Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Potkáváte někdy lidi známé z televize?
K založení diskuze mě přivedla dnešní náhoda, kdy jsem potřetí během 14 dní potkala toho samého herce :-).
2x to bylo na dovolené – na jednom dětském hřišti a pak za pár dní v restauraci. A dnes si to vykračoval naproti mě v Praze po ulici :-).
Je jasný, že je větší šance někoho známého potkat v Praze, ale přesto, stává se Vám to?
Nemyslím, když jdete do divadla a před ním, v divadelní vinárně nebo tak potkáte herce, ale opravdu náhodou?
Já když tak o tom přemýšlím, tak někoho známého potkávám docela dost. Je teda pravda, že jsem dost všímavá a když jdu po ulici koukám třeba lidem do tváře a přemýšlím, co se jim asi honí hlavou. Nebo v metru pozoruju lidi.
Co mě jen teď honem napadá, tak za posledlích pár let jsem potkala Janka Ledeckého ve sportovním obchodě a kupoval si profi šipky, v metru si četla knížku Eva Holubová, na ulici šla Lucka Bílá v objetí se svým přítelem, na pojízdých schodech v obchodním centru jel přede mnou Patrik Banga, kousek od Národního muzea jsem potkala herce Františka Němce, v restauraci v Praze na obědě jsem potkala herce Baťka (hrál v Ordinaci), ještě když byl Václav Klaus ministrem financí, potkala jsem ho na ulici v Praze i s ochrankou.
Teď na dovolený ve vedlejším pokoji bydlel a u vedlejšího stolu seděl jeden bývalý ministr s manželkou, dětmi a vnoučaty. Toho jsem si tedy nejdřív spletla s jedním zpěvákem, ale doma jsem zagůglila a už vím, že to byl politik 🙂
A ještě jedna otázka – řeknete si dotyčnému o podpis? Nebo si ho fotíte? Nebo říkáte nahlas: Hele, táto, to je Lucka Bílá!!!
Já tedy ani jedno, mám z nich pocit, že se snaží splynout z davem a být neviditelný a max. se usměju, když navážou oční kontakt.
Jeden z mých nejpříjemnějších zážitků ještě za totáče bylo, když jsem se jednu podzimní (ale slunnou) sobotu vracela před polednem domů z nějakých svých aktivit a kolem našeho jsem potkala Karla Plíhala s koloběžkou přes rameno a s Jarkem Nohavicou. Plíhalovo dítě (tuším, že syn) poskakoval někde kolem.
🙂
Jojo semelko, ono záleží, o koho se člověk zajímá, věková kategorie, obor. Manžel právě poznává spíš ty politiky než herce. A vlastně herce taky, ale to by byli v obraze spíš pánové : )))
Taky nepatřím mezi sběratele podpisů, přesto jeden mám od Egona, nabídl mi ho sám i s jeho knihou.
Ježečku, s tím potkáváním to ve skutečnosti není tak žhavý, jak to na první pohled vypadá. Ty lidi taky musí někde bydlet a existovat a člověk je potká díky tomu běžnýmu lidskýmu provozu, než že by někam přijel a čekal, až někdo známej projde kolem.. teda když se nepostaví před divadlo nebo budovy Poslanecký sněmovny. A pak se to taky za ty roky nastřádá, není to co deset minut.
“známí lidé“ .. jak tu pročítám ty příspěvky tak u poloviny nevím o koho jde a jména slyším poprvé v životě 😀 .. možná to bude tím, že na televizi moc nekoukáme…
Párkrát se mi poštěstilo někoho slavného vidět, ale taky nejsem zrovna přepadávací typ, co loví fotky nebo podpisy.
Za poslední dobu to bylo třeba v nemocnici Na Homolce, tam jsme potkali Rudolfa Hrušínského – sympaťák, na sobě rybářskou vestu, prostě, jako v telce 😉 A předminulý víkend jsme s mužem viděli na náměstí v Budějovicích Vladka Dobrovodského. Vypadal tak nějak nenápadně, batůžek na zádech a seděl na lavičce u kašny s přítelem.
Co mě ale zatím nejvíc potěšilo a vlastně to nebylo původně pro “moje“ potěšení, ale pro Anežky – bylo to, že Anežce odepsal Láďa Křížek. Vloni byla přímo “ujetá“ na jeho Zlatého chlapce, pouštěla si to stále na youtubku, kreslila si obrázky s Láďou, lepila je na skříňku u postele…a chtěla mu poslat obrázek, kde ho namalovala jak zpívá a pod ním hulákají ty davy na koncertě ;-)…Brala to děsně vážně, nechtěla jsem ji zklamat tím, že obrázek jen tak schovám, jakože jsem ho poslala. Tak jsem se zaregistrovala na stránky Kreysonu, abych zjistila adresu, kam můžu obrázek poslat a nakonec z toho, kromě doručovací adresy, “vyšel“ i krásný email od Ládi pro malou 🙂 Vytiskla jsem ho a schovala mezi fotečky, obrázky, otisky ruček a jiné drobnosti, co jí schraňuju v krabici…
ježečku tak si říkám, že by dáda? jednou tu byla v divadle a pamatuji si jak maminky byly zklamané že nechtěla podpisovat atd…
Na ulici jsem vyloženě nepotkala nikoho. Vždy, když jsem v Praze, tak koukám, jestli, ale nic 😀 Akorát se s mamkou smějeme, jak je to možné, že každý vykládá, jak potkal toho nebo onoho a my nic. Ale zřejmě to bude tím, že asi taky moc po těch lidech nekoukáme…
Ale vslatně jednou ano. Natáčelo se v Praze Konto separato a potkali jsme Postráneckého, který byl zahleděn do textu a taky režiséra Honzíka z Arabely. To jsme se jen tak uculili vzájemně. Byl sympatický, samozřejmě hlavně tím, že úsměv opětoval.
Jediný, s kým mám zážitek, tak je Nohavica. Jako dítě jsem se děsně nudila v knihkupectví a už čekala u dveří, až půjdeme ven. V tom se otevřely a vešel, šlápnul mi na nohu a já na celý obchod začala volat: “Mamííí, je tu Jarek Nohavica a šlápl mi na nohu!“ No, všichni se usmívali a Jarek mě pohladil po vlasech a řekl “Promiň.“ Byl krásný, hodný a smál se na mě. A tento pocit z něj mám dodnes 😀
Jediné, kde jsem potkala spoustu známých osobností, bylo divadlo. Na mateřské jsem dělala šatnářku, tak jsem se jim dostala blíže. No, někteří překvapili a jiní ještě více. Na jeden idol všech dětí jsem změnila tak obrovsky názor, protože jsem zjistila, že o děti vlastně vůbec nestojí a jsou jí ukradené. NO, ale ten idol už teď taky zapadl 😛 *
MANKOš 😉 Já taky, ale minule jsem potkala Jožku Kubáníka s Květou Fialovou, jak šli na ranní zkoušku do divadla 🙂 Takže nejen herce SD 😉 S Tomem Šulajem se pravidelně potkávám v ZUŠce.
Měla jsem tu čest potkat pár slavných lidí, některým ale stejně nejraděj vidím paty 😉 (tím myslím politiky)
Před pár lety jsme spolupracovali na muzikálu Johanka z Arku a moc mile mě překvapila Bára Basiková a duo Soukup – Osvaldová, to jsou moc milí lidé. Tak s těma mám i fotky, ale ti se s náma fotili tak nějak sami, spontánně po vydařené akci, nebyly to vynucené fotky.
Já jsem stydlín, takže jen pozdravím, usměju se, ale nikdy bych nežádala podpis ani fotku, to mi příjde jako obtěžování.
Potkávám, často. Hodně slavných lidí bydlí nebo bydlelo v mém okolí, takže jako dítě jsem si s jejich dětma hrávala krvavé koleno atd., později jsem se s některýma opíjela 🙂 Nikdy jsme je ale nebrali jako něco extra, ono někteří se taky stali slavnými díky tatínkům až později (např. Klausovi kluci, se kterými jsem chodila na gympl).
Nikdy bych si nikomu o podpis nebo fotku neřekla a byla jsem v šoku, když lidi na pouti otravovali Pavla Lišku o společnou fotku. On tam byl s rodinou a chtěl se evidentně věnovat synovi, ale prakticky neměl šanci. Tvářil se pěkně naštvaně a vůbec jsem se mu nedivila…
Já po lidech tolik nekoukám, ale naposledy jsem letem městem poznala Knora z Na stojáka, předtím Geislerovou a Chýlkovou.
Do práce si k nám na opravu zavezl počítač herec Jašków, podnikatel Kočka a základy na Pc doučuju býv. pol. Egona Lánského. Těch známejch lidí je víc, ale ty už poznal manžel, ne já.
A díky bydlišti potkáváme Annu K. a Paroubkovic + jejich VIP návštěvy. Paroubek mě jednou vezl autem z tý naší vesnice do Prahy. A když už tady ten bulvár je, tak v trenýrkách na zahradě vypadá sympaticky. A vůbec ty politici maj nějakou úchylku. Nevim, v čem za mnou jezdí Egon, ale vypadá to jako obří trenýrky až ke kolenům 🙂
občas někdy někoho potkám, nejsme zas až tak malé město.
Ale nejvíc mě pobavila mamka před pár lety, když byla v šoku, že potkala ráno v samoobsluze Jaromíra Jágra, jak kupuje rohlíky, a ten ji dokonce pozdravil. Mamka kdysi učila jednu z jeho přítelkyň a on u nich byl na návštěvě. 😀