeh. Mě to už taky dřív napadlo, ale myslím, že to nebude tenhle případ. Dokonce bych řekla, že k tomuhle měla svého času sklony spíš Anička. Ona je K vážně fajn holka, spíš bych i tipla, že jí samotné tohle “ocáskování“ až tak moc nevyhovuje. Ale možná je to můj dojem, protože já sama jsem tohle nikdy neměla ráda.
Marinado, díky 🙂 Já na K ani na její rodiče vůbec pifku nemám, jsem ráda, že spolu holky kamarádí. Ani nechci dělat doma kolem toho dusno nebo nějak Aničku tlačit tam, kam nechce, byť je to teda z těchto důvodů, které jsou z mého pohledu hůř pochopitelné. Spíš mi to chvílema už připadá jako závislost a přemýšlím, co s tím – jestli tomu nechat čas, nebo se nějak snažit “otevřít jí oči“. Nevím, jak to napsat, prostě bych byla ráda, kdyby byla moje dcera dost sebevědomá na to, aby se dokázala rozhodovat sama za sebe a k rozhodnutí kamarádky jen přihlídnout, vzít ho v potaz při svém rozhodování. Ale ne aby to bylo tak, že K jde = jdu taky, K nejde = nejdu taky, aniž by přemýšlela o tom, že by to mohlo být fajn i bez K, nebo naopak, že to tam pak jen protrpí.
Asi mě to teď taky štve kvůli tomu, že momentálně to vypadá, že bude bez kroužků, protože K má tu hudebku a kroužek, který A vzdala, a na další jí už nezbývá moc čas. Takže se tu pak Anička bude po odpoledních nudit.
Jinak teda má i další kamarádky, se kterýma lítá po venku a navštěvuje se, ale tam je to fakt jen na tom, co kdo zrovna chce nebo nechce, aniž by je to nějak omezovalo.
Petro, tak mě napadlo, je to opravdu jen její závislost? Netlačí na ni K nějak? Něco podobného jsem sama zažila, měla jsem kamarádku, kterou jsem měla fakt ráda, ale když jsem chtěla dělat něco, co se jí nelíbilo, hlavně když to bylo s nějakou jinou kamarádkou, docela mě vydírala. Používala metody typu: “nebudu s tebou“ a dokázala popíchnout i ostatní, takže bylo někdy hodně těžké se tomu postavit a zdaleka ne vždycky jsem to udělala. Samozřejmě čím jsem byla větší, bylo to pro mě řešitelnější, ale jako malá jsem prostě neměla metodu, jak se z téhle hry vymanit.
Možná je to úplně jinak, ale vzpomněla jsem si při čtení, tak jsem chtěla napsat, že i tohle je možné.
Ježiš, teď jak to po sobě čtu, tak jsem si uvědomila, že dcera je spíš v pozici té K… Z si podle ní plánuje i kdy pojede k babičce (pouze když my nejsme doma)…Tak doufám, že rodiče Z na nás nemají pifku 🙁 Ale holky se pravidelně navštěvují, tak snad je to vše oboustranně OK…
Petro, u nás je naštěstí větší výběr – my máme Z, M a J 🙂
Bez nich by dcera nešla nejradši nikam. Ale funguje to i naopak. Moc to neřeším. Sokol u nás padnul už někdy po roce, protože M tam chodila jako do houslí a mě už nebavilo dceru pořád přemlouvat, že je to tam přece fajn i bez M. Opravdu nebylo, viděla jsem to sama.
Ale je fakt, že dcera zůstala i tak svá – Z jí láme do dvou kroužků už několik let a neúspěšně 🙂
Ale jak tak čtu znovu co jsi napsala, u vás je ta závislost asi o dost větší…ale stejně s tím asi nic nenaděláš, jen budete mít doma zbytečné dusno. Je to těžké.
Ještě abych to trochu upřesnila (nechtěla jsem, aby ten úvod byl moc dlouhý)…
Nejvíc mi na tom vadí asi to, že ji to omezuje v aktivitách, které by ráda dělala. Chtěla chodit na zumbu – nebude, protože K to nedovolili rodiče. Vypustí i jiný kroužek, co měla vloni a bavil ji, protože tam K nechodí.
Ten kroužek, kam chtěla chodit jen kvůli K, teda nakonec vypustí, ale stálo ji to velký vnitřní boj se rozhodnout – nechala jsem to na ní, jen jsme spolu probraly + a – (snažila jsem se být maximálně objektivní). Když se rozhodla, že chodit nebude, tak se mi fakt ulevilo – vloni totiž před tímhle kroužkem pravidelně začínaly neidentifikovatelné bolesti hlavy, břicha apod., takže tam sice šla, ale jen to odseděla a koukala, jak ostatní cvičí.
K chodí navíc do hudebky, takže to má celkem nabité, tím pádem na moc dalších kroužků čas nezbývá. Ještě teda nemají rozpis ze školy, tak doufám, že se v něčem shodnou aspoň tam.
No ale nejde mi ani tak o ty kroužky, u těch to spíš tak nějak víc vyplulo na povrch. Přijde mi, že je na té kamarádce nezdravě závislá. Veškeré rozhodování momentálně probíhá podle toho, co K. Vstřebala bych i to, že se tím komplikuje veškeré plánování apod., ale mrzí mě, že se nedokáže rozhodnout sama za sebe a užít si to, co by ji i bez K mohlo bavit.
O prázdninách se moc neviděly a nebyl problém, tak možná je to i tím, že jsou si teď vzácnější.
snažili byste se něco s tím udělat – co? Nebo byste tomu nechaly prostě volný průběh?
Tak dnes nejdu vyzvídat jen tak pro zajímavost, potřebuju se poradit nebo to aspoň probrat, jestli to podobně funguje i u jiných dětí.
V posledních dnech pořád slyším hlášky typu: “Tam bych chtěla chodit, ale přihlásím se, jen když bude chodit i K“ (K – jméno kamarádky). Dokonce to funguje i naopak – vloni celý rok chodila na kroužek, který ji nebavil, jen proto, že tam chodila K. Letos měla strašné dilema, jestli bude pokračovat nebo ne.
Jsem ráda, že má kamarádku, na které jí záleží, ale mrzí mě, že je na ní takhle závislá.
Máte to někdo doma podobně? Řešíte to nějak?